Pohled Elary

Kaelen vstal a přešel k baru, aby si nalil víno. „Prosím, nedělej mi to těžší, Elaro. Zůstaneš tady v tomhle srubu a budeš mít veškeré výhody. Obklopím tě veškerým luxusem.“

„A co když odmítnu?“

„Proč bys to dělala?“ zavrčel. „Pokud si pamatuji, byla jsi vyděděnkyně, která neměla žádnou rodinu. Zachránil jsem tě a poskytnu ti všechno, co ti v tvém dosavadním bídném životě chybělo. Kromě toho, u Alfů je běžné mít vedle své Luny ještě další ženu,“ pokrčil rameny.

To byla rána pro mou sebeúctu. Můj druh bude šukat jinou ženu, mít s ní děti, zatímco já se na ně budu dívat? Něco se ve mně zlomilo. Cítila jsem se... použitá.

Vtom se ozval pronikavý hlas: „Kaelene!“

Kaelen trhl hlavou. „Sakra! Matka je tady! Jak se o tomhle místě dozvěděla?“ Rychle vykročil ven a přikázal mi: „Zůstaň tady!“

„Kde je?“ křičela na něj jeho matka.

„Přestaň, matko!“ zavrčel Kaelen.

„Odmítni ji!“ zavrčela ona. „Hned!“

Vyšla jsem ven a jeho matka po mně střelila pohledem plným hnusu. „Vypadni z jeho života, jinak tě zabiju!“

„Matko, dost!“ zabručel Kaelen. Chytil ji za zápěstí a vytáhl ji ze srubu, zatímco já tam stála omámená, ohromená, v koncích. „Musíš okamžitě odejít!“ zařval Kaelen na svou matku.

„Ty ses sakra zbláznil?“ křičela jeho matka. „Nemůžeš mít tuhle ženskou ve smečce. Je to zatracená vyděděnkyně. Co řeknou členové smečky, až se dozvědí, že tvoje družka je vyděděnkyně?“

„Nikdo se to nedozví,“ odpověděl Kaelen tichým, ale výhružným hlasem. „Mám v úmyslu nechat si Elaru tady navždy.“

„Ne!“ křikla. „Dostaň ji odsud. Nesmíš ji označkovat!“

„Kdo řekl, že ji označkuju?“ zavrčel na ni. „Označkuju Sylvii, protože ona bude moje Luna, ale Elaru si taky nechám. Nemůžeš po mně chtít, abych svou družku vyhodil?“

Do očí se mi nahrnuly slzy. Chystal se označkovat svou snoubenku. Jak ubohou formu odmítnutí a trestu si pro mě připravil. Bylo to horší než to, co mi dělal otec. S chvějící se bradou jsem sledovala, jak se matka se synem hádají o mém postavení.

Jeho matka vyrazila mým směrem a zlostně na mě pohlédla. „Jsi jen obyčejná děvka. Prostě opusť mého syna a kurvi se jinde. Vypadni odsud a už se nevracej. Pokud sníš o tom, že se staneš Lunou smečky Ledová hříva, tak jsi padlá na hlavu. Každá holka v téhle smečce i v ostatních sní o tom, že bude Lunou nejsilnější smečky v Americe. Jsi až na konci řady!“

„Matko!“ Kaelen k ní přiskočil a pohlédl na mě. „Tohle se vymyká kontrole. Nepřekračuj hranice!“ zařval.

Jeho matka trochu ucouvla, ale hned se vzpamatovala. „Nepoučuj mě o mých hranicích, Kaelene!“ vyštěkla. „Nemůžeš mít svou družku v téhle smečce. Uvědomuješ si vůbec ty následky? Označkuješ Sylvii, která bude tvou družkou. Co když tahle děvka vyleze ven a všem vyžvaní, že ona je tvá pravá družka?“

„Přestaň jí říkat děvko!“ zavrčel Kaelen. „Je to moje družka.“

„Vyhoď ji odsud, místo abys ji používal k zahřívání postele. Můžeš mít lepší holky než ji. Je to jenom přítěž. Jestli se starší dozvědí, že je to tvá družka...“ Jeho matka mě probodla pohledem. „Způsobí to naprostý chaos! A já si teď nemůžu dovolit skandál.“ Otočila se zpět ke Kaelenovi. „Naše smečka právě uzavřela spojenectví s druhou nejmocnější smečkou v Americe. Cyprian Corvo se nás chystá napadnout. Nechci válku, když můžeme být ti nejsilnější a nejmocnější díky tvému sňatku se Sylvií.“

„Matko, neudělám nic, co by to spojenectví ohrozilo. Jen říkám, dej mi čas, abych to vyřešil. Potřebuju svou družku u sebe, ale Sylvii si vezmu. Jen mi dej čas.“

„Dávám ti týden, Kaelene. To je všechno. Pak mi nevyčítej následky. Takže ji raději odmítni, nebo...!“ Hruď se jí zlostně zvedala a klesala. „Nechci ve své smečce žádné vyděděné děvky. V mé společnosti nemají místo.“ Podívala se na mě a změřila si mě pohledem. „V porovnání se Sylvií není nic. Sylvia je ve světě lidí slavná modelka. Je to žádaná dívka. Je tak krásná, že se o ni muži ucházejí od té doby, co do toho světa vstoupila. A co je zač ona?“ ucedila s opovržením. „Vypadá jako napůl mrtvá mrtvola.“

„Matko, chci, abys odešla!“ zařval Kaelen. „Hned!“

Střelila po mně nenávistným pohledem a pak vydupala ze srubu, přičemž za sebou práskla dveřmi.

Klesla jsem na zem, jak se mi podlomila kolena. Kaelen vyběhl po schodech nahoru. „Elaro!“ Zvedl mě, odnesl do ložnice a posadil na židli.

Byla jsem jako omráčená. Nenapadala mě žádná slova. Můj druh mě nehodlal odmítnout, ale chtěl mě používat jako svou milenku. Co jsem udělala, že mě Bohyně měsíce uvrhla do nekonečné propasti bídy a bolesti? Dala jsem mu své panenství, které bylo mým nejcennějším majetkem jako vyděděnkyně.

„Elaro, musíš to pochopit,“ řekl a díval se na mě.

„Pochopit co? Že mě budeš každý den zabíjet tím, že budeš mít sex s tou holkou, kterou si vezmeš a označkuješ, a pak půjdeš za mnou.“ Jaký trest by mohl být horší? Nenechal by mě zemřít ani žít. A doufal, že pochopím jeho situaci? „Chci odejít.“

Jeho oči zlatě zazářily a on zavrčel: „Budeš tu se mnou i nadále, rozumíš? Zvýším ostrahu kolem téhle oblasti. A opovaž se sakra odejít!“

Vstala jsem a chtěla vyběhnout z pokoje, ale on mě chytil a hrubě mě vtáhl zpět. Přitiskl mě ke zdi. „Kam si myslíš, že jdeš?“ zavrčel a přitiskl se na mě celým tělem. Celé mé tělo v jeho sevření vibrovalo. Začal mě líbat a já si nemohla pomoct a podlehla jsem mu. Byla jsem tak ubohá. Znovu mě ošukal a já se ani nedokázala bránit. Byla jsem k němu nebezpečně přitahována. Tohle bylo toxické.

Tu noc jsem ležela v jeho náručí, zneuctěná a ponížená. Kaelenovi se podařilo nejen pošlapat mou duši, ale ještě to podal tak, jako by to byla nutnost.

Zavřela jsem oči a doufala, že se země rozpukne a pohltí mě. Musela jsem se odsud dostat.