Pohled Lyry

Cítila jsem, jak na mě všichni po mých slovech šokovaně zírají. Nemohla jsem jim to mít za zlé; nebylo to zrovna sebevědomé prohlášení, jaké bych udělala dříve. Ale teď to byla pravda – v tomto životě nikdy nedovolím, aby se Varn stal Alfou smečky mé rodiny.

Já budu tou, kdo převezme vedení po mém otci.

„Co tak najednou změnilo tvůj názor?“ prohodil Varnův otec. „Vždycky ses odmítala učit, jak být Alfou. Teď o vedení smečky nevíš vůbec nic. Co je špatného na tom, nechat Varna, aby ti pomohl?“

Když se to stalo poprvé, byla jsem příliš naivní.

Můj otec mě vždycky rozmazloval a myslel si, že můžu strávit dalších pár let jako jeho nevinná holčička, takže jsem o řízení smečky nevěděla vůbec nic.

Proto byla veškerá moc tak snadno předána Varnovi, když můj otec zemřel. Ale po otcově smrti jsem tak moc chtěla, aby moje smečka přežila a prosperovala, že jsem se jako Varnova luna tvrdě učila, jak se o smečku starat.

Musela jsem se to naučit, protože pro Varna toho bylo moc, aby to zvládl sám. Vlastně když jsem o tom teď přemýšlela, téměř každý vážný problém, kterému naše smečka kdy čelila, jsem vyřešila já.

„Přijde mi úsměvné, že zpochybňujete mou schopnost vést, když je vaše smečka pod vaším vedením v hluboké finanční krizi,“ řekla jsem a usmála se na něj. „Příjem vaší smečky příliš závisí na vašich zemědělcích, ale nemáte žádné řízení rizik. V posledních několika letech jste rozhazovali a plýtvali daněmi, které jste od svých zemědělců vybrali, a teď nemáte dost peněz na to, abyste kompenzovali plodiny ztracené během letošní kruté zimy.“

Varnův otec vypadal, že chce začít křičet, ale já pokračovala dál.

„Zatímco naše smečka prosperuje. Ujistili jsme se, že máme stranou dostatek financí, které nás provedou jakoukoli krizí, a zajišťujeme, aby prostředky, které naši lidé potřebují ke své práci – k práci, která udržuje naši smečku v bezpečí a zdraví – pro ně byly vždy dostupné.“

Můj otec na má slova uznale přikyvoval.

„Známe své lidi. Víme, kdy mají potíže, a víme, že když jim v jejich problémech pomůžeme, naši smečku to posílí. To je lekce, kterou byste se měl naučit i vy,“ dodala jsem.

Všichni na mě zírali s neskrývaným překvapením, ale já držela hlavu vztyčenou a hrdou. Čekala jsem, až Varnův otec odpoví, ale on neřekl ani slovo. Místo toho popadl svou ženu Opal za paži a oba rychle odešli z domu.

Varn přistoupil ke mně a v obličeji měl bolestný výraz. „Co se to děje?“ zeptal se. „Proč mě takhle ztrapňuješ?“

„Nesnažím se tě ztrapnit,“ řekla jsem upřímně. „Jen si myslím, že je pro mě důležité naučit se vést svou vlastní smečku. Koneckonců, až se vezmeme, budeš chtít mou pomoc, ne?“

Viděla jsem, že o mých slovech vážně uvažuje.

Bylo mi jasné, že tentokrát mu nedovolím vyhrát volbu Alfakrále. Ale z jeho současného pohledu mě mohl stále využít jako silnou dědičku alfy k tomu, aby volbu vyhrál on. Mohl by se prezentovat naší jednotnou silou – to by si získalo spoustu lidí.

„Omlouvám se za to, jak špatně se dnes věci vyvinuly,“ řekla jsem a přiložila si ruku ke spánku. „Necítím se dobře. Potřebuji si odpočinout.“

Bylo toho na mě prostě moc. Nutně jsem potřebovala být chvíli sama, abych si utřídila své plány.

„Je ti špatně?“ zeptala se Vesper.

„Je to jen bolest hlavy,“ odpověděla jsem.

„Udělám ti čaj,“ řekla matka a odešla z místnosti. Otec mě povzbudivě poplácal po rameni a pak ji následoval, takže jsme v pokoji zůstali jen Varn, Vesper a já.

„Měla bych jít nahoru do svého pokoje,“ řekla jsem. „Jsem si jistá, že po troše odpočinku mi bude líp.“

„Půjdu s tebou,“ nabídla se Vesper. „Nechci, abys na schodech zakopla.“

Donutila jsem se k úsměvu. „Jsem v pořádku,“ trvala jsem na svém.

„Doprovodíme tě oba,“ řekl Varn.

Věděla jsem, že je nepřesvědčím, a tak jsem musela souhlasit. Varn mi celou cestu po schodech držel ruku na zádech a mně se z jeho doteku dělalo zle. Když jsme došli k mému pokoji, šla jsem se posadit na postel.

„Teď už jsem v pořádku,“ řekla jsem. „Děkuji vám.“

Varn vypadal váhavě, ale už se dál nepřel. „Brzy si promluvíme,“ řekl, když vycházel ven a zavíral za sebou dveře.

Teď, když byli Varn a Vesper sami, mohli by probírat něco užitečného. Vstala jsem, přitiskla se ke dveřím a uchem na dřevo poslouchala.

„Nevím, co se to s ní děje,“ řekla Vesper.

„Nic z toho nebylo takové, jak jsem si představoval,“ odpověděl Varn. „Takhle jsem si tu romantickou žádost o ruku zrovna neplánoval.“

Zamračila jsem se, když jsem poslouchala jejich plané řeči, a vrátila se k posteli.

V tu chvíli jsem si uvědomila, že mám velký problém. Ať už spolu teď něco mají, nebo ne, dávají si přede mnou pozor. Před svatbou je jen tak snadno nenachytám.

Musela jsem je ale odhalit. Byla to jediná cesta, jak se vyvázat ze zasnoubení, aniž bych ohrozila svou smečku. Sama jsem to ale nezvládla.

Nemohla jsem s tím jít za matkou ani otcem; mému příběhu by nikdy neuvěřili. Na koho se tak můžu spolehnout?

V kapse mi pípl telefon. Když jsem ho odemkla, uviděla jsem upozornění ze zpráv.

Klikla jsem na to a na obrazovce se objevila fotka povědomého pohledného muže.

Okamžitě jsem poznala Alfu Kaelena. Byl Varnovým největším soupeřem ve volbě Alfakrále. Byl mladý, pohledný a u žen oblíbený.

Jediný důvod, proč proti němu měl Varn vůbec šanci, bylo jeho manželství se mnou. Spojením našich smeček jsme měli největší území, a to mu dávalo moc.

Bez našeho sňatku neměl Varn šanci vyhrát a Alfakrálem by se pravděpodobně stal Kaelen. Rozpad mého sňatku by pro něj byl nesmírně výhodný.

Bylo by možné ho přimět, aby mi pomohl Varna zničit?

Kaelen byl známý tím, že svůj osobní život nebere příliš vážně. Matně jsem si vzpomínala na nějaký skandál ke konci kampaně na Alfakrále. To všechno Varnovi v závěrečné debatě pomohlo a nejspíš to bylo klíčové pro jeho vítězství.

Kdyby měl Kaelen mou podporu, jeho kampani by to rozhodně prospělo a já bych mu mohla pomoci se těm skandálům vyhnout, protože jsem věděla, že přijdou. Nemluvě o tom, že jsem měla o Varnovi a jeho smečce informace, které by Kaelen mohl použít proti němu.

Potřebovala jsem pomoc, abych Varna zničila a zajistila, že se nikdy nestane králem.

Existoval snad lepší spojenec než Kaelen?