Kov chtěl dát dívce pár minut na to, aby se psychicky připravila na to, co má přijít. Možná se po chvíli klidu už nebude tak třást. Docela se mu ulevilo, že svůj osud přijala tak snadno. Čekal větší odpor.

Kov nikdy nemusel dívky k sexu nutit. Obvykle byly svolné. Není to tak, že by chodil a unášel holky, aby z nich pak dělal své sexuální otrokyně nebo něco podobného. Měl dost peněz a moci, aby dostal kteroukoli dívku, kterou chtěl, aniž by musel použít jakoukoli formu násilí. Ale když ji viděl scházet po schodech, nedokázal ovládnout svůj impuls. Musel ji mít hned v tu chvíli. Prahl po jejím těle.

Vance mu to až příliš usnadnil tím, že byl nejhorším otcem století. Chudák Vance, on si vážně myslel, že prodat vlastní dceru nebezpečnému zločinci je správná věc. Copak k ní nemá žádnou úctu?

Ani Kov nectil ženy tak, jak by se mělo, ale myslel si, že Vance bude mít víc rozumu!

Rozhodl se dát si dlouhou horkou sprchu, než se za ní vydá. Rychle se osušil a pak zamířil do jejího pokoje. Otevřel dveře a ona tam byla, stála u okna a dívala se na hvězdy. Vypadala tak malá a zranitelná, připravená, aby si ji vzal, kdykoli se mu zachce.

Otočila se, jakmile ho uslyšela vejít. V očích se jí zračil strach. Možná jí ta realita situace konečně začíná docházet.

„Hm… ahoj,“ řekla a prudce se postavila. Miloval zvuk jejího hlasu.

Přistoupil k ní blíž, chytil ji za pas a přitáhl si ji k sobě. „Víš, jak se jmenuji?“ zeptal se jí Kov.

„Jo, je to Kovar, že?“ řekla nervózně. „Slyšela jsem, jak ti tak táta říká,“ dodala.

„Ano, ale můžeš mi říkat Kove,“ řekl a přisunul se k ní blíž. Nikomu kromě rodiny a starých přátel nedovoloval, aby ho oslovovali jeho přezdívkou, ale měl pocit, že ona je výjimečná.

Otřásla se, když jí prsty přejížděl po paži. Nikdy se nesetkal s dívkou, která by byla tak citlivá na dotek, a líbilo se mu to. Bude zábava ji dráždit.

„Ellie,“ řekl Kov, přiblížil své rty k jejímu krku a lehce se ho dotkl, což ji opět rozvibrovalo.

„Ano?“ zašeptala. Tělo jí ztuhlo, jakmile se jeho ústa dotkla její kůže. Znovu se začala třást.

„Bojíš se?“ zeptal se.

„A… ano…“ vykoktala.

„Jsem pro tebe tak děsivý?“ zeptal se.

„Jo… zabíjíte lidi a ublížíte mi. Taky mě zabijete?“ zeptala se. Hlas se jí při těch slovech chvěl a zavřela oči.

Vzal její tváře do dlaní. „Podívej se na mě,“ řekl.

„Já… já nechci,“ zašeptala.

„Otevři oči. To je rozkaz,“ vyžádal si. Její oči se prudce otevřely.

Zahleděl se jí do očí. „No tak, neboj se. Vím, že to vypadá, že jsem nějaká krutá stvůra, ale nejsem. Kdybych tě chtěl zabít, už bych to udělal,“ řekl. „A co se týče toho, že ti ublížím, to záleží úplně na tobě,“ dodal.

„Znamená to, že to nebudeme dělat?“ v očích jí kmitl záblesk naděje, což v něm skoro vyvolalo pocit lítosti. Skoro, ale ne dost na to, aby ji nechal být. Chtěl ji a dostane ji.

„Ó, rozhodně to budeme dělat, broučku. Jen jsem tím myslel, že se na tebe pokusím jít zlehka, protože jsi moje malá panenská královna,“ ušklíbl se. „Čím ochotnější budeš, tím větší je šance, že si to užiješ.“

Oči jí opět posmutněly. „Jste zlí. Jak si to můžu užít? Já to nechci!“ vykřikla.

Promiň, krásko, nepřivedl jsem tě sem, abychom vedli hluboké, smysluplné rozhovory, pomyslel si pro sebe. „Ať už můžeš, nebo nemůžeš, s touhle situací už moc nezmůžeš, že ne? Tak se s tím prostě smiř,“ řekl.

„T… tak fajn, ale chci, abyste věděl, že v tom nebudu vůbec dobrá, tak mě možná radši nechte jít? Nemám s muži žádné zkušenosti. Táta mě nikdy nenechal jít ven na rande,“ poprosila a znovu se na něj podívala těma laníma očima. Copak ho má za hlupáka? Škoda, že ten nevinný pohled nestačil k tomu, aby změnil názor. Zkušenosti nebo ne, teď byla jeho.

„To můžeš nechat na mně, zlato. Naučím tě všechno, co potřebuješ vědět. Než odtud odejdeš, udělám z tebe malou nymfičku,“ zazubil se Kov.

„Co… co je to nymfička?“ zeptala se a tázavě na něj pohlédla.

„To je jedno. Tohle tlachání mě začíná nudit. Je čas udělat to, kvůli čemu jsem tě sem přivedl,“ řekl netrpělivě. Položil jí ruku na záda, nahmatal zip a rozepnul jí šaty, čímž odhalil hladkou kůži pod nimi. Ucukla a v jeho náručí se neklidně zavrtěla.

Stáhl šaty dolů a zíral na její nahé tělo, pak vzhlédl k její tváři. Byla už celá rudá rozpaky. Tak neuvěřitelně roztomilá. Naklonil se a vdechl její sladkou vůni. Miloval ženy a ona byla rozhodně jedna z nejlepších. Cítil to, jak se mu už teď zvedalo přirození.

„Hm… Kove…“ přitiskl své rty na její, aby nemohla mluvit. Vsunul svůj jazyk do jejích pootevřených úst a sál její jazyk. Nelhala, když říkala, že v tomhle je špatná.

„Mmf… nemůžu dýchat!“ Elara se v jeho náručí bránila. Kov byl co do svalové hmoty dvakrát větší než ona, takže ho nedokázala odtlačit.

„Vždyť tě jen líbám,“ Kov byl otrávený.

„V… vrazil jste mi jazyk do pusy a já teď nemůžu dýchat,“ stěžovala si.

„Tomu se říká francouzák. Musíš dýchat nosem. Sakra… to tě musím učit i líbat? Do prdele,“ zaklel.

„Omlouvám se, říkala jsem vám, že jsem v tom špatná, nikdy jsem nikoho nelíbala!“ řekla a oči se jí opět zalily slzami.

Ježíši… co s tou holkou bude dělat.