Zatmělo se jí před očima zuřivostí. Chtěla jen vydupat z kanceláře a už se neohlédnout. Nechtěla však odejít se špatnou pověstí. Došla loudavě ke dveřím a zamkla je.

„Dobře,“ zapředl.

„Takže?“ Toužila z kanceláře toho zmetka co nejrychleji zmizet. Pan Langdon ji děsil už od prvního dne, ale úspěšně se mu vyhýbala tím, že ve své práci nenechávala žádné skuliny. Přesto se zdálo, že ať se člověk snaží problémům vyhnout sebevíc, vždycky zaklepou na dveře. Zajímavé na tom bylo, že to nebylo poprvé, co čelila takovým chlípným kozlům.

„Nespěchej tak. Nejsi snad dáma?“ Pokusil se ji přitáhnout k sobě, ale ona byla rychlejší a uhnula mu. Její nejlepší kamarád Ryker odvedl dobrou práci, když ji naučil, jak si vypěstovat trny. Jak vždycky říkal: ‚Krásné dívky si musí vypěstovat trny, aby zaplašily predátory. Kdyby růže neměly trny, zničili by je nehodní lidé.‘

Pana Langdona to nepotěšilo, ale velmi dobře to zakryl zářivým úsměvem. Jako muž lehce po čtyřicítce byl docela přitažlivý. „Je to jednoduché. Už nikdy nebudeš muset dělat přesčasy a dostaneš dvojnásobný plat.“

„Jen to?“ Sienna nebyla hloupá. Nic jako oběd zadarmo neexistovalo, takže se v tom nepopiratelně musely skrývat postranní úmysly.

„Nebuď hloupá. Samozřejmě za to musíš něco udělat, nemyslíš?“ bezostyšně se přiznal a očima jí přejížděl po těle.

Siennina hruď se prudce zvedla, srdce jí bušilo o závod, ale nepolevila. Kromě toho, že byla obdařena krásou, měla také ostrý jazyk, který se snoubil s její drzou a ohnivou povahou. „Pane Langdone, jestli mě chcete dostat do postele, tak to se nikdy nestane.“

Pan Langdon přestal být milý. Musel změnit taktiku. „Pak máte padáka a celé ty tři odpracované týdny přijdou vniveč, protože jste porušila doložku ve své smlouvě.“

Sienna zuřila. Ty peníze nutně potřebovala. „Jste tak zvrácený,“ procedila skrz zuby.

„Nabídl jsem vám skvělou příležitost a vy jste mi plivla do tváře.“ Panu Langdonovi se vrátila dobrá nálada, když viděl Siennu tak zranitelnou, ale to, co nečekal, byla její další slova.

„Teď mě poslouchejte a poslouchejte dobře. Raději bych přežila noc v jámě plné hadů a štírů, než abych ji strávila se zákeřným parchantem, jako jste vy,“ vyhrkla. Panu Langdonovi zamrzl úsměv na rtech a zavrčel:

„Máte proříznutou pusu.“

„Takže si radši dávejte pozor, než vám uříznu tu malou věc, co máte mezi stehny,“ soptila Sienna, tvář rudou vztekem.

Ale nebyla jediná, kdo byl naštvaný. Probudila zvíře i v muži, který se k ní ještě před chvílí snažil být milý. „Vypadněte z mé kanceláře!“ zařval, ale se Siennou to ani nehnulo. Opřela se v křesle a překřížila nohy.

„Dokud mi nezaplatíte to, co si zasloužím, tak neodejdu. Tři týdny jsem investovala svůj čas, energii, peníze a pot a bez výplaty neodejdu,“ opáčila ostře.

Pan Langdon žasl. Nikdy nečekal, že bude takhle divoká, ale nehodlal ji nechat odejít s úsměvem. „Odpověď na to už přece znáte.“

„Budete hořet v pekle, Langdone, vy úchylnej starochu.“ Sienna ztratila trpělivost, zařvala a zvedla se ze židle.

„Nejsem starší než tvůj otec, krásko. Je mi teprve čtyřicet,“ posmíval se jí k jejímu zděšení a situaci ještě zhoršil. Místo aby dveře odemkla, rozkopla je.

„Hej, ty škody zaplatíte,“ zařval pan Langdon za Siennou, když vyrazila z jeho kanceláře.

Sienna se prudce zastavila a otočila se: „Jo, jasně, strhněte si to z mé výplaty.“ S těmito slovy nakráčela zpět do jeho kanceláře, zvedla jeho drahý notebook Mac a praštila s ním o zem, a hned nato i s jeho nejnovějším iPhonem. Její chladný pohled se střetl s jeho. „Tak a teď je moje výplata splacena. Sbohem.“ pronesla klidně a odešla.

Hluk zřejmě přilákal některé její kolegy, kteří k ní přispěchali. „Jsi v pořádku?“

„Co se stalo?“

„Naštvala jsi ho?“

Zpražila je chladným ignorováním a zrychlila krok ke své kanceláři.

Rukou smetla vše ze stolu a poslala všechny dokumenty na zem. Spokojená se svým chováním popadla kabelku a nastoupila do výtahu.

Dorazila do podzemního parkoviště, do bezpečí svého Chevroletu Cruz. Do tváře se jí začala vysmívat realita života – nezaplacené účty, bratrovy účty za léčbu. Její vlastní obživa i obživa jejího nejlepšího přítele Rykera. I když byl občas pitomec, stále ho měla ráda, protože tu pro ni vždycky byl, tedy než se před pár měsíci objevila jeho přítelkyně Vivienne.

Jako by ji osvítil paprsek naděje, znovu vytočila číslo pana Warda. „Už jste se rozmyslela, slečno Frostová?“ zeptal se, jakmile přijal hovor.

„Ano, ale mám jednu podmínku.“ odpověděla Sienna přímo.

„Sem s ní, slečno Frostová.“ Preston byl trpělivý.

„Potřebuji zálohu na plat.“

Zasmál se. „Ne, nepotřebujete. Váš nástupní bonus při změně zaměstnání je trojnásobkem toho, co v současnosti vyděláváte. Bude vám vyplacen na účet hned, jakmile nastoupíte do práce.“

Tahle zpráva byla jako smetana do její kávy. Chtěla mu poděkovat, když si všimla čekajícího hovoru. Byl to její nejlepší přítel Ryker. Ignorovala ho a pokračovala: „Děkuji vám, pane Warde.“

„Potěšení je na mé straně. Uvidíme se v pondělí.“

Když byl hovor ukončen, Ryker stále volal, a tak to zvedla. „Už ses vymanil z jejího náručí?“ Její tón dýchal žárlivostí a Ryker, který byl jejím nejlepším přítelem už deset let, to poznal.

„Neříkej mi, že žárlíš. Vivienne je sice moje přítelkyně, ale ty budeš vždycky moje nejlepší kamarádka,“ uklidňoval ji.

„Nech toho, Ryku. Ať se děje, co se děje, nenechávej ji zvedat telefon, když ti volám.“

Ryker se uchechtl: „Ach tohle, trvala na tom, protože taky žárlila. Moc se omlouvám, tak jak ti to mám vynahradit?“ Ryker měl taktiku, jak utišit její špatnou náladu.

„Mám chuť si dneska večer vyrazit. Přidáš se ke mně?“

„Pošli mi polohu,“ okamžitě souhlasil.

„A prosím tě, přijď sám.“ Sienna jeho přítelkyni nesnášela. Už to byly týdny, co měli trochu času jen pro sebe, aby si mohli říct, co se děje v jejich životech.

Hodlala si tenhle večer užít, protože jakmile nastoupí do nové práce, nebude už mít čas. Měla pocit, že pokud se trochu neuvolní, prostě exploduje. Tlak, který na ni doléhal, byl zkrátka příliš velký. Místo aby jela rovnou domů, zastavila se v butiku a nakoupila nějaké formální oblečení do práce na kreditku. Pár kousků vybrala i pro Rykera. Hledal si práci a musel vypadat dobře.

Zahlédla pěkné černé společenské šaty a také si je vzala. Převlékla se do nich a uvědomila si, že už se stmívá. Zastavila se v restauraci na polévku, protože od rána nic nejedla. Odtamtud odjela do klubu. Cestou na semaforu naskočila červená, kvůli čemuž auto před ní, Lamborghini Sian, prudce zastavilo. Její rychlost však byla o něco vyšší, než měla být, a ona narazila do jeho zadního nárazníku.

Řidič zřejmě zrovna telefonoval a nezareagoval hned. Když se podívala na auto, byl tam malý škrábanec, ale věděla, že by ji oprava stála tisíce dolarů. Její auto utrpělo horší poškození, ale i tak by byla jeho oprava levnější. Aniž by dvakrát přemýšlela, kousek couvla, a protože za ní nestála žádná auta a na semaforu zrovna naskočila zelená, auto prostě předjela a maximální rychlostí odjela pryč.

Řidič Lamborghini, Vaughan Sterling, ukončil hovor a vystoupil, aby své auto zkontroloval. Na autě byly zjevné stopy po nárazu a on věděl, že viníkem je řidič onoho červeného Chevroletu Cruz. Bohužel však nestihl zahlédnout řidičovu tvář. Z jeho pohledné tváře vyprchal zamračený výraz, když si sedl zpět do auta a odjel. Vrátil se do své garáže, aby si auto vyměnil, protože nedopustí, aby ho někdo viděl v autě s tím škrábancem, i když byl téměř neznatelný.

Měl se v klubu setkat se svým nejlepším přítelem Zanem, ale ten mu na poslední chvíli zavolal, že to nezvládne, protože ho jeho žena potřebuje. Vaughan se ze vzteku rozhodl, že se v klubu zchladí.

Sienna dorazila na parkoviště exkluzivního nočního klubu. Přivítaly ji dunivé zvuky hudby, které na chvíli odehnaly její starosti. Objednala si své oblíbené martini, a jakmile se usadila, začala upíjet a přitom trpělivě čekala na Rykera.

Odmítala návrhy mužů, kteří se ji snažili dostat na taneční parket. Nikdy by v klubu netančila, kdyby tam nebyl Ryker. Byl jediný, kdo jí kryl záda. Uplynulo deset minut a ona už zvedala telefon, aby mu poslala připomínku, když u vchodu spatřila známou siluetu a hned vedle ní druhou.

Vzkypěl v ní vztek, když viděla, jak Ryker kráčí k jejímu stolu a Vivienne se vleče v závěsu za ním. „Které části slova ‚sám‘ jsi nerozuměl, Rykere?“

Zařvala Sienna, snažíc se překřičet hlasitou hudbu, a popadla svou kabelku k odchodu. Ryker ji však chytil za zápěstí a zastavil ji. „Prosím tě, Enno, musíme si promluvit.“

*******

Vaughan Sterling dorazil na parkoviště klubu. Zatímco parkoval své auto, upoutalo jeho pozornost jiné. Byl to ten Chevrolet Cruze, jehož řidič od nehody ujel. Věděl, že ten řidič se nachází někde tady, ale k autu si neuměl přiřadit tvář. Vzal do ruky telefon, vyfotil si poznávací značku a pak zamířil do klubu.