Pohled Zareka

„Měla to být Elara!“

Po žádosti o ruku byl hlas mého vlka v mé hlavě chladný a pevný.

„Říkal jsem ti, Bane,“ povzdechl jsem si a v duchu promluvil se svým vlkem, „tohle je moje volba, ne tvoje.“

„A byla to také tvoje volba spát s Elarou zrovna minulý měsíc! Tehdy ti byla dost dobrá!“ trval na svém Bane.

„Víš moc dobře, že poutu druhů je těžké odolat. Ale to, že jsem s ní spal, neznamená, že ji miluji. A rozhodně to neznamená, že je vhodná na to, aby byla skutečnou Lunou smečky.“

Tohle jsme probírali už tolikrát od chvíle, kdy jsem se rozhodl požádat Vexii o ruku, až mi to lezlo na nervy.

Zavrčel na mě, zjevně rozrušený. Ale prostě se s tím bude muset vyrovnat.

„Alfakráli! Gratulujeme! A jaká to vznešená a krásná vlčice se stane Lunou smečky!“

Starší smečky mě poplácávali po zádech, celí bez sebe pýchou, že jsem si vybral urozenou vlčici ze sousední smečky, aby se připojila k rodině Alfy smečky EbonGrove.

„Děkuji za tak laskavá slova. Jsem si jistá, že můj bratr, alfakrál smečky SanguineLune, bude nadšený, až uslyší, že se hodláme o štěňata pokusit hned teď,“

Vexiin hlas byl skromný a sladký, zatímco se láskyplně hladila po břiše.

„Jak skvělá zpráva! Dědic hned teď!“ Starší byli v sedmém nebi.

Už mě nějakou dobu trápili otázkami, kdy zplodím dědice. Každé setkání smečky za poslední tři roky končilo připomínkou starších, že čas běží a je třeba se usadit, oženit a založit novou rodinu Alfy. Trvali na tom, že je to kvůli stabilitě smečky.

Dřív jsem si myslíval, že to bude Elara po mém boku. Chytrá, silná, neuvěřitelně sexy… Elara je všechno, co jsem v Luně chtěl.

Nikdy mi nevadilo, že je nízkého původu, byla to neuvěřitelná pracovnice a vždycky kladla smečku nad sebe. Nebo jsem si to aspoň myslel.

Nikdy nezapomenu na den, který to všechno změnil. Den, kdy jsem se dozvěděl, o co jí SKUTEČNĚ jde.

Pamatuji si Elaru, jak prosila mého otce den předtím, než jsem převzal roli alfakrále.

*

„Ale to nestačí,“

Upřímně jsem neměl v úmyslu odposlouchávat, ale dveře otcovy pracovny byly dokořán a jako budoucí alfakrál jsem usoudil, že mám nejspíš právo poslouchat.

„Dohoda je uzavřena, Elaro. Prozatím dočasně převezmeš pozici zastupující Luny,“ řekl jí můj otec.

„Ale ty peníze! Prosím, jen potřebuji víc peněz…“ odpověděla.

*

Tehdy jsem v hněvu odešel, neschopen snášet další její ubohé pokusy vymámit z mé rodiny a ze smečky další peníze.

Když jsem si vytáhl finanční záznamy smečky a uviděl časté velké převody na Elarin bankovní účet, v žilách mi koloval hněv.

Vlastními slovy řekla, že ani ty značné částky nestačí. Šlo jí jen o peníze!

Vím, že neměla nejlepší dětství, když vyrůstala jako adoptované dítě smečky, ale kde byl její smysl pro loajalitu ke smečce? Ke mně?

Ta zrada mě zasáhla tak hluboko, že jsem si hned tehdy přísahal, že Elaru o ruku nikdy nepožádám. Čert vem osudové druhy.

Nikdy jsem nečekal, že můj osudový druh bude zlatokopka. A pokaždé, když přijde výplata, je až příliš šťastná, že dostane šek. Je to jako sůl do ran, znovu a znovu.

Ale sakra, bylo těžké jí odolat. Přiznávám, nebyl jsem dokonalý anděl. Někdy, když jsem v blízkosti Elary, mě její vůně obklopí a mé instinkty, můj vlk, prostě převezmou vládu.

Sex byl úžasný. Lepší než úžasný.

Pasuje ke mně dokonale, přesně tak, jak bych od osudového druha očekával.

„Potřebujeme ji!“ zavrčí mi v hlavě můj vlk Bane.

Ale nemůžu dovolit nikomu, ani svému osudovému druhovi, aby využíval smečku EbonGrove.

Je to má zodpovědnost jako alfakrále chránit smečku nade vše. Obzvlášť před těmi, kteří by předstírali, že jim na mně a na smečce záleží, jen aby nás zaprodali, když se jim to hodí do peněženky.

Vexia je přesně to, co potřebuji, co smečka potřebuje, bez ohledu na to, co chce můj vlk. Vexia rozumí tomu, co obnáší vést smečku, protože vyrostla v rodině Alfy. Bude z ní skvělá Luna.

Vexia je nádherná a urozená. Je sladká a starostlivá. A má ty nezaměnitelné tmavě zrzavé vlasy… Tmavší než má Elara.

Byla dokonce tak laskavá, že se nabídla, že si s Elarou promluví, a já věděl, že její mírnost zabrání jakýmkoli trapnostem mezi těmito dvěma vlčicemi. Samozřejmě to nebude nejpříjemnější interakce, ale Vexia se přesto nabídla, že to vyřeší.

Která jiná vlčice by byla tak laskavá?

Když jsem Vexii po chvíli neviděl, šel jsem ji hledat. Našel jsem Elaru, jak sama pláče. Pohled na její slzy se mnou udělal něco divného, jako by mě u srdce píchlo.

Snažil jsem se ji co nejlépe utěšit, ale ona po mně hodila bankovní karty a utekla. Nikdy jsem ji takovou neviděl. Ve skutečnosti je to obvykle ta nejvyrovnanější a nejspolehlivější vlčice, jakou znám.

Něco ji muselo tak strašně rozhodit…

„Elaro! Osudová družko!“ Hlas mého vlka byl v mé mysli naléhavý.

Počkat… možná Bane nebyl jediný, koho Vexia rozrušila.

O tom to celé bylo? Pochopil jsem to všechno špatně?

Mohla by mě Elara skutečně milovat……?

Pohled Elary

Když jsem spěchala hotelem a toužila odejít, prošla jsem kolem několika pokojů, kde personál uklízel. Nemohla jsem přeslechnout část jejich hovorů, zatímco jsem se snažila zorientovat v labyrintu chodeb a najít cestu ven.

„Chci říct, že dělala tu věc se ‚zastupující Lunou‘ ROKY. Prostě jsem předpokládala, že požádá o ruku Elaru a udělají to oficiálně.“

„Jo, a dělala to skvěle. Musí to být ta nejlepší Beta, jakou smečka kdy měla. Ale… musí to být tím, že je nízkého původu.“

„To je pravda. Každý ví, že starší chtějí čistě urozeného dědice.“

Skvělé, i hotelový personál ví, že pro Zareka nejsem vhodná partie. Věděli to zřejmě všichni kromě mě.

„Ale ty PRO NĚJ jsi partie! Jsi jeho OSUDOVÁ DRUŽKA!“ zakřičela mi Lyra téměř do hlavy.

„No, jemu je to očividně jedno, že?!“ zařvala jsem na ni v duchu zpátky.

Nenapadalo mě nic jiného, co dělat, a tak jsem šla. Potřebovala jsem se hýbat. Potřebovala jsem si vyčistit hlavu a zbavit se té úzkostné energie.

Potřebovala jsem být pryč od všech.

Venku před hotelem už je tma a je hluboká noc.

Šla jsem a šla, dokud mě nohy neunesly dál. Opřela jsem se o lampu, nejistá si tím, kde přesně jsem. Podívala jsem se na své nohy, přemožena pocitem porážky.

Plakala jsem. Plakala jsem a plakala tak moc, až mě bolelo u srdce, bolely mě oči, bolelo mě všechno. Plakala jsem víc než kdykoli předtím ve svém životě.

Ani když jsem jako štěně osiřela, neplakala jsem takhle.

Nikdy mě to takhle nebolelo.

Napne mě na zvracení, vyčerpání a závratě z dřívějška na mě dopadly najednou. Zvednu ruku, abych si otřela slzu, a podívám se dolů na tu spoušť, kterou jsem nadělala na ulici.

Počkat… zvracení, únava, závratě… mně takhle špatně nikdy nebývá…

Je to… Mohlo by to být?

Kdy jsem to měla naposledy?

Když počítám dny od té doby a od té doby, co jsem měla naposledy sex se Zarekem, zasáhne mě mrazivé uvědomění.

Mohla bych… být těhotná?!