Byl jsem nasraný.

Zraněný.

Zuřil jsem.

Vřítil jsem se do své kanceláře a zabouchl za sebou dveře, ignorujíc to, jak moje sekretářka nervózně vyskočila na nohy v okamžiku, kdy mě spatřila. Upustil jsem sako na stůl a rychle zamířil k automatu na vodu, natočil si sklenici studené vody a všechno to na jeden zátah vypil. Zamračil jsem se na prázdnou sklenici a cítil se kurva nasraný.

Nasraný, protože jsem dovolil tátovi, aby mě vytočil jako vždycky, a protože měl tu drzost vyhrožovat mi tím, o čem věděl, že je to jediná věc, na kterou jsem se těšil už od dětství – dědictvím otcova impéria.

Zraněný? Jo, byl jsem zraněný. Fakt, že jsem mým rodičům byl úplně u prdele a nikdy se to nenamáhali skrývat, vždycky bolel, bez ohledu na to, jak moc jsem se snažil namluvit sám sobě, že je mi to jedno. Zraněný, protože nevěděli, kdo doopravdy jsem, a nikdy, absolutně nikdy se to nesnažili zjistit. Jejich jedinou starostí bylo vychovat ze mě dokonalého syna-trofej se samými jedničkami, kterého by mohli představit světu – ale pak jsem se rozhodl vzbouřit tím, že budu naprostým opakem toho, co ode mě chtěli.

Chtěli dítě se samými jedničkami? Skončil jsem tak, že jsem prolezl jen s minimem kreditů.

Chtěli poslušné, vyrovnané a pracovité dítě? Skončil jsem tak, že jsem byl drzý, lhostejný a představoval jsem zklamání.

Aby toho nebylo málo, jako by nebesa stála pro jednou na mé straně, chtěli dítě, které převezme rodinný podnik a dá jim vnouče. A co se stalo pak? Skončilo to tak, že jsem už od střední nesnášel pocit ženských prsou na své hrudi a vybudoval si hlubokou lásku k dušení se ptákem, což znamenalo, že jsem byl stoprocentní gay – něco, z čeho by byli víc než zklamaní.

A zuřil jsem? Kurva že jo. Zuřil jsem, protože můj táta věděl, že hrozba odebrání mého dědictví a jeho předání mému otravnému bratranci je jediný způsob, jak mě donutit s tím sňatkem souhlasit, bez ohledu na to, jak moc mi to ublíží.

Když o tom přemýšlím, bolí to ještě víc.

Kdyby mě požádal, abych si vzal nějakou buchtu, abych zachránil společnost před měsícem, možná bych po chvíli uvažování ochotně souhlasil, protože se mi v té době myšlenkách nikdo neusadil, ale teď? Rozhodně existoval někdo, kdo nepobýval jen v mé mysli, ale tak trochu i v mém srdci.

Začalo to jako známost na jednu noc, která naprosto zničila celé mé tělo i mozek a donutila mě porušit mé vlastní pravidlo, že se s někým nevyspím dvakrát, tím, že jsem si s ním o pár dní později znovu začal. Pak jsme si vyměnili snapy a začali si psát. O dva dny později mě pozval na večeři a já souhlasil, protože jsem se nudil a v koutku duše doufal, že mě po večeři pozve k sobě na sex. Ukázalo se, že mi napsal jen proto, že byl zraněný a nechtěl být sám. Nevyzvídal jsem důvod jeho bolesti, jen jsem ho od ní odvedl nejlépe, jak jsem uměl, tím, že jsem mu vyprávěl o divokých věcech, do kterých jsem byl zapletený během vysoké, protože většina z nich byla ikonická, a zafungovalo to, protože o hodinu později se už prohýbal smíchy.

Po tom dni se naše textovací mánie zintenzivnila, scházeli jsme se alespoň třikrát týdně, buď abychom společně povečeřeli, nebo jen tak seděli na pláži a povídali si o všem možném. A každý z těchto dnů končil tím, že jsme oba byli buď v jeho nebo v mém bytě a měli intenzivní sex... ten sex byl pokaždé jiný, byl žhavější a lepší než ten předchozí, a tak to bylo vždycky už od začátku.

Teď jsem byl nucen si přiznat, že mám Rydera rád, víc, než bych měl, vzhledem k tomu, že od začátku to mělo být jen pouhé povyražení. Co bolelo ještě víc, byl fakt, že už nedostanu žádnou šanci zjistit, jestli by se tahle věc s Ryderem mohla vyvinout v něco víc, prostě to muselo skončit takhle – a já pochybuji, že by to Rydera bolelo stejně jako mě, dost možná jsem se mu vlastně ani nelíbil.

Andělé to prostě museli zařídit tak, abych konečně začal mít rád někoho, kdo má o mě pravděpodobně zájem jen kvůli sexu.

Bolí mě, že se s Ryderem budu muset rozejít, ale stejně to udělám. Smažu si jeho snap a zkusím na něj zapomenout, protože jsem svému otci zítra určitě hodlal zavolat, abych ho informoval, že si vezmu tu holku, ať už je to kdokoliv. Jak by to manželství mohlo fungovat, to šlo naprosto mimo mě, ale hádám, že bychom něco vymysleli, až se k tomu bodu dostaneme.

Jedna věc byla v tuto chvíli v mé hlavě nejjasnější, a to ta, že se s Ryderem dnes večer naposledy vyspím.

Poslal jsem mu rychlou zprávu s otázkou, jestli bych k němu mohl dneska večer přijít. Okamžitě souhlasil a já mu řekl, že tam budu v devět.

Bylo pět hodin odpoledne, hodinu před koncem pracovní doby, ale já se postavil a sbalil si věci do tašky, navlékl si sako a vyšel z kanceláře.

Nikdo se mě nemohl ptát, proč odcházím před koncem pracovní doby; byl jsem budoucím dědicem téhle společnosti a všichni to věděli, protože to bylo oficiálně oznámeno v národní televizi, když jsem byl ještě na vysoké.

Nastoupil jsem do výtahu a za pár minut budovu společnosti opustil. Jel jsem rovnou domů, abych si mohl dát pár drinků na uklidnění svého přetíženého mozku, promluvit si se svým terapeutem a pak přejet k Ryderovi, kde ze mě vymlátí všechny mé starosti a problémy, takže mi alespoň pro dnešní noc nezbude nic jiného na přemýšlení než ta spalující rozkoš.