ELOWEN

„Už jsme skoro tam. Připrav se.“

„Jak to myslíš?“ Zírala jsem na tu scenérii před námi, ke které jsme se blížili. Po tváři se mi rozlil naprostý zmatek. Otočila jsem se k Torinovi se zvednutým obočím. „Takhle si svůj domov nepamatuju. Tohle je sídlo smečky, že jo? Vy teď s tátou žijete tady?“

Torin zavrtěl hlavou, zastavil auto a odepnul si bezpečnostní pás. „Ne. Já tu bydlím, ale táta žije sám v našem domě. Ale já zůstanu s tebou a tátou pár dní doma, dokud ti nebude osmnáct. Předpokládal jsem, že tě musím nejdřív naučit základy života ve smečce. Ale prozatím vyskoč — čeká na nás Alfa Zarek. Očekává nás.“ Řekl to tak nonšalantně, jako by to byla ta nejpřirozenější věc na světě.

Vystoupil z auta ještě dřív, než jsem mu stihla vynadat za to, že mi o téhle zastávce neřekl. Povzdechla jsem si, opřela se zády o sedadlo a odepnula si pás. Ačkoliv na setkání s Alfou nebylo nic špatného, najednou se mi v žaludku usídlil takový ten divný pocit nevolnosti. Nebyla jsem si jistá, jestli jsem na setkání se Zarekem připravená.

Ale hádám, že teď už nemám na vybranou.

Znovu jsem si povzdechla a nechala zrak bloudit ke vstupu do sídla smečky, a tam stál on.

Alfa Zarek v celé své božské slávě.

Když jsem ho uviděla, srdce mi začalo divoce bušit. Takhle nevypadal, když jsem odjížděla. Měla jsem pocit, že se mi při pohledu na něj sbíhají sliny. V duchu jsem si nafackovala a snažila se dát dohromady.

Nech toho, Elowen! Je to skoro jako tvůj bratr, tak proč při pohledu na něj takhle slintáš? Připomínala jsem sama sobě.

Nad vlastními myšlenkami jsem si uchechtla. Koho chci obelhat? Zabouchla jsem se do něj už předtím, než jsem odešla, takže to omlouvá, proč mě pořád tak trochu přitahuje.

Jo, jen tak trochu.

Ale pak jsem z něj prostě nedokázala spustit oči. Zcela jistě mu narostly svaly na všech těch správných místech.

Ach, Bohyně! Ty bicepsy! Zajímalo mě, jaký to je pocit nechat se jimi ovinout.

„Do prdele!“ V krku mi začalo vysychat, tak jsem se poohlédla po své balené vodě, jen abych si vzpomněla, že tohle není moje auto. Zavrtěla jsem se na sedadle a hledala cokoliv, co by mi pomohlo.

Čelit Zarekovi se zkaženým dechem nebylo zrovna sexy. Ne že by mi na tom záleželo. Byl zvyklý mě vídat upatlanou a špinavou od hraní, takže by na tom nemělo záležet. Snažila jsem se přesvědčit sama sebe, ale přesto jsem věděla, že na tom záleží. Teď na tom záleží!

V duchu jsem poděkovala Bohyni, když jsem na Torinově palubní desce objevila žvýkačku. Jakkoliv jsem nesnášela představu žvýkání, popadla jsem ji, hodila ji do pusy a začala žvýkat. Cokoliv, co pomůže s tím suchem a nervozitou.

Zhluboka jsem si povzdechla, než jsem vyklouzla ze sedadla a vystoupila z Torinova auta. Jakmile jsem se před něj postavila, upřela jsem pohled přímo na Alfu a snažila se chovat co nejméně nervózně.

Nenápadně jsem znovu přejela pohledem jeho tělo a hltala všechny jeho přednosti.

Určitě vypadal jinak než ten vyzáblý sedmnáctiletý Alfa, kterého jsem si pamatovala.

Černé vlasy si nechával delší, než bylo nutné, a to lehké strniště na jeho tváři jen přidávalo na jeho zastrašujícím vzhledu. Z jeho dokonale tvarovaného nosu a rtů jsem se musela kousnout do spodního rtu.

Měl na sobě světle modré tričko, které perfektně obepínalo jeho vypracované tělo a zvýrazňovalo bicepsy a hruď. Torin i Beta Bram byli oba svalnatí a ohromující, ale nic se nevyrovnalo té božské auře, která z tohoto muže vyzařovala.

Ani jsem si neuvědomila, že jsem zvedla obočí a znovu se kousla do rtu, když můj pohled sjel dolů k jeho perfektně padnoucím černým kalhotám. Hlavou se mi honily nezbedné myšlenky a zajímalo mě, co se mu v těch kalhotách skrývá a jestli má i ten zadek stejně dokonalý jako tu bouli, kterou jsem viděla zepředu.

Ach Bohyně, můžu na něj skočit hned teď?

Tváře mi z vlastních myšlenek už doslova hořely. Musela jsem se donutit nepokračovat v úvahách dál, než jsem se už dostala, jinak bych mohla nakonec vypadat jako hormonálně nevyrovnaná puberťačka, co civí na svůj idol.

¤¤¤¤¤

ZAREK

Zrovna se měli blížit k sídlu smečky, když mi Torin, můj Gama, poslal myšlenkové spojení. Rychle jsem vstal ze židle a vyšel z kanceláře. Jak jsem čekal, Beta Bram už stál venku a čekal na jejich příjezd.

Viděl jsem, že Torinovo auto už zastavuje pár metrů od schodů, a sledoval jsem, jak vystupuje. Krátce jsem na něj kývl, abych opětoval jeho pozdrav, než můj pohled sklouzl ke straně spolujezdce jeho auta, oči jsem přimhouřil a chtěl si ji prohlédnout.

Slunce vrhalo na auto stíny takovým způsobem, že nebylo možné vidět, jestli je někdo uvnitř, ale čekal jsem, že každou chvíli vyskočí ven, poběží za mnou a objeme mě, jak to dělávala vždycky.

Ale v momentě, kdy vystoupila z auta, celé tělo mi zamrzlo. Nečekal jsem, že z místa spolujezdce vyleze dospělá žena.

'Co to do prdele?!' vyhrkl jsem směrem ke svému vlkovi, Razeovi, zatímco on mi v mysli pobíhal, jako by se pomátl. To vážně za těch pár let takhle vyrostla?

Je jí sedmnáct a brzy se z ní stane dospělá žena. Proč jsem očekával, že z auta vyleze dvanáctiletá holka?

Její dlouhé, mírně zvlněné vlasy se při chůzi k nám perfektně pohupovaly. Odhadoval jsem, že měří asi metr šedesát, ale nebylo to žádné překvapení, vzhledem k tomu, že byla malá už tehdy, ale nemohl jsem popřít fakt, že vyrostla dokonale, se všemi křivkami na správných místech.

Zadržel jsem polknutí, když můj pohled opustil její tvář a začal bloudit po jejím těle — prsa tak dokonalé velikosti, že jsem věřil, že by je má dlaň akorát zvládla. Byl jsem si kurva jistý, že by se jich nedokázala nabažit. A ty boky, které se tak svůdně vlnily. Byl jsem si téměř jistý, že to nedělá naschvál. Byl to prostě způsob, jakým se její tělo pohybovalo, a už jen při pohledu na ni mi něco cuklo v kalhotách.

Vytrhl jsem se z těch myšlenek a zamaskoval své emoce. Pokud mě její vzhled okouzlil, nenechal jsem to na sobě znát. Ale sváděl jsem neustálou bitvu se svým vlkem, kterého jsem se snažil zkrotit. Mého výrazu se zmocnil otrávený pohled, a než jsem si to stačil plně uvědomit, Elowen už stála přede mnou.

„Alfo Zareku.“ Její sladký hlas mě vrátil do reality.

To žvýká žvýkačku? Vážně? Ženám, co žvýkají žvýkačku, se vyhýbám obloukem. Připomínaly mi ty slečinky, co se mi snažily dostat do kalhot, kdykoliv jsme někam vyrazili autem. Asi si všimla toho mého zamračeného výrazu, protože začala mluvit dost sarkasticky.

„Budeme tu stát až do skonání světa, nebo můžu jít už domů? Jen tak pro informaci, Zareku, projela jsem tři státy, abych se sem dostala.“ Odfrkla si a vydala ze sebe otrávený povzdech.

„Je to Alfa Zarek, Elowen!“ okřikl ji Torin a pak otočil tvář na mě. „Omlouvám se, Alfo. Elowen je jen unavená, a pokud vám to vyhovuje, můžeme přijít zítra, až si pořádně odpočine a bude při smyslech.“

Viděl jsem, jak nad bratrem protočila oči, a pak si zkřížila paže na hrudi. Měla na sobě pěkně vypasované bílé tričko a její gesto jen víc zvýraznilo její prsa.

„Nemusíš hned skákat a bránit mě, Torine. Už mi není dvanáct.“ Povzdechla si a pokračovala. „Omlouvám se, Alfo. Jsem jen unavená a vůbec netuším, proč tu teď jsem, a ty navíc nic neříkáš. Chci si prostě jen lehnout a spát.“ Oči se vyhýbaly mým, když to říkala, ale pořád jsem z ní cítil podrážděnost.

Snažil jsem se zamračit, když jsem otočil hlavu ke svému Gamovi. „Ty jsi jí neřekl, proč se mnou potřebuje mluvit?“

Torin se podrbal na hlavě a omluvně se na mě podíval. „Vypadlo mi to, Alfo. Byl jsem zabraný do našeho povídání a než jsem se nadál, stáli jsme před sídlem smečky.“

Torin pak submisivně naklonil hlavu doleva.

Uznal jsem to pokývnutím hlavy, než jsem se k nim otočil zády. „Velmi dobře, následuj mě do mé kanceláře, Elowen.“

Odešel jsem, aniž bych se ohlédl, jestli mě následuje. Slyšel jsem, jak jí Torin říká, že na ni počká venku, a pak jsem za sebou uslyšel drobné, pevné kroky. Došel jsem na konec chodby, otevřel dveře, nechal je dokořán, posadil se na své křeslo a čekal, až vejde.

Když zavřela dveře, ukázal jsem na křeslo před mým stolem. Posadila se, ale nikdo z nás neřekl ani slovo. Chvíli jsme seděli v tichu, než to přerušila ona.

„Takže... proč tu jsem?“ zeptala se se zvednutým obočím.

Elowen byla pořád ta stará dobrá Elowen. Nedokázala by mlčet, ani kdyby jí šlo o život.