Žhavý profesor.

NEBEZPEČNÝ ROMÁNEK S MÝM PROFESOREM.

Kapitola druhá.

Elaře se rozšířily oči, když viděla, jak telefon dopadl na podlahu.

Chtěla něco říct, ale neznámý ji předběhl.

„Možná byste si měla příště dávat větší pozor,“ zazněl jeho klidný a vyrovnaný hlas, ale Elara tu nuanci přeslechla.

„Ne! Možná byste měl dávat pozor na cestu spíš vy,“ vyštěkla na něj arogantně. On si jen odfrkl a natáhl se pro telefon.

„Takový nevychovaný spratek,“ zamumlal si pod fousy, ale ne dost potichu, aby to nezaslechla.

Odfrkla si a zastrčila si vlasy za ucho.

„Kdo si jako myslíte, že jste, že mě takhle nazýváte?“ zavrčela. Muž zvedl telefon ze země a přesunul na ni svůj pohled.

„Opravdu byste měla zapracovat na svých způsobech, mladá dámo.“

„Nepoprosila jsem se o vaše rady o mravech. Není moje chyba, že jste byl tak zabraný do těch hovadin na telefonu, že jste se nedíval na cestu.“

„Takhle se mnou mluvit nebudete,“ zaťal pěsti.

„Proč?“ odfrkla si a zeptala se. „Protože si vy chlapi myslíte, že ovládáte životy všech ostatních? Nejste v ničem výjimečný, jasné? Takže já na vás budu mluvit a vy budete poslouchat. A teď mě dobře poslouchejte… vypadáte na muže v letech, co by mohl mít vlastní děti, ale rozum nemáte ani za mák. Moje rada zní: nechte si své problémy pro sebe a nepřenášejte je na ostatní.“ S těmito slovy sebrala kabelku ze země a vyrazila pryč, přičemž se vlnila v bocích.

Díval se za ní, povzdechl si a jeho oči spočinuly na jejím zadku. Olízl si spodní ret a promnul si nos.

„Jste v pořádku, pane?“ přistoupil k němu jeho osobní asistent Kellen.

„Sežeň mi nový telefon, tenhle je zničený.“

„Jistě, pane,“ uklonil se Kellen a odešel.

********

Elara dorazila domů, vrhla se na postel a srdce se jí svíralo v hrudi.

Hleděla do stropu a z očí jí tekly slzy.

„Takhle ses chovat neměla… Elaro,“ kárala se v duchu, když vzpomínala, jak moc na toho muže křičela. Byl od ní pravděpodobně starší o dekádu nebo dvě.

Elara měla pro ten den několik plánů, ale žádný z nich nezahrnoval skončit v takovém stavu, v jakém právě byla.

Otcovy lhostejné a zraňující postoje a slova ji donutily vystoupit ze své obvyklé role.

Obvinila toho muže z toho, čím si sama procházela, a nechtěla si lhát – ten muž byl opravdu okouzlující a čišelo z něj bohatství.

Telefon jí zazvonil. Nemusela moc přemýšlet, už předem věděla, kdo volá. Neměla nikoho jiného kromě Maisie, kdo by jí zavolal.

Přijala hovor a přiložila si telefon k uchu.

„Ahoj, zlato… jaký máš den?“ zasmála se Maisie na druhém konci.

„Skončil dřív, než vůbec začal.“ Její hlas byl dostatečně klidný na to, aby Maisie pochopila, že není v pořádku.

„Co se stalo?“ zeptala se Maisie starostlivě.

„Nic moc, Maisie, povím ti to v pondělí.“

„Pondělí je moc daleko, Elaro. Odmítl tvůj táta tvoje pozvání?“

„Ano, odmítl.“ Její odpověď byla stručná a Maisie stačila k tomu, aby počkala až do pondělí.

„Je mi líto, že se kvůli němu cítíš takhle, Elaro. Počkám do pondělí a probereme to, jestli budeš chtít,“ řekla klidně.

„Jsem ráda, že to chápeš.“

„Uvidíme se v pondělí, Elie, a netrap se tím, ano?“

„Dobře,“ odvětila tiše a Maisie hovor ukončila.

Elara se zvedla z postele a zamířila do koupelny. Představovala si, jak nudný bude její den bez hospodyně.

PONDĚLNÍ RÁNO.

„Panebože, Elaro, chceš říct, že ti tvůj otec řekl tohle všechno?“ vyhrkla Maisie.

„Ano… řekl, že moje narozeniny jsou prokletí,“ odpověděla, když zahýbaly do kavárny. Druhá hodina začínala hned po té první a Maisie celou dobu hořela nedočkavostí slyšet všechny detaily. Teď, když byl celý příběh venku, stěží věděla, co ke své kamarádce cítit.

„Moc mě mrzí, že si tímhle musíš procházet, Elie… Jsem si jistá, že tě tvůj otec jednoho dne začne milovat a ocenit.“ Maisie ji poplácala po rameni a Elara se usmála.

„Nemusíš si o mě dělat starosti, Maisie, za chvíli už budu v pohodě.“

„A já tu pro tebe vždycky budu,“ dodala Maisie.

Cesta do kavárny byla docela dlouhá a během chůze potkaly pár studentů. Mnozí z nich nespouštěli z Elary oči a slintali nad její krásou.

„Vidíš, jak na tebe zírají?“ hihňala se Maisie, zatímco Elara jen protočila oči.

Na chvíli zavládlo ticho, než Maisie přišla s tématem, které mělo zvednout náladu.

„Hádej co, Elaro… Náš učitel fyziologie byl nahrazen.“

„Opravdu?“ zvolala Elara. Jejich bývalý profesor fyziologie před několika týdny rezignoval a univerzita hledala skvělého profesora, který by zaujal jeho místo. Během té doby Elara, jakožto nejbystřejší studentka ve třídě, doučovala několik studentů v tématech, ve kterých se tolik neorientovali.

„Tak to jsem ráda, alespoň se konečně začneme pořádně učit.“

„Ale no tak, Elaro… Já jsem z toho nadšená, protože jsem slyšela, že je prý dost hezký a bohatý a všechny o něm sní. A hádej co? Má pro sebe vlastní soukromou kancelář, ne jako ostatní profesoři, kteří sdílejí společné kabinety,“ zasmála se.

„Co to má společného se studiem, Maisie? A odkud sakra všechny tyhle drby bereš?“

„Dobré zprávy se nedají utajit, Elaro. A slyšela jsem, že do něj paní Eliseová, naše profesorka chemie, je úplně udělaná.“

„Na jedno pondělní ráno je to až příliš informací,“ zabručela Elara. „Za chvíli nám začíná přednáška, Maisie… vezmeme si pití a vypadneme z kavárny. Na tyhle řeči teď nemám náladu.“

„Ty jsi takový suchar,“ postěžovala si Maisie a courala se za ní.

Elara a Maisie se vrátily z kavárny. Zatímco Maisie byla na telefonu, Elara si četla skripta a snažila se něco pochytit, když do třídy vešel profesor.

„Elaro…“ zavolal na ni okamžitě a ona zvedla zrak, aby se s ním střetla pohledem.

„Dobré…“ začala třída sborově zdravit, ale on zvedl ruku a přerušil je.

„Ředitel s tebou chce mluvit.“ Při té zmínce jí poskočilo srdce, ale dokázala se ovládnout.

„Hmmmm,“ přikývla a vyšla ze třídy směrem k ředitelně. Srdce jí bilo jako o závod a hrozilo, že jí vyskočí z hrudi.

„Dobrý den, pane… volal jste si mě,“ řekla ve chvíli, kdy se svolením vstoupila.

Robustní muž si povzdechl a nasadil si brýle. Byl to jeden z lidí, kterých se Elara bála, protože byl starý jako její otec a měl téměř stejně arogantní vystupování. Elara s postupem času dospěla k názoru, že muži jako její otec jsou prostě arogantní a smýšlejí úplně stejně.

„Ano, Elaro. Nechal jsem si tě zavolat. Jistě víš, že škola má nového učitele fyziologie.“

„Ano, to vím, pane.“

„Dobrá. Byl bych rád, kdybys mu předala tyhle spisy. Obsahují informace o třídách a další důležité detaily. K představení dojde zítra, protože se na své pozici teprve zabydluje.“

„Rozumím, pane. Hned to udělám.“

„Skvělé.“

Vzala spisy ze stolu, vyšla z kanceláře a poté, co se několika lidí zeptala na cestu, našla kancelář nového profesora fyziologie.

Když dorazila ke dveřím, upravila si oblečení a vlasy. Než jejich předchozí profesor odešel, byl to její nejoblíbenější profesor ze všech a díky němu ji hodiny fyziologie bavily. Kdo ví, možná by si mohla oblíbit i tohohle a přiučit se od něj pár věcí.

Zaklepala na dveře a čekala na odpověď, ale zaklepání zůstalo bez odezvy.

Zaklepala znovu a se stejným výsledkem, a udělala to ještě několikrát, dokud nepřesvědčila sama sebe, že možná spí a že prostě vejde a položí ty složky na stůl.

Ruka jí cukla, dveře se otevřely a ona po jejich zavření vstoupila dovnitř.

První, co k jejím uším dolehlo, bylo sténání. Ztuhly jí nohy a její zrak padl na muže na židli, jehož ruce hladily jeho obrovský penis, zatímco tiše sténal se zavřenýma očima plnýma rozkoše. Při tom pohledu jí vyschlo v krku a složky jí s třesem vypadly z rukou na podlahu.