Týden před plavbou.

„Jsi si jistý, že máme všechno připravené, chlapče?“ zeptal se Harrison svého asistenta, zatímco si sbírali věci v kavárně Starbucks na mezinárodním letišti Johna F. Kennedyho.

V kavárně spolu procházeli návrh smlouvy na velkou produkci, která by mu mohla zajistit křeslo generálního ředitele v rodinné firmě HSM Lifestyle Media. Plánovali získat práva na seriál, který se stal v USA hitem, a doufali, že ho přivezou do Anglie.

Ta komedie se jmenovala „Bohatí Asiaté“. Sledovala několik zámožných asijských rodin žijících v USA a jejich každodenní životy. Pořad byl drzý, vtipný a překvapivě obsahoval i spoustu chytrých životních lekcí. Právě proto to byl takový hit.

Zmíněný seriál vyvolal v USA takový rozruch, že si byl Harrison jistý, že pokud ho odvysílá v Evropě, vydělá na něm balík.

„Ano, pane Sinclairu. Máme to všechno tady.“ Harrisonův asistent, Nolan Cruz, pevně svíral dokumenty a tiskl si je k hrudi. „Budu na ně dávat pozor, pane.“

„Dobře, Nolane.“ Když si Harrison oblékal kabát, připomněl: „Máme na to jen jeden pokus. Musíme to udělat správně. Pak nás oba povýší.“

Ti dva letěli do New Yorku jen proto, aby se setkali s jediným producentem show, panem Julianem Linem, a učinili mu lákavou nabídku.

O tomto producentovi slyšeli mnoho příběhů. Říkalo se o něm, že je to tradiční muž, muž cti a zásad. Prý on ani jeho rodina nepatří k těm, kteří by své peníze a tvrdou práci snadno svěřili jen tak někomu. Proto se Harrison musel dostavit osobně, aby si získal důvěru pana Lina.

Byl pro ten úkol ten nejlepší.

Letecky soukromým tryskáčem dorazili Harrison a Nolan záměrně dvě hodiny před schůzkou, aby měli dostatek času se připravit.

Harrison sebejistě přikývl, vzal si svou kávu s sebou a řekl: „Pojďme. Naše limuzína by už měla čekat venku.“

„Správně,“ potvrdil Nolan a uklidil dokumenty do tašky.

Ti dva kráčeli sebejistě a přitahovali pohledy mnoha žen, jak mířili k východu, ale právě když si Harrison myslel, že všechno jde podle plánu, vrazil do blondýnky!

Byla to... čelní srážka.

„Sakra práce! Koukej, kam šlapeš!“ Harrison si nemohl pomoct a vyjel na ni, když cítil, jak se mu káva rozlévá po drahém obleku. A jako by to nestačilo, podíval se stranou a uviděl, že část kávy skončila i na Nolanově oblečení a tašce.

V Harrisonových očích se zračilo zděšení, než se otočil k dívce, která za to všechno mohla.

Avšak právě když se na ni chystal osopit, okamžitě si všiml jejích teskných modrých očí.

V mžiku upoutaly jeho pozornost.

Donutilo ho to spolknout všechnu tu vzteklinu.

Při pohledu do jejích elektrizujících modrých očí plných smutku se mu okamžitě sevřelo srdce.

Dívce se v očích zalily slzy, když se pokoušela omluvit: „Já – panebože, hrozně se omlouvám. Já – já jsem se nezamyslela.“

Špičku nosu měla zarudlou a oči oteklé. Harrisonovi bylo jasné, že plakala už předtím, než do něj vrazila.

Vztek z něj téměř okamžitě vyprchal. „Jsi – jsi v pořádku?“

Uvědomil si, že dívka před ním je v mnohem horším rozpoložení než on... přestože on byl politý kávou a za necelou hodinu ho čekala velmi důležitá schůzka.

Harrison si musel říct, co asi tuhle krásnou dívku tak zlomilo. Podle něj k jejím očím smutek vůbec nepatřil.

„To je ona! Jsem si jistý, že je to ona!“ zaslechl lidi kousek od nich, což ho přimělo vzhlédnout.

Si všiml, jak se dívka odvrátila a zakryla si obličej rukama.

„Omlouvám se. Jestli vás ještě někdy potkám, vynahradím vám to, ale... opravdu už musím jít. Promiňte, pane.“ A než se nadál, blondýnka ho nechala stát uprostřed letiště JFK, celého špinavého od kávy.

Harrison Sinclair na svou schůzku nikdy nedorazil. Nestihl se včas převléknout a zajistit nové kopie nabídky na show „Bohatí Asiaté“.

Ztratil svou velkou příležitost, ale to ho ani v nejmenším netrápilo. V následujících dnech se mu v mysli často vracela ta blondýnka se smutnýma modrýma očima.

Nějak cítil naléhavou potřebu ji rozesmát a vrátit do jejích očí jiskru, ale bylo už pozdě. Nezaběhl za ní. Pro něj to byla mnohem horší ztráta než smlouva na slavný televizní seriál.

Netušil však, že osud to už zařídil. Měli se setkat na dvoutýdenní plavbě... díky jeho babičce.

Když Harrison zjistil, že mu babička dohodila rande s Vivian Rothovou, byl odhodlaný z lodi vystoupit hned na jedné z ostrovních zastávek. Bylo mu jedno kde a jak, ale počítal s okamžitým návratem do práce.

Avšak v noci, kterou strávil v baru, potkal tu samou ženu, která ho polila kávou na letišti JFK.

Štíhlé ruce ho chytily za paži a donutily ho se na ni podívat. Řekla: „Ahoj, miláčku, tady jsi. Hledala jsem tě úplně všude.“

Když ho nazvala miláčkem, chtěl na ni vyjet, ale k jeho šoku se mu při pohledu do těch známých elektrizujících modrých očí na vteřinu zastavilo srdce.

„To je ona.“

„Je to rozhodně ona.“

„A ona si mě nepamatuje.“

Pak v mžiku vzkřísil dovednost, kterou ovládal na vysoké a kterou už hodně... hodně dlouho nepoužil; flirtování.

Na tváři se mu hned objevil úšklebek, když odpověděl: „No, jestli to není moje drahá ženuška. Věděl jsem, že se po tom, co jsme dělali včera v noci, nevyhrabeš z postele.“

Harrison si řekl, že ať už tahle holka hraje jakoukoli hru, on do ní jde a vyhraje ji!

Chtěl víc než jen trénovat svůj vtip a balicí hlášky – chtěl ji rozesmát.

Když ji vzal na taneční parket a trochu nahlédl do její situace, dozvěděl se, že má zlomené srdce. Podíval se jí přímo do těch výmluvných očí a řekl: „To mě mrzí. Jeho ztráta, rozhodně... Smutné oči ti nesluší.“