~ Elara ~

Elara se posadila a hlava se jí stále točila. Rozhlédla se a uvědomila si, že se nachází v ordinaci doktora Declana Hayese. Ohlédla se na nástěnné hodiny a s hrůzou zjistila, že jsou už čtyři odpoledne.

„Ach ne. Musím jít na obřad,“ zamumlala Elara. Odhodila deku, kterou byla přikrytá, ale doktor Hayes vešel do ordinace dřív, než se stihla zvednout.

„Luno Elaro? Ne!“ Doktor ji nutil vrátit se na lůžko a pronesl: „Musíte si ještě chvíli odpočinout.“

„Ale já se dnes musím zúčastnit smutečního shromáždění. Staršinu Sybil pohřbí už zítra,“ namítla Elara tiše.

„Vždyť jste zrovna omdlela,“ domlouval jí doktor. „Prosím, posaďte se. Musím vám něco říct.“

Elara se posadila, prohlédla si své tělo a uvědomila si, že má na paži obvaz. Zeptala se: „Dělal jste mi nějaké testy?“

„Ano,“ odpověděl doktor. „Luno Elaro. Jste těhotná.“

Doktor Hayes jí podal laboratorní výsledky a zopakoval: „Nechal jsem laboratoř test zopakovat dvakrát. Jste ve třetím týdnu těhotenství.“

Elaře uniklo ze rtů ustrnutí. Popadla výsledky testu a četla je pořád dokola.

‚Těhotná.‘

‚Těhotná.‘

Výsledky se jí v hlavě přehrávaly jako poškrábaná deska.

Po celém těle jí přeběhl mráz radosti. Přitiskla výsledky k hrudi a pronesla: „Měsíční bohyně, děkuji! Děkuji ti!“

„To je úžasná zpráva, doktore Hayesi,“ řekla Elara s rozzářenýma očima. „Dám Rykerovi dědice.“

Více než z narození dědice cítila Elara úlevu z faktu, že ji nevykopnou ze smečky nebo hůř, nezabijí za hříchy jejího otce. Sybilina předtucha se konečně začala naplňovat!

Uronila slzy štěstí a bezmyšlenkovitě si je setřela. Potom dodala: „Musím to říct Rykerovi. To všechno změní –“

„To nemůžete,“ řekl doktor na rovinu s ustaraným výrazem.

Elara se nad reakcí doktora Hayese zamračila. Zeptala se: „Proč?“

„Já –“ doktor Hayes sklopil zrak a zjevně sváděl vnitřní boj. Potom si povzdechl a zeptal se: „Je to dítě opravdu alfy Rykera?“

„Co to říkáte, doktore Hayesi?“ Elara byla v šoku. Zlostně odvětila: „Vím, že mě tu nikdo nechce, ale očekávala jsem od vás alespoň špetku důvěry, když uvážím, že mě dobře znáte.“

Doktor Hayes byl Elarčiným mentorem v nemocnici. Byl to vlkodlak, kterému bylo něco přes třicet, ale vypadal mladší než na svůj věk. Z celého lékařského personálu ji znal nejlépe.

„Omlouvám se, jde jen o to, že –“ doktor nestihl svou větu dokončit, protože si Elara spěšně upravila šaty a zvedla se.

„Musím jít,“ řekla Elara rozzlobeně. Vyrazila ze dveří a doktor Hayes za ní.

„Luno Elaro!“ volal, ale ať ji prosil k návratu do ordinace sebevíc, nevěnovala mu sebemenší pozornost.

***

O několik úderů srdce později už Elara seděla osamocena v první řadě na smutečním shromáždění staršiny Sybil. Jako vždy bylo místo obklopeno lidmi, kteří ji nesnášeli. Elara doufala, že tam najde Rykera, protože se v sídle smečky nepotkali.

‚Rykere, kde jsi? Potřebuji s tebou mluvit.‘ Elara se pokusila se svým manželem telepaticky spojit, ale neodpovídal. Zjistila, že Ryker dorazil, až když vycítila jeho dominantní auru a vůni.

Ryker voněl po sluncem vyšisovaném naplaveném dřevě, vůní, která pro Elaru byla vždy osvěžující a vyloženě maskulinní. S úsměvem otočila hlavu ke vchodu do pamětní síně, ale její nadšení opadlo, když spatřila, že s Rykerem přichází i Sloane.

Všichni je zdravili, jako by byli králem a královnou smečky. Nezajímalo je, že je tam Elara, stále jejich luna.

I přes zjevný neúcta sebrala Elara odvahu k Rykerovi přistoupit. Potřebovala mu říct o svém těhotenství. Vyhrkla: „Rykere, musím si s tebou promluvit –“

„Elaro, Ryker mi říká, že se budete rozvádět,“ vložila se do toho Sloane se širokým úsměvem a Elaře okamžitě kleslo srdce do kalhot.

Sloane se opřela Rykerovi o rameno a prohlásila: „Děkuji ti, že jsi na nás konečně brala ohledy, Elaro. Když jste se s Rykerem vzali, určitě jsi viděla, jak mi pukalo srdce, než jsem odjela z města.“

„Bylo pro mě nesmírně bolestné opustit životní lásku.“ Sloane vzala Rykera za ruku a prohlásila: „Ale teď, když jsem zpět a Sybil je pryč, můžeme být konečně spolu. Jak tomu má správně být.“

Elara se na Rykera podívala s bolestí zračící se jí v očích. Pomyslela si: ‚Páni, on už Sloane o rozvodu řekl. Tak moc se těšil, až mě odvrhne.‘

Co mohla dělat? Sloanina slova o svazku s Rykerem byla pravdivá. Postavila se mezi Sloane a Rykera.

‚Ale co moje těhotenství?‘ zeptala se sama sebe Elara.

Než mohla Elara vznést svou obavu, Ryker promluvil: „Ať už je to cokoliv, Elaro, může to počkat. A nečekej na mě. Se Sloane budeme její návrat slavit v hotelu Westpoint s ostatními válečníky.“

S pocitem naprosté porážky se Elara vrátila do sídla smečky sama. Ačkoliv jí Ryker nařídil, aby na něj nečekala, přesto tak učinila.

Elara zrovna seděla v obývacím pokoji, potmě a s pažemi ovinutými kolem vlastního těla, když se jí v hlavě náhle rozezněly hlasy. Válečníci se s ní telepaticky spojovali!

‚Vypadá to, že Sloane a alfa Ryker prožijí svou první společnou noc!‘

‚Alfa Ryker je do Sloane vážně zamilovaný.‘

‚Slyšíš to, Elaro? Ryker a Sloane jdou nahoru do Sloanina hotelového pokoje šukat! Haha!‘ Ten hlas patřil Rykerově sestře, Coře. ‚Poprvé si můj bratr užije sex, a ne jako každou noc, kterou strávil s tebou! Haha!‘

‚Hahaha!‘

‚Hahaha!‘

Elara dokázala ve skupině rozpoznat i další známé hlasy. Byly to převážně válečnice třídy gama, které se přátelily s Corou a Sloane.

Dál k ní promlouvaly v myšlenkách a nechaly ji naslouchat svému posměšnému smíchu. Když toho měla Elara tak akorát dost, telepatické spojení zablokovala, čímž zamezila veškeré další komunikaci proniknout do její mysli. Zakryla si uši rukama, po tvářích se jí řinuly slzy a nahlas křičela.

Představa, že je Ryker s jinou ženou, rozdrtila její naděje. Došlo jí, že i kdyby mu své těhotenství prozradila, stále by v jeho očích byla jen tou třetí.

Elara vyběhla do svého pokoje a schovala se pod deku. Neslyšně vzlykala k nebesům: ‚Měsíční bohyně, prosím, řekni mi, co mám dělat! Prosím!‘

Nevěděla, jak dlouho plakala, ale připadalo jí to jako celá věčnost. Elara se natolik utápěla ve svém zármutku, že její smysly selhaly a nevšimla si ohromující přítomnosti blížící se k ní.

Elara najednou uslyšela hlasité rány na dveře, zatímco ležela v posteli. Trhla sebou a dveře se prudce rozrazily! Ohromeně zírala na zcela nahého Rykera, který vypadal, že je pod vlivem alkoholu.

„Rykere?“ vyhrkla Elara. ‚Nebyl snad se Sloane?‘

Ryker neodpověděl. Místo toho zavřel dveře, zamkl je a vlezl k ní do postele. Jeho oči působily nebezpečně, se skrytým náznakem chtíče.

Elaře se rozbušilo srdce, jakmile Ryker zmenšil mezeru mezi nimi. Neočekávaně přitiskl své rty na její a přeskočily jiskry.

Pokaždé, když se jí Ryker dotkl, cítila po celém těle podivné mravenčení.

„Rykere? Co se to s tebou děje?“ oslovila ho Elara znovu, ale Ryker neposlouchal. Místo toho pokryl její krk polibky a rukama jí bezohledně roztrhl noční košili. „Rykere? Co to děláš –“

„Pššt.“ Rykerovy oči se zalily neskrývanou touhou, když se na ni díval. Zašeptal: „Dnes v noci tě potřebuji. Pořád jsi moje žena, tak mě nech vzít si, co mi patří.“

S tím se mu Elara poddala.

Ryker ji hltal celým tělem, dotýkal se jí a líbal každou její částečku. Té noci byl k nezastavení a vzal si ji hned čtyřikrát!

Nechápala jeho chování, ale sama se utápěla v rozkoši, a tak jeho činy nezpochybňovala. Nechala se unášet emocemi a doufala, že jejich intimní chvíle pro něj něco znamenají.

***

Když přišlo ráno, Elara se probudila s úsměvem na rtech. Zajímalo ji, zda jeho jednání neznamená, že změnil názor a rozhodl se rozvod zrušit.

Elara odpočívala na Rykerově hrudi, když se zničehonic posadil. Zavrčel a začal si masírovat spánky. „Kurva.“

„Rykere, jsi v pořádku?“ zeptala se Elara.

„Kurva!“ zaklel Ryker znovu.

„Co se děje, Rykere?“ vyzvídala Elara.

Ryker rychle vstal, tvář staženou napětím. Zíral na ni svýma pronikavě zelenýma očima a procedil skrz zuby: „Včerejší noc byla chyba! To se nikdy nemělo stát.“

Právě když Elara začínala doufat, Ryker její očekávání krutě roztříštil. Její srdce bylo opět rozbité na kousky a nevěděla, jak dlouho tohle ještě dokáže snášet.