Kvůli rozruchu na toaletách Voktor Kaelen vytáhl ven, k jejímu naprostému zděšení. Viděl rudě. Přišel do klubu se svým známým a připojil se k přátelům v boxu v patře. Bavil se, užíval si návrat po dvou letech a byl zabraný do běžného hovoru, když se téma stočilo k dívce v béžových šatech, která se pohybuje jako svůdnice.

Protože světlo v klubu bylo tlumené, nejdřív jí neviděl do tváře. Jeden z mužů ze skupiny si na ni dělal nároky a vyrazil z boxu směrem k tanečnímu parketu. Už k té svůdnici téměř došel a chystal se ji chytit za boky, když se na kratičký okamžik rozsvítila světla. Voktorovi stačila sekunda, aby tu tvář poznal, a než se nadál, byl tam a křičel jako smyslů zbavený.

Věděl, že ten den přijde, kdy se bude muset setkat se svou odcizenou manželkou, ale nepředpokládal, že k tomu dojde za takových okolností. Nevypadala jen přitažlivě; vypadala jako sexy siréna. Pokud si myslel, že jeho majetnická část už dávno umřela, čekalo ho překvapení.

„Voktore,“ Kaelenin vystrašený hlas ho vytrhl z myšlenek, v nichž plánoval různé způsoby, jak zabít toho chlapa, co s ní chtěl tancovat a pak ji přefiknout.

Přihlížející na pár vrhali zmatené pohledy. Kaelenin vyděšený výraz jim neunikl, stejně jako Voktorův vražedný pohled. Kaelen si všimla pozornosti, kterou budili, a začala se bránit, aby se vymanila z jeho sevření.

„Ani slovo, Kaelen!“ zavrčel a usilovně se snažil na ni nedívat ze strachu, že ho hněv zcela ovládne.

Ať se Kaelen bránila jakkoli, jeho stisk na jejím zápěstí nepovolil. Ve snaze zabránit mu, aby ji odtáhl bůhvíkam, se pokusila zachytit zábradlí, když procházeli kolem schodů vedoucích do patra.

Kam mě to bere? přemýšlela překotně.

Její odpor ho však jen víc dráždil; přitiskl jí obě zápěstí k tělu, chytil ji kolem pasu a nutil ji kráčet jeho tempem. Kvůli vysokým podpatkům zakopávala a marně se snažila stačit jeho dlouhým krokům. V panice úplně zapomněla na Tessu. V jeho sevření se kroutila, ale marně. Jakmile spatřila východ, v zoufalém pokusu začala očima hledat Tessu; v davu kolem to však byl marný pokus.

Kaelenino srdce jí panikou bušilo až v krku a sálající teplo z Voktorova těla těsně u ní její strach nijak nezmírnilo. Znala jeho tělo příliš dobře, než aby nepoznala lávu hněvu, která v něm vřela. Před pár hodinami se s ním chtěla setkat, mluvit s ním, konfrontovat ho s tím, proč se s ní rozvádí, ale teď myslela jen na to, jak mu uniknout. Mluvit s ním, když byl takhle nepříčetný, byla cesta do pekla.

Ani si neuvědomila, kdy opustili klub a dorazili na parkoviště. Zoufale se rozhlížela po pomoci. Všimla si nejdřív líbajícího se páru, což ji donutilo odvrátit zrak. Naděje jí svitla, když uviděla dva muže sedící na kapotě auta, a už se chystala vykřiknout. Vtom ucítila na uchu jeho horký dech a ztuhla.

„Jen si zkus zavolat o pomoc a já ti ten kousek hadru, co máš na sobě, nacpu do zadku a vezmu si tě přímo před nimi,“ zašeptal a zlostně procedil slova mezi zuby.

Kaelen strachy polkla a nechala se vést. Nebylo pochyb o tom, že by udělal, co slíbil, když byl v takovém stavu. Kaelen byla chytrá a věděla, kdy je lepší ustoupit. Před nimi se objevil černý upravený Mustang, který připomínal dravou šelmu. Kaelen nepochybovala o tom, že auto je z druhé ruky, ale úpravy z něj dělaly prvotřídní kousek. V duchu nad sebou zakroutila hlavou, že si stále pamatuje Voktorovu vášeň pro auta. Vždycky chtěl upravený Mustang, i kdyby byl ojetý.

Když došli k autu, hrubě Kaelen přistrčil ke dveřím spolujezdce a zavelel: „Nasedej.“

Chytila se auta, aby získala rovnováhu, a sebrala veškerou sílu k odpovědi: „Ne.“

Nemůžu ho nechat, aby si se mnou dělal, co chce; sebrala odvahu a podívala se mu přímo do očí.

Když uviděl v jejích očích záblesk odporu, ztratil nervy a udeřil pěstí do střechy auta. Kaelen sebou trhla a z úst jí uniklo zakňučení. Bylo to poprvé, co ji Voktor zastrašoval svou fyzickou silou, a bylo by lží tvrdit, že to nezabralo. Ze strachu jí unikla slza, zatímco si třesoucí se rukou zakryla ústa, aby potlačila další vzlyky. Nemusela se ani otáčet; zvuk tříštícího se skla pod nárazem jeho pěsti byl jasným důkazem rozbitého okénka.

Spokojen s její reakcí na hrozbu pomalu otevřel dveře a ona bez protestů a otázek nastoupila. Kaelen sebou trhla, když Voktor dveře prudce zabouchl, ale zůstala sedět bez hnutí. Hruď se jí zvedala při každém nadechnutí, které však při výdechu přešlo v trhaný vzlyk. Neměla tušení, kam jedou, protože měla hlavu plnou jiných palčivých obav. Říct, že se v tu chvíli bála, by bylo příliš slabé slovo.

Zatímco přemítala, co s ní bude, přestala sledovat cestu.

Křečovitě se držela sedadla kvůli rychlosti, jakou Voktor jel. Voktor se rozhodl jít proti své mysli a kradmo na ni pohlédl; viděl, jak dýchá ústy a drží se sedadla, jako by na tom závisel její život.

Pořád stejná, pořád se chytá sedadla, když má strach, pomyslel si.

Nevěděl, co dělá ani kam ji veze. Dokázal myslet jen na to, jak ji dostat pryč od všech těch dravčích pohledů a zamknout ji před každým chlapem. Dlouhou dobu ticho v autě vyplňoval jen její trhaný dech a jeho funění. Aby zchladil svůj hněv, Voktor stiskl tlačítko na konzoli a stáhl okénka.

Kaelen se podvědomě naklonila k oknu a nechala vánek, aby zklidnil její strach. Dlouhé prameny vlasů měla stažené do nedbalého drdolu, ale pár jich ve větru pohladilo její rozpálené tváře. Chladný vzduch začal účinkovat a ona už dokázala uvažovat jasněji.

Věděla, že Voktorovi neuteče a že večer nevyhnutelně skončí rozhovorem. Potřebovala důvody. Chtěla vědět, proč ji opustil; chtěla, aby jí řekl, proč po ní chtěl ten potrat, když už tehdy plánoval odchod.

Z myšlenek ji vytrhlo prudké zastavení auta a v další sekundě uslyšela cvaknutí bezpečnostního pásu. Ještě se ani nestihla rozhlédnout, když se dveře otevřely a Voktor ji vytáhl za předloktí ven.

Všimla si, že jsou na opuštěném parkovišti u bytového komplexu, nikde ani živáčka. Srdce jí bušilo o žebra a dech byl nerovnoměrný kvůli tomu, jak ji Voktor nutil skoro běžet.

Snažila se zachovat klid. V panice by nic nevyřešila. Nechala se jím vést. Aby otestovala situaci, pokusila se mu ve výtahu vyvléknout ruku; on ji však stiskl ještě silněji a zavrčel. Jakmile se ozvalo cinknutí výtahu, Voktor ji vytáhl ven a vedl ji chodbou.

Dívala se mu na záda se strachem a v příštím okamžiku jí z úst unikl výkřik, když ji hodil na postel. Dopad způsobil, že se dvakrát odrazila, a její nedbalý drdol se rozpadl.

Slyšela jen tlukot svého srdce v uších a jeho ztěžka oddychující dech. Doteď si myslela, že když bude uvažovat klidně a promluví si s ním, situaci zvládne; však uvědomění, že ji vzal do ložnice, odplavilo veškerou její pevnou fasádu do odpadu. Dokázala jen strnule ležet a doufat, že splyne s postelí. Vážnost situace ji zbavila veškeré logiky.

Mezitím Voktor stál vedle postele se zavřenýma očima a napjatou tváří. Zhluboka se nadechl, aby potlačil svou zuřivost, a klekl si pravým kolenem na postel. Naklonil se a chytil Kaelen za rameno. Jemným trhnutím ji přiměl, aby se mu podívala do tváře. První, co uviděl, byly její zavřené oči a chvějící se rty. Věděl, že je z něj k smrti vyděšená, soudě podle jejího ztuhlého těla, a rozhodl se k ní přistoupit mírněji.

„Co jsi dělala v tom klubu?“ zeptal se Voktor a jemně ji držel za rameno.

Proč je najednou tak mírný? Co má v plánu? To byly její okamžité myšlenky. Věděla, že dojde ke konfrontaci, a duševně se připravila na to, že na ni bude křičet; jeho klidnější přístup ji však zmátl.

Když se mu nedostalo odpovědi, řekl přes zatnuté zuby: „Kaelen, oba víme, jakou mám trpělivost, tak ji nepokoušej, když se ptám hezky. Co jsi dělala v tom klubu v tomhle…“ odmlčel se a znovu přejel pohledem po jejích šatech, jako by hledal to správné slovo.

Ukázalo se to jako chybný krok. Šaty se jí vyhrnuly, když ji hodil na postel, a odhalily její hebká stehna, zatímco se jí pod jeho stiskem dmul hrudník. Sklonil se k ní níž a nevědomky si ji přitáhl blíž.

Opřela se mu rukama o hruď, aby si vytvořila bezpečný odstup, za což si vysloužila jeho zlostný pohled; díval se na její ruce na své hrudi a pak na ni, že se mu vůbec pokouší uniknout.

„Pokud vím, dlužím ti vysvětlení ze všeho nejmíň,“ řekla a vrhla na něj pohrdavý pohled.

To ho zlomilo.

„Máš vůbec tušení, co o tobě ten parchant říkal? Plánoval tě využít a co jsi si sakra myslela, když jsi předváděla ty oplzlé pohyby na parketu? Snažila ses svést nějakého náhodného chlapa? To je to, co se z tebe stalo?“ vyhrkl a zavrčel.

„Jak se opovažuješ?!“ Kaelen na něj zlostně pohlédla, oči už se jí leskly hněvem.

„Chceš, abych ti řekl, jak se takovým ženám říká?“ zeptal se Voktor a ignoroval její pohled.

„To, co jsem nebo nejsem, už není tvoje starost. Kde jsi byl, když jsem ti celou tu dobu volala? Kde jsi byl, když jsem tě prosila, abys se mnou mluvil?“ křičela a podlehla emocím. Bušila mu do hrudi vší silou.

„Ty jsi mě opustil!“

„Ty jsi mě opustil!“

Voktor ji nebránil v bití ani neodpovídal na její obvinění, ačkoli se jeho výraz změnil ze zuřivého na prázdný. Když Kaelen přestala bušit a vykřičela své emoce, drsně zašeptala: „Opustil jsi mě, a teď předstíráš, že tě trápí, co řekl nějaký chlap, přitom pravda je taková, že je ti to úplně ukradené.“

Voktorův výraz pohasl. Využila jeho šoku, vší silou ho odstrčila a vstala z postele.

„Nemáš žádné právo mi cokoli přikazovat nebo mě vyslýchat. Je to můj život a tobě nic vysvětlovat nemusím,“ řekla a podívala se mu přímo do očí.

Utéct, to byla jediná myšlenka v její hlavě. Věděla, že to podělala ještě víc, ale ona byla ta zrazená, ne on. Ona měla klást otázky, ne on.

Ačkoli k němu promluvila pevným hlasem, jen ona sama uvnitř věděla, jak moc se bojí být s ním o samotě v ložnici bůhvíkoho. Jeho nehybná postava a prázdné oči byly jako ticho před bouří.

Uteč, Kaelen. Zmiz odsud, než něco udělá; varovala ji mysl a ona zamířila ke dveřím.

Vrhal se ke dveřím a vzdálenost překonala v rekordním čase. Když už se chystala vzít za kliku, uslyšela ho říct: „Aha, takže nad tebou nemám žádné právo? Tak mi vysvětli tohle.“

Kaelen se zamračila a čekala na jeho otázku. Co však nečekala, byl mráz, který jí projel po zádech, když její tvář zasáhl jeho horký dech. V příštím okamžiku ji otočil, přitlačil zády ke dveřím a přitiskl své rty na její. Nejdřív byla jeho náhlým útokem vyvedená z míry a zapomněla reagovat; jakmile však ucítila jeho ruku, jak jí bloudí po těle, přišla k sobě. Zamručela na znamení odporu, nesouhlasu s jeho polibkem, ale to ho jen podnítilo k větší intenzitě. Tlačila do něj, ale její síla nebyla nic proti jeho. Paží ji objal kolem pasu, aby si ji přitáhl blíž, a druhou rukou ji chytil za týl, aby stvrdil svůj nárok.

Ačkoli se Kaelen snažila z jeho sevření vymanit, byla víc zděšená tím, jak její tělo na jeho polibek reaguje. Jeho polibek byl dominantní a pohlcující a její odpor jen přiživoval jeho majetnictví. Provokovalo ho to k tomu, aby jí ukázal, že patří jen jemu; že on je hoden všeho, co se týká Kaelen. Ať už to byl její úsměv, svůdné pohyby nebo srdce a duše.

S pohledem upřeným do jejích očí jí sevřel vlasy v pěst, až zalapala po dechu. V tu přesnou chvíli Voktor pronikl jazykem do jejích úst. Cítila jeho vzrušení, jak se jí tiskne k břichu. Věděla, že pokud ji nepřestane líbat, bude ztracená. Začala ho tlouct do hrudi, aniž by přerušila oční kontakt, a odtlačovala ho vší silou, ale marně.

Jeho černé oči ještě více ztmavly a Kaelen měla pocit, že se v nich utápí. Jeho upřený pohled přemohl její příčetnost a ona nakonec přijala jeho temnotu s otevřenou náručí. Kaelen nakonec přestala odporovat, sevřela mu košili a oplatila mu polibek se stejnou intenzitou. Čert vem rozum, čert vem dech. Chtěla ho jen cítit.

Voktor jí do úst zasténal, přitiskl ji ke dveřím a náruživě jí stiskl hýždě. Třel se o ni a přitom rukou zamířil k zipu jejích šatů. Původně ji chtěl políbit jen proto, aby dokázal, že je stále její manžel; však veškeré jeho smysly byly pryč, jakmile mu polibek oplatila.

Pustil ji, až když oběma došel dech a jen lapali po vzduchu. Krátce jí sevřel tvář do dlaní a se zavřenýma očima si opřel čelo o její.

Dva roky odpírání fyzické blízkosti nešlo zaplnit jedním polibkem. Chtěl víc. A ona toužila ho znovu cítit. Stále vnitřně bojoval. Logika velela, že by se měl odtáhnout a promluvit si. Udělal tu chybu, že otevřel oči, a když uviděl Kaelen, jak si nevinně kouše spodní ret, podlehl své touze. Jeho ruka na zipu začala jednat sama od sebe a stáhla ho dolů. Šaty se jí sesunuly k nohám a zůstala jen ve spodním prádle.

Kaelen se cítila nesvá, když před ním stála téměř nahá. Stejně jako u Voktora, i její rozum se ji snažil přivést k smyslům a ona se slabě pokusila odtáhnout. Netušila však, že v tomhle už se nedá přestat. Místo aby ustoupil, Voktor ji zvedl za stehna do náruče a znovu ji surově políbil.

Intuitivně Kaelen obmotala nohy kolem jeho pasu a chytila ho za ramena. Její odhodlání se nadobro zhroutilo, když podlehla jeho dravému polibku. Rukama ho objala kolem krku, prsty mu vjela do vlasů a vášnivě ho líbala. Rty mu okusovala spodní ret, než ho olízla a spojila svůj jazyk s jeho.

Kaelen mu do polibku zasténala, když jí Voktor položil dlaň na prso zakryté podprsenkou a palcem jí přejel přes bradavku. Kaelen musela polibek přerušit, jak si s ní hrál a jejím tělem projela jiskra vzrušení. Když ji jednou štípl, nemohla si pomoct a prohnula se v zádech, čímž mu zcela zpřístupnila krk pro jeho dychtivé rty. Voktor ji nesl k posteli a přitom jí rty značkoval krk.

Když ji položil na postel, sjížděl rty od klíční kosti přes její ztvrdlé bradavky a nechával mokré polibky na jejím břiše. Zastavil se u rozkroku, zuby zachytil lem jejích kalhotek a pomalu je stahoval dolů. Uvnitř něj vybuchla vlna živočišné touhy, když viděl, že je pro něj připravená.

Netrpělivá Kaelen se na posteli posadila, přitáhla si ho za opasek k sobě a začala ho rozepínat. Nechal ji, aby ho svlékla. Nejdřív pásek, pak kalhoty a nakonec košile skončily na podlaze, než se nad ni na posteli sklonil. Znovu ji políbil, tentokrát však jemně. Ona na oplátku pootevřela rty a nechala ho prozkoumat každý kout svých úst. Voktor jí přejížděl prsty po nahých zádech, rozepnul jí podprsenku a zahodil ji někam na zem.

Sevřel její prso v dlani a začal ho hníst, zatímco stále dychtivě hltal její ústa jako hladová šelma. Kaelen zasténala do polibku, když ji štípl do bradavky a tatáž jiskra ji zasáhla znovu. Trápil její citlivý bod tak dlouho, dokud to už nevydržela a v extázi nezaklonila hlavu. Další divoké zasténání jí uniklo z hrdla, když ucítila Voktorova horká ústa na svém druhém prsu. Rukou ho chytila za hlavu a v čisté slasti mu vpletla prsty do vlasů.

„Voktore,“ to, co mělo být prosté jméno, znělo jako modlitba, když Kaelen cítila, jak v ní narůstá napětí. Její rozkrok byl vlhký vzrušením.

Jeho dlaň neustále svírala její prso, zatímco cítila, jak jeho jazyk krouží kolem bradavky, než ji nasál. Nohy se jí samovolně roztáhly, než se mezi ně Voktor vmáčkl. Kaelen se nevědomky třela rozkrokem o jeho břicho, aby vyvolala tření a umocnila své vzrušení.

Voktor náhle přestal, což vyvolalo Kaelenin protest. Ležel nehybně nad ní a studoval její zrůžovělou tvář. Od jejích očí zastřených touhou přes opuchlé rty až po prudce se zvedající nahou hruď a svatozář vlasů kolem hlavy, vypadala úchvatně. Dva roky mu chybělo cítit její hebké tělo pod sebou, jak se svíjí v rozkoši, její smyslné sténání a výkřiky, když dosahovala orgasmu, nebo žár jejího těla, který ho nutil připoutat si ji k té posteli navždy, pryč od všech mužů světa.

„Voktore,“ zasténala Kaelen, objala ho svýma jemnýma rukama a kousla ho do krku.

Ano, zlato. Chtěl ji oslovit, ale slova mu v mysli zanikla, když mu Kaelen olízla ztvrdlou bradavku jako dychtivé kotě.

„Kaelen,“ vydechl a v příští vteřině ji přitiskl k matraci a ruce jí zaklesl nad hlavou.

Jakmile obmotala nohy kolem jeho trupu, jeho rty dopadly na její krk, což z ní vyloudilo tiché „ach“. Jazykem dráždil její zarudlý ušní lalůček, než ho lehce stiskl, čímž jí po těle vyslal opojné mrazení. Jeho ruce klouzaly po jejích hedvábných stehnech, než dosáhly k jejím nahým zádům, kde ji bříšky prstů lehounce hladil.

Kaelen se se sténáním prohnula v zádech. Vzápětí ji začal zasypávat vlhkými polibky na krku a pokračoval směrem dolů.

Jednou rukou mu svírala vlasy, jak ji rty dráždil na jejím citlivém místě, zatímco druhou mu zarývala nehty do širokých ramen, aby se ovládla a nevykřikla jeho jméno.

Na tváři se mu objevil krásný úsměv, když spokojeně sledoval své stopy na její hrudi a krku. Vsunul prst do jejího nitra, aby se ujistil, že je připravená; v hrudi mu hrdelně zavrčelo, když zjistil, jak moc pro něj vlhne. Bez dalšího váhání do ní jedním prudkým pohybem vnikl. Vykřikla a zalapala po dechu nad tím náhlým vniknutím a musela se ho chytit za svalnatá ramena. Chvíli tak zůstal, cítil horké sevření jejího nitra kolem svého penisu, a než se nadál, z úst mu uniklo zasténání čisté slasti.

Postupně se začal pohybovat, svíral Kaelen v náručí a vášnivě ji líbal. Ticho noci vyplnilo jejich milování a vzduch ztěžkl vůní sexu.