„Připravte ty dokumenty. Podepíšu je,“ řekl Zane a jeho oči zkoumavě přejížděly po jejím profilu i po celé délce jejího těla. Když jeho pohled spočinul na jejím krku, uviděl tam červené otisky prstů. Ozvalo se z něj temné zavrčení. „Kdes k tomu přišla?“

Zírala na něj s vytřeštěnýma laníma očima jako jelen oslněný reflektory, neschopná na jeho otázku odpovědět, protože její otec stál hned vedle ní a ona neměla náladu schytat další výprask. Zvedla ruce ke krku, jemně si to místo přetřela a pohlédla na otce. „To nic není, pane,“ odvětila tiše.

Zane přimhouřil oči. „Pokusil se tě někdo uškrtit?“

Ariiny oči se široce rozevřely a vyděšeně pohlédla na otce. Její otec zvedl ruku, jako by se ji chystal uhodit, ale hned se zarazil, jakmile k němu Zane prudce otočil hlavu. „Dávej si pozor, Garrettte,“ pronesl tlumeným zavrčením. V jeho rozkazu bylo tolik moci, až to sevřelo jeho mysl jako do svěráku. Garrett byl nucen poslechnout, i když Zane nebyl jeho Alfa. Bylo zřejmé, že lykani mají nad vlkodlaky moc. Ale Zane byl králem lykanů. Měl moc i nade všemi vlkodlačími Alfy. Garrett byl ve společenství jen nepatrnou muškou.

Zane se otočil k Alfovi Romanovi a prohlásil: „Teď odejdu. Přijdu si pro ni k večeru. Na cestu vypadá příliš bledě. Dohlédněte, aby se pořádně najedla. Do Shadowwoodu vyrazíme do pěti odpoledne.“

Alfa Roman byl štěstím bez sebe. Ten lykan jeho oběť přijal. Byl si totiž jistý, že Zane tuhle odpornou holku odmítne. A pro ten případ měl připravený plán B. Nabídl by mu Chloe. Vzrušeně si mnul ruce a přikývl: „Samozřejmě! Budu se o ni dobře starat, dokud se nevrátíte.“

„A dohlédněte, aby se jí nic nestalo,“ dodal Zane. „Protože jestli se jí něco stane, vůbec se mi to nebude líbit!“ Pak zamumlal: „Je příliš vyhublá.“

Alfa Roman se bál, že Zane Ariu přece jen odmítne, a tak pohotově řekl: „Pokud chcete, můžete si vzít Chloe.“ Ukázal na Ariinu mladší sestru.

Aria vrhla překvapený pohled na Alfu Romana a pak na Chloe, a z nějakého důvodu Chloe vypadala… sice překvapeně, ale zároveň svolně. Zvláštní. Chloe vzhlédla k Zaneovi s očekáváním v očích, přešlápla pod jeho pohledem a na tvářích jí vyvstal jemný ruměnec.

Zane jí věnoval jen letmý pohled a pak vrátil pozornost zpět k Arii. Ignoroval slova Alfy Romana a zavrčel: „Prostě připravte ty papíry. Podepíšu je, až se vrátím, a peníze pak budou převedeny.“

Alfa Roman s sebou trhl. „Samozřejmě! Nemějte obavy.“

Peníze? Aria byla zděšená. Takže Alfa Roman dostane od lykanského krále peníze. A ona si myslela, že by její otec mohl dostat peníze od Alfy za to, že se vzdá Rydera. Tahle ironie jí neunikla. Byla zkrátka prodána pod rouškou oběti.

Před očima jí začaly jiskřit podivné barvy a hlava se jí zatočila tak prudce, že se jí podlomila kolena. Už si myslela, že spadne na zem, když ji do ochranného objetí chytily silné paže a dodaly jí rovnováhu.

Zabalila ji jeho vůně cedru a mlhy a ona si uvědomila, že se nemůže pohnout, nebo možná k pohybu vůbec nemá sílu. Její hlava se zaklonila a on tu svou sklonil dolů. Jejich pohledy se zaklesly do sebe – jeho zelené oči s jejíma jasně modrýma. Tváře se jí zalily červení. Připadalo jí, jako by pod jeho pohledem tála. Jeho ruce zamířily výš k jejímu krku, kde jemně pohladil otisky prstů. Aria byla naprosto zaskočená, přimrazená na místě.

Tiché zavrčení odněkud zezadu ji vytrhlo z okouzlení. Narovnala se a udělala krok zpět, mimo jeho osobní prostor. Vycítila Zaneovo podráždění a okamžitě sklopila zrak.

Zane hlasitě polkl. S trhaným výdechem pronesl: „Budu na odchodu.“ Zane ve spěchu odešel a na vlkodlacích bylo vidět, že se jim znatelně ulevilo.

Zato u Arii se napětí zdesetinásobilo. Byla prodávána svým Alfou lykanskému králi, který byl považován za bezcitného a který si ji odváděl pouze za účelem chovu. Teď už vůbec nevěděla, co ze dvou možných zel bylo to menší. Na jedné straně by ji Alfa Roman uvrhl do kobek, kdyby s ním neodešla. V kobkách by se její život proměnil v hotové peklo. A na druhé straně, i Zane by ji pravděpodobně zavřel do kobek, jen až poté, co by s ní měl štěňata.

Její jedinou šancí, jak tohle utrpení přežít, bylo nějak uniknout. Potřebovala sem přivolat Milu a utéct. Vypadala jako lapený králíček uprostřed vlků, přičemž na ni do jednoho civěli nebo ji probodávali nenávistnými pohledy. Nevědouc, co má teď dělat, popadla vlhkýma rukama okraje svých svatebních šatů.

„Skvělé!“ oznámil Alfa Roman. „Teď, když je obě—“ zarazil se v půli slova. „Obětina byla přijata, můžete si ji odvést zpátky domů! A buďte tu s ní zpátky před pátou hodinou.“

„Myslím, že bychom ji odtud neměli pouštět,“ namítl Ryder a zíral na Ariu. Ruce měl zaťaté v pěst. „Pokud Alfa Zane dorazí před pátou a ona tu nebude, mohlo by z toho být pěkné pozdvižení!“

Siennu to sice překvapilo, ale neřekla proti Ryderovi ani slovo. Ovšem kdyby pohledy mohly zabíjet, probodávala by jimi Ariu skrz naskrz.

Roman se nad Ryderovými slovy zamyslel. „Dobrá, může zůstat tady!“ řekl s pokrčením ramen. „Ale musí zůstat v pokoji pro hosty a Chloe tu zůstane s ní.“ Podíval se na Garretta a Brendu. „Vy dva můžete jít. Pošlu vám ty peníze na účet, hned jak mi je Zane převede.“

Arii spadla brada až na podlahu, když sledovala svého jásajícího otce a macechu. Oni ji opravdu prodali. Na celé té dohodě vlastně jenom vydělali.

Její rodiče odešli bez rozloučení. Aria doufala, že se na ni otec alespoň podívá, teď, když už ji nikdy neuvidí, ale zůstalo jen u zbožného přání. Vypadli ze dveří, jako by byli šťastní, že ze sebe setřásli těžké břemeno. Jakmile odešli, Ryder k ní přistoupil. Popadl ji za paži a zavelel: „Pojď!“ Táhl ji směrem k pokojům pro hosty a Chloe se Siennou kráčely v patách za nimi.

„Co to sakra děláš?“ obořila se na něj Sienna v okamžiku, kdy osaměli na chodbě, která vedla do křídla pro hosty.