Při pohledu na sebe do zrcadla se Sienna kousla do rtu a pak se pomalu otočila. Šaty, které jí Harrison nechal doručit do svého apartmá, přesně odpovídaly jejímu stylu.

Byly to pohodlné růžové šaty s odhalenými rameny, které téměř obepínaly její postavu. Splývavá sukně končila kousek nad koleny. Byly jednoduché, a přesto podtrhovaly její krásu.

Sienna byla ochotná si znovu obléknout své červené šaty a dojít do své kajuty, ale Harrison trval na tom, aby si vzala něco jiného. Nechtěl, aby vypadala, že přespala v pokoji jiného muže... což se sice stalo.

Až na to, že k ničemu nedošlo.

Po zaklepání na dveře otevřela a Harrison nahlédl dovnitř s otázkou: „Jsi připravená?“

Harrison v prostém bílém tričku, které částečně zvýrazňovalo jeho svalnatou postavu, vypadal neuvěřitelně úžasně. A přestože Sienna viděla, jak se do něj převléká, nemohla si v duchu nepostěžovat: „Jak může v obyčejném tričku vypadat tak sakra dobře!“

„Ještě že jsem taky tak sexy. Prostě se... doplňujeme,“ klidně se přesvědčovala.

Když ti dva procházeli na druhou stranu lodi, kde se nacházela Siennina ekonomická kajuta, o několik pater níž, Harrisonova pozornost patřila jen jí. Ostatní kolem nich na ně nemohli přestat zírat – na dva krásné lidi kráčející bok po boku.

Harrison měl ruku neustále buď za jejími zády, nebo kolem pasu. Pořád jí uvolňoval cestu a upozorňoval kolemjdoucí, kteří jim stáli v cestě.

Oba se shodli, že si po včerejším alkoholovém dýchánku zaslouží pořádný odpolední odpočinek, a Sienna rozhodně nehodlala spát v Harrisonově posteli, ani kdyby jí nabídl, že on bude spát na gauči.

Když dorazili k Siennině kajutě, Harrison se rozloučil: „Tak se uvidíme večer. Půjdeme na večeři?“

Sienna se zářivě usmála a odpověděla: „Ano, večeře by byla milá. Platíš ty? Ty jsi tu ten boháč.“

Kousla se do rtu a pomyslela si: „Vždyť ho zas tak nevyužívám, ne? Chlap platí večeři. Tak to bylo vždycky.“

„Žádný problém,“ odpověděl. „Hezky si odpočiň... jen Sienno.“

Harrison se naklonil a políbil Siennu na tvář. Ta zčervenala a při doteku jeho rtů ucítila v břiše zvláštní zachvění.

Když se Harrison odtáhl, jejich oči se střetly a na vteřinu nebo dvě zůstali nehybně stát, jen na sebe hleděli.

„Asi bych měl jít,“ zašeptal Harrison. Usmál se a dodal: „Leda bys chtěla soutěžit v tom, kdo dýl zamrká, do čehož bych klidně šel.“

Sienna se zasmála, sklopila zrak a odpověděla: „Ano, musím se trochu vyspat. Díky, že jsi mě doprovodil ke kajutě.“

Když Harrisonova vysoká a sexy postava začala pomalu ustupovat, Sienna pocítila mírné zklamání. Pak jí to došlo! Jak se vlastně mají sejít?

„Harrisone! Počkej!“ zavolala a rychle ho dohnala.

„Počkat. Já jsem ještě nikdy klukovi nenabídla své číslo, natož abych si řekla o jeho!“ Přemýšlela, jak to říct nenuceně.

Sienna našpulila rty, podívala se do jeho světle hnědých očí a s potlačovaným smíchem se zeptala: „Pomohla jsem ti už... pomohla jsem ti s tím telefonním seznamem, co píšeš?“

Harrison se uchechtl, ukázal své sexy důlky a odpověděl: „Ano, pomohla jsi, zlatíčko. Své číslo jsi mi dala naprosto dobrovolně.“

„Vážně?“ zeptala se překvapeně a těkala očima zleva doprava. „Hm... tak to si asi prostě nepamatuju.“

„Ale jsem rád, že jsi mi s tím rukopisem pomohla! Byla jsi velkým přínosem,“ škádlil ji. „Bude to bestseller.“

„Haha! No jasně, Harrisone. Tak se uvidíme později,“ řekla a nakonec mu zamávala na rozloučenou.

*** RETROSPEKTIVA Z MINULÉ NOCI ***

Harrison se se svým telefonním seznamem nikam neposouval. To tedy ne. Sienna mu své číslo nehodlala dát jen tak, přestože už ve dvě ráno po všem tom pití celá zářila.

Sienna jen mlela o tom, že on bude dost možná jen další chlap, co jí ublíží. Poznal, jak moc ji ranil rozchod, kterým si prošla, protože o něm v opilosti pořád mluvila.

To ale teď nebylo podstatné. Potřeboval získat její číslo.

Ačkoliv si byl jistý, že mezi nimi přeskočila jiskra, pořád tu byla možnost, že se před ním po zbytek té dvoutýdenní plavby bude schovávat.

To rozhodně nechtěl. Musel jednat rychle.

Jako na zavolání je vyrušil rozruch na druhé straně baru, který upoutal hlavně Siennu.

„Vypadá to na mileneckou hádku,“ poznamenala Sienna, přimhouřila oči a zahleděla se na jiný pár.

„My bychom se nikdy hádat neměli,“ navrhla a pak se zachichotala.

„Nikdy,“ přitakal Harrison, zatímco nenápadně položil svůj telefon na barový pult před barmana.

Barman zůstal zmatený, ale Harrison na něj jen vyslal tichý pohled typu „koukej se mnou spolupracovat, kámo“, a ten chlap nic nenamítal.

Jakmile rozruch utichl, Harrison se začal rozhlížet za sebe a šmátrat v kapsách. Sykl, čímž upoutal Sienninu pozornost.

„Co se děje?“ zeptala se Sienna se zamračením.

„Sakra... nemůžu najít svůj mobil,“ odpověděl, vstal a díval se na podlahu.

Sienna, už mírně v náladě, mu začala s hledáním pomáhat a prohlížela vzdálenější místa.

„Můžeš mě zkusit prozvonit, Sienno? To by bylo mnohem jednodušší,“ navrhl Harrison a stále si osahával oblečení, jestli mobil někde neucítí. „Máš W******p? Tady venku není signál, ale můžeš se připojit k lodní Wi-Fi.“

„Aha.“ Sienna se na chvíli zastavila, sotva se držela na nohou. „Páni, točí se mi hlava.“

„Jo, mám W******p.“ Když jí konečně došlo, o co ji Harrison žádá, zeptala se na jeho číslo a bezmyšlenkovitě ho vytočila. „Ups! Ups! Už to jede. Haha! Zvoní to!“

Oba se současně otočili doleva, kde kousek od nich barman kroutil hlavou, když mu došlo, o co Harrisonovi šlo.

„Panebože! Mohl jsi něco říct. Měl jsi ho celou dobu přímo před sebou! Jsem si jistá, že jsi nás viděl i slyšel, jak ten telefon hledáme,“ obořila se Sienna na barmana a ten na Harrisona vrhl naštvaný pohled.

„To je v pořádku, zlatíčko. Stane se. Pán má moc práce. Je to hlavně moje chyba, že jsem ho tam položil.“ Harrison rychle popadl telefon a věnoval barmanovi omluvný pohled. Věděl, že mu bude muset dát pořádné spropitné za to, že držel jazyk za zuby.

Pomohl Sienně zpátky na židli a mobil si strčil do kapsy saka. Pak navrhl: „Ještě jednu skleničku, než to pro dnešek zabalíme? Co takhle něco tvrdšího?“

„Cože?“ zeptala se Sienna zmateně. Opřela si tvář o pěst a naklonila se k baru.

„Dvě vodky,“ objednal Harrison a jednu podal Sienně.

Očividně váhala, našpulila rty a prohlížela si nápoj. Pak ho ale do sebe kopla a nakonec se dramaticky zašklebila. Harrisonovi bylo jasné, že pít moc neumí.

„To bylo hnusný,“ poznamenala, vyplázla jazyk a pak si řekla o vodu. „Asi... asi jsem spíš na víno.“

Sledoval, jak Sienna pije sklenici vody, a pak se hravě zeptal: „Tak co, Sienno... co to telefonní číslo. Dá babička vnoučkovi to svoje?“

Sienna se rozesmála. Byla rudá jako rajče, když odpověděla: „Ani nápad, kámo! Budeš se muset víc snažit!“

S úšklebkem na tváři Harrison odpověděl: „Věděl jsem, že to řekneš.“

Koutkem oka viděl, jak nad ním barman protáčí panenky, ale bylo mu to jedno. Číslo z ní stejně dostal. A navíc, jaká byla šance, že si to Sienna bude druhý den pamatovat? Sázel na to, že ne.

Pořád to bylo lepší, než nechat si Siennu podruhé proklouznout mezi prsty.