„Ne…“ odpovím a polknu knedlík, který se mi tvoří v krku. „Nejsem.“

Tato odpověď mě ve smečce vyobcovala. Nadávali mi všemožně: couru, děvko, uvolněná, poskvrněná…

A to všechno proto, že jsem přišla do říje a vyspala se s mužem, který nebyl mým druhem. Noc, kterou si sotva pamatuji. Většina mých vzpomínek jsou jen stíny, záblesky potěšení, trocha bolesti. Nic z toho není úplně jasné.

Muž se podívá do papírů a znovu si kousne do jablka. Něco si poznamená perem.

„Jste kategorie C,“ řekne muž. „Řekněte to strážnému u dveří.“ Vzhlédne, nakloní se a mávne na dívku za mnou.

Uvědomím si, že jsem byla propuštěna, a spěchám zpět do řady.

U dveří mě zastaví strážný. „Kategorie?“

„C,“ řeknu.

„Držte se vpravo,“ nařídí.

Projdu dveřmi do nové, širší místnosti. Vypadá to skoro jako provizorní sál bez židlí, kde se podlaha svažuje dolů k malému pódiu. Na pódiu stojí muž, který zřejmě štěká rozkazy na některé strážné a další pracovníky.

„To je králův Beta, Jaxon,“ zašeptá jedna z dívek, kolem kterých procházím.

V této místnosti se jedna řada rozdělila na tři různé, které se klikatí až k přední části místnosti. Držím se vpravo a skončím ve třetí kategorii.

Nechci být neuctivá ke svým kolegyním v kategorii C, ale na první pohled je jasné, že jsme skupina složená z těch, u nichž je nejméně pravděpodobné, že si je král vybere.

Kategorie A je plná krásných dívek, které vypadají jako modelky. Dokonalé tváře, vlasy i postavy.

Kategorie B se zdá být o něco kypřejší nebo trochu obyčejnější.

V kategorii C se jedna druhé moc nedíváme do očí, jako bychom se za sebe styděly. Představuji si, že nejsem jediná, kdo má pochybnou minulost.

Všechno mi to teď připadá jako krutý vtip.

Mohla bych být s mužem, který mě léta miluje. Místo toho stojím v tomto chladném podzemním domě, kdekdo do mě strká a kádruje mě.

Najednou mé myšlenky protne výkřik. Jeden ze strážných zahnal do kouta ženu z kategorie B. Je kypřejší postavy a má tmavé vlasy spletené do hustých pramenů.

„Tvé míry nemůžou sedět,“ říká strážný posměšným hlasem. „Budu si to muset zkontrolovat sám.“ Silou ji chytne za boky a přitáhne si ji k sobě.

Ostatní dívky v blízkosti se snaží uhnout co nejdále, i když se stále snaží držet svou řadu.

Nikdo neudělá nic, aby té dívce pomohl.

Strážný ji jednou rukou popadne za zadek a druhou za prso. Brání se, kňučí a odstrkuje ho, ale strážný je neodbytný. Čím víc do něj strká, tím silněji ji svírá.

„Pusťte mě!“ vykřikne.

„Drž hubu a stůj,“ zavrčí. Jeho výsměch je pryč. Teď zní prostě rozzlobeně.

Ženě tečou po tváři slzy.

Nemůžu to vydržet. V žádném vesmíru nemůžu jen tak stát a dívat se, jak je žena napadána, ať už ozbrojeným strážným, nebo kýmkoli jiným.

„Dost!“ vykřiknu a vykročím vpřed. „Dejte od ní ty svý zasraný pracky pryč.“

Všichni kolem se otočí. Dokonce i ten nenechavý strážný přestane a vytřeští na mě oči. Ta kyprá žena se na mě dívá s prosbou v očích.

„Co si o sobě myslíš?“ vyštěkne strážný. „Nemáš právo se do toho plést. Vrať se do řady, Kategorie C.“

Kousnu se do spodního rtu, abych zakryla jeho chvění, a vyzývavě zvednu bradu. Není o nic děsivější než Blaire ve špatný den.

„Mohla bych se tě zeptat na totéž. Co si o sobě myslíš ty?“ řeknu s mnohem větší jistotou, než ve skutečnosti cítím. „Ta žena je kategorie B. S takovou postavou je pravděpodobné, že si ji král vybere. Co ti dává právo poskvrnit jednu z králových potenciálních žen?“

Strážný se zarazil a v obličeji trochu zbledl. Rozhlédl se kolem a teprve teď si zřejmě uvědomil, kolik pozornosti na sebe poutá.

„Sakra,“ zavrčel a ženu od sebe odstrčil.

Zakopla a upadla na zem. Jemu to bylo jedno. Otočil se a odpochodoval pryč, ale ne dřív, než po mně vrhl zuřivý pohled. Oplatila jsem mu ho stejnou mincí a neuhnula jsem pohledem, dokud se neodvrátil jako první.

Vystoupila jsem z řady, přistoupila k ženě a pomohla jí zpět na nohy.

„Děkuju…“ řekla mezi vzlyky. „Zachránila jsi mě…“

„Jak se jmenuješ?“ zeptala jsem se.

„Nadia…“

„Ráda tě poznávám, Nadio. Já jsem Tessa.“

Nadia ke mně vzhlédla s vděčností ve svých hnědých očích jako laňka. Okamžitě se jí však znovu začaly tvořit slzy. „Opravdu si myslíš, že si mě král vybere? Možná by mi bylo líp s tím hrozným strážným…“

„Takhle nemluv,“ řekla jsem jí.

„Ale je to pravda, ne? Říká se, že král je tak starý… a ke svým ženám neuvěřitelně hrubý…“

Kolem nás se začal zvedat šum a šepot, až se změnil v souvislou kakofonii. Všechny dívky se najednou zdály být vzrušené a nervózní. Všechny se dívaly na něco za mnou.

Otočila jsem se a sledovala jejich pohledy tam, kde právě vstoupil muž. Je vysoký a pozoruhodně pohledný, s hladce oholenou tváří a světle modrýma očima. Tmavé větrem ošlehané vlasy se mu kroutí kolem tváře s ostrými rysy. Vysoké lícní kosti. Pevná, robustní brada. Rty dostatečně plné pro jemné polibky.

Jeho pohled je však řezavý, jeho intenzita prudká. Nese se vznešeně a hrdě jako muž, který ví, že má vysokou cenu. Jako muž, který ví, že mu stačí jen sklonit hlavu jedním směrem a celá místnost bude následovat jeho příkaz.

„To je král,“ zašeptá jedna z dívek za námi.

Jakmile to dořekne, všimnu si nenápadných zlatých nití vetkaných do jeho jinak tmavého královského oděvu. Čelo mu křižuje úzký zlatý řetízek.

Král Roman osobně.

Nadia zalapala po dechu. Chápu ji. Rozhodně nevypadá tak, jak jsem čekala.

Ale… něco jiného mě znepokojuje.

Nějak mi připadá povědomý.

Romanův pohled přejíždí po místnosti, až se náhle zadrhne na mně.

Dech mi vyrazil z plic.

To není možné.

Král Roman vykročí ke mně a já cítím, jak mi tělo dřevění.

Už si vzpomínám, odkud ho znám.

Před třemi lety v hotelovém pokoji to byl král Roman, kdo mi roztáhl nohy a vzal si mě.