Varování: Témata pro dospělé

Projela mnou bolest. Byla nesnesitelná. Zakřičela jsem. Kosti se mi prodlužovaly a přeskupovaly se. Mou postavu zahalila srst pískové barvy. Zrak i sluch se mi natolik zostřily. Stála jsem na všech čtyřech. Zavyla jsem. Byla jsem vlk. Běžela jsem nocí, bílý sníh pode mnou a černé nebe nade mnou. Prakticky jsem letěla. Když jsem se unavila během. Budou pravděpodobně hrozně studené po ležení ve sněhu. Soustředila jsem se na to, jak vypadám jako člověk, a kosti se mi začaly znovu lámat. Bolelo to, ale nebylo to zdaleka tak strašné jako poprvé. Trojčata si vyrazila do baru přivítat prvních pár minut svých jednadvacátých narozenin s partou kamarádů.

Prošla jsem kolem jejich pokojů. Dům měl tři patra. Alfa a Luna spali v nejvyšším patře. Trojčata a já jsme spali v prostředním patře. Já měla maličkou předělanou komoru a každé trojče mělo obrovskou hlavní ložnici s koupelnou. Z Corbinova pokoje vycházela ta nejlahodnější vůně. Vplížila jsem se dovnitř. Z trojčat z něj šel nejmenší strach, takže mi nevadilo, když zachytí můj pach, až přijde domů, a zjistí, že jsem u něj byla. Jeho pokoj voněl doslova jako čerstvě upečené sušenky s kousky čokolády. Rozhlédla jsem se. Možná měl koláčky s trávou nebo něco takového. Nic jsem nenašla. Uf. Načichla jsem jeho věci svým pachem úplně zbytečně.

Vyšla jsem ven a zachytila další úžasnou vůni. Tahle vycházela z prostřední hlavní ložnice, která patřila Zanderovi. Neodvážila jsem se tam jít, ale přivoněla jsem si ve dveřích. Vůně mi připomínala sladké kokosové hobliny. Měla nádech tropů. Nasála jsem ji s údivem, proč jsem ji nikdy předtím necítila. Srdce se mi rozbušilo. Bála jsem se přiblížit ke Kellanovu pokoji, ale musela jsem to vědět. Pokud mi teď všechny tři pokoje najednou krásně voní, pak...

Odmítala jsem na to myslet. Přešla jsem ke Kellanovým dveřím. Zachytila jsem jeho vůni. Praštila mě silná vůně kávy a kakaa. Až se mi z toho trochu sbíhaly sliny. Voněl snad Kellan takhle dobře? Zničehonic se rozletělo okno a všechny tři vůně se rozehnaly po chodbě. Zasáhla mě jejich kombinovaná vůně. Byla jsem v pořádném maléru. Zalezla jsem do svého maličkého pokoje a zamkla. Snažila jsem se usnout, ale pořád jsem se převalovala z boku na bok. Ty vůně mě trápily. Ucítí mě, až se vrátí domů? Budu jim teď najednou vonět jinak? Nechtěla jsem to moc analyzovat. Možná můj vylepšený čich teď prostě zachytával hodně věcí, kterých jsem si předtím nevšimla. Možná všichni voní takhle krásně.

Pohled třetí osoby

Corbin, Zander a Kellan se přikolébali domů kolem třetí ráno. Byla sobota. Dnes večer je čekala oficiální narozeninová party a ceremoniál přijetí titulu Alfy. Oslavy s jejich přítelkyněmi a „bráchy“ z města je nechaly naprosto vyčerpané a trochu opilé. Pro vlkodlaky bylo těžké se opít, nezáleželo na tom, kolik alkoholu vypili, ale trojčata se opravdu snažila. Popřáli si navzájem dobrou noc a všechno nejlepší k narozeninám a každý si šel po svém.

Corbin se dopotácel do svého pokoje. Přivítala ho důvěrně známá vůně, ale měla v sobě naprosto nezaměnitelný nový prvek, jako když nová ingredience vylepší váš starý oblíbený recept. Někdo byl v jeho pokoji. Dívka. Voněla jako růže a zimolez. Otřásl se. Ta vůně ho přiváděla k šílenství. Nemohl usnout. Byla úplně na všem. Měl pocit, jako by tu vůni poznával, ale nedokázal přesně říct, komu patří. Určitě by si všiml a zapamatoval někoho, kdo by voněl tak nádherně.

Když vyšlo slunce, už to nemohl vydržet. Zabušil na dveře svých bratrů. Otevřeli mu ještě napůl spící.

"Co se děje, mladší brácho?" zeptal se Kellan s viditelnými obavami ve tváři.

"Doufám, že to stojí za to. Je šest ráno. Včera jsme pařili a budeme pařit i dneska večer," řekl Zander, přešlápl v jakémsi malém tanečku a zívl.

"Přivoňte si k mému pokoji," řekl Corbin.

Jeho bratři se rozesmáli. Corbin od nich odešel. Následovali ho.

"Tak dost!" řekl Zander a vtrhl do Corbinova pokoje. Zander se na místě zastavil. Kellan vešel a oči se mu rozšířily.

"Panebože," řekl Zander. "Co to je?" Alfa začal očichávat pokoj svého bratra.

"Bráško, kdo byl v tvém pokoji?" zeptal se ostře Kellan.

"Ty jsi byl s naší družkou!" vyhrkl Zander a zavrčel. "A chceš si ji nechat celou jen pro sebe."

"Ne, nevím, čí je to pach, a dovádí mě to k šílenství," řekl Corbin unavenýma očima.

"V tomhle pokoji byla naše družka," pronesl radostně Zander. "Našla si nás! Ach, nemůžu se dočkat, až se na ni vrhnu." Zander znovu zavrčel.

"A co Sasha, Tessa a Audra?" zeptal se Corbin, když zmínil jejich současné přítelkyně.

"Chodíme s nimi sotva pár týdnů! Vědí, že nejsou naše spřízněné duše, takže to bylo jen dočasné! S Tessou se rozejdu po telefonu," řekl Zander odmítavě.

"Jo," souhlasil Kellan. "Pokud stihneme najít svou družku ještě před večírkem, tak nechceme, aby se ty holky ukázaly a obtěžovaly ji."

"Jo, žárlily by," dodal Corbin. "A ona je na ně sama a ony jsou tři, takže by bylo lepší jim to říct ještě před večerem."

Bratři se shodli a všichni seděli na Corbinově posteli.

"Kdo mohl být v mém pokoji?" přemýšlel nahlas Corbin.

"Na té vůni je něco povědomého," řekl Kellan a usmál se. "Voní to trochu jako..." Kellan se odmlčel a zamračil se. Vstal a rozběhl se po chodbě. Zastavil se před dveřmi do Amityiny malé provizorní komůrky. Zasáhla ho ta samá vůně. Zachvěl se. Zimolez a růže. Povzdechl si. Zjistil, že její dveře jsou odemčené, dychtivě je otevřel a odhalil prázdnou místnost se zastlaným polním lůžkem v rohu. Obličej mu posmutněl.

Najednou si uvědomil, jak je Amityin pokoj malý v porovnání s ostatními ložnicemi v domě. Byly tu prázdné hostinské pokoje, které byly větší než tenhle její. Proč jí rodiče nedali jeden z nich?

Jeho bratři k němu přistoupili zezadu. Zander vypadal ohromeně. Corbin vstoupil do Amityina pokoje, lehl si na její polní lůžko a zhluboka nasál její vůni.

"Počkám, až se vrátí, přesně tady," řekl a stočil se do klubíčka na její maličké postýlce. Pro muže měřícího metr devadesát tři byla komicky malá.

"Chci si pro ni hned dojít," řekl Zander se znepokojeným výrazem. "Máme si toho hodně co vysvětlovat."

"Uklidni se, Zandere," řekl Kellan. "Naše družka už s námi bydlí, takže jsme v pohodě," usmál se nejstarší Alfa.

"Ne, nejsme v pohodě!" řekl Zander a zíral na ně. "Naše družka je Pity. Pity!"

"Tak jí neříkej!" zavrčel Corbin a jeho modré oči zčernaly.

"Promiň! Promiň! Je to špatný zvyk. Amity," řekl Zander. Říct nahlas její skutečné jméno byl dobrý pocit.

"Jaký máš problém?" zeptal se Kellan. Prohlížel si Amityiny věci a přemýšlel o tom, co všechno jí koupí. Neměla skoro nic, takže bude snadné ji překvapit. Přece jen měla taky narozeniny.

"Musíme jet do obchoďáku hned, jak v deset otevřou," řekl mladším bratrům. "Amity má dnes taky narozeniny a vsadím se, že máma s tátou jí nic nedali."

"Slyšíš se vůbec?" zeptal se Zander.

"Znovu se tě ptám! Jaký máš problém?" zeptal se Kellan Zandera. Corbin otevřel oči a zlověstně na Zandera pohlédl.

"Amity je naše družka! Neměli jsme o tom ani tušení, protože do dneška nebyla plnoletá!" vykřikl Zander a máchal rukama kolem sebe jako šílenec.

Corbin a Kellan nechápali.

"Chovali jsme se k Amity hrozně! Až zjistí, že je naše družka, odmítne nás!" vysvětlil Zander.

Corbin okamžitě vystřelil do sedu. "Ne, neodmítne," řekl nejmladší z nich. "Ne, to nemůže. Čekáme na naši družku už tři roky."

"Amity řekla, že žádného druha nechce, vzpomínáte?" řekl Zander a vyhláskoval jim to.

"Jo," řekl Kellan. "Ale jakmile ji pouto k druhovi skutečně zasáhne, bude v našich rukou tvárná jako vosk."

Corbin se rozzářil a usmál se na Kellana. "Přesně tak," souhlasil Corbin.

Zander protočil panenky. "Pamatujete si, proč Amity nechtěla druha? Řekla, že proto, že by na ni byl zlý tak jako my. Její druh jsme doslova my."

Corbin a Kellan začali vypadat znepokojeně.

"Bude z toho úplně vyšilovat!" řekl Zander. "Pokusí se odejít. Pamatujte, mluvila o tom, že jí bude osmnáct, dodělá střední a odejde!"

Kellan se ušklíbl. "Má před sebou sedm měsíců střední školy. Je listopad. Máme do června nebo do července na to, abychom ji přesvědčili o opaku."

Zander se trochu uklidnil a promyslel to.

Corbin se zlomyslně usmál, vykoukly mu ďolíčky a v pomněnkově modrých očích mu zablýsklo uličnictví: "Amity nás teď možná nenávidí, ale do příštího léta ji přimějeme, aby se podvolila."

Jeho starší bratři vybuchli smíchy.