„Noahu! Všechny jsi nás vyděsil, synku!“ Julian odsunul přítomnost slečny Jewel stranou a sklonil se k Noahovi. Prudce ho vtáhl do objetí a radoval se z jeho příchodu. Tiskl ho k sobě, nasával jeho vůni, dokud mu nevzal obličej do dlaní a neřekl: „Proč jsi to udělal, Noahu? Mohlo se ti něco stát, nebo –“

Julian se při myšlence na to, že by Noaha někdo unesl, zarazil. Vzhledem k bohatství jeho rodiny to nebyla nijak nereálná možnost. Zhltl slinu a prosil: „Prosím, už to nikdy nedělej. Rozumíš mi? Nevím, co bych dělal, kdyby se ti něco stalo.“

Noah tátovo objetí opětoval. Zhluboka se nadechl a řekl: „Promiň, tati.“ Jeho zelené oči zabloudily ke Carterovi a požádal o omluvu: „Promiň, strýčku Cartere. Já – já jsem nechtěl tu injekci. Chtěl jsem se schovat. Nebojte se. Nic se mi nestalo. Byl jsem s ní.“

Jako by ho stálo veškeré úsilí pokračovat: „Slibuju, že už to neudělám.“

Julian byl ohromen. Noah měl tendenci prosazovat si svou, i když neměl pravdu. Stejně tak jeho syn nebyl zvyklý přiznávat chyby. Odtáhl se s povytaženým obočím a zeptal se: „Vážně?“

„Ehm.“ Julian vzhlédl. Jeho modré oči se střetly s párem tmavě hnědých duhovek, které se v posledních dnech naučil obdivovat.

„Omlouvám se, vy jste opravdu jeho táta?“ Chloe hledala správný okamžik, kdy do toho vstoupit, ale nemohla si pomoct a byla zmatená. ‚Neříkal Noah, že jeho otec je tlustý, šedovlasý muž s obrovským břichem? Tenhle vůbec nevypadá jako otec, kterého popisoval!‘

Před ní stál vysoký, souměrný muž, který vypadal jako řecký bůh s uhrančivýma modrýma očima.

Už před tímto setkáním si všimla dokonale symetrického obličeje pana Balúa s orlím nosem a úzkými rty. Už jen přítomnost toho muže byla velmi rozptylující, zvlášť teď, když jasně viděla jeho nádherné oči. ‚Jak může být tenhle muž už otcem? A počkat, tohle je ten samý pan Balú? Bydlí v penthausu? V pětihvězdičkovém hotelu?‘

„Jsem Noahův otec. Jmenuji se Julian.“ Julian se napřímil a zeptal se: „A omlouvám se za ty domněnky ohledně vašeho jména. Pokud nejste Jewel, smím znát vaše jméno?“

„Hm.“ Svraštila obočí, zatímco hledala slova: „Jsem jen nikdo. Potkala jsem Noaha v restauraci The Ivy Swirl. Tam pracuji jako obsluha a právě tam jsem se dozvěděla, že zabloudil.“

„Nechci být neslušná, ale.“ Chloe pohlédla na Noaha a zeptala se: „Je to tvůj otec?“ Sklopila zrak a pokračovala: „Ten samý, kterého jsi popisoval?“

„Víš, ten...“ Ukázala rukama a rozpřáhla je, aby naznačila někoho mohutnější postavy. „A...“ Pohladila si vlasy, čímž chlapci připomněla, jak říkal, že vypadá staře a má šediny. „A...“ Její ruce přistály na jejím břiše, aby zjistila, jak si proboha mohl myslet, že jeho táta má velké břicho, když pod mužovým oblekem od Armaniho Chloe viděla, že má velmi dobře stavěné tělo!

V odpovědi na její dotírání si Noah odevzdaně povzdechl a opožděně odpověděl: „Ano, je.“

Chloe na okamžik zmlkla, ale pak se uchechtla. Nakonec se poškrábala na hlavě a ve tváři zrudla. Vrátila pozornost k Julianovi a oslovila jeho zmatený výraz: „Omlouvám se, asi děti mají tendenci přehánět, když popisují své rodiče… Jen pro jistotu. Nevadilo by vám ukázat mi doklad totožnosti? A možná… nějaký důkaz o… vztahu s Noahem?“

Chloe nevěděla proč, ale viděla, jak se Noahův otec ušklíbl, jako by ho její vyptávání pobavilo.

***

V obývacím pokoji luxusního penthausu se Chloe cítila naprosto nesvá. Právě přivedla domů syna Juliana Sterlinga a ani ho nepoznala! Sterlinga!

Sterlingovi byli nejbohatší rodinou v Bostonu a rozhodně jednou z nejbohatších v celé zemi. O jejich rodině se říkalo, že jsou největšími akcionáři slavné multimiliardové společnosti Sterling Onyx Corporation.

Někdo v jejím dřívějším postavení by byl schopen rozpoznat kteréhokoli ze Sterlingových, zvláště když právě vstoupila do jednoho z vlastních hotelů korporace, hotelu Third Onyx. Měla to vědět.

„Moc se omlouvám. Nepoznala jsem vás.“ Chloe zavrtěla hlavou a řekla: „Nesleduji společenské dění.“ Nafoukla tváře a při vyprávění sebou trhla. „Byla jsem tak zaneprázdněná životem, snahou přežít, že už mě nezajímalo znát významné rodiny – dokonce ani nečtu zprávy! Haha! Ani nevím, kdo je teď starosta.“

„To je v pořádku. Nejsem celebrita a můj obličej není neustále na internetu. Můj bratr ano, jakožto generální ředitel, a já jsem teprve nedávno převzal křeslo viceprezidenta společnosti, takže se v obchodních rubrikách objevuji méně,“ zmínil Julian a na tváři se mu objevil úsměv, když pohladil Noaha po hlavě. „Nemohu vám dostatečně poděkovat za to, že jste Noaha přivedla domů. Jak se vám mohu odvděčit, Chloe?“

Julian přemýšlel o tom, jak její jméno sklouzlo z jeho jazyka. Bylo to velmi uspokojivé. Konečně znal její jméno.

Chloe.

„Och. Ne. Ne. To není potřeba.“ Chloiny oči zazářily, rukama tu myšlenku zapudila a řekla: „Jsem ráda, že jsem mohla pomoci, pane Sterlingu.“

Protože se Chloe už cítila tak nepříjemně, vědoma si toho, že pravděpodobně sedí na pohovce za padesát tisíc dolarů, náhle vstala a řekla: „Už raději půjdu, pane Sterlingu. Mám ještě práci a můj šéf mě nejspíš hledá.“

Nemohla si pomoct a sklonila hlavu, vědoma si toho, že stojí před jedním z nejbohatších mužů ve městě, miliardovým dědicem. „Ráda jsem vás poznala.“ Stočila pohled k Noahovi a dodala: „Ráda jsem poznala i Noaha.“

Chloe zmenšila vzdálenost mezi ní a chlapcem. Zářivě se na něj usmála a řekla: „Teď už neutíkej kvůli jehlám. Je ti šest let. Kluci v tvém věku by se už injekcí neměli bát.“ Když se zachichotala, mrkla na něj a prozradila: „Když budeš hodný kluk, možná ještě zvážím tvou nabídku k sňatku.“

Tam, kde seděl, se Noahovi rozzářily oči. Na jeho předtím kamenné tváři se najednou objevil ten největší úsměv. Zeptal se: „Vážně vás ještě uvidím, slečno Chloe?“

Mezitím si Chloe všimla, jak byl jeho otec naprosto šokován, soudě podle toho, jak mu oči málem vypadly z důlků. Slyšela, jak se Noahův otec ptá: „On – on co?“

„To je v pořádku. Jen byl milý,“ řekla Chloe, než se otočila k Noahovi a odpověděla na jeho předchozí otázku. „Ano, samozřejmě.“

Na vteřinu pohlédla směrem k Julianovi a naznačila: „Pokud to vašemu tátovi nebude vadit. Vy a váš strýček Carter mě můžete navštívit v restauraci, kde pracuji… Každopádně už opravdu musím jít –“

„Jste si jistá, že vám nemohu nic nabídnout, Chloe? Nerad někomu zůstávám dlužen laskavost,“ řekl Julian. „Určitě je něco, co pro vás mohu udělat.“

Chloe se na vteřinu odmlčela a pak navrhla: „No, mohla bych být Noahova kamarádka. To mi bohatě stačí, vážně, a ne, nepotřebuji tu laskavost vrátit. Jsem v pohodě.“

„Už opravdu musím jít, pane Sterlingu. Na shledanou,“ řekla Chloe, začala ustupovat a její oči spočinuly na východu.

Když Julian viděl, jak Chloe dychtí po odchodu, zdálo se, že v tu chvíli nemá jinou možnost. Pouze ji doprovodil ke dveřím. Noah šel za ním.

Poté, co se Noah rozloučil, chlapec poprosil: „A nedostanu pusu?“

Chloe se opět neovladatelně rozesmála. Navzdory tomu, že se kvůli tomu cítila neuvěřitelně trapně, naklonila se a vtiskla chlapci polibek na tvář. Připomněla mu: „Ahoj, Noahu. Buď hodný.“

Poté, co Chloe odešla, se Julian a Noah vrátili do obývacího pokoje penthausu. Muž viděl, jak se jeho syn usmívá od ucha k uchu. Právě když si myslel, že jeho den začíná být zvláštně zajímavý, slyšel Julian svého syna říct: „Promiň, tati, ale ona je… moje Jewel, ne tvoje.“

Julian: „…“