Předem mnou stojí čtyři hromady svalů. Okamžitě vím, že jsou to bratři Valkarovi, už jen podle toho, že vypadají jako zpropadení bohové. Vlnící se svaly, ostře řezané čelisti a oči, které jako by zářily.

Každý je ale trochu jiný. Jsou tu dva identičtí muži, i když s opačnými výrazy ve tváři. Jeden je Zavros, který se stále šklebí a svírá mi bradu. Ten druhý na mě smlouvá. Poznávám v něm muže, kterého jsem potkala dřív, Kavrose. Pořád v sobě má stejný vztek, se kterým jsem ho opustila.

Třetí si kouše do rtu. Stojí za Kavrosem a vypadá plaše. Těká očima mezi dvojčaty. Je stejně krásný jako oni, ale má jiný nos a šokující, zářivě šedé oči.

Čtvrtý stojí vedle Kavrose se stejným úšklebkem na tváři. Je štíhlejší než ostatní tři a vlasy má tak dlouhé, že se mu kroutí kolem uší. Jeho pihy jsou mnohem výraznější než u ostatních bratrů.

Zavros pustí mou bradu a pokyne směrem ke mně. Kavros vystřelí vpřed. Pohybuje se jako světlo, tak rychle, že ho sotva vidím. Než se naděju, má kolem mě omotané paže a drží mě na místě jako přibitou. Trochu se zavrtím, ale nepovolí to ani o milimetr. Nikam se nedostanu.

Ten druhý naštvaný bratr vytáhne hromádku fotek. Listuje jimi, pozvedne obočí a pak je podá dlouhovlasému bratrovi.

„Ta vypočítavá mrcha,“ řekne Zavros. Zavrtí hlavou, ruce v bok. „Opravdu to měla promyšlené, co? Vzít si Thornea. Dostat děcko na Lunisriver a pak celý proces zopakovat.“

Dlouhovlasý bratr se zastaví v prohlížení fotek a sjede mě pohledem. Je to ten samý pohled, ze kterého zalézá mráz za nehty, jaký mi věnovala Vexia první den. Znovu se podívá na fotky.

„Aspoň její matka k něčemu vypadala,“ řekne a podá fotky dalšímu bratrovi. „Tahle holka vypadá, jako by zrovna vylezla z kanálu.“

„Jdi do prdele!“ zařvu a konečně znovu najdu svůj hlas.

Kavros se uchechtne. Jeho dech mě pálí na ušním boltci. Zažehne to oheň v celém mém těle.

„Cože?“ řekne. „Štve tě, že jsme tě chytili dřív, než jsi stihla ulovit nějakého boháče jako tvoje maminečka?“

„Moje máma nikoho neulovila!“ vyštěknu zpátky. „Ona a Alaric se vážně milují.“

„Možná má pravdu,“ řekne čtvrtý bratr. Ten plachý. Konečně dostal fotky do ruky. „Možná se Thorne vážně zamiloval do místní chůvy.“

Zavros si odfrkne. „Prosím tě,“ řekne. „Thorne není tak hloupý. Vážně si myslíte, že nepozná zlatokopeckou kurvu?“

To poslední slovo mi zazvoní v uších a já vidím rudě. „Polib si!“ zařvu znovu. „Vy bohatí parchanti si všichni myslíte, že na ničem jiném než na penězích nezáleží!“

Znovu se v tom sevření zavrtím. Paže, které mě svírají, se ani nepohnou, tak se rozhodnu použít jiné zbraně. Zaryju zuby do ruky, kterou mám přes hrudník. Ústa mi zaplaví pachuť kovu a za sebou uslyším vyjeknutí. Sevření okamžitě povolí.

S lapáním po dechu dopadnu na podlahu. Odplazím se dozadu a nepřátele si držím před sebou. Všichni na mě koukají se směsicí šoku a odporu. Dlouhovlasý bratr si odfrkne.

„Bacha, Kavvi,“ řekne. „Ještě tě nakazí nějakou svou hnusnou chudinskou chorobou.“

Kavros zatřese rukou a zakleje. Krev přestala týct a jediné, co zůstalo, je otisk mých zubů v jeho kůži. Zavrčí na mě.

„A to jsem si myslel, že tuhle šílenou nechám hlídat to dítě,“ ušklíbne se.

Narovná se a shlíží na mě. Srdce mi v hrudi vynechává. Navzdory všem parchantům, které jsem v životě potkala, je tenhle ten nejděsivější. Podívá se na své bratry.

„Kluci,“ řekne. „Myslím, že tu máme další Nulu.“

Bratři se mezi sebou rozesmějí. Dívám se na ně s nepopsatelným odporem. „Co je to sakra Nula?“ zamračím se.

„To nejnižší v celé škole,“ řekne Zavros. „Kdokoli, kdo něco znamená, s tebou odmítne mluvit. A taky budeš bydlet v suterénu.“ Jeho rty se roztáhnou do hrozivého úsměvu. „Doufám, že máš ráda zimu.“

„Ale no tak,“ vyjedu na ně. „Přece nečekáte, že na to přistoupím. Myslíte si, že jen proto, že tatínek vlastní školu, si můžete dělat, co chcete?“

„My si to nemyslíme,“ řekne Kavros. „My to víme.“

Zavrtím hlavou a odfrknu si. Celá tahle situace je absurdní. Mám mužů plné zuby. S parchanty se potýkám od svých sedmi let. Celých jedenáct let naprostých a totálních chlapských keců. Aspoň v Grimvale všichni věděli, že si se mnou nemají zahrávat, poté co jsem jednomu chlápkovi rozsekla ruku dýkou.

Moje dýka.

Moje ruka okamžitě zamíří ke kapse. Železná dýka mi pod dlaní v tu chvíli připadá jako zachránce. Pomalu se zvedám na nohy. Schválně se trochu zapotácím, aby si mysleli, že jsem slabá. A pak zaútočím.

Vytáhnu dýku z kapsy a vrhnu se na Kavrose. Jsem rychlá, ale on je rychlejší. Uskočí z cesty, zatímco já seknu do prázdna. Ostatní bratři v mém periferním vidění začnou okamžitě vrčet. Přetočím čepel v ruce a zaujmu útočný postoj. Znovu seknu vzduchem. Kavros couvá mimo můj dosah. Je nebezpečně blízko zdi. Vím, že ho mám v úzkých.

Chystám se zasadit poslední ránu, když mě někdo popadne za zápěstí. Než si vůbec stačím uvědomit, co se děje, letím vzduchem. Zády dopadnu na zem a páteří mi projede ostrá bolest. Kavros mě celou svou vahou přišpendlí k zemi. Na krku cítím chlad. Ruku mám prázdnou a hned vím, že má mou dýku.

Znovu mě do ucha zasáhne horký dech a po kůži se mi rozlije oheň. Bradavky mi tuhnou a já se pod ním marně zmítám. To nestačí, že mě právě porazil? To musím být ještě ke všemu vzrušená?

Kavvi se mi zasměje do ucha. „Jsi tak mladá,“ zašvitoří. Po mé naražené páteři steče mráz a dorazí i k mému pošramocenému egu. „Ještě ses nenaučila, že zbraň z tebe lovce nedělá. Dělá ho schopnost. Něco, co tobě očividně chybí.“

Jeho váha zmizí z mého hrudníku a já vydechnu všechen vzduch z plic. Poprvé v životě čelím pocitu, že nejsem dost dobrá. Síla, na kterou jsem tak hrdá, nedokáže překonat sílu, která je vrozená v alfské krvi bratrů Valkarových.

„Ale zlato,“ zavrká Zavros vedle mě. „Ještě jsme ti ani nedali ochutnat, jaké to je žít v našem kampusu, a už vypadáš takhle uboze. Jsi zničená.“

Podívám se na něj a snažím se zabránit slzám, aby se mi nezačaly sbírat v koutcích očí. Proměním to v hněv a plivnu mu k nohám. To ho jen rozesměje víc. Někdo jiný mě vytáhne na nohy. Hodí po mně šedou vestu a donutí mě si ji obléknout, zatímco se mi všichni smějí.

Kavros mě postaví ke zdi a vytáhne telefon. Vyfotí si mě, zatímco se bratři za ním řehtají. Otočí telefon a ukáže mi tu fotku. Vypadám na ní naprosto příšerně, rozcuchaná a od bláta. Pod mou fotkou je popisek: „KANÁLNÍ KRYSA. POZOR NA TUHLE NULU!!!!“ Kavvi si telefon přitáhne zpět a vidím, jak se uculuje, když fotku nahrává na Instagram.

„Vítej ve světě Nul,“ řekne a zlomyslně se usměje.

Vzhlédnu a střetnu se pohledem s Kaelarem, který to všechno sledoval. Mlaskne a vyloudí tak křivý úsměv, že mi z toho přejel mráz po zádech.