Sienna

Poslední den. Cítila jsem, že se celý můj život opírá o tento rozhodující okamžik. Buď, anebo. A já měla pocit, že umírám. Dala jsem celou svou duši do hledání hodného klienta. A nikdo to nedotáhl do konce. Sledovala jsem, jak se čas krátí. Deset minut. Měla jsem deset minut na to, abych předvedla zázrak.

Ale samozřejmě jsem takové štěstí neměla. Neměla jsem Prestonovy zdroje a peníze. Všechno, co jsem měla, bylo hvězdné vysvědčení a kus papíru, který říkal, že se můžu pokusit být právničkou.

„No, no,“ povzdechne si Preston a vykoukne přes stěnu boxu. „S tou stáží je to škoda, Sienno. Skoro jsem si myslel, že to máš v kapse.“

„Sklapni,“ zavrčím.

„Neříkej, že jsem tě nevaroval, Sienno,“ říká a vystrkuje spodní ret. „Snažil jsem se šetřit tvé city –“

„Nemůžu se dočkat, až někdo propíchne tu tvou bublinu,“ vyštěknu vztekle. „Podívej se na sebe s tatínkovými penězi a tatínkovými kontakty. Tady jsi nikomu nic nedokázal. Já jsem do toho dala tvrdou práci a čas –“

Jeho tvář ztemněla. „A podívej se, kam tě to dostalo,“ řekne chladně. „Nic než cena útěchy a výpověď. Nejsi ničím výjimečná jen proto, že jsi víc dřela. Upřímně, Sienno. Jsi ta nejvíc naivní holka, jakou jsem kdy potkal.“

Udělala jsem vše pro to, abych zastavila bolest, která se mi drala do očí. Ale cítila jsem, jak se mi svírá hrdlo. Tichce vstanu a začnu si balit věci.

Byla jsem ze všeho tak unavená. Měla jsem plány. Byla jsem na cestě stát se úžasnou právničkou. Celý život jsem se kvůli tomu učila, jen aby mě brzdil můj vlastní nedostatek společenských vazeb.

Všechno to bylo bezvýznamné. Měla jsem pocit, že od té noci se můj život vymyká kontrole a já nevím, jak to zastavit. Přesně tohohle jsem se bála. Všechna ta tvrdá práce byla k ničemu.

Možná bych neměla být tak překvapená. Nic mi nikdy nešlo samo. To, že jsem vyšla ze střední jako premiantka s nejlepším prospěchem, mi dalo falešný pocit sebevědomí. Všichni mi říkali, že jsem jako studentka úžasná. Ale to, že jsem byla skvělá studentka, nezaručovalo, že budu skvělá právnička.

Nepamatuji si, jak jsem se dostala domů, jen vím, že když jsem tam byla, u dveří stála Chloe. Ležérně se opírala o zeď s rukama založenýma na prsou.

„Ahoj, cizinko,“ řekne uličnicky.

Hluboce jsem se nadechla a potlačila nutkání vybuchnout a ztratit kontrolu nad svým vztekem. „Ahoj, Chloe,“ řeknu a na tvář si vynutím úsměv. „Co se děje?“

„Dlužíš mi za to, jak jsi mě včera v noci odpálila,“ zazubí se. „Na ESPN má brzy začít tisková konference. Myslela jsem, že bys mi to mohla vynahradit.“

Podá mi igelitovou tašku. „Je to z toho burgrárny na rohu,“ nabízí.

Troše utěšujícího jídla jsem teď nedokázala říct ne. „Hranolky?“

Přikývne. „Extra porce dresinku.“

Zasténala jsem. „Fajn,“ řeknu a odemykám dveře. „Jsi blázen.“

„Ale, ty víš, že mě miluješ,“ odfrkne si.

„Ach jo. Víš, že jo,“ zakňourám. „Chci ten zatracenej burger.“

Chloe mě drcne do ramene. „Otevři dveře a dostaneš svůj drahocenný burger.“

Rozrazím dveře a rychle se svalím na gauč. Sáhnu po ovladači a zapnu televizi, hledám kanál. Najdu ho zrovna uprostřed reklamní pauzy.

„Burger,“ rozkážu prostě.

„Už se nese,“ odpoví a podá mi tu papírem zabalenou dobrotu.

Roztrhnu obal, kousnu si a slastně zamručím nad tou útěchou v podobě jídla.

„Tak co,“ řekne a spolkne vlastní sousto. „Jak bylo v práci?“

Zasmušile jsem se na ni podívala. Práce už nebyla můj problém. Skončilo to a já se budu muset posunout dál. „Další otázku,“ zasténám a znovu si kousnu.

Těžce si povzdychla. „Tak zlé, jo?“

„Už je mi to… fuk,“ zamumlám. „Už mě nebaví se tím trápit.“

„No, díkybohu,“ řekne vděčně.

Reklamy skončí a na obrazovku se vrátí komentátoři.

„Vítejte zpět, páni, máme pro naše diváky připravenou skvělou show,“ říká jeden nadšeně. „Máme naše reportéry v Camden Center, kde se pokusíme zjistit něco víc o kapitánovi roku týmu Corsairů, Declanu Vanceovi!“

„Přesně tak, Jovane,“ přikývne druhý komentátor. „Od chvíle, kdy ten kluk vstoupil na led NHL, je to hnací síla. Chci říct, hned od začátku přišel s fantastickou rychlostí a přesností. Není divu, že vede tenhle tým Corsairů k tolika vítězstvím.“

„Rozhodně,“ souhlasí. „Míříme živě do tiskového sálu, abychom si poslechli, co pan Vance říká o sezóně.“

Kamera skočí do místnosti s dlouhým stolem. Uprostřed něj seděla moje jasná volba pro někoho, koho bych při příštím zápase nejraději viděla narženého na mantinel.

„Pane Vance,“ zakřičí reportér. „Tady!“

Declan se usměje a kývne směrem k reportérovi. „Jak se máte, Judsone?“

Judson se zasměje. „Mám se dobře. Jsem tu za Independent a zajímalo by mě, jak vidíte vaše šance na zisk Stanleyho poháru v letošním roce,“ ptá se.

Declan se uchechtne. „Vždyť už víte, co si myslím,“ začal. „V tuhle chvíli může vyhrát kdokoli. Je začátek sezóny, čeká nás ještě spousta zápasů.“

„Už víme, co si váš tiskový mluvčí přeje, abyste si myslel,“ dodal reportér. „Řekněte nám, co si myslíte doopravdy.“

Declan se v židli nakloní dopředu a přiblíží se k mikrofonu. „Pohár se vrací domů.“

Okamžitě vyletí nahoru další ruce. Chloe nadšeně piští.

„On je prostě tak sexy,“ křičí.

Musela jsem bojovat, abych ten burger v sobě udržela. „Jo,“ zabručím. „Hrozně sexy.“

Padaly další otázky. Každá odpověď, kterou dal, vypadala jako ta nejdokonalejší možná odpověď. Z hlediska public relations. Bylo těžké nemyslet na to, jak se zdá být ve všem dokonalý. Bylo to k vzteku.

Teprve jedna otázka mě donutila zbystřit.

„Pane Vance,“ říká jedna žena. „Všichni víme, že u fanynek máte velký úspěch. Máte ale doma někoho speciálního?“

Poprvé za celý rozhovor vypadal jako jelen v záři světlometů.

„Já –,“ polkl. „Měl jsem někoho. Kdysi.“

„Můžete nám o ní něco říct?“

Sklopil hlavu. „Jmenovala se Sienna,“ odpověděl konečně. „Byla výjimečná, protože ze všech lidí, které jsem znal, jí bylo jedno, kolik dám gólů nebo kolik státních šampionátů vyhraju. To nikdy nebylo to, co pro ni definovalo mou hodnotu.“

„Sienna,“ řekne Chloe pomalu. „Co se to děje?“

Popravdě, nevěděla jsem. Netušila jsem, o co se ten parchant právě snaží. Jen jsem zírala na obrazovku.

„Máte něco, co byste jí chtěl vzkázat?“ zeptal se reportér znovu.

Declan přikývne a konečně se podívá zpět do kamery. „Jestli se na to díváš, Sienno, nemáš tušení, jak moc mě mrzí, kým jsem tehdy byl. Nezasloužila jsi si tím vším projít. Byl jsem hajzl. Neustále myslím na ten den, kdy jsi mi vrátila můj dres z maturitního ročníku. Měl jsem o tebe bojovat.“

Doslova mi to vyrazilo dech.

Nespočet lidí po celé zemi sledovalo tu scénu v televizi.

„Sienno,“ opakuje Chloe a hlas má tichý. „Řekl Declan Vance právě tvoje...“