ELOWEN

Zesílila jsem rádio o stupeň výš a nechala se unášet ohlušující hudbou, zatímco jsem uháněla po dálnici. Staženým okénkem jsem se vyhřívala v teple slunce na kůži a milovala pocit čerstvého vzduchu na tváři a větru ve vlasech.

Řídila jsem už pět hodin v kuse a ještě mě čekaly další dvě, než dorazím do cíle. Čtrnáctihodinová cesta autem se dala sotva vydržet, ale neměla jsem na vybranou.

Jmenuju se Lysandra Elowen Kincaidová.

Jsem měňavec. Posledních pět let svého života jsem strávila mezi lidmi, pokud nepočítám svého vlkodlačího strýce. Strýček Gideon našel svou družku, ze které se vyklubala člověk, a rozhodl se kvůli ní opustit život ve smečce. A z toho, co jsem viděla, mu lidský život nedělá sebemenší problém.

Poté, co moje matka zemřela při útoku, když byla na návštěvě u své kamarádky z jiné smečky, se můj otec rozhodl, že se mnou nechce mít nic společného, a poslal mě pryč.

Možná jsem mu matku připomínala. Říkalo se, že mám její safírově modré oči a lehce vlnité kaštanově hnědé vlasy. Ale to nebyl pádný důvod, aby mě poslal pryč. Otec možná ztratil svou družku, lásku svého života, ale kvůli tomu jsem já nepřišla jen o matku. Ztratila jsem i jeho, svého bratra a smečku, která měla být mým domovem.

Teď už pro mě smečka nic neznamená. Pořád jsem byla její součástí – pouto nešlo zlomit – ale cítila jsem se sama a návrat tam mi nepřipadal jako cesta domů.

Družka mého strýce, která se jmenuje Fiona, je skvělá a milá žena. Byla by z ní úžasná matka a já jsem doufala, že jí Bohyně jednoho dne dopřeje vlastní dítě. Fiona se mnou měla obrovskou trpělivost během mé pubertální vzpoury a vždycky jí budu za její přítomnost ve svém životě vděčná.

Zpočátku nebyl život u strýce a jeho družky snadný. Ale po roce pláče a prošení, aby si mě otec vzal zpátky, jsem to nakonec vzdala. Začalo mi to být jedno a přijala jsem ten lidský život, který mi byl dán.

Teď už mám svůj vlastní život, a kdyby záleželo jen na mně, zůstala bych schovaná mezi lidmi. Měsíční bohyně má ale bohužel jiný plán. Za pár týdnů mi bude osmnáct, a už jen z toho důvodu jsem se ocitla na cestě zpátky na území své smečky.

Při posledním úplňku předtím, než vlk dosáhne osmnácti let, dochází k proměně, a ten nastane za pět dní. Ze zřejmých důvodů se nemůžu proměnit mezi lidmi. Lidé nemají o existenci vlkodlaků nejmenší tušení. Nebo možná mají, ale nikdo to zřejmě nechce přiznat ani o tom mluvit.

Ale jakmile budu mít svou první proměnu za sebou, odejdu a přetrhám své pouto se smečkou. Už nechci být jejich součástí, stejně jako oni nikdy nechtěli mě.

¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨

ZAREK

'Alfo?' přijal jsem myšlenkové spojení od svého Gamy, Torina.

Čekal jsem na něj celý den a tajně doufal, že mi přináší přesně ty zprávy, které jsem chtěl slyšet.

'Ano? Kde jsi?' zeptal jsem se bez jakýchkoliv emocí.

'Jsem na cestě vyzvednout Elowen. Už čeká u hranic.' Odpověděl.

'Dobře.' Zkrátil jsem svou odpověď a čekal, až spojení ukončí, přičemž se mi na rtech zformoval úsměv, když jsem dostal potvrzení, že se malá princezna po pěti letech konečně rozhodla vrátit domů.

Věděl jsem, že mě nenávidí za to, že jsem ji opustil, ale protože znám Elowen, vím, že pro mě měla vždycky slabost. Jen jsem doufal, že je to pořád ta samá divoká malá holka, kterou jsem znal, a že jí lidé nezlomili ducha.

'Alfo,' Torinovo myšlenkové spojení mě trochu vylekalo. Nevšiml jsem si, že ho ještě nepřerušil.

'Hmmm..' odvětil jsem, neměl jsem zrovna náladu se s někým vybavovat.

'Musím tam Elowen vzít hned, jak přijedeme? Nebo ji můžu vzít nejdřív domů, aby se viděla s tátou? Víš, že táta se na ni hrozně těší a to čekání ho ničí.' Zeptal se Torin zdvořile. Znal protokol, ale zdálo se, že se ho tentokrát snaží obejít.

'Znáš pravidla, Torine.' Odpověděl jsem znovu bez špetky citu. 'Přiveď ji sem.'

'Já vím, Zareku. Ale ona nezměnila smečku. Věřím, že neudělala nic pro to, aby přetrhala smečkové pouto. Nebo se jí můžu zeptat cestou.' Jeho tón byl uctivý, ale odhodlaný.

Zavřel jsem oči a promnul si spánky, než jsem odpověděl. Tohle mě štvalo, a já věděl, že Torin už musel vycítit moji naštvanost.

'Bylo jí dvanáct, když odešla, a kdyby to pouto přetrhala, necítil bych to. Potřebuju vědět, jestli k téhle smečce pořád patří, jinak musí okamžitě proběhnout obřad. Nechci, aby se mi po teritoriu potuloval někdo, kdo do smečky nepatří. A to, že je to tvoje sestra, z ní nedělá výjimku. Prostě udělej svou práci a přiveď ji sem. Vyjádřil jsem se jasně, Gamo?' odsekl jsem a nenechal mu žádný prostor pro další dohadování.

'Ano, Alfo. Za chvíli u ní budu a dám vědět, jakmile dorazíme k sídlu smečky.'

Okamžitě jsem myšlenkové spojení ukončil, aniž bych mu poskytl jakoukoliv další odpověď.

Na rtech mi znovu pohrával úsměv. Mohl jsem Torina klidně nechat, ať si ji vezme domů a já ji uvidím zítra. Nepředstavovala pro smečku žádnou hrozbu. Ale já ji chtěl vidět. Netušil jsem, že mi moje malá princezna chybí, dokud mi plně nedošlo, že se vrací.