~ Elara ~

Její otázka Rykera zaskočila. Oči se mu rozšířily a zlostně odsekl: „Neříkej mi, že ses do mě zamilovala. Zbláznila ses?“

Elara se hájila: „Ale my –“

„Ale co? Že jsem tě ošukal?“ zeptal se Ryker. „To jsem dělal jen z povinnosti! Prober se, Elaro. Nezapomínej, že tvůj otec zavraždil toho mého!“

„Nikdy tě nebudu milovat!“ prohlásil skrz zatnuté zuby.

A bylo to tu zas – připomínka, která navždy zanechá jizvu na jejím srdci, hlavní důvod, proč Ryker nikdy její city neopětuje.

„Ale co to proroctví?“ zeptala se Elara. Do očí se jí draly slzy, když čekala na jeho odpověď.

„Nic takového se nestane!“ vyštěkl Ryker. „Rozvedeme se, a to je konečné! Jdi do svého pokoje a spi. Zítra máš své povinnosti. Na příštím zasedání o svém rozhodnutí informuji radu starších a brzy probereme podmínky našeho rozvodu.“

Prošel kolem ní a naštvaně dodal: „A s tím proroctvím už přestaň. Neupínej se na něj, protože Sybil tu už není, aby tě zachránila!“

Při zmínce o zesnulé staršině musela Elara uznat pravdu. Ano, bylo to tak. Sybil ji zachránila.

Sybil nebyla ve Sterling Bay jen staršinou, ale také věštkyní. Předpovídala budoucí události, ale její vize nebyly vždy jednoznačné. Někdy přicházely v roztříštěných výjevech, jako dílky skládačky, které musela Sybil s ostatními staršími sestavit dohromady. Přesto se její vize vždy naplnily.

Říkalo se, že před třemi lety Sybil předpověděla válku blížící se ke Sterling Bay, ale tehdejší alfa si její varování nevzal k srdci. Výsledkem bylo, že je útok sousední smečky zastihl nepřipravené.

Smečka Sterling Bay se stala otroky Victora Vance, nemilosrdného sousedního alfy, který byl náhodou Elarčiným otcem. Victor tehdejšího alfu zabil a jeho rodinu včetně Elarčina manžela, současného alfy Rykera Blackwooda, mučil. Avšak jako u mnoha krutovládců skončila Victorova nadvláda povstáním.

Byl to Ryker, kdo Victora Vance zabil. Elaru, jakožto Victorovu dceru, by potkal stejný osud, nebýt Sybiliny vize.

Elara si vzpomněla na den, kdy její otec zemřel.

### RETROSPEKTIVA ###

Před rokem, když Victor Vance zemřel, obklíčili rozzuření válečníci ze Sterling Bay Elaru před sídlem smečky. Požadovali spravedlnost za mnoho životů, které byly ztraceny rukou jejího otce. Všichni ji obviňovali, protože si mysleli, že s tím měla něco společného. Byla to přece Victorova dcera.

„Jak sis mohla žít v luxusu? Jak ses mohla přiživovat na vzkvétajícím obchodu Sterling Bay, když tolik členů našich rodin zemřelo?“

„Zabijte ji! Zabijte ji taky! Je to Victorova dcera!“

„Víš, co tvoji válečníci udělali? Zavraždili mého manžela a mé dítě! Zabiju tě!“ ječela v záchvatu vzteku Rykerova sestra Cora Blackwoodová.

„Ne, prosím! Přísahám, že jsem nic z toho nechtěla!“ prosila Elara, protože popravdě řečeno byla nevinná. Její jedinou chybou bylo, že měla tak krutého otce, jakým byl Victor Vance.

„Zabiju tě!“ Cora po ní švihla stříbrnou čepelí.

Ve snaze vyhnout se čepeli se Elara náhodou střetla pohledem se staršinou Sybil Corvinovou a na světlo světa vyšlo nové proroctví.

Sybiliny oči náhle zbělely a její dříve černé vlasy začaly pomalu šedivět. Všichni, včetně Elary, si té změny staršiny všimli a zastavili se, aby si poslechli její slova.

„Žena s fialovýma očima sjednotí naše země a porodí mocné dědice, kteří povedou náš národ,“ prohlásila Sybil.

To byla Sybilina věštba o Elaře a přesně tak byl zachráněn její život.

Na základě Sybiliny předpovědi bylo rozhodnuto, že Elara Vanceová, vlčice s fialovýma očima, se stane lunou Sterling Bay. Starší donutili Elaru a Rykera k sňatku v přesvědčení, že jejich svazek povede k prosperitě smečky a možná i k vedení národa Severní Alorie.

Ano, Elara unikla smrti. Ano, stala se lunou, ale smečka ze Sterling Bay jí opovrhovala. Ryker byl její manžel. Společně plnili své povinnosti alfy a luny smečky, ale Ryker si ji nikdy neoznačil.

Elara byla nemilovanou lunou Sterling Bay.

Sterling Bay patřilo k Severní Alorii a v celé zemi byla Elara jedinou vlčicí, o které bylo známo, že má oči fialové barvy.

Ryker a jeho rodina se pokusili moudrosti staršiny Sybil vzepřít. Tajně prohledávali široké okolí, zda nenajdou jiné vlčice s neobvyklou barvou očí, ale žádné nebyly. Sama Elara nevěděla, proč má fialové oči, když její otec měl hnědé. S matkou se nikdy nesetkala, ale podle Victora měla matka oči šedé.

Přesto jí právě tyto oči zachránily život a Elara byla vděčná, že je má.

### KONEC RETROSPEKTIVY ###

Zpět do současnosti.

Pro Elaru to byla další bezesná noc. Bylo tomu tak od chvíle, kdy byla Sybil před dvěma dny v noci nalezena mrtvá v lese.

Ve svém pokoji ležela Elara v posteli se zlomeným srdcem.

Vzpomínala na svého otce a jeho zlé skutky.

Mysl jí zaplavily vzpomínky na to, jak ji bičovali. Vzpomněla si, jak ji Victor nechal hladovět, když neposlechla jeho příkazy. Plakala při vzpomínce, jak ji zavírali do žaláře spolu s otcovými vězni.

Pravdou bylo, že ani Elara neunikla Victorově hněvu, ale ve Sterling Bay to nikdo nevěděl. Snažila se jim to říct, ale nikdy jí nevěřili.

Elarinu tvář při těchto vzpomínkách zalily slzy. Vzhlédla k nebi a představila si na něm Měsíční bohyni. Ptala se: „Proč? Proč jsi mi za otce dala Victora? Prosím, pomoz mi, Měsíční bohyně; určitě máš důvod, proč jsi mi určila takový osud.“

„Prosím, neopouštěj mě.“

***

Následujícího dne se Elara připojila k lékařské misi spolu se zdravotnickými pracovníky nemocnice ve Sterling Bay. Jestli něco dokázalo odvést její myšlenky od starostí, byla to pomoc ostatním k uzdravení.

Ještě před otcovou smrtí začala Elara studovat medicínu. Byla to její vášeň. S pomocí Sybil mohla ve studiu pokračovat i při plnění svých povinností luny.

Dalo by se říct, že Elara měla schopnosti lékařského génia. Dokázala rychle vyhodnotit příznaky a určit onemocnění, což jí vyneslo místo asistentky po boku lékařů ve Všeobecné nemocnici Sterling Bay.

Zdravotníci k ní přistupovali s nepatrným odstupem. Zdrželi se toho, že by jí otevřeně dávali najevo svou nechuť, a projevovali určitou míru vstřícnosti bez ohledu na to, že byla dcerou nepřítele.

„Luno Elaro, můžete se podívat na tohle dítě? Jeho matka si stěžuje na vyrážku na jeho kůži,“ oslovila Elaru jedna ze zdravotních sester, která k ní přivedla sedmiletého chlapce.

Elara si chlapcovo tělíčko prohlédla a po chvíli řekla: „Je to atopický ekzém.“ Pohladila chlapce po hlavě a vysvětlila: „Objevuje se to jen občas. Některé děti jsou zkrátka citlivější než jiné.“

„Máme pro něj protizánětlivé léky a šetrné mycí mléko,“ řekla Elara s úsměvem.

Chlapec si tašku s mýdlem a léky vzal, ale úsměv Elaře neoplatil. Vstal a zalovil v kapse u kalhot. Pak po Elaře najednou hodil vejce! Zakřičel: „Nechceme tě za naši lunu! Můj otec padl v boji proti alfovi Victorovi! Nenávidím tě!“

Dokonce na Elaru i plivl, až vykřikla.

„Ach, má bohyně! Luna Elara sem přišla pomoci! Mohl by sis alespoň dávat pozor na jazyk, chlapče!“ vyhubovala mu sestra.

Chlapec i s matkou bohužel bez zájmu utekli a členové smečky, kteří stáli ve frontě na vyšetření, jen nečinně přihlíželi; někteří se dokonce smáli.

Sestra, která byla s Elarou, jí pomohla setřít skvrnu od vajíčka na oblečení. Elara si zrovna čistila obličej, když se jí zvedl žaludek. Nesnášela pach syrových vajec!

Dávila se tak moc, že se rozběhla k nejbližšímu stromu a vyprázdnila obsah žaludku. Pak se o strom opřela s pocitem, že každou chvíli ztratí vědomí. ‚Co se to se mnou děje?‘

„Jste v pořádku, luno?“ zeptala se sestra.

„Já – nevím –“ Elara se snažila udržet oči otevřené, ale její vědomí ji rychle opouštělo.

Žuch!