Vždycky jsem si přála, aby mi rodina Drakenových dala pořádnou ložnici, ale teď, když trojčata chtěla, abych svůj malý pokojíček opustila, jsem se tomu tvrdošíjně bránila. Příliš mnoho věcí se měnilo příliš rychle. Trojčata byla vážně naštvaná, že nechci spát v žádném z jejich pokojů, ani v pokoji pro hosty. Šla jsem do svého pokoje, zavřela dveře a zamkla se. Bylo po půlnoci. Vlastně jsem se osprchovala v Kellanově koupelně, protože nechtěl, abych použila tu v přízemí, jelikož bych pak musela jít zpátky do pokoje jen v županu, což jsem dělala uplynulých devět let. Byla jsem vyčerpaná, ale zároveň zvědavá na své dárky.

Sloane mi koupila značkové, třpytivé, světle růžové šaty na večírek a Tasha mi pořídila značkové, třpytivé, světle modré šaty. Usmála jsem se. Trojčata mi dala iPhone, iPad a MacBook. Byla jsem v šoku. Věděla jsem, že mají produkty od Applu hodně rádi, ale já jsem ještě nikdy předtím žádnou elektroniku nedostala. Byl to můj první mobil v mých osmnácti letech. Budu potřebovat jejich pomoc, abych si ho nastavila. Dali mi taky pořádný zimní kabát, světle modrý. Byl tak krásný! Jedním z dárků byla malá obálka s mašlí. Byla v ní kreditní karta a vzkaz od trojčat s PIN kódem; stálo v něm, ať ji použiju na nákup čehokoli, co budu potřebovat. Byl tam i pár zimních bot, taky světle modrých. Říkala jsem si, jak asi uhodli mou velikost, ale pak jsem si vzpomněla na Kellanův pach na veškerém svém oblečení a usmála se. Byl tam i pořádný batoh do školy. Upřímně jsem žádný neměla, všechny učebnice jsem nosila v ruce, nebo jsem používala plátěnou nákupní tašku. Když jsem na to pomyslela, trochu se mi zalily oči slzami. Nikdy jsem si vlastně nedovolila vnímat všechny ty normální věci, které jsem neměla. Spěšně jsem si otřela oči v reakci na zaklepání na dveře. Zander?

„Dále,“ řekla jsem. Kellan.

„Doháníš mě k šílenství,“ řekl. Cože?

Popadl mě do náruče a odnesl mě z pokoje, jako když ženich přenáší nevěstu.

„Děkuju za všechny ty dárky. Bylo to od vás moc pozorné, jsou úžasné,“ řekla jsem tiše.

Políbila jsem ho na tvář. Zazubil se. Corbin a Zander stáli u vchodu do Kellanova pokoje. Kellan mě zanesl dovnitř a položil mě na postel. Corbin zavřel dveře a Zander zamkl. Žaludek se mi stáhl.

„Kde je moje pusa za dárky?“ zeptal se Zander a ukázal si na tvář. Vyskočila jsem, dychtivá dostat se z postele, a vtiskla mu polibek na tvář.

Zazubil se. Corbin mi poklepal na rameno. Zachichotala jsem se a on se sklonil, abych ho taky mohla políbit.

„Pojďme si odpočinout. Už jsem nemohl vystát ten pokoj, co je vlastně jenom kumbál na čisticí prostředky,“ řekl Kellan Zanderovi, který se uchechtl.

Hej! Byla to ale pravda.

„Čas jít spát,“ řekl Corbin a pohnul se, aby zhasl.

Bála jsem se tmy a kdysi jsem se slzami v očích prosila jejich rodiče o to noční světýlko.

Corbin pro něj rychle došel do mého pokoje. Pořád jsem čekala, že si ze mě začnou dělat legraci, že se bojím tmy, ale oni se místo toho hádali mezi sebou.

„Už druhou noc v kuse nespím, protože její pach v mém pokoji mě dovádí k šílenství!“ trval na svém Corbin.

„Dobře, tak rozhodně Corbin,“ řekl Kellan.

Zander vrhl na své bratry zlostný pohled.

„Abychom k tobě byli spravedliví, Zandere, dneska jsi na ni moc spěchal, takže zítra, až se budeš lépe ovládat, budeš určitě jedním z nás dvou ty, jasné? Dneska v noci to budu já a Corbin,“ řekl Kellan.

„A co to, co chce ona?“ zeptal se Zander.

Podívali se na mě.

„Jsem vážně unavená,“ řekla jsem, protože jsem se nechtěla míchat do jejich hádky. Pořád jsem z nich byla dost zmatená a trochu nervózní. Chtěla jsem mluvit o tom, jak mě tenkrát uhodili a strčili do ledové vody, ale nedokázala jsem na to ani pomyslet, aniž bych se strašně nerozrušila. Zapnula jsem noční světýlko a zhasla to velké v ložnici. Vlezla jsem si doprostřed té obrovské postele. Došlo mi, co se bude dít. Moje vnitřní vlkice byla tak nadšená. Moje lidské já ale bylo hrozně nervózní a nejisté.

Corbin dychtivě vklouzl do postele. „Udělej mi lžičku,“ řekl. „A Kellan ji udělá tobě.“

„Lžičku?“ nechápala jsem.

Kellan ulehl z mé druhé strany. Z rohu vedle Kellana se ozval Zander: „Jéé, ona je tak nevinná.“

Všichni bratři se rozesmáli. „Můžu jí prosím ukázat, co to je lžičkování, a pak se zase vrátím do rohu?“ škemral Zander.

„Fajn,“ řekli Kellan a Corbin jednohlasně.

Místo aby přešel ke mně, Zanderovy ruce se po mně natáhly, ovinuly se kolem mě a přitáhly si mě k sobě. Přitiskl si moje záda na svou hruď, obtočil své tělo kolem mého a přehodil přes mě paži, aby mě mohl tulit. Bylo to tak pohodlné. Okamžitě se mi začalo chtít spát.

„Tohle znamená, že ti dělám lžičku já,“ řekl mi. „Teď ji udělej ty mně!“

Otočil se ke mně zády. Byl o hodně větší než já, ale přitiskla jsem se k jeho zádům a objala ho paží.

„Už to chápe, teď ji dej sem,“ ozval se Corbin.

Někdo mě zvedl a položil mezi Corbina a Kellana. Ani jsem nevěděla jistě, kdo to byl, z čehož jsem byla tak trochu vzrušená. Moje vnitřní vlkice znovu vyla nadšením. Udělala jsem lžičku Corbinovi, když už jsem věděla, co to znamená, a Kellan objímal zezadu mě, nos zabořený blízko mého krku.

„Hrozně hezky voníš,“ zašeptal mi Kellan do ucha.

Tělesné teplo Corbina a Kellana bylo naprosto pohlcující. Zavřená mezi nimi jako v sendviči jsem sotva dokázala udržet oči otevřené. Chtěla jsem je nenávidět. Všechny tři. Chtěla jsem využít tuhle příležitost a zlomit ta jejich srdce trojčat, ale mé tělo po nich prahlo. Musela jsem bojovat sama se sebou, abych necítila štěstí, když ke mně Kellan šeptal. Zdálo se, že mi toho chce spoustu říct, teď když jsme tu leželi potmě.

„Jsi tak krásná,“ zašeptal. Byla jsem ráda, že nevidí, jak se červenám. „Vždycky jsem si to myslel, víš.“

To jsem nemohla nechat jen tak. „To zrovna,“ odsekla jsem, znovu na něj trochu naštvaná.

„Ale ano,“ stál si za svým. „Vždycky jsem miloval tvoje vlasy. Vždycky jsem tě tahal za kudrliny. To přece víš.“

Já to považovala za součást jejich šikany.

„Tohle jsem ukradl ještě předtím, než jsem věděl, že jsi moje družka,“ řekl Kellan a ukázal mi gumičku do vlasů, kterou si před pár dny strčil do kapsy.

Zatajila jsem dech. Vzali mi gumičku do vlasů, protože si mysleli, že mám hezké vlasy? Kluci jsou tak divní.

„Dobrou noc, Amity,“ zašeptal Kellan.

„Dobrou noc, Amity,“ přidal se Corbin.

„Dobrou noc, zlato,“ ozval se Zander.

„Dobrou noc, kluci,“ řekla jsem.

„Můžu tě políbit?“ zašeptal Kellan tak tiše, že jsem to málem přeslechla.

„Ehm, dobře,“ souhlasila jsem.

Kellan mě políbil přesně na místo, kam by mi jednoho dne mohl vtisknout své znamení. Mravenčení, které mnou projelo, prohřálo celé mé tělo a já se propadla do hlubokého, klidného spánku.