„Kovare, prosím, neubližuj jí,“ vykřikl náhle Vance a vytrhl Kova z transu.

Kov k němu přistoupil a kopl ho do břicha. Už měl toho jeho fňukání po krk.

„Přestaňte s tím!“ vykřikla Elara nebo Ellie.

„Pst… zlato, jsem v pořádku,“ Vance vstal a objal ji. Ó, jak dojemné, pomyslel si Kov. K tomuhle muži neměl ani špetku soucitu.

„Protože mám dobrou náladu, udělám ti nabídku,“ řekl Kov. Oči přitom nespouštěl z jejího těla.

„Na… nabídku?“ zeptal se Vance.

„Ano, dohodu, která prospěje nám oběma. Dám ti dalších pět měsíců na to, abys sehnal ty peníze, bez úroků,“ oznámil Kov.

„Vážně? Oh, děkuji ti, Kovare…“ začal říkat, ale Kov zvedl ruku, aby ho umlčel.

„POKUD mi dáš ji,“ řekl a ukázal na dívku.

Vance vypadal, jako by ho někdo právě desetkrát udeřil do břicha. „To… to není možné! Je to moje dcera; tohle nemůžeš udělat, Kovare!“ vykřikl.

Hah, ten staroch si myslí, že mě to zajímá? To je vtip, pomyslel si Kov.

„Buď tohle, nebo do tebe hned teď vpálím kulku. Pak mi stejně bude vydaná na milost. Pokud tu dohodu přijmeš, zůstaneš naživu a dostaneš ji zpět, jakmile bude dluh splacen,“ řekl Kov. „Ber to jako dočasné uspořádání. Je to zástava. Já své slovo neporušuji, takže ti ji vrátím, jakmile dostanu své peníze zpět.“

„Tati, proč tohle říká? Kdo jsou tihle lidé?“ vykřikla Elara.

Vypadá to, že tenhle sladký andílek netuší, jaký je její otec mizera. No, brzy to zjistí, pomyslel si Kov a sledoval Vanceův obličej. Ten vážně uvažoval o tom, že pronajme svou dceru výměnou za vlastní život. Kov si nemyslel, že by na tohle směšné uspořádání skutečně přistoupil. Vance si zřejmě cení svého drahocenného života víc než své dcery.

„Sli… slibuješ, že jí neublížíš, když budu souhlasit?“ zeptal se. Hloupý parchant.

„No, určitě si s ní trochu užiju. Lhal bych, kdybych tvrdil opak, ale ne, pod mou ochranou se jí nic nestane,“ slíbil Kov.

„Co… co tím myslíš, že si užiješ?“ Vanceův hlas se chvěl.

„Vážně se musíš ptát?“ ušklíbl se Kov.

„Kovare, tohle není žádná hra. Jde o život mé dcery a ona není hračka. Nemůžeš si s ní dělat, co chceš,“ protestoval Vance.

„To záleží na tobě, starče. Jestli si raději zvolíš smrt, velmi rád stisknu spoušť. Stačí říct slovo,“ řekl Kov a znovu na Vance namířil zbraň.

„Dobře,“ povzdechl si Vance. „Můžeš si ji vzít. Seženu ty peníze co nejdříve. Ale prosím, slibuješ, že mi ji vrátíš?“

„Jak jsem řekl, dávám ti své slovo,“ odvětil Kov.

Kov se zazubil, když si představil, jak se zmocní jejího nahého těla. Tohle bude nakonec skvělý rok.

„NE! Co to říkáš? Nemůžeš mě poslat s tímhle chlapem!“ křičela Elara. Kov nařídil svým mužům, aby ji odvedli. „Tati, prosím!“ její výkřiky utichaly, jak ji ti dva muži vyváděli ven.

„Prosím, jednejte s ní opatrně. Ona je… přišla o matku, když byla malá. Vychoval jsem ji sám a ona… ona je naivní a spoustě věcí nerozumí,“ vzlykal Vance.

Jaká devatenáctiletá holka nerozumí věcem? Vychoval ji Vance v krabici, nebo je s tou holkou něco v pořádku? To asi brzy zjistí.

„Tyhle dojemné historky si nech pro někoho jiného, starče,“ zpražil ho Kov pohledem. „A o tu panenku se neboj. Já ji všechno naučím,“ dodal a krutě se usmál.

Vance ležel na podlaze a plakal. Cítil se jako otec naprosto zklamaný. Elara byla všechno, co měl, a on ji nechal odejít. Nechal ji odvést bezcitným mafiánským bossem, ze všech lidí zrovna jím! Věděl, že Kovar nezná slitování. Co s ní bude? Kdyby tak všechny své peníze neprohrál v hazardu.

Kovar se podíval na dívku, která teď v autě seděla vklíněná mezi ním a jedním z jeho mužů. Oči měla červené a oteklé, ale konečně přestala plakat.

Natáhl se pro její ruku, ale ona mu ji vytrhla. „Nesahejte na mě!“ vykřikla.

„Myslím, že nechápeš, co se děje, panenko. Teď mi patříš. Minimálně na pět měsíců, takže nejsi v pozici, abys mě odmítala. Tvůj drahý tatínek se mnou uzavřel tuhle dohodu, takže jestli se na někoho chceš zlobit, zlob se na něj,“ zazubil se na ni a mrkl.

„To… to jen proto, že jste mu vyhrožoval smrtí!“ zamračila se.

Kov se k ní otočil, chytil ji za bradu a donutil ji, aby se na něj podívala. „Kdyby šlo o mě, nikdy bych tě nenechal odejít, i kdyby mě to mělo stát život,“ řekl hlubokým a chraplavým hlasem. Jeho pronikavé modré oči se do ní zabodly. Nervózně se zavrtěla.

„Pokud jde o peníze a můj obchod, já se sakra neflákám. On mi něco vzal, tak jsem si vzal na oplátku něco jeho. Jsme si kvit,“ řekl Kov.

„Ale…“ Elara se pokoušela dál argumentovat.

„Ale co? Máš snad takové peníze?“ zeptal se jí.

„Ne,“ řekla tiše a sklopila zrak.

„No tak vidíš. Myslím, že nemáš jinou možnost než dělat, co ti řeknu. Teď už dost dohadů a užívej si jízdu,“ řekl. Po zbytek cesty už neřekla ani slovo.

Konečně dorazili k jeho sídlu.

Domov, sladký domov, pomyslel si. Nikdy předtím si do domu žádnou holku nepřivedl, protože si rád odděloval soukromí od života venku. Ale po Ellie toužil tak moc, že ji vzal s sebou pod vlivem okamžiku. Teď neměl tušení, kde jinde ji držet.

Jednu věc ale věděl jistě. Nemohl se dočkat, až na ni dnes večer položí ruce.