Uplynul rok.

„Vezmi si mě. Raději bych strávil jeden život s tebou – než čelit všem věkům tohoto světa bez tebe,“ pronesl před ní zelenooký krasavec.

„Vzít si tě?“ Ačkoliv ji to pobavilo, Chloe byla poněkud vyvedená z míry. Naprosto netušila, jak na tak sladkou a upřímnou žádost o ruku reagovat, bez ohledu na to, jak mladý byl její nový nápadník.

S obočím vytaženým nahoru se zeptala: „Kde – kde ses to naučil?“

„Říká se tomu G-O-O-G-L-E. Jsou to věty z Pána prstenů od J. R. R. Tolkiena,“ odpověděl mladý muž s mrknutím.

Chloe si odfrkla a zasmála se svému pohlednému a naprosto rozkošnému obdivovateli.

Poté, co jí Asher zlomil srdce, prohlašovala, že se jednoho dne pomstí. Naneštěstí pro ni Asher díky svým známostem zničil její sny o kariéře právničky. Nikdy se jí nepodařilo složit advokátní zkoušky. Asher jí v tom zabránil, stejně jako jejímu zaměstnání ve velkých i malých podnicích.

Protože nikdy neopustila Boston, nemohla si najít ani stabilní práci. Kdykoliv se někde usadila, Asher se o tom dozvěděl a ona dostala okamžitě výpověď. Měla to vědět. Rodina Prestonových byla pátou nejbohatší rodinou ve městě. Proti jejich majetku a vlivu neměla šanci.

A tak Chloe Evansová, biologická dcera Helen a Thomase Evansových, dědička impéria Evansových a nadějná právnička, nyní obsluhovala hosty v restauraci a baru v centru Bostonu.

Chloe alespoň doufala, že když Asherovi ukáže svůj nový a šťastný milostný život, bude to dostatečná pomsta; její štěstí po bouři.

Dlouho snila o tom, že ji jednoho dne rytíř v lesklé zbroji zachvátí – pohledný muž s úctyhodným povoláním, který se do ní bláznivě zamiluje a daruje jí štěstí, po kterém vždy toužila. Po roce však její nečekaná žádost o ruku přišla od… šestiletého chlapce.

‚Skvělé! Je tohle moje šance na štěstí?‘ pomyslela si. ‚Jsi ty můj rytíř v lesklé zbroji, chlapče?‘

Před chvílí si všimla Ashera a své adoptivní sestry Mii, jak vcházejí do restaurace The Ivy Swirl. Aby se vyhnula setkání s nimi, schovala se za starý a nepoužívaný barový pult v nejzazší části podniku, kam zákazníci nesměli vstupovat.

Nakonec Chloe skončila ve společnosti malého chlapce, o kterém se během posledních dvou minut dozvěděla, že se jmenuje Noah.

„Tak co říkáš, paní? Vezmeš si mě?“ zeptal se Noah znovu skrze své dlouhé a husté řasy. Jeho zelené oči na ní zůstaly přilepené a jeho roztomilé růžové rty tvořily sladký úsměv.

‚Sakra, ten je vážně roztomilý. Škoda, že je to… dítě,‘ pomyslela si a našpulila na něj rty.

„Ummm.“ Stiskla rty, zrudla pobavením nad chlapcovou nabídkou a řekla: „Nemyslíš si, že jsem pro tebe trochu stará? Nechci ranit tvé city, mladý muži, ale narodil ses příliš pozdě.“

Noah se znovu ušklíbl. Malými prsty si prohrábl medově zbarvené vlasy a odpověděl: „Slečno Chloe, jste starší než já, ale neslyšela jste snad přísloví, že na věku nezáleží?“

Chloe klesla čelist. Okamžitě si zakryla ústa rukou, aby potlačila smích, který se jí dral z hrdla. Odpověděla: „Páni. Vypadá to, že G-O-O-G-L-E ti jde k duhu.“

Ušklíbl se.

Poté Chloe pokračovala: „Noahu, omlouvám se, zlatíčko, ale náš věkový rozdíl je příliš velký. To by prostě nefungovalo. Jsem dost stará na to, abych byla tvoje matka.“ Ve snaze uniknout pronásledování malého chlapce se zeptala: „A jak to, že jsi tady? Kde máš rodiče?“

„Utekl jsem tátovi.“ Chlapec se ušklíbl a zúžil oči, když prozradil: „Chtěl mě vzít k doktorovi. Nemám rád jehly.“

„No, já dávám přednost mužům, kteří jsou odvážní. Někomu, kdo se nebojí jehel,“ vyhrkla jen tak, načež si chlapec zkřížil ruce na prsou.

Zdálo se, že chlapec nemá zájem skrývat svůj strach z jehel, a tak se zeptal: „A co vy? Proč se tu schováváte, slečno Chloe?“

Chloe si povzdechla. Nebyla typem, který by každému vykládal svůj smutný příběh, ale tohle byl nevinný malý kluk. A tak prozradila: „Schovávám se před svým bývalým a jeho novou milenkou. Vzali mi úplně všechno, víš? Nechtěla jsem, aby mě viděli v mém zbědovaném stavu.“

„Oni jsou tady? Kde?“ zeptal se chlapec a jeho obočí se stáhlo zvědavostí. Noah si dámu před sebou opravdu oblíbil, a tak chtěl vidět, jestli je její bývalý přítel hodným soupeřem.

Chloe s obtížemi vykoukla otvorem v pultu a očima prohledala celou restauraci, zda neuvidí Ashera a Miu. Když je našla, ukázala prstem a řekla: „Tamhle jsou. Vidíš toho blonďáka a tu holku s krátkými vlasy? To jsou oni.“

Z Noahových rtů vyšlo ušklíbnutí a řekl: „Ten vypadá jako jeden z mých bodyguardů, co se chystá plešatět. Jistě, je pohledný, ale…“ Opřel se zády. Protáhl si paže, podíval se zpět na Chloe a navrhl: „Slibuji vám, že až shodím všechen svůj dětský tuk, budu mnohem pohlednější než tenhle chlap.“

Noah na ni mrkl a dodal: „Dámo, já jsem lepší volba.“

Chloe: „…“

S jednou rukou na ústech a druhou na břiše se Chloe znovu rozesmála. Byla tím malým klukem tak pobavená, že si nemohla pomoct. Nakonec promluvila: „Víš, na šestileté dítě mluvíš jako… já nevím co. Jako nějaký Casanova po dvacítce.“

„Dámo, myslím to vážně,“ dodal. „A pokud máte nějaké pochybnosti o mých genech, až potkáte mého otce, poznáte, že mé geny jsou působivé.“

„Takže chceš, abych se teď seznámila s tvým tátou?“ zeptala se Chloe a stále se uculovala nad tím roztomilým klukem. „Jen aby ses vytáhl, jak pohledný budeš za dvacet nebo třicet let?“

Právě když si myslela, že Noah potvrdí svá slova, z ničeho nic zmlkl. Na tváři se mu usadil mrak, když vzal svá slova zpět: „Zapomeňte na to.“

„Lhal jsem. Můj dobrý vzhled nepochází od mého otce. Myslím, že ho mám po babičce a dědečkovi.“ Zachoval zachmuřený výraz a dodal: „Mého tátu vidět nemůžete.“

Noah si pomyslel, že jeho otec by byl pro Chloino srdce největším konkurentem. Její bývalý přítel byla jen malá ryba, ale její otec? Jako poslední svobodný dědic korporace Sterling Onyx, multimiliardové společnosti v zemi, byl bezpochyby nejžádanějším starým mládencem ve městě. Tuhle krásku by s otcem seznámit nenechal. V žádném případě.

Chloe se mu opravdu líbila. Měla tak sladký úsměv a její chichotání bylo rozkošné. A co bylo nejdůležitější, měl pocit, že Chloe je velmi milá dáma, protože si s ním povídala a vyslechla jeho nabídku, aniž by dala najevo jakýkoliv odpor. To ho v podstatě utvrdilo v přesvědčení, že má šanci.

„Můj otec by se vám nelíbil. Je tlustý a starý. Má spoustu šedivých vlasů. Má velké břicho a při vaření zpívá tak divně.“ Noah záměrně popsal jejich italského šéfkuchaře, protože věděl, že ten je pravým opakem jeho otce.

Zatřásl hlavou a pokračoval: „Je mi mého táty líto. Nepotatil se po mně.“

„A co tvoje maminka?“ zeptala se Chloe a stále se na něj usmívala.

„Nemám matku. Nevím proč,“ odpověděl Noah klidně, ale nakonec se zamračil a na okamžik se zamyslel, proč se jeho otec diskuzi o jeho matce vždy vyhýbal.

„To mě mrzí, Noahu. Ale aspoň máš otce. Některé děti tam venku nemají vůbec žádné rodiče.“ Byl to Chloin způsob, jak chlapce ukonejšit po zjevné náhlé změně nálady.

„To je v pořádku. Vím, že mě táta miluje,“ odpověděl Noah. Při vzpomínce na otce se mu na tváři objevil letmý úsměv.

Ti dva strávili celých deset minut povídáním za pultem, ale nakonec Chloe uviděla, jak Asher a Mia opouštějí stůl. S úlevným povzdechem navrhla Noahovi: „Vzduch je čistý. Musíme najít tvého otce a ty se mu musíš omluvit. Ten chudák o tebe musí mít hrozný strach.“

„Ne. S mým tátou se neseznámíte,“ trval na svém Noah. „Cestu domů najdu sám.“

„Proč?“ zeptala se Chloe, teď už naprosto zvědavá.

Noah varoval: „Protože by se vám nelíbil. Ne-e! Tlustý, bělovlasý táta s velkým břichem, pamatujete?“

„Záleží na tom vůbec?“ zeptala se a zavrtěla hlavou nad chlapcovým odporem.

***

Téměř o dvě hodiny později se Chloe ocitla před dveřmi penthausu hotelu Third Onyx a zírala na vysokého a pohledného muže, který měl na sobě… mikinu s potiskem medvěda Balúa.

„Pane Balú?“ zeptala se naprosto zmateně, zatímco před sebou držela Noaha.

„Slečno Jewel?“ řekl muž na oplátku.

Noah se ocitl uprostřed nich a střídavě zíral na pana Balúa a slečnu Jewel.