Vespera se na mě zamračila. „Ty nás sleduješ?“

Kaelen se na mě podíval se znechucením. „Až tak daleko bys zašla, abys mi v tomhle zabránila?“

Pokynul Betovi, aby přišel blíž a odvedl mě. Ještě jsem se ani nedostala na sesterskou stanici, abych zahájila svou prenatální prohlídku, a jak nejlépe jsem dokázala, vzdorovala jsem Betově sevření.

„Přestaňte ji takhle táhnout.“ Vzhlédla jsem a uviděla Vesperu, jak přikazuje Betovi, aby mě pustil.

Ona k tomu má pravomoc? pomyslela jsem si.

Beta mě pustil a já na vteřinu, i přes to všechno, ucítila k Vespeře vlnu vděčnosti.

Pak si stoupla přede mě. Ačkoliv její vystupování bylo mírné a pro ostatní, kdo se nacházeli na chodbě nemocnice, vyzařovalo dámskou nevinnost, v jejích očích se mihl nebezpečný záblesk.

Vespera se ke mně naklonila a předstírala, jako by mě po mé potyčce s Betou chtěla jen oprášit. Místo toho zašeptala: „Vím, kdo jsi, ty bezvýznamná, zlatokopecká děvko. Nemáš žádné postavení. Nejsi pro něj dost dobrá.“

Úžasem nad její naprostou drzostí mi klesla čelist. Navzdory svému společenskému postavení jsem stále byla Kaelenova zákonná manželka, což, jak naznačila, si byla dobře vědoma. Při téhle neúctě jsem ztuhla, ale věděla jsem, že jako člověk nemám jak dát své pocity najevo.

„Kolik chceš za to, že ho necháš na pokoji? Nadobro?“ zeptala se Vespera a zatahala mě za rukáv košile. „Zaplatím ti.“

Tohle už bylo moc. „To myslíš vážně? Myslíš si, že se z tohohle můžeš vykoupit? Myslíš si, že mi můžeš zaplatit a převzít můj život?“

Vespera se jen ušklíbla. Zanořila ruku do kabelky, pak ji ke mně natáhla, podobně jako majitel agresivního psa nabízí zvířeti pamlsek. Jako pokušení.

Jako úplatek.

Bez přemýšlení jsem se po ní ohnala a vyrazila jí kartu z ruky. Jak se opovažuje chovat, jako by si mě mohla koupit? Jedna věc byla nazvat mě bezvýznamnou děvkou, ale druhá věc byla předpokládat, že se dají koupit mé morální zásady.

Karta vyletěla do vzduchu, síla mého úderu ji vymrštila tak, že zasáhla Vesperu do břicha.

Bolestně vykřikla.

Kaelen přispěchal a zlostně se na mě podíval. „Co to děláš?“

Kaelen přešel po Vesperin bok a spěchal, aby ji podepřel.

„Elaro. Odejdi.“ Jeho tón byl přísný, drsný. Takhle na mě Kaelen nikdy předtím nemluvil.

Stála jsem tam jako omráčená a sledovala, jak Vesperu utěšuje a stará se o ni. Sledovala jsem, jak můj manžel zachází s touhle druhou ženou, jako by to byla nějaká křehká a vzácná věc, zatímco se mnou se zacházelo jako se záporačkou. Nebo dokonce hůř než se záporačkou; jako s děvkou.

Dokázala jsem snést chlad, jeho zanedbávání, dokonce i jeho opovržení. Ale nesnesu pocit, že já jsem ta druhá. Tohle je naše manželství, ne? Ať už je jakkoliv malé nebo skryté, pořád je to manželství. Ale on ho svou zradou rozbil. Tohle prostě nemůžu vydržet.

„Chci rozvod.“ Už jsem ten tlak, co se ve mně hromadil, nedokázala dál zadržovat.

Kaelenův pohled

Rozvod?

Můj vlk to odmítl. NE, zavyčel Zarok.

„Uklidni se, Zaroku,“ připomněl jsem mu.

Nemůže odejít, řekl Zarok. Je o tolik lepší než ta hrozná ženská.

„Vespera?“ zeptal jsem se ho.

To je jedno, odsekl.

„Podívej, co provedla, Zaroku,“ řekl jsem. „Jakmile se Vespera objevila, začala dělat problémy v kanceláři. A to v kanceláři nikdy předtím ani nebyla.“

Zarok mlčel, pobouřený.

„Elara dokonce Vesperu sledovala do nemocnice,“ pokračoval jsem. „Má v úmyslu prodat zprávu o Vesperině těhotenství bulváru. Jde jí jen o peníze.“

Nevěřím Vespeře, odpověděl Zarok. Cítím, že to předstírá. Lže.

„Ale chamtivost má Elara v povaze. Pamatuješ, jak jsme se do tohohle průšvihu vůbec dostali?“ argumentoval jsem.

Zarok zavrčel. Oba jsme si to jasně pamatovali. Když jsme spolu poprvé spali, zaplatil jsem Elaře podle mě slušnou částku. Ona však požádala o víc, ta štědrá suma jí k uspokojení nestačila.

Ráno poté, co se se mnou Vespera rozešla, jsem se probudil s bolestí hlavy a krásnou ženou ležící vedle mě. Vzpomínal jsem si jen na to, jak jsem večer předtím pil v baru, ale neměl jsem žádnou vzpomínku na to, že bych odcházel, že bych přišel domů, nebo na tuhle ženu.

Dívala se na mě, oči rozšířené překvapením a úžasem, ale já ji neznal. Nemohl jsem tvrdit, že to nebyl pohled, který bych už předtím ze strany očarované milenky nezažil. Koneckonců, byl jsem Alfa smečky Briar.

Vstal jsem, abych se osprchoval, a když jsem se vrátil, stále tam byla a čekala s očekávajícím pohledem. Neměl jsem tušení, na co by mohla čekat. Obvykle ženy, se kterými jsem spal, byly až příliš dychtivé proklouznout v noci pryč a nanejvýš mi nechaly v telefonu své číslo se vzkazem, abych jim zavolal, pokud si to budu chtít zopakovat.

Ale byl jsem tak zoufalý. Byl jsem? Nebylo to vyloučené.

Vytáhl jsem z kapsy předplacenou kartu a podal jí ji.

„Tohle je pro tebe,“ řekl jsem.

Její oči přešly od očekávání přes šok k smutku. Přišlo mi to zvláštní. Kdyby to byla opravdu prostitutka, už by na tuhle výměnu byla zvyklá. Hlavou mi bleskově probíhaly myšlenky ve snaze poskládat přijatelnou omluvu.

Žena se na chvíli podívala na kartu, zaváhala, a pak si ji z mé ruky vzala.

Takže mé předpoklady byly správné.

Vzhlédla ke mně, oči tak široce otevřené. „Mohl bys . . .“ odmlčela se, a pak pokračovala: „Mohl bys postrádat trochu víc?“

Ačkoli se ukázalo, že Elara ve skutečnosti není prostitutka, půjčila si ode mě peníze ještě několikrát. Vždycky žádala o podstatnou částku.

Možná se mnou byla jen pro peníze, ale já byl posedlý jejím tělem. Zarok byl posedlý její vůní.

Jednoho dne začala Elara mé peníze odmítat. Když jsem se jí zeptal proč, řekla, že chce být se mnou. Byl jsem si jistý, že chce stabilnější vztah, aby ze mě získala větší výhody. I přes to všechno jsem toužil po jejím těle a její přítomnost se pro mě stala známou a důvěrnou.

Zarokovo naléhání také nešlo ignorovat a já ho vždy považoval za dobrého soudce charakteru.

Dal jsem jí manželskou smlouvu. Podmínky, přiznávám, byly drsné. Naše manželství mělo být tajné a nikdo to nesměl vědět. Přijala moji nabídku bez zaváhání.

Zarok zamručel: „Nerozváděj se s ní. Budeš toho litovat.“

Elara byla nerozumná. Nikdy předtím rozvod nevytáhla. Tohle byl jen impuls, záchvat vzteku vyvolaný hrozbou, kterou Vespera představovala jako další žena v mém životě.

Vhodná žena, se kterou se mohu veřejně oženit. Která může být Lunou smečky Briar.

„Jdi domů, Elaro,“ poručil jsem. „Odteď nesmíš opustit dům bez mého svolení.“

„Miloval jsi mě vůbec někdy? Aspoň trošičku?“ plakala Elara.

Chtěl jsem říct ne. Náš vztah nebyl nikdy založen na romantice, ale na prospěchu. Ona mohla využívat zdroje, které jí mé postavení Alfy zaručovalo. Já mohl využívat její tělo a měl jsem domácí hospodyni.

Zarok však s protestem zařval. Říkal jsem si, že to je jen zvyk na to, že se o mě stará. Láska v tom nikdy nehrála roli.

„Jde nám jen o sex. A o peníze,“ odsekl jsem a přimkl se k Vespeře.

Jakmile ta slova opustila má ústa, hruď se mi sevřela bolestí.