Pohled Amity

Musela jsem jako obvykle vstávat s rozbřeskem, i přes to, že jsem do postele šla až po půlnoci. Byla jsem strašně unavená. Procházela jsem co nejdál od pokojů trojčat, jak to jen šlo, abych nemusela cítit ty lahodné vůně. Musela jsem se od nich držet dál. Nesnesla bych pohledět jim do očí, kdyby mě teď, když mi bylo osmnáct, k šílenství dováděl už jen jejich pach. Jak mohl být osud tak krutý? Zajímalo mě, jestli by byli příšerní partneři. Nedovolila bych, aby to k něčemu takovému došlo. Nikdy jsem neměla ani jednoho přítele, a teď jsem měla rovnou tři spřízněné duše. Co by se ode mě čekalo? Jak bych se s tím měla popasovat? Cítila jsem se úplně zahlcená už jen při pomyšlení na to. V podbřišku se mi rozlilo teplo, když jsem pomyslela na všechny tři naráz a na sebe s nimi. Ani bych nevěděla, kdo z nich mi zrovna co dělá. Kousla jsem se do rtu. Znovu jsem začínala být vzrušená. Rychle jsem ty myšlenky zahnala.

Možná mě prostě rovnou odmítnou? Blesklo mi hlavou.

Hrozilo mi, že se mi srdce rozlomí na dvě, nebo spíš na tři části, když jsem na to pomyslela. Moje vnitřní vlčice zakňučela. Konejšivě jsem ji utišila. Moje vlčice mi neustále do hlavy nutila myšlenky na trojčata, zatímco jsem pracovala na všech detailech na poslední chvíli před party. Zander by byl ten nejdrsnější. Corbin by byl ten nejjemnější. Nebyla jsem si jistá, jaký by byl Kellan. Pravděpodobně by mě sekýroval a přikazoval mi, abych k němu měla úctu coby k jeho družce a Luně. Projel mnou mráz. Luna. Současná Luna mě nenáviděla. Jako svou nástupkyni by mě nechtěla. Nemyslela jsem si, že by na tom současnému Alfovi nějak zvlášť záleželo. Okolo půl šesté ráno se objevila Darla, party plánovačka, aby pomohla.

„Kde jsou oslavenci?“ vyhrkla vzrušeně. Protočila jsem panenky. Moje vnitřní vlčice zavrčela. Byla majetnická. Podívala jsem se na Darlinu mikro minisukni a titěrný top bez ramínek. Divila jsem se, že po cestě sem neumrzla. Držela v rukou tři stejné světle modré dárkové tašky.

„Spí,“ řekla jsem a zamračila se. „Obvykle se o víkendu budí až kolem poledne.“

„Aha,“ řekla. Vypadala zklamaně. Přes svůj titěrný outfit si přehodila kabát, pravděpodobně ho odhalí až v to poledne. Kolem šesté ráno jsem uslyšela těžké kroky. To snad ne! Trojčata se probudila brzo! Zcela bez rozmyslu jsem vyběhla ven z domu. Proměnila jsem se. Darla vyběhla za mnou a oči měla vykulené šokem. Běžela jsem poskoky ve sněhu. Tím, že jsem se proměnila takhle rychle, jsem si roztrhala oblečení. Potřebovala jsem si vyčistit hlavu a držet se od trojčat co nejdál, dokud se nerozhodnu, co udělám.

Třetí osoba

„Tohle je stupidní!“ řekl Corbin. „Potřebuju svou družku a hned teď. Chci Amity!“

Vyřítil se z jejího pokoje a pádil dolů po schodech, bratři mu byli v patách. Byl překvapen, když v kuchyni narazil na Darlu.

„Kde je Amity?“ zeptal se Corbin, stále nevyspalý a mrzutý.

„Jéé, spáči! Dobré ráno!“ zavrkala Darla.

„Viděla jsi Amity, Darlo?“ zeptal se Kellan.

„Mám dárky pro oslavence!“ zapištěla.

„Je tady?“ zeptal se Zander už lehce otráveně.

„Kdo?“ zeptala se Darla a podávala každému z trojčat dárkovou tašku.

„Díky, Darlo!“ řekl Kellan. „Amity! Kde je?"

Darla se zamračila. „Proměnila se a šla si zaběhat,“ odpověděla Darla.

„No jo vlastně!“ řekl Kellan. „Teď už se může proměnit,“ řekl a zašklebil se. Nemohl se dočkat, až uvidí její vlčici a půjde s ní běžet sněhem.

„Jasně,“ odfrkla Darla a protočila panenky. „Odkdy vás zajímá Pity?"

Corbin zavrčel. Kellan na Darlu zlověstně pohlédl. Darlu to zaskočilo.

„Jmenuje se Amity,“ opravil ji Zander, ačkoli to byl on, kdo jí tu přezdívku původně vymyslel.

Pohled Amity

Běžela jsem už několik hodin po celém území smečky. Začínala jsem být vyčerpaná. Věděla jsem, že po proměně zpátky mě to bude bolet. Má vlčice byla silná, ale má lidská podoba byla slabá. Nikdy jsem nepatřila k atletickým typům. Nemohla jsem se proměnit zpátky, aniž bych šla domů. Cestou zpět do sídla smečky jsem postupovala nenápadně. Všimla jsem si, že jedno z aut trojčat chybí. Doufala jsem, že odjeli všichni. Proměnila jsem se zpátky a vklouzla jsem dovnitř bočními dveřmi. Plížila jsem se do schodů tak rychle, jak to jen šlo. Vypískla jsem, když jsem došla ke svému pokoji. Dveře byly zavřené a všechny tři pachy byly neuvěřitelně silné. Byli uvnitř? Podívala jsem se škvírou pod dveřmi. S úlevou jsem si oddechla a vešla.

Oblékla jsem si oblečení. Moje oblečení vonělo jako Kellan. Byli tu. Všichni tři. A nedávno. Jejich vůně byly naprosto božské. Každý kus oblečení a každá kniha voněla jako Kellan. Postel intenzivně voněla po Corbinovi. Zanderův pach se koncentroval blízko dveří. Věděli to. To byla jediná věc, která by je do mého pokoje přivedla. Byli rádi, když si ze mě mohli střílet, ale za posledních devět let nevkročili do mého pokoje ani jednou, ani jednou jedinkrát.

Vrátila jsem se do kuchyně, kde jsem našla vzteky bez sebe party plánovačku. Darla na mě zuřila za to, že jsem utekla. Vůně trojčat tu byly taky. Pravděpodobně si jejího titěrného oblečku ani nevšimli. Jak jsem tam s ní pracovala, musela jsem se tomu smát. Byla jsem neuvěřitelně napjatá a každou vteřinu jsem očekávala, že se trojčata vrátí. Neodvážila jsem se Darly zeptat, kam zmizeli. Čas rychle ubíhal. Než jsem se nadála, byly čtyři hodiny. Party začínala v šest večer a já potřebovala dostatek času, abych se připravila.

Šla jsem zrovna po schodech, když si mě všimla Luna.

„Aha! Hele, moc mě to mrzí, ale jeden z obsluhujících ohlásil nemoc, takže od tebe budeme potřebovat pomoc při obsluhování. Souhlasíš?“ zeptala se, i když to vlastně nebyla otázka. Nebylo to tak, že bych to mohla odmítnout. Měla jsem ale jednu podmínku.

„To je v pořádku, ale uniformu si brát nebudu,“ řekla jsem se smíchem.

Taky se zasmála, jako by to ani nezvažovala, ale vsadila bych se, že kdybych to nevytáhla první já, přinutila by mě si ji obléct. Každý člen smečky tu brzy bude. Naštěstí bylo sídlo smečky obrovské a mělo rozlehlý obývací pokoj. DJ se tam právě připravoval. Veškeré dekorace už visely a světla byla ztlumená. Uvažovala jsem, jestli se budu muset dívat, jak trojčata tančí se svými přítelkyněmi. Evidentně na party přijdou. Povzdechla jsem si. Musela jsem se přestat cítit oprávněná k tomu s trojčaty být. Byli sice moji partneři, ale oni nesnášeli mě a já zase je.

Důkladně jsem se osprchovala. Svaly mě bolely. Věděla jsem, že za ten dlouhý běh zaplatím. Moje pleť ale už nevypadala zašedle. Měla zlatavý nádech a zdravě zářila. Mé temné kruhy ale stále nezmizely. Moje tělo potřebovalo trochu odpočinku, ale já pořád jen pracovala nebo studovala. Povzdechla jsem si. Vlasy se mi leskly. Nechala jsem si je rozpuštěné. Sloane a Tasha si zjevně myslely, že mé tmavé blond lokny jsou mou nejlepší předností. Oblékla jsem si outfit, který pro mě vybraly – černé flitrované minišaty a vysoké podpatky. Namalovala jsem se tak, jak mě to naučily. S výsledkem jsem byla příjemně překvapena. Stříkla jsem na sebe trochu parfému a seběhla po schodech dolů.

Lidé začali přijíždět s mírným předstihem. Zdravila jsem je a brala jim kabáty. Všichni mě oslovovali „Pity“ v upřímné víře, že je to mé jméno, a už bylo příliš pozdě na to to napravovat. Tohle místo beztak během několika měsíců opustím. Moje vnitřní vlčice na mě zavrčela. Povzdechla jsem si. Všimla jsem si, že Sasha, Tessa a Audra dorazily všechny společně. Držely se za ruce a ve svých minišatech vypadaly rozladěně. Měly zarudlé oči. Přistoupily ke mně, aby si se mnou poprvé v životě promluvily.

„Ehm… čau… Pity,“ řekla Sasha a přehodila si své zářivě zrzavé vlasy na záda.

„Čau holka!“ přidala se Tessa. Měla dlouhé rovné černé vlasy a olivovou pleť.

„Ráda tě zas vidím,“ usmála se Audra, která měla blond vlasy po ramena.

„Ahoj holky, vítejte, prosím, poslužte si, ciťte se tu jako doma,“ odpověděla jsem a neobratně ukázala směrem ke stolům s občerstvením.

„Neviděla jsi dneska trojčata?“ zeptala se Sasha a přimhouřila na mě své zelené oči.

„Ne,“ řekla jsem upřímně s tím nejnevinnějším tónem, jakého jsem byla schopná.

„Fajn, no, věc se má tak…“ Tessa se odmlčela a vyměnila si pohledy s ostatními dvěma.

„Kluci se s námi rozešli!“ vyhrkla Audra. Zbylé dvě ji spražily pohledem. „No co, je to pravda,“ obořila se na ně.

Srdce mi bušilo.

„To je mi moc líto,“ řekla jsem strojeně.

„Řekli, že našli svou družku,“ dodala napjatě Sasha.

Udělalo se mi slabo. Trochu jsem zavrávorala dozadu, ale chytila jsem rovnováhu a opřela se o stěnu.

„Zbavili se nás... řekli, že jsme spolu jen šest týdnů,“ utrousila Tessa a překřížila si paže.

To byla pravda. Ty nejdelší vztahy, které trojčata udržovala, trvaly kolem dvou měsíců, takže holky přišly nanejvýš o dva další týdny.

„Takže vzhledem k tomu, že tu bydlíš, tak jsme si myslely, že budeš vědět, kdo to je,“ řekla Audra. „Jejich družka.“

Zapřela jsem se o zeď. Zvedal se mi žaludek. Trojčata už ukončila svoje vztahy… kvůli mně? Sice by se s nimi rozešli tak jako tak, ale těch tří dívek mi bylo strašně líto. Kousla jsem se do rtu. Znamenalo to, že mě trojčata chtějí? Jakože hned teď? S rozchodem neotáleli. Na jejich otázku jsem neodpověděla.

„Omluvte mě, prosím, děvčata,“ pronesla jsem mdle. Zapadla jsem do kuchyně. Co si proboha počnu, až trojčata dorazí?

Třetí osoba

Trojčata měla zpoždění na svou vlastní oslavu, protože strávili hroznou spoustu času hádáním se v obchodním domě o tom, co Amity koupit. Nakonec jí pořídili celou hromadu věcí a nechali si to přímo v nákupním centru zabalit a dát do dárkových tašek. Vynášeli věci z auta a vítali u vstupu do sídla smečky hosty. O vlásek se vyhnuli konfrontaci se svými třemi bývalými přítelkyněmi. Všechny tři dívky společně vyrazily ze dveří, ruku v ruce. Aspoň že měly jedna druhou. Během několika minut se osprchovali a oblékli, všichni tři do ladících černých sak, černých kalhot a světle modrých košil.

„Není u sebe v pokoji,“ oznámil nervózně Corbin.

„Samozřejmě, že ne,“ odvětil Zander. „Máma s tátou ji nutí s tou oslavou pomáhat.“

„Tak dobře, dřív než uděláme cokoliv jiného, si musíme s Amity vážně promluvit,“ pronesl Kellan, který byl i mezi Alfy tím hlavním Alfou.

Jeho mladší bratři přikývli.

Pohled Amity

Zůstala jsem schovaná v kuchyni do chvíle, dokud mě nenašla Luna postávat a nedělat nic. Vrženým pohledem mě propíchla a vtiskla mi do rukou podnos plný sklenic se šampaňským, abych ho roznesla, jelikož se současný Alfa chystal pronést přípitek na své syny předtím, než jim oficiálně předá svou funkci. Mí druhové se měli stát Alfy během pár minut. Roznášela jsem šampaňské. Všichni se usmívali. Členové smečky byli ve skvělé náladě. Dokonce jsem si vysloužila pár poděkování a pár komplimentů na své šaty. Byla jsem opravdu nízko postaveným členem smečky, ale jelikož jsem sloužila Alfovi a jeho rodině, každý znal mé jméno, nebo spíše mou krutou přezdívku.

Podnos jsem znovu naplnila dalšími sklenicemi a dalším šampaňským. Zahlédla jsem party plánovačku v ještě titěrnějším ohozu, než jaký měla ráno, jestli to vůbec bylo možné. Vzpomněla jsem si na ty modré dárkové tašky, co přinesla. Nekoupila jsem svým partnerům absolutně nic, i když jsem pomohla uspořádat jejich oslavu. Měla jsem doslova nula dolarů a nula centů. Doufala jsem, že to pochopí. Sloane a Tasha na mě zakřenily. Objala jsem je. Zdálo se, že mě teď už opravdu berou. Naše objetí vyvolalo pár znechucených a nesouhlasných pohledů u několika starších členů smečky postávajících opodál. Sloane a Tasha byly dcerami zámožných členů smečky a někteří lidé mě považovali za póvl kvůli tomu, že si moji rodiče kdysi půjčili spoustu peněz z fondů smečky a od jejích členů. Byla jsem přece tehdy ještě dítě. Měla jsem pocit, že je to vůči mně nespravedlivé, ale já tam zbyla jako jediná, na kterou to mohli hodit. Staré vzpomínky jsem radši zapudila.

Sloane a Tasha mi popřály všechno nejlepší k narozeninám. Byla jsem tak šťastná, až se mi zaleskly slzy v očích. Ony byly jediné, co si vzpomněly nebo mi vůbec něco řekly. Každá z nich mi podala třpytivou růžovou dárkovou taštičku. Byla jsem v šoku. Už mi přece v rámci naší dohody nakoupily oblečení.

„Holky! Moc děkuju! Jsem v šoku!“ řekla jsem, když jsem tašky přebírala.

„Za málo!“ řekla Sloane.

„Předaly jsme si ty naše domácí úkoly už na sobotním ranním tréninku, protože jsme byly hrozně nedočkavé!“ vyhrkla Tasha.

„Přesně jak jsi slíbila, zvládly jsme to na výbornou! Opravil nám to rovnou před očima!“ doplnila Sloane.

Začala jsem se široce usmívat. Obě si sborově pohodily vlasy. Měly na sobě stejné křiklavě růžové šaty.

Luna mě nachytala, jak se bavím, a já bleskově vystřelila, abych donesla další šampaňské. Předala jsem skleničku Luně, ta se však usmála jen velice chladně. Alfa si sklenku taky vzal a kývl na mě. Když jsem se otočila a uviděla trojčata, málem mi podnos vypadl z ruky. Vypadali až neuvěřitelně hezky. Moje vnitřní vlčice z toho šílela. Jejich vůně byly jako z jiného světa. Zírali na mě. Nebyla jsem schopna přečíst jejich výrazy. Nemohla jsem být s nimi, ale nedokázala jsem být bez nich. Jen jsem doufala, že mě okamžitě neodmítnou. Přece jen to byly moje narozeniny a chtěla jsem si je alespoň trochu užít, bez zbytečných starostí.

Nabídla jsem jim sklenice se šampaňským. Kellan mi z rukou vzal rovnou celý tác, k velké nelibosti své matky. Předal ho pobouřeně vypadající Darle. Corbin mě popadl za ruku a po celé mé paži vyletělo mravenčení. Zander mi položil ruce na pas zezadu. Ucítila jsem nečekanou vlnu horka a kousla jsem se do rtu. Pár členů smečky nás se zvědavostí pozorovalo. Kellan nás vedl po schodech nahoru, Corbin mě táhl za ruku a Zander mě jemně tlačil před sebou a pevně mi držel pas.

Odvedli mě do Corbinova pokoje, zavřeli za sebou a zamkli. Rychle jsem od nich ucouvla na druhou stranu místnosti a opřela se zády o zeď. To okouzlení z toho, že jsem poprvé po dovršení plnoletosti spatřila své druhy, se ve chvíli, kdy jsme osaměli, rozplynulo.

„Neboj se, Amity,“ zaprosil Corbin, a když jsem se mu vysmýkla, jeho modré oči se doširoka otevřely lítostí. Používal moje skutečné jméno.

„Neublížíme ti, zlato,“ zapředl Zander a pronikavě si mě prohlížel.

Z toho oslovení jsem byla naprosto vedle. Tělesné horko bylo zpátky.

„Potřebujeme si promluvit,“ oznámil rázně Kellan. „Dobře, Amity?“

Pro tentokrát byli aspoň zdvořilí a použili moje opravdové jméno, s výjimkou Zandera, pro něhož jsem už teď evidentně byla jeho zlato.

Bratři se posadili na Corbinovu postel na jedné straně pokoje. Já jsem usedla na židli u jeho stolu vedle počítače. Ta židle měla kolečka. Trochu jsem se na ní zatočila. Nikdy předtím jsem v žádném z jejich pokojů nebyla, dokud jsem si dnes v ranních hodinách Corbinův pokoj neprohlédla. Trojčata si pokoje uklízela sama. Bydleli jsme sice spolu, ale po emocionální stránce jsme vlastně byli jako cizinci. Věděla jsem, že na rozdíl od té jejich šikany mířené vůči mně, musela mít trojčata aspoň trochu normální charakter, protože ti všichni ostatní je zjevně tolik obdivovali, navíc jsem na vlastní oči viděla, jak uměli být milí k dalším lidem. To, že všechen svůj jed pálili rovnou na mě, velmi bolelo. Co jsem kdy udělala? Kromě toho, že jsem se narodila jako takový smolař? A právě v ten okamžik jsem porušila onen osmiletý slib. Slzy se mi bez sebemenšího varování řinuly z očí.

Kellan se zatvářil sklíčeně.

„Pššt, zlato, to bude dobré,“ řekl tiše Zander a podal mi kapesník.

Corbin mě znovu chytil za ruku a přitáhl mě na kolečkové židli k nim. Teď jsem je měla všechny tři na dosah ruky. Ze strachu mi bušilo srdce. Co se jich týkalo, moje tělo bylo naprosto zmatené. Věděla jsem, že slyší můj srdeční tep a nepochybně také cítí mé vzrušení.

„Jak už pravděpodobně víš, Amity,“ řekl láskyplně Kellan. „jsi naše družka. Nás všech tří. Trojčata mívají zpravidla jen jednoho druha, protože…“

„Já vím,“ řekla jsem, mírně podrážděně. V přírodních vědách jsem asi byla lepší než oni. Zpravidla se ke mně chovali, jako bych byla pitomá. Běžně by mě už teď probodávali pohledem za to, že jsem je přerušila a asi by mi i nadávali, teď se na mě ale jen upřeně dívali. „Protože identická trojčata jsou přirozeně se vyskytujícími klony, vzniklé z jednoho oplodněného vajíčka, které se rozdělí na tři, z čehož vyplývá, že je tu pro ně jen jedna družka.“

„Přesně tak,“ řekl Kellan a usmál se. Osušila jsem si oči a vysmrkala se.

„Voníš tak sladce, zlato,“ ozval se Zander. Oči měl černé. Natáhl ruku a jemně mě pohladil po koleni. Otřásla jsem se.

„Klídek, Zandere!“ napomenul ho Kellan a bratrovu ruku z mého kolene oddělal. Kellan povzdechl.

„Opravdu nás to moc, moc mrzí, Amity,“ zamumlal Kellan. „Ten způsob, jakým jsme s tebou zacházeli, byl ohavný. Nebudeme pro to hledat žádné omluvy. My si tě nezasloužíme, ale moc si tě přejeme za družku a za Lunu. Jsme odhodláni strávit zbytek našich životů tím, že ti to budeme všechno vynahrazovat.“

Byla jsem konsternovaná. Tohle byla ta chvíle, kdy jsem konečně uslyšela omluvu, kterou jsem tak dlouho chtěla, a nevěděla jsem, zdali to vůbec bude stačit.

„Nesmírně nás to mrzí, Amity,“ řekl Corbin. „Prosím, nech nás, ať tě milujeme!“

Začervenala jsem se. Corbin to prostě vždycky bral moc dramaticky.

„Moc se omlouváme, zlato,“ zopakoval Zander. Byla jsem si celkem jistá, že už z jeho úst nikdy v životě neuslyším ani svou otřesnou přezdívku, ani své skutečné jméno. Odteď jsem pro něj byla Zlato. Při té myšlence jsem se zachihňala. To byl dost velký omyl, protože to rozdráždilo Zanderova vlka.

„Ty jsi vážně tak roztomilá!“ zavrčel Zander přesně v ten moment, než mě popadl.