Kapitola 3: Příchozí hlasová zpráva...

Druhý den...

Máma:

„Nemůžu se dočkat, až uvidím tvého snoubence, zlatíčko!!“

Teta Diane:

„Omg!!! Piper říkala, že je NÁDHERNEJ.“

Piper:

„Jůůůů! Mám z tebe takovou radost, Haze!“

Nad posledními dvěma zprávami ve skupinovém chatu jsem protočila panenky. Není to tak, že by Piper věděla, jak Victor vypadá – tedy kromě toho, že ho teď aktivně stalkuje na sociálních sítích.

Úplně stejně jako její nastávající manžel.

Kancelář zaplnilo klapání klávesnic. Telefony zvonily nalevo, napravo i uprostřed. Ve vzduchu těžce visel pach kofeinu a papíru.

Seděla jsem u svého stolu a snažila se vypadat zaneprázdněně, zatímco můj telefon nepřestával vibrovat. Jestli to takhle půjde dál, jsem si jistá, že můj šéf, Thatcher Belmont, nebude váhat, až mi bude předávat výpověď.

Vyskočila další zpráva, moji kolegové si mě změřili vražednými pohledy, a tak jsem se konečně rozhodla ho vypnout.

Valcrest byl na nohou. Zpráva se šířila jako pyl na jaře...

„Hazel Thorneová se vrací s chlapem. Podruhé v životě.“

Tentokrát se snoubencem. S Victorem Sterlingem.

Můj bývalý se ženil a já ze sebe v panice vyklopila lež století. A teď už nebylo cesty zpět.

Někdo zaklepal na můj stůl.

Zamrkala jsem a vzhlédla.

Přede mnou postával stážista s elegantní černou krabicí, která vypadala těžce. Ten typ krabice, co šeptal, tady uvnitř se skrývá bohatství.

Ale při pozornějším pohledu takhle obvykle balí i bomby.

„Zásilka pro vás.“

Zírala jsem. „Tiká to?“

Stážista pokrčil rameny. „Jestli jo, tak to tiká psacím písmem.“

Podezíravě jsem si krabici prohlédla. „Je tam napsáno, od koho to je?“

Stážista znovu pokrčil rameny.

Moji kolegové začali šeptat a natahovat krky, aby lépe viděli.

„Skvělý. Děkuju.“

Krabice nakonec nebyla tak těžká, jak jsem čekala, když jsem hledala prázdnou kabinku na záchodech, do které bych se zavřela.

Položila jsem krabici do prázdné kabinky a rozbalila balíček, u kterého nebyla žádná kartička.

Byly to hedvábné šaty. Ten typ, co se vám přimkne ke kůži jako dobrý parfém.

Nebyly to jen tak ledajaké šaty. Byly to TY šaty.

Ohromující smaragdově zelené, dechberoucí šaty s hlubokým výstřihem, holými zády a pořádným rozparkem na stehně, které oznamovaly příchod své nositelky bez jediného slova.

Páni.

Pod šaty ležel vzkaz, který jsem předtím hledala, napsaný plynulými, čistými tahy inkoustu, ze kterého čišel luxus.

„Říkal jsem si, že jestli tohle máme prodat, musíš vypadat jako ztělesnění zlomeného srdce na podpatcích. Svoje auto prodávat nemusíš...

– V.“

Ruce se mi třásly, když jsem si ten vzkaz přečetla třikrát po sobě. Pak jsem mu zavolala...

Zvedl to po druhém zazvonění. „Došlo ti to?“

Hlas se mi zlomil. „Victore... Tyhle šaty vypadají, že patří na červený koberec. Ne do Valcrestu.“

„Přesně tak.“

„Ani jsem nemyslela, že jsi mě včera v noci poslouchal.“

„Já tě poslouchám vždycky.“

Polkla jsem. „Kolik to stálo?“

„Dost na to, abych zkazil den tvé sestře.“

Odmlčela jsem se a pak mi ze rtů vyklouzl smích.

„Ty jsi šílenec,“ zašeptala jsem.

„Nemáš zač,“ odvětil hladce. „Nevkráčíš na tu svatbu a nebudeš vypadat jako odstrašující případ. Vstoupíš tam jako zkurvená senzace.“

Srdce se mi rozbušilo. „Nejradši bych tě políbila.“

„Taky že políbíš,“ řekl Victor klidně. Vyrovnaně. „Před celou svou rodinou. A opakovaně.“

„Ach, Bože... Takhle to zní ještě hůř,“ zasténala jsem.

„A před tvým bejvalým taky,“ dodal Victor.

„Tak na to se těším.“ Zasmáli jsme se. „On ti pořád píše?“

„Kupodivu ano. Mám pocit, že nás podezřívá ze lži, nebo z toho, že jeden z nás využívá toho druhého.“

„Cože?“

„Ten chlap tě ale zná... na mnohem hlubší úrovni.“ Zašklebil se.

„Jak to myslíš?“

„Tvrdí, že je za nás rád, ale vzápětí mi dá najevo, že jsi mu prý říkala, že bys s chlapem jako já nikdy nerandila. Co má tohle znamenat?“

Zpotily se mi dlaně. „A cos mu řekl?“

„Já? Jen jsem mu řekl, že s ním na terapii musí bejt obrovská sranda.“

Vprostřed záchodové kabinky jsem vybuchla smíchy. „Úplně vidím ten jeho výraz.“

„Víš, že sis mohla vybrat Bryceho z Northpeak Nexus? Nebo Dereka z HR...“ navrhl Victor. „Čím tajemnější, tím lepší.“

„Oba jsou moji bývalí. Všichni na tom pitomým skupinovým chatu vědí, kdy jsem se s oběma rozešla. Kromě toho, Derek vydržel jen tak dlouho, aby splnil jeden jediný účel.“

„Fuj... nepřipomínej mi to.“

Dokázala jsem si představit, jak Victor znechuceně krčí nos.

„Kde vlastně jsi? Nejsi ve své kanceláři, co?“

„Kdepak. Vzhledem k tomu, že moje dovolená byla zrušena dvě hodiny poté, co začala, vychutnávám si, co můžu, než budu uvržen do dramatu rodiny Thorneových.“

Zachvěla jsem se. „Promiň.“

Hravě to přešel. „Každá zábava je dobrá, zlato. Pokusím se si Valcrest užít.“

„O tom pochybuju.“

„Zlato,“ pronesl Victor teplým, hlubokým hlasem. „Budu ten nejopravdovější falešnej chlap, jakýho jsi kdy měla.“

„Nemůžu se dočkat.“

„No, musím letět, zrovna na mě mrká jedna sexy blondýnka. Jdu zkusit štěstí... Napíšu ti později, zlato!“ vyhrkl narychlo a zavěsil.

Typickej Victor.

Přiložila jsem si šaty k tělu před zrcadlem v kanceláři, vyfotila si selfie a vyťukala zprávu, kterou jsem k ní připojila, než jsem ji poslala nevěstě z nočních můr.

„Ahoj, Pipes, jen pro jistotu – tohle je přesně ta zelená, kterou jsi chtěla, že? Vím, jak tě ty odstíny berou.“

Stiskla jsem odeslat a vydechla, zatímco přes obrazovku začaly tančit tři tečky.

Najednou... zmizely.

Na jejich místě se objevila ikona mikrofonu...

Příchozí hlasová zpráva...

Váhala jsem celou zatracenou hodinu, a pak jsem zmáčkla přehrát.

Když Piper pošle hlasovku, nevěstí to nikdy nic dobrého.

„Haze, myslím, že ty šaty mají až moc hluboký výstřih. Vypadá to, jako bys... vyžadovala pozornost?

Bude to působit, jako by ses mě snažila zastínit, Hazel. Ne že by to vůbec bylo možné, ale víš... prostě musím být upřímná.

Ta barva je příliš... dramatická. Netušila jsem, že to bude tak výrazné, když jsem si to představovala. Ale tu chybu beru na sebe.

A upřímně, sestřičko, ty šaty na tebe vypadají až moc dobře. A co má znamenat ten rozparek? Přežila by to tvoje hrdost, kdyby s tebou ta tvoje závrať trochu sekla? No, ty seš naštěstí tvrdá holka, Haze.“

Pauza.

„Jak sis vůbec mohla takový šaty dovolit? To je jedno. Nechci znát krvavý detaily. Musím letět! Miluju tě, sestřičko!“

Ruce se mi třásly. Můj dech začal být trhaný.

Jak se opovažuje, ta malá čarodějnice.

Ach, Piper, tohle už není svatba, tohle je válka.

A ať vyhraje ten nejlepší ženich.