Elarin pohled

Srdce se mi zlomilo, když se ode mě Kaelen odvrátil, ruku stále kolem Vespery, a jeho slova mi zvonila v mysli. Otočila jsem se a odešla. Téměř jsem slyšela kvílení ve svém srdci, hlas, který neustále volal mé jméno.

Jakmile jsem dorazila domů, začala jsem si balit. Dům – náš dům – byl plný tolika vzpomínek. Byly tu květiny a rostliny, které jsem sama aranžovala, spolu s vázami, obrazy a dokonce i barvou pohovky a polštářů.

Některé z mých nejoblíbenějších věcí v domě byly potahy na nábytek, které jsem se naučila sama tkát. Přesné pohyby při tkaní mi často připomínaly lékařskou fakultu, když jsem se učila sešívat kůži hlubokými a zručnými stehy. Říkala jsem si, že jak tkaní potahů na nábytek, tak sešívání lidských těl, jsou krásné, svými vlastními, odlišnými způsoby.

Kaelen nikdy neřekl nahlas, že se mu ty potahy líbí, ale často sedával na té pohovce a procházel si své dokumenty. Opíral se, nedbale listoval důležitými spisy a novými návrhy a vypadal uvolněněji než prakticky kdykoli jindy.

Varovala jsem samu sebe, abych na něj už nemyslela. Všechno roztříštil na kousky. Stejně jako ty potahy, i tento život jsem si vyrobila sama. Tato věznice, ve které jsem se ocitla uvězněná, byla postavena mýma vlastníma rukama.

Kaelen mě ani tuhle uměle vytvořenou klec nikdy pořádně nedocenil, a teď mě do ní chtěl zatlačit ještě hlouběji, utáhnout mé řetězy ještě víc, než už tak byly. Co si myslel, že jsem? Jeho hračka?

Někdo, kdo prostě zůstává doma připravený roztáhnout pro něj nohy, kdykoli si zamane?

Má zavazadla se povalovala po domě, jak jsem se rozhodovala, co si vzít s sebou a co tu nechat. Stála jsem za gaučem a přejížděla prsty po tkané textuře potahu na pohovku. Strávila jsem na tom projektu tolik času, že bylo lákavé vzít si je s sebou.

Ale nemyslela jsem si, že se na ně někdy dokážu podívat, aniž bych si nevzpomněla na Kaelena, na jeho černočerné vlasy a modré oči, na jeho dlouhé končetiny odpočívající o ta měkká vlákna.

Rozhodla jsem se je tu nechat. Přinejmenším budou důkazem toho, že jsem tu byla, i když nikdo jiný nebyl ochotný uznat, jak velkou roli jsem v Kaelenově životě hrála.

Balení jsem dokončila v ložnici. Když jsem skončila, nakonec zapnula svůj poslední kufr a přelepila poslední krabici pevnou průhlednou páskou, lehla jsem si na postel. Snažila jsem se odpočívat, ale přes noc se mi nepodařilo usnout.

Kaelen domů nepřišel. Ne že by to bylo úplně neobvyklé, ale kontext byl teď jiný a obvykle by mi poslal zprávu, když neměl dorazit, abych neměla připravenou večeři, kterou by si po návratu jen ohřál a snědl.

Zapnula jsem zprávy a obrazovku televize obsadil záběr Kaelena a Vespery, jak vcházejí do luxusní restaurace. Okamžitě jsem televizi vypnula. Nechtěla jsem, aby ona, a to ani její obraz, znesvětila tuhle ložnici, kterou jsme s Kaelenem sdíleli.

Alespoň ne, dokud jsem tu byla já.

Další den ráno, jakmile nastala rozumná hodina na telefonát, jsem se poradila s právníkem. Řekl mi to, co jsem už věděla: kdybych se s ním rozvedla, musela bych opustit smečku Briar.

Rozhodla jsem se.

Koupila jsem si letenku a rozhodla se odjet.

Pohled třetí osoby

Vespera si s úlevou povzdechla. Kaelen konečně odešel do práce a nechal ji o samotě. Mohla dýchat, aniž by ji dusila Kaelenova panovačná dvornost a její vlastní síť lží.

„Jsi si jistá, že je v pořádku, když odejdu?“ zeptal se jí Kaelen. „Můžu zavolat do kanceláře, že dnes nemohu přijít.“

„Ach, zlato,“ zapředla Vespera a nasadila svůj nejlepší tón ostýchavé, oddané manželky. „Samozřejmě, že budu v pořádku. Koneckonců tu mám vlastní ochranku. Nedovolí, aby se mi něco stalo.“

„Dobře,“ souhlasil nakonec Kaelen, „ale pokud se ukáže Elara, chci, abys okamžitě kontaktovala mou kancelář. Budu doma hned, jak to půjde.“

„Samozřejmě, drahý,“ odpověděla Vespera.

Jakmile Kaelen vyšel z domu a Vespera viděla jeho auto opouštět její příjezdovou cestu, zvedla se a pustila se do práce.

„Okamžitě kontaktuj mou kancelář,“ zopakovala Vespera, napodobujíc Kaelenovy obavy. „Jistě. Jako bych k ochraně potřebovala nějakého Alfu.“

Vespera byla velmi dobře obeznámena s Alfy i s tím, co vnímala jako jejich pýchu. Koneckonců, byla to dcera samotného Alfy smečky Onyx.

Snažila se na to moc nemyslet. Neschopnost jejího otce byla důvodem, proč tu byla a sama propojovala tyhle dvě smečky. Nic by se neudělalo, kdyby nevzala otěže do vlastních rukou.

Vespera ze sebe setřásla svůj volánový domácí župan a sebevědomě sklouzla po schodech dolů do své pracovny. Sedla si za nádherně vyřezávaný psací stůl, cvakla lampičkou a otevřela svůj malý černý blok.

Tak, koho by bylo nejlepší naverbovat do jejího plánu? Neměla nedostatek zločinců nebo padouchů, které by do svých služeb povolala. Svést muže na svou stranu byla koneckonců jedna z Vesperiných nejprocvičenějších dovedností.

Komu ale mohla věřit, že udělá, co bylo třeba? Kdo by byl nejvhodnější k zavraždění Elary, aniž by Vesperu Kaelenovi udal? Kdo by byl bezpodmínečně loajální a vybral si Vesperu namísto pokušení z odměny a hrdinské slávy?

Vespera listovala stránkami svého bloku. Měla ho rozdělený na sekce podle povolání, u každého jména stálo, co pro ni ten muž může udělat. Zastavila se na stránce označené „Letiště smečky Briar“.

Našla číslo, které potřebovala, a vytočila ho na telefonu. Po krátkém rozhovoru se její podezření potvrdilo. Elara Sylver si rezervovala odpolední let, kterým měla opustit smečku Briar.

Vespera musela jednat rychle.

Přelétla pohledem zbytek stránky. Její další hovor bude vyžadovat poněkud více dovedností na přesvědčení.

„Vespera?“ V pozadí hovoru slyšela hlasité zvuky leteckých motorů a mechaniků. Perfektní. Byl v práci.

„Ahoj, miláčku,“ zapředla. „Mám na tebe prosbu.“

Na druhé straně linky nastala odmlka. „Ano?“

„Potřebuji, abys sabotoval motory pro jeden let, hned jak piloti provedou bezpečnostní kontroly.“ Vespera čekala, jak její kontakt zareaguje.

„Vespero, to je dost vážné,“ řekl muž. „Co z toho budu mít, když to udělám?“

„No, drahý,“ odvětila Vespera. „Cokoliv si bude tvé srdce přát, mohu ti splnit.“

„Cokoliv?“ Muž začínal měknout na její prosby, přesně jak Vespera předpokládala.

„Cokoliv,“ řekla.

„Dobře. Považuj to za vyřízené.“

Po zavěšení se Vespera opřela v křesle spokojená se svým plánem. Vše bylo připraveno.

Brzy bude Elara mrtvá.