Zander mě popadl, než ho Kellan stačil zastavit. Přitiskl mě ke zdi a chystal se mě označit!

„Přestaň!“ vyjekla jsem, ale Zanderovy oči byly naprosto černé. Kontrolu převzal jeho vlk. Já na tohle nebyla ani zdaleka připravená. Dokonce jsem si ani nebyla jistá, jestli s nimi vůbec chci být.

Ve vteřině ho jeho bratři ze mě strhli. Přitiskli ho k protější zdi.

„Uklidni se!“ zahučel Kellan svým alfovským hlasem, ze kterého se otřásl celý pokoj.

Zander se párkrát zhluboka nadechl. Oči mu pomalu zmodraly. Bratři ho odvedli zpátky k posteli a všichni se znovu posadili.

„Panebože,“ vydechl a supěl. „Amity!“ Vyslovil mé jméno! „Moc se omlouvám, zlato.“ Zase jsme byli zpátky u Zlata.

„To... je v pořádku,“ řekla jsem pomalu. Křečovitě jsem se zasmála. „Popravdě řečeno, tohle není zrovna to nejhorší, co jste mi kdy udělali. Tohle by se nevešlo ani do top desítky.“

Zasmála jsem se svému vlastnímu chabému vtipu. Trojčata vypadala zděšeně a provinile.

„Takže po tom, co Zander právě zničil ten poslední zbyteček naší šance... co ty na to říkáš?“ zeptal se Corbin.

To mě vlastně opravdu rozesmálo. Bratři se všichni usmáli. Měla jsem před sebou ještě sedm měsíců, než skončím střední, a na trojčata jsem byla pořád neskutečně naštvaná, ale hloupá jsem nebyla. Odmítnout je by znamenalo, že bych se musela odstěhovat. Netušila jsem, co přesně chci. Moje vlčice po nich toužila. Celou hlavu mi plnila představami všelijakých poloh, o kterých jsem ani nevěděla, že jsou proveditelné. Nikdy dřív jsem se ani nelíbala. I kdybych se rozhodla s nimi být, jen jeden z nich by byl mým prvním polibkem. Můj pohled instinktivně zabloudil ke Corbinovi. Zeširoka se usmál. Ostatní dva vypadali malinko žárlivě a zajímalo je, proč najednou zírám jen na něj.

„Nevím, co chci,“ řekla jsem jim po pravdě.

„To je úplně v pořádku!“ řekl Corbin.

„Dej si načas,“ odvětil Kellan.

„Tolik času, kolik potřebuješ,“ přidal se Zander, který mě před pár chvílemi přitlačil ke zdi, aby si mě mohl označit. Jasně.

„Což nás přivádí k druhé části téhle diskuze,“ oznámil Kellan.

Cože?

„Všechno nejlepší k narozeninám, Amity!“ řekla trojčata sborově.

Usmála jsem se. Vytáhli zpod Corbinovy postele spoustu dárků. Radostí jsem vypískla, pak se ale dostavil pocit viny. Kousla jsem se do rtu a zamračila jsem se.

„Zlato, co se děje?“ zeptal se Zander spěšně.

„Přemýšlela jsem nad tím, že vám taky něco koupím, ale opravdu to nešlo. Neměla jsem naprosto žádné peníze,“ omluvně jsem vysvětlovala a cítila se zahanbeně.

Zander se zasmál. „Zlato, my víme, že nemáš peníze. To je v pořádku.“

„Nikdy jste mě to nenechali zapomenout,“ zamumlala jsem.

Zander posmutněl. Začali mě nabádat, abych si ty dárky rozbalila. Bylo jich tolik. Přišlo mi to tak strašně nepříjemné. Neobdržela jsem žádný dárek celých devět let, až na ten dnešní den. Sloane s Tashou mi něco věnovaly, a teď k tomu trojčata vykoupila rovnou celý obchoďák. Chtěla jsem si všechny ty dárky rozbalit o samotě ve svém pokoji. Tašky od Sloane a Tashy už jsem si tam uložila.

„Kellane, Zandere, Corbine,“ pronesla jsem. Všichni na svoje jména zareagovali. Všichni vypadali tak vesele.

„Chci si je rozbalit radši o samotě, až si to budu všechno promýšlet v hlavě,“ řekla jsem jim.

„Chtěli jsme vidět tvůj výraz...“ žadonil Corbin.

„Tady ale nejde o to, co chceme my,“ přerušil ho Kellan. Usmála jsem se.

„Prostě si ty dárky dám k sobě do pokoje. Moc vám děkuju!“ řekla jsem.

Ostýchavě jsem k nim přikročila. Nikdy předtím jsme se neobjali. Zander se po mně natáhl jako první, přesně jak jsem očekávala. Pevně mě k sobě stiskl a nadzvedl mi chodidla ze země. Zasmála jsem se. Postavil mě zpátky. Corbin se sklonil a něžně mě objal. Kellan mě vzal za pas, zvedl a zatočil se mnou jako s nějakou malou princeznou. Potom mě opatrně postavil na nohy. Pak jsem s náručí plnou dárků začala kráčet vstříc svému pokoji.

„Počkat!“ křikli všichni najednou.

„Nemůžeš už zůstat v tom pokoji. Je na tebe moc malý. Zajistíme ti nejlepší hostinský pokoj a předěláme ho, aby byl tvůj,“ ohlásil Kellan.

Tohle mě mělo potěšit, mě to ale místo toho zničehonic docela naštvalo.

„Takže tenhle pokoj už pro mě teď najednou není dost dobrý, ale celou dobu byl úplně v pohodě, když vám to bylo u prdele!“ odsekla jsem jim.

Hned jsem litovala toho, že jsem to vypustila z úst. Čekala jsem, až spustí obrovskou hádku. Jenže oni mlčeli.

„Pokud na nový pokoj ještě nejsi připravená, tak je to v pořádku, ale cítím se dost hrozně, když vidím, kde musíš bydlet. Ani se to nepodobá ložnici a je to obrovská ostuda, že tě moji rodiče uložili tam,“ vysvětloval Kellan.

Když jsme společně stěhovali všechny ty dárky a cestou zpátky po schodech už jsme to víc nerozebírali, každý dole dál netrpělivě vyhlížel příchod oslavenců.

„Kluci!“ vyhrkla Luna Vera a přivřela oči. „Kde jste proboha byli?“ Vypadala zaskočeně, když mě s nimi uviděla sestupovat ze schodů.

„Udělaj další obchůzku, jestli někdo nechce další šampaňské,“ zavelela mi. Darla mi okamžitě podstrčila nový podnos se sklenkami. Party plánovačka měla ve tváři natolik samolibý výraz, že jí z něj sálala arogance na míle daleko.

Kellan ze mě ten tác znovu sundal, a tentokrát ho s klidem položil na zem.

„Kellane!“ okřikla Vera svého nejstaršího syna.

„Začněme s přípitkem!“ vybídl všechny Alfa Ragnar.

Členové smečky jásali. Vřava byla skoro až ohlušující. Všichni zúčastnění se srotili u hlavního schodiště, přičemž Alfa Ragnar stoupl o několik schodů výše, aby na něj měl každý výhled. Trojčata mě stáhla rovnou k sobě na stejný schod po boku Alfy Ragnara. Luna stojící po boku svého manžela po mně vrhala podezíravé pohledy. Tušila jsem, že si domýšlela jedno s druhým, tedy abych byla přesná, jednu a tři další k sobě. Alfa Ragnar započal svou řeč. Tahle řeč se vyloženě začala točit od okamžiku seznámení se se svou družkou, Lunou, přes velkou lásku, svatbu, líbánky, léta bez dětí, a poté narození dětí, přes jejich dětství, divoká dospívající léta až do jejich mužných dob a stoupaní do pozice Alfů. Absolutně neobsahovala jedinou zmínku o mé osobě, navzdory skutečnosti, že jsem u toho nechyběla přes devět let od chvíle, kdy trojčatům bylo dvanáct. Ale s přihlédnutím k tomu, že mě Alfa a Luna opravdu viděli jen jako služebnou, bylo mi jasné, že to nemohu čekat. Lidé na mě neustále obraceli pozornost a podivovali se, proč zrovna já stojím ve světle reflektorů. Ze schodů jsem se chtěla párkrát stáhnout, jenže Kellan mé zápěstí neustále pevně svíral. Zander svou ruku posunul téměř omylem přesně na můj zadek. Vykouklo ze mě potlačené hlesnutí. Zander na mém pozadí zatlačil prsty a začal hníst. Začínala jsem vlhnout v kalhotkách. Upřela jsem na něj pohled plný vzteku a on na mě místo toho vyslal vzdušný polibek, což pozornosti většiny přihlížejících neušlo.

„Tak tady je máte, Alfa Kellan, Alfa Zander a Alfa Corbin Draken, Alfové z trojčat,“ zahučel někdejší Alfa Ragnar za užití svého alfovského tónu naposledy.

Smečka začala mohutně řvát a jásat. Ten ohlušující jekot pohlcoval celou místnost. Nespočet děvčat vřískalo na Alfy z trojčat, přičemž oni kolem sebe prolétávali z jednoho konce místnosti na druhý a od nejvýše postavených členů nasávali blahopřání. Mě vzali kamsi za sebe, rovnou s sebou. Ani jednou se mě nikdo nezeptal, čím jsem k nim připoutaná, ale ty propichující pohledy o tom nemlčely. Když toho ale na Lunu bylo nakonec už příliš, dovedla své syny, bývalého Alfu i s mou přítomností přímou čarou do kuchyně. V těsném závěsu se vynořila usmýkaná party plánovačka.

„Odkdy máte k Pity všichni tak blízko?“ vznesla dotaz Luna.

„Jmenuje se Amity, mami,“ utnul to Zander.

„Omlouvám se,“ omluvila se Luna. Lid opravdu věřil, že Pity je mé skutečné jméno, takže to k nim žádnou nenávist nevyvolávalo.

„Je to naše družka,“ vmetl Kellan hned s čistým kusem pravdy, v místnosti rázem zavládlo ticho.

„A vy jste si ji jako svou družku opravdu už schválili?“ podivil se Ragnar.

Projelo to mnou nepatrně a pocítila jsem značnou urážku. „No přece, že ano,“ doplnil Corbin. „Máme po ní větší chuť, než kdy jindy.“

Mé tváře začaly hořet.

„A snesla vám už souhlas?“ zkusila to znovu Luna.

Zavládla delší vteřina ticha.

„Ráda bych nejdřív prošla střední školou a přitom si vše ujasnila,“ namítla jsem.

Luna vypustila smích. „Chtěla by si tu užít života tak dlouho, jak to půjde, až do druhého dne po té slavnostní závěrečné události ze školy, kdy pošle vaše sliby do kytek a bez mrknutí půjde najít svoje rodiče.“

„Mami!“ vykřikl maminčin nejoblíbenější Corbin.

Začala se na něj upřeně soustředit. „Zlatíčko! Já…“

„Amity se tu od nikoho nedostalo dobrého zacházení, a ty to moc dobře víš!“ namíral jasně Corbin.

Luna vzdala nádech.

„My všichni si ji chráníme, je naše družka a všichni k ní budou přikládat přesně tu stejnou část uctivosti,“ vmetl Kellan plný důraznosti.

Tajně poslouchající party plánovačka si na mě svýma očima posvítila až s takovým jedem závisti, že jsem o svůj křehký život pocítila malou dávku ohrožení.

„Sama je všechny z hloubi duše proklíná a vy o tom víte,“ vypustila jed ze svých rtů Darla s plánovačkou vepsanou v tváři. „V mysli si ji nosí jen jako partičku těch zkurvených nadřazených elit.“

Vybledla jsem, tváře ustrnuly v hrůze a v mžiku jsem kroutila zraky po svých Alfách v polovičním přesvědčení, že se do mě s hrůzným pohlcením ihned oboří. Corbin se vůbec neodchýlil k jejím zrádným řečem a upíral ty proklínající zraky po své milované matce. Kellan si začal pečlivě kontrolovat připravenost narozeninového kousku u velkého dortu a jedině Zander po mně znovu vrhal ty smíchem sršící křivé grimasy, ve kterých se to v plné chuti hemžilo jistotou – Zander zkusí vše, jak v nočních hodinách zaleze až za brány do mých odpočinkových komnat. Začal mi prostupovat pot.

„Ve svém plnoletém dosahu si k tomu už vydrží najít vlastní rozhodnutí,“ pronesl Ragnar.

„Pojďme rozkrojit dort s Amity,“ vyzval nás Kellan.

Darla vysoukala na plac před obrovským shlukem velkolepý dort. Začal sbor z obřích hlasů slavit píseň šťastných narozenin plný cvakajících aparátů a kamerových odlesků. Došlo mi, jak ti lidé měli neutuchající chtíč smést mě někam z obrazových snímků, chtěli na obraze zachovat už výhradně identická třetíčka Alfů z rodin a kluků plných těch zlomových narozek. Parta rošťáků mě ale k odchodu nenechala ani nakročit, Corbin chytil z boku jedno mé zápěstí, druhou pojistku z plna utrhl Kellan, pro poslední tah vyrukoval sám Zander. Držel mi z plna přes celá má záda postranní držení na mé křivce u pasu, první moment celého seskupení a spojení s tímhle nadměrným vlivem rovnou na jednom těle ze mě nechal po sobě zanechat jen potápějící pocity k omdlévání. Přes obří masu všeho, vnímala jsem už teď. A co jako s tímhle provedu, v čase kdy na mně začnou proplétávat tyhle obří prsty? Za mými nedomyšlenými propočty jsem stála v domnění toho času si vzít klid do hrsti a nevyhledávat zábrany k přivolávání zlého mračna v dohlednu, teď po ustrnutí v čase jsem chytila dojetí přemýšlením k tomu strachovat se hned plnýma rukama, to proto se všechny obří samci bratrstva proklestili jedním velkým tahem sebrat mě přímo v tu samou půlnoční seanci za hranice jednoho svatebního z těch nočních příbytků.