Všechno, co se včera stalo, mi připadalo jako sen: Sloane a Tasha se se mnou spřátelily, všechny ty dárky a přiznání trojčat. Vlastně jsem se bála otevřít oči, abych se neocitla ve svém přístěnku v komoře na úklidové prostředky a trojčata mě zase neenáviděla. Cítila jsem však nesmírné teplo, příliš velké na to, abych byla v posteli sama, a příliš pohodlné na to, abych byla ve svém přístěnku. Zamrčela jsem a protáhla se. Bylo teprve kolem páté ráno, ale to byl můj obvyklý čas vstávání, kdy jsem začínala připravovat snídani pro rodinu. Nechtěla jsem, aby mě jejich rodiče opovrhovali ještě víc teď, když bych mohla mít zájem o jejich syny. Přemýšlela jsem, jestli bych se nemohla vykrást dolů a začít se snídaní. Trojčata v neděli vstávala až v poledne, ale rodiče bývali vzhůru už v sedm. Pokusila jsem se vymanit z objetí Kellana a Corbina. Kellan se vzbudil, zasténal a přitáhl si mě zpět k sobě.

„Co to děláš? Potřebuješ na záchod nebo tak něco?“ zeptal se rozespale.

S rozcuchanými vlasy vypadal opravdu roztomile. Neměla jsem to srdce mu lhát.

„V tuhle dobu obvykle vstávám,“ řekla jsem tiše. „Musím vám připravit snídani.“

Corbin se zasmál a zívl. „My vstáváme tak v poledne, ne?“

„Jo, ale vaši rodiče vstávají v sedm,“ namítla jsem.

„Ti si poradí sami, neboj,“ řekl Kellan a zesílil stisk.

Zander se pohnul. Jakmile stisk jeho bratrů polevil, vytrhl mě Kellanovi a Corbinovi.

„Hej!“ zaprotestoval Corbin.

Zander si mě přitáhl na hruď, což bylo docela pohodlné. Jeho ruka si znovu našla cestu k mému pozadí a začal mi mačkat půlky. Přesně tohohle jsem se bála.

„Co to děláš, Zandere?“ zeptal se podezřívavě Kellan.

„Upevňuji pouto se svou nádhernou družkou,“ prohlásil Zander.

Vzpomněla jsem si, jak Zander snědl poslední palačinku, takže na mě nic nezbylo, a jak mi řekl, že jsem tlustá. Při té vzpomínce jsem sebou trhla. Zander si mého podivného pohybu všiml.

„Promiň, zlato,“ řekl.

„Ty si myslíš, že jsem nádherná?“ zeptala jsem se.

„Jsi,“ odpověděl prostě.

„Před pár dny jsi mi řekl, že jsem tlustá,“ připomněla jsem mu.

Zander ztuhl. Z toho ticha jsem poznala, že i Corbinovi a Kellanovi je to nepříjemné.

„A vzal jsi mi poslední palačinku. Ten den jsem doslova nic nejedla. Celý den jsem strávila organizováním věcí pro vás,“ řekla jsem.

Vzpomínky se na mě začaly sypat.

„Pššt, zlato, moc mě to mrzí,“ zašeptal Zander a políbil mě na čelo.

„Nesahej na mě!“ vykřikla jsem. Vyskočila jsem z postele.

Všechna tři trojčata se posadila.

„Zandere, ty hajzle, cos udělal? Předtím se nebála,“ zařval Kellan.

„ALE BÁLA!“ vykřikla jsem tak hlasitě, že všechna trojčata nadskočila a jejich rodiče doslova vběhli do pokoje.

Rozplakala jsem se, nekontrolovaně jsem vzlykala. Byla jsem tak zmatená. Trojčata se ke mně vrhla, aby mě utěšila.

„NE!“ zařval jejich otec, stále mocný, přestože z nich udělal nové alfy.

Posadili se zpátky.

„Co tady dělá v tuhle dobu?“ zeptal se tiše. Jeho tón byl nebezpečný.

„Nemůžu ji nechat spát v té úklidové komoře. Nemůžu to vystát,“ řekl Kellan a vzal zodpovědnost na sebe.

„Tak proč jsi ji nedal do pokoje pro hosty?“ zeptal se Ragnar.

Jejich matka mlčela a nechala otce, aby to vyřešil.

„Hm,“ hlesl Kellan.

„Hele, tati, všechno bylo v pohodě, že jo, Amity?“ zeptal se sladce Corbin.

„Je to moje chyba,“ řekl Zander a jeho hlas zněl skutečně zlomeně. „Moc jsem na ni tlačil a mrzí mě to. Byla doslova šťastná až do chvíle, než přišla na mou stranu postele, což bylo před pěti minutami.“

Bylo mi ze sebe smutno, ale to hloupé pouto družky ve mně teď vyvolávalo touhu Zandera utěšit.

„Zandere, jsme v pohodě, že jo?“ zeptala jsem se tiše, má vnitřní vlčice potřebovala ujištění. Odkdy jsem byla tak slabá?

„Navždycky, zlato, k***a tě miluju, Amity,“ řekl. Jeho bratři vypadali šokovaně.

Vyvalila jsem oči. Myslel to vážně? Znělo to tak opravdově. Má vnitřní vlčice mi řekla, že ano. Nečekala jsem, že Zander propadne nejvíc a nejrychleji. Vždyť byl ten nejhorší!

Ragnar Zanderovo vyznání lásky ignoroval.

„Amity je velmi mladá. Je jí osmnáct. Vy kluci jste taky ještě mladí. Je vám jednadvacet. Měli jste nespočet přítelkyň, které jste střídali jako ponožky,“ řekl Ragnar.

Pořádný rýpanec od jejich táty.

„Pokud vím, Amity uklízí, vaří a studuje, a to je asi tak všechno. Nemůžete si sem v noci tajně vodit svou velmi nezkušenou družku. Jste tři a ještě předevčírem jste se všichni nenáviděli. Je toho na ni moc,“ řekl Ragnar.

Páni. Že by se o mě Ragnar opravdu zajímal? Své syny rozhodně miloval. Možná teď, když mi byli souzeni, se snažil zachránit to, co zbylo z mé duševní pohody.

„Vážně jsme nedělali žádné... pářící věci,“ řekl Corbin.

„Možná ve tvých očích, miláčku,“ zahrdlikala Corbinova matka, „ale v očích Amity to může vypadat jinak.“

Trojčata vypadala sklíčeně a já jsem je zoufale chtěla utěšit. Z celého srdce jsem litovala svého křiku. Chtěla jsem, aby tahle trapná chvíle skončila.

„Půjdu udělat snídani. Už je pozdě,“ řekla jsem a otočila se k odchodu. Zander se přihnal vlkodlačí rychlostí, zavřel dveře a stoupl si před ně.

„Vím, že už jsem to dneska ráno podělal, ale když už v tom jedu,“ Zander pokrčil rameny, „tak jen přes mou mrtvolu, princezno.“

Zírala jsem na něj.

„Stále jsem jedním z Alf této smečky a ať už se mnou chceš být nebo ne, v tomhle domě už nikdy nehneš ani prstem,“ řekl Zander a zúžil oči.

„Znovu najměte pokojskou a kuchařku. Klidně dvě od každé, pokud je toho na jednoho moc,“ nasměroval Zander svá slova k rodičům.

Vypadali otráveně, ale Zander byl Alfa.

„Souhlasím,“ řekl Kellan a přikývl.

„Nápodobně,“ přidal se Corbin a mrkl na matku, aby se moc nezlobila.

Prohrábla Corbinovi vlasy a odešla, zatímco jí Zander otevřel dveře.

„Než dnešek skončí, vyřešte situaci s ložnicemi a rozhodněte, který pokoj pro hosty bude patřit Amity,“ řekl jejich otec a odešel.

Všechna trojčata znovu seděla na posteli, zatímco já jsem stála kousek od nich.

„Zlato, omlouvám se za ty chvíle, kdy jsem ti říkal, že jsi tlustá,“ řekl Zander.

Byla jsem tak šokovaná, že jsem se vlastně zasmála.

Kellan protočil oči. „Můj i***tský bratr chtěl říct, že jsi krásná.“

Začervenala jsem se. Uvědomila jsem si, že Kellan mi vlastně nikdy neřekl, že jsem tlustá. Vzpomněla jsem si, jak tvrdil, že se mu vždycky líbím. Říkala jsem si, jestli je to opravdu pravda.

Corbin byl jediný, kdo mi kdy složil kompliment ještě před tím poutem. Jemu bude nejlehčí odpustit.

Přistoupila jsem k Zanderovi, objala ho a vlezla mu na klín. Moje vlčice na mě křičela, ať to udělám. Rozhodla jsem se ustoupit. Kellan a Corbin vypadali šokovaně.

Zander se nosem otřel o můj. Uvědomila jsem si, že Zanderův vlk volal toho mého. A uvědomila jsem si ještě něco.

„Nikdy jsem neviděla vaše vlky,“ řekla jsem.

Trojčata se zazubila. Teď už byli úplně vzhůru.