Měla jsem jít domů hned po škole, abych pomohla s přípravami na obrovskou zítřejší narozeninovou party pro trojčata, ale musela jsem udělat ten úkol pro holky a ony mi musely změnit vizáž. Věděla jsem, že za to později zaplatím, ale co už. Drakenovi si najali party plánovačku. Měli by to těch pár hodin zvládnout i bez své vlkodlačí Popelky.

Úkol pro holky jsem udělala doslova v autě cestou do obchoďáku. Bylo to tak snadné. Matematika byla moje silná stránka. Obecně jsem byla šprt a byla jsem na to hrdá, i když vlkodlaci vždycky upřednostňovali svaly a krásu před rozumem.

Holky byly ohromené. Rychle ho přepsaly, zatímco jsme seděly na mrazivém parkovišti se zapnutým topením v autě. Sloane řídila sportovní auto. Nevěděla jsem jaké, ale věděla jsem, že Sloane a Tasha byly skoro stejně tak bohaté jako Alfa a jeho rodina. Zatáhly mě do obchoďáku a vzrušeně pištěly, jako bych jim dělala laskavost i v té změně vizáže. Připomněla jsem jim, že nemám žádné peníze. Jen protočily panenky a ignorovaly mě. Hádala jsem, že věci, které koupí, mohu považovat za součást naší dohody.

Zkoušela jsem si jeden outfit za druhým. Sloane a Tasha každý ohodnotily a zdálo se, že se náramně baví. Tohle byla vlastně docela zábava. Povzbuzovaly mě, abych si vybrala spoustu minisukní a minišatů. Říkaly, že mám „skvělé nohy“, i když mě trojčata nazývala tlustou. Upřímně, oblečení, které pro mě vybraly, vypadalo skvěle. Měla jsem trochu problémy s chůzí na podpatcích, ale holky mě nutily cvičit přímo v obchodě, jako by to bylo přehlídkové molo. I ony předstíraly, že kráčí po přehlídkovém mole. Byly tak sebevědomé. Musela jsem je obdivovat. Pak mi u Tashy doma ukázaly, jaký make-up použít a jak si upravit vlasy. Udělaly zkušební verzi. Podívala jsem se do Tashina zrcadla až na zem a spadla mi brada.

Měla jsem na sobě černé kotníkové boty na vysokém podpatku a černou skládanou minisukni. Měla jsem černé punčochy, protože venku byla zima dokonce i na vlkodlaka. Můj bílý top s dlouhým rukávem měl srdcový výstřih, který mi opravdu lichotil. Moje vlasy se leskly ve volných, pružných loknách padajících mi na záda. Pleť mi zářila a měla jsem oční linky kočičího tvaru a červené rty, které mi překvapivě slušely. Objala jsem Sloane a Tashu. Právě jsem si udělala dvě kamarádky?

Odvezly mě do sídla smečky v naději, že aspoň koutkem oka zahlédnou trojčata, ale ti ještě nebyli doma. Díky bohu! Začala jsem pomáhat party plánovačce s tříděním všech dekorací a jídla. Bylo to až na zítřejší večer, ale práce bylo hodně. Mezitím vším jsem si ještě dělala vlastní domácí úkoly. Byla jsem mistr v multitaskingu. Uslyšela jsem parkovat tři auta. Byla to trojčata. Alfa a Luna byli venku a kupovali ještě více dárků navzdory tomu, že jsem už zabalila asi tucet dárků. Party plánovačka byla odbarvená blondýna po třicítce, která byla úplně posedlá svalnatou přitažlivostí trojčat. Zdálo se, že mě nemá ráda, i když jsem jí pomáhala jako jediná. Byla tady celý týden každý den a vždycky se mě snažila před trojčaty shodit. Chtěla jsem jí říct, že už mě beztak nenávidí, takže se může uklidnit. Jmenovala se Darla Něco. Neustále jsem zapomínala její příjmení.

Trojčata vešla dovnitř. Každý měl ruku kolem nějaké dívky. Zhruba každé dva měsíce měli jiné přítelkyně. Nemělo smysl se učit jejich jména. Navíc trojčata toužila najít svého skutečného osudového druha. Nebyli si jistí, jestli budou mít tři oddělené družky, nebo se budou dělit o jednu. Zní to šíleně, ale když šlo o identická vícerčata, jako jsou dvojčata a trojčata, většinou sdíleli jednoho druha, protože původně vzešli z jednoho vajíčka a jedné spermie, které se rozdělily, aby vícerčata vytvořily. Takže teoreticky vzato identická dvojčata a trojčata byla přirozeně se vyskytujícími klony. Každá holka si přála být jejich družkou. Mně to připadalo úplně šílené. Trojčata byla pohledná, ale byli příšerní a sdílet tři druhy najednou znělo dost komplikovaně.

Darla vrhla na jejich přítelkyně nenávistný pohled, žárlivost v jejích malých očích byla zřejmá. Dívky se nezdržely dlouho, a jakmile odešly, Darla trojčatům nahlásila, že jsem dorazila s obrovským zpožděním, abych jí pomohla. Povzdechla jsem si. Doslova jsem klečela pod stolem, kde jsem balila drobné dárky do tomboly. Každý člen smečky si zítra mohl z obrovské krabice vytáhnout tajemný dárek.

Vylezla jsem zpod stolu a ukázala se jim, než mě začnou sami hledat. Skrývání před nimi by je jen víc vytočilo. Trojčata na mě zírala s doširoka otevřenýma očima. Podívali se jeden na druhého. Vzpomněla jsem si na svou změnu vizáže. Nemyslela jsem si, že si toho vůbec všimnou nebo se o to budou zajímat. Kellan si olízl rty a přejel mě pohledem od hlavy až k patě. Udělala jsem krok zpět. Zander vypadal naprosto konsternovaně a Corbin se na mě ušklíbl.

"Nech to na nás, Darlo," řekl Zander a vrátil se ke svému obvyklému povýšenému úšklebku, "My ji potrestáme."

Darla se na mě zlomyslně usmála. Byla to ta nejnezralejší dospělá osoba, jakou jsem kdy potkala, a to včetně trojčat, což už něco znamenalo. Trojčata mě zahnala do kouta k ostrůvku v kuchyni.

"Omlouvám se," řekla jsem, "Musela jsem pro pana Gannona udělat nějakou matematiku navíc."

Nebyla to úplná lež. Trojčata pana Gannona znala, protože byli jeho fotbalovými hvězdami, když ještě chodili na střední školu. Také věděli, že jsem předtím vyhrávala matematické soutěže. Tehdy si mě kvůli tomu s oblibou dobírali.

"Dobře," řekl prostě Zander. Udělal krok směrem ke mně. "Co to má znamenat?" Ukázal na můj outfit, make-up a vlasy.

"Zítra mám taky osmnácté narozeniny. Jen zkouším, jak bych chtěla vypadat," řekla jsem s pohledem upřeným do země a čekala, až mě urazí nebo nazvou tlustou.

"Máš snad kluka, o to jde?" zeptal se Kellan a v hlase mu stoupal hněv.

Proč ho to vlastně zajímalo?

"Jsem moc tlustá na to, abych měla kluka, pamatuješ?" řekla jsem a zopakovala jednu z jejich klasických urážek.

"Nehraj s námi hry," řekl jemně Zander. "Tohle všechno je pro tvého druha? Už jsi zjistila, kdo to je?"

"Ne!" řekla jsem. Chovali se tak divně, jako bych provedla něco podlého.

"To se s jistotou dozvíš až zítra. Tvůj vnitřní vlk ti řekne, kdo je tvůj druh," řekl Corbin.

"Já žádného druha nechci," řekla jsem upřímně. Nikdy na mě žádný kluk nebyl hodný a nedokázala jsem si představit, že by se to někdy stalo.

"Proč sakra ne?" zeptal se Kellan, jako bych byla blázen, že to říkám. Trojčata se toužila setkat se svou spřízněnou duší. Mluvili o tom každé narozeniny. Navštěvovali jiné smečky v naději, že zachytí vůni své družky. Mysleli si, že je jejich družka třeba mladší než oni. To by vysvětlovalo, proč nedokážou zachytit její pach. Mohli objevit pouze druha, který už dosáhl plnoletosti.

"Protože by na mě byl jen zlý a nadával by mi, a toho už mám od vás dost," vyštěkla jsem. Neměla jsem vyštěknout. Teď jsem byla trochu vyděšená. Trojčata mě neuhodila už od doby, co jsme byli malí. K poslední rvačce došlo, když mi bylo jedenáct a jim čtrnáct. Udeřila jsem Corbina pěstí a zlomila mu nos za to, že mě nazval „tlustou a hnusnou“ s „mrtvými rodiči“. Místo pobytu mých rodičů nebylo nikdy potvrzeno a já si vždycky ráda myslela, že žijí. Poté, co ze sebe vydal krvežíznivý jekot a řekl starším bratrům o svém nose, mi Kellan vlepil facku a pak mi ji vlepil i Zander. Corbin se zdráhal, ale donutili ho, aby mě taky uhodil. Odtáhli mě ven na zamrzlou řeku za domem smečky. Byla tam vysekaná díra pro rybaření. Byla jsem dost malá, abych se do ní vešla. Drželi mě pod vodou, dokud jsem neomdlela. Jejich rodiče tehdy strašlivě zuřili. Skončila jsem v nemocnici s podchlazením. Nikdy jsem nezjistila, jaké tresty dostali, ale po tomhle incidentu už mezi námi k fyzickému napadení nedošlo, maximálně do sebe někdo strčil.

"Jsi snad hloupá?" zeptal se Kellan.

Pokrčila jsem rameny.

"Žádný vlkodlak by neurážel svou vlastní družku ani by na ni nebyl zlý," řekl Zander a protočil panenky.

"Copak nevíš vůbec nic?" dodal Corbin.

"Dobře, díky, už to chápu," řekla jsem jednoduše.

"Vyparádila ses kvůli nám, že jo?" řekl Zander, ušklíbl se a promnul si bradu. Ostatní dva se zazubili. Srdce mi trochu poskočilo při pohledu na jejich ďolíčky. Zavrtěla jsem hlavou. Co to se mnou bylo? Trojčata byli monstra a dobrý vzhled je z toho neospravedlňoval.

"Nenuťte ji se k tomu přiznat," řekl Corbin. "Je jí to trapné, Zandere."

"Přiznej se! Tohle jsi udělala pro nás!" zvolal Zander a zlomyslně se usmál. Přibližoval se blíž a blíž a má záda se teď tiskla ke kuchyňskému ostrůvku.

Kellan byl zticha, slabě se usmíval a pozorně mě sledoval. Chtěla jsem jen, aby odešli. Byla jsem tak frustrovaná z celého svého života. Zítra pro mě nebude ani jeden jediný dárek. Nikdo mi neposkytl žádné rady ohledně mé proměny o půlnoci a já měla strach. Věděla jsem, že to bude bolestivé, a nepotřebovala jsem tohle řešit s těmihle třemi privilegovanými kretény, kteří si nezasloužili titul Alfy. Fyzicky byli Alfové, ale neměli žádnou morálku. Nemohli vést tuhle smečku. To je snad vtip! Rozhodla jsem se hrát s nimi jejich hru.

"Jo, tak dobře," řekla jsem tiše a pohlédla do země, abych předstírala stud, a pevně jsem se objala pažemi. "Vyparádila jsem se kvůli vám. Požádala jsem dvě holky ze školy, aby mi pomohly. Opravdu jsem měla něco s matematikou, ale pak jsem se šla vyfiknout, a kvůli tomu jsem se taky zdržela. Omlouvám se."

Schovala jsem obličej do dlaní a potlačovala smích. Zřejmě si mysleli, že brečím.

"Hej, víš, my už nejsme ti hloupí malí kluci, jako jsme byli, když jsme se s tebou prali," řekl Kellan jemně. "Zítra přebíráme vedení nad touhle smečkou a jelikož jsi součástí téhle smečky, prostě chceme vědět, co se s tebou děje, to je všechno."

Cože?

"Nebreč, hlupáčku," řekl Zander podrážděně.

"Neurážej ji, když se jí snažíš zvednout náladu, hlupáku," obořil se Corbin na Zandera. "Amity," řekl Corbin a po devíti letech poprvé použil mé skutečné jméno.

Spustila jsem ruce. Byla jsem v šoku. Jen jsem na něj zírala.

"Sluší ti to, jasné?" řekl Corbin a mrkl na mě.

Srdce mi vynechalo úder. Skláněl se ke mně. Jeho obličej byl opravdu blízko mého.

"Díky, že ses kvůli nám vyparádila. Doufám, že si zítra vezmeš ještě kratší sukni," pronesl jemně a ušklíbl se.

Protočila jsem panenky. Kellan se Zanderem vybuchli smíchy. Zkusila jsem se kolem nich protáhnout, ale Zander mě popadl za paže a znovu mě zády přitlačil k ostrůvku. Dech se mi zasekl v hrdle.

"Řekl jsem snad, že můžeš odejít?" zeptal se, když se ke mně naklonil a jeho nos zavadil o ten můj. Začala jsem se v jeho sevření ošívat.

"Musíš mít úctu ke svým Alfům, Pity," řekl Kellan a použil moji strašnou přezdívku. Kouzlo, které na mě Corbin uvrhl, bylo zlomeno.

"Zatraceně!" zakřičela jsem. "Pusťte mě! Tři samci Alfy proti jedné samici omegy je šílenství. Nemáte žádnou čest," vykřikla jsem a bránila se Zanderovi. Pustil mě.

"Jen jsme si z tebe utahovali, Pity!" řekl Zander. "Můj ty smutku! Běž! Utíkej nahoru!"

Rozběhla jsem se po schodech do svého pokoje. Zamkla jsem dveře. Sedla jsem si na své polní lůžko a přitáhla si kolena k hrudi. Když padla tma, Alfa s Lunou mi zaklepali na dveře. Vyšla jsem za nimi.

"Skoro bychom zapomněli, o půlnoci tě čeká první proměna, máš narozeniny ve stejný den jako trojčata," řekl Alfa Ragnar a poškrábal se na zátylku.

Usmála jsem se. Chtěli mi snad poradit nebo mi dát dárek?

"Jo, takže se ujisti, že budeš venku z domu nejpozději ve čtvrt na dvanáct, abys nic nerozbila a neudělala nepořádek, až se proměníš," řekla Luna Vera.

Přikývla jsem. Předpokládala jsem, že tohle byla ta jediná rada. O půl dvanácté jsem opustila dům ve svém starém oblečení. Křupala jsem sněhem. Byla černočerná tma. Povzdechla jsem si. Byla jsem nervózní. Měla jsem strach z té bolesti. Přála jsem si, aby tu moji rodiče mohli být se mnou. Prvních devět let mého života pendlovali po odvykacích léčebnách. Byli nezodpovědní, ale zdálo se, že mě opravdu hodně milovali. Vždycky dělali moje narozeniny a svátky něčím výjimečnými, bez ohledu na to, jak moc byli zrovna sjetí. Byli do sebe jako spřízněné duše hluboce zamilovaní a tenkrát jsem se skoro těšila, až jednou budu mít vlastního druha i já. Byla skoro půlnoc. Nechtěla jsem si roztrhat oblečení, a tak jsem ho sundala a stála jsem ve sněhu nahá a bosá, moje lokny mě zakrývaly až do pasu. Kdybych nebyla vlkodlak, pravděpodobně bych umrzla.

Přišla půlnoc a já ucítila, jak se mi lámou kosti.