„Na tom nezáleží. Svolná jsi, protože je to buď tohle, anebo kobky.“ Brenda skončila a prohlédla si své dílo. „Až ten lykan přijde, musíš ho přivítat a přijmout. Jestli tě odmítne, odvedou tě do kobek, kde strávíš zbytek života.“

Brenda jí na květinový náramek přivázala rolničky. S každým jejím krokem ze dveří domu zacinkaly a zpívaly tak píseň o jejím smutném konci. Mířila na setkání s lykanem.

„Cesta potrvá asi hodinu,“ prohlásil její otec, když nastupovala na zadní sedadlo a zvedala si přitom dlouhé šaty. Byla tak vyděšená, že byla bledá jako její bílé šaty. Vedle ní se nasoukala i Chloe.

„Máš připravenou tašku?“ zeptal se jí Garrett a jeho modré oči se s jejími střetly v zrcátku.

Měla otcovy oči, ale kdykoli se na ni on těma svýma podíval, neviděl v ní dceru. Hleděl na ni spíš jako na ohavnost a svou největší chybu.

„Mám,“ odvětila pokorně.

„Doufám, že v ní máš všechno,“ zavrčel na ni.

„Ano,“ hlesla a sevřela tašku v náručí.

„Dobře. Doufám, že tě ten lykan přijme. Jestli ne, k nám se už nevrátíš.“

„Nemůžu se dočkat, až z našeho domu vypadne,“ prohlásila Brenda nahlas.

V posledním zoufalém pokusu zachránit si život Aria zaprosila: „Tati, mohla bych jít k mámě do lidského města? Prosím?“

V nečekaném návalu šoku ji Garrett popadl pod krkem. Zuřivě s ní třásl, zatímco se dusila a kašlala. Brenda ho musela donutit, aby své ruce z jejího krku stáhl.

„Co to děláš, Garrettte? Je to oběť. Alfovi se nebude líbit, když uvidí na jejím krku modřiny. Svým vzhledem musí na lykana udělat dojem.“

Garrett se zlověstným zavrčením stáhl ruku z jejího krku. Otočil se zpátky k volantu a nastartoval motor. Aria zakašlala a zprudka do sebe vtáhla vzduch.

Chloe ji sledovala s úšklebkem. „Utři si ty slzy, ty pitomče,“ řekla a protočila panenky.

Když jejich auto projíždělo klikatou cestou k Alfovu domu, uvědomila si, že smečku Silver Creek opouští navždy. Pokud ji lykan odmítne, svou smečku už nikdy neuvidí, protože stráví zbytek života v kobkách.

Když se blížili k Alfovu sídlu, doslova se klepala strachy. Projeli úzkou silničkou skrz hustý les, než vyjeli na obrovskou mýtinu.

Když uviděla to obrovské množství měňavců, zatajil se jí dech. Byli zalezlí všude, od střechy až po zem, a strážili Alfův dům, jako by se ho chystala napadnout armáda. Všimla si černého sedanu s tmavými skly zaparkovaného pod portikem a opírali se o něj dva velmi pohlední a svalnatí muži s tmavými brýlemi.

Její otec najel na příjezdovou cestu a zaparkoval auto pod portikem. Jakmile vystoupila, její pohled se střetl s Ryderem, na jehož pažích visela Sienna jako zmije. Hleděla na Ariu s pocitem připomínajícím žárlivost. Oba ji z odpočívadla schodiště sledovali se záští a odporem.

Ryderův pohled ji uvnitř rozpálil a ta zatracená přitažlivost zafungovala. I když byla plná zášti a nenávisti, neubránila se slastnému mrazení, které jí přeběhlo po zádech, ani touze, kterou k němu cítila.

Co ji však překvapilo, bylo to, že její vlčice Lyra nijak nereagovala. Za normálních okolností by Lyra při pohledu na svého druha vrtěla ocasem. Nepřítomnost její vlčice ji znepokojovala.

Garrett ji popadl za nadloktí, bolestivě zaryl prsty do její kůže a donutil ji k pohybu, čímž ji vytrhl ze zamyšlení. Brenda a Chloe je následovaly.

Aria sklopila hlavu, zatímco ji táhli do domu. Cítila na zádech pohledy těch dvou mužů.

Jakmile se ocitli v hlavní hale, Aria si všimla Alfy Romana, který seděl s dalšími pěti muži a všichni vypadali, jako by spatřili ducha. Seděli napjatí ve svých křeslech a tvářili se mírně vyvedení z míry. Za Alfou Romanem stáli dva ozbrojení strážci.

U okna stál vysoký muž se silnou postavou zády k nim a okusoval nožičku svých černých brýlí. Na sobě měl modré džíny a černou košili, která mu perfektně obepínala ramena. Delší černé vlasy mu ve velkých loknách spadaly až na límec.

„Ach, tamhle je!“ oddechl si Roman s úlevou.

Ariino srdce jí bušilo do žeber tak silně, až cítila tepání krve ve vlastních uších. Její otec obešel stůl a postavil se doprostřed místnosti. Lykan se k ní otočil a Ariino srdce se roztlouklo jako křídla lapené holubice. Její rty se pootevřely a vyklouzl z nich trhaný výdech, když se její modré oči střetly s jeho pronikavýma zelenýma.

Byl tak sexy, až jí z toho bušilo srdce. Pokud byl Ryder řecký bůh, tenhle lykan byl Bůh s velkým B. Byl vyšší a tak pohledný, až to bylo trestné. Jeho pronikavý pohled ji přibil na místo, dokud do ní Garrett nešťouchl, aby popošla.

„To je Aria, dcera Garretta Vileka,“ představil ji Roman.

A v tu chvíli si Aria ve svých svatebních šatech připadala nesmírně směšná. Garrett stál vedle ní, zatímco si ji lykan přeměřoval, jako by si prohlížel vlastní dobytek.

„A tohle je Alfa Zane, lykanský král ze Shadowwoodu,“ oznámil Alfa Roman Arii, jako by jí na takových detailech záleželo.

Zane překonal vzdálenost mezi nimi a s jistotou v kroku se k ní přiblížil jako predátor. Aria si myslela, že se setká s nějakým barbarským neandrtálcem, ale byl tu on. Tak nádherný a výjimečný. Přesto ten lykan vypadal jako bezcitný, chladnokrevný zabiják. Mila měla pravdu. Aria byla připravená vzít nohy na ramena, jakmile by se k ní ten lykan jen trochu přiblížil. Trhla sebou. Po kůži jí naskočila a roztančila se husí kůže a celým tělem jí projíždělo mrazení.

Nikdo neměl dost odvahy, aby se mu podíval do očí nebo pobýval v jeho blízkosti. Dokonce i její otec ustoupil.

Aria zamrzla na místě, když se k ní Zane naklonil. Obklopila ji jeho vůně cedru a mlhy, zatímco se snažila udržet si čistou mysl.

A promluvil:—