Elena se obloukem vrátila ke svému bytu a odemkla jednotku ve čtvrtém patře, o kterou se dělila se svými kamarádkami. Zula si boty a vplížila se dovnitř potichu, opatrná, aby nebouchla dveřmi pro případ, že by všichni ještě spali.

Ale když se otočila a uviděla tři páry očí zářících očekáváním, její plán na tichý příchod se rozplynul v dýmu.

„Ahoj holky,“ ušklíbla se Elena a tvář měla červenou jako to tričko s Angry Birds, které měla Saša na sobě přes šedé pyžamové kalhoty.

„Tady to páchne jako cesta hanby,“ nasála Lauren dramaticky vzduch a ostatní dvě propukly v záchvaty smíchu.

„No tohle,“ zamlaskala Saša nespokojeně jazykem. „Tolik k tomu, jak ses šetřila až do svatby!“

„Tvé svatozáře jsme tě zbavily,“ přidala se Callie a vzala jí krabici s muffiny, přičemž se zamračila, když nahlédla dovnitř. Nenáviděla jakékoli kupované dobroty, protože věděla, že by je udělala mnohem lépe. Ale dnes její zklamání, jak dala hlasitě najevo, nepatřilo muffinům.

„Vážně, se všemi těmi miliardami na účtech tě vyprovodil jen s deseti muffiny? Co se stalo s tím, že diamanty jsou nejlepším přítelem dívky? Kdo je ten chlap?“ Rozhodila dramaticky rukama, vrazila krabici Saše a zmizela za vchodem.

„Ty, mladá dámo, máš co vysvětlovat!“ Lauren popadla Elenu za ruku a odtáhla ji do obývacího pokoje, kde Callie seděla na šedém gauči ve tvaru L a s koleny u brady studovala nově vydanou kuchařku nějaké vyhaslé reality hvězdy.

Saša zůstala v kuchyni a uvařila všem kávu k muffinům. Byla „mámou“ skupiny a všechny hýčkala. Callie se ujala role „táty“ a udržovala všechny v lati. Lauren, to vzpurné dítě, je všechny držela v pozoru svými rošťárnami. A Elenina „svatost“, o kterou teď přes noc přišla, z ní dělala moudrou vědmu. Všichni za ní chodili se svými problémy, bez ohledu na to, že byla nejméně zkušená a nejnaivnější z nich čtyř.

„Nesmíte začít beze mě!“ zakřičela Saša z kuchyně a její hlas soupeřil s konvicí pískající na plynovém sporáku.

„Tak už nám to vyklop,“ Lauren prakticky poskakovala na svém místě na koberci s vzorem barevných cákanců.

„Není co vykládat,“ pokrčila Elena rameny a svezla se do tyrkysového křesla, kterému láskyplně říkaly „trůn“. Pořídily ho za hubičku na bleším trhu, když se poprvé nastěhovaly, a od té doby se o něj praly. Ne proto, že by bylo tak pohodlné, ale kvůli slunci, které proklouzávalo krajkovými závěsy v oknech za ním. Jejich byt byl hrozně studený, takže jakýkoli kousek tepla byl luxus. Po noci, kterou měla za sebou, si Elena myslela, že si zaslouží sedět na trůnu celý den.

„Jsem tu, příběh o panenské světici svedené protřelým princem může začít!“ vypískla Saša, když přispěchala s podnosem s kouřícími žlutými hrnky a ladícím talířem přetékajícím muffiny a dva dny starými mazanci.

„K žádnému svádění nedošlo!“ odsekla Elena a vzala si hrnek.

„Jasně, říká ten pach sexu, co z tebe táhne,“ přikývla Lauren nevinně.

Elena k sobě rychle přičichla, čímž vyvolala u svých kamarádek další vlnu chichotu.

„Nechte toho!“ našpulila rty a pila kávu. I přes všechno to mléko byla stále hořká. Saša kávu neuměla, a všechny to věděly, ale neustále jí tuhle posvátnou práci svěřovaly.

„Jen jedna otázka,“ lapala Callie po dechu, jak se snažila zároveň dýchat i smát. „Má tam dole taky tak zrzavé ochlupení?“

„Panebože, tys to fakt řekla!“ Saša se válela po gauči a slzy jí tekly po tváři.

„Bez komentáře!“ Elena zaťala zuby, ruce zkřížené na prsou a zírala přímo před sebe. Tohle by svým kamarádkám nikdy neřekla, a i když si myslela, že odpověď beztak znají, tak ano, jeho chloupky tam dole byly také ohnivé, ale v mnohem tmavším odstínu, a boha, jak moc ji bavilo se ho dotýkat.

Mezi stehny jí zacukalo známé vzrušení, když si vzpomněla, jak plná se cítila, když byl Dominic hluboko v ní. Kousla se do spodního rtu, aby potlačila zasténání.

„Eleno! Prober se, panebože, ty prakticky slintáš.“ Lauren vykřikla: „Na co jsi to myslela?“

„Na nic,“ zalhala rychle, tváře měla horké stejně jako tu vlhkost ve svém středu. Nechápala, jak může být tak vzrušená jen při pomyšlení na Dominica.

„Tak co? Jaké bylo tvé poprvé?“ zeptala se Saša a z očí jí zmizelo všechno pobavení. „Byl tak dobrý, jak se o něm traduje?“

Elena se na okamžik zamyslela; neměla žádnou předchozí zkušenost, se kterou by mohla srovnávat. Ale na své poprvé, kromě té bolesti a citlivosti, kterou cítila při každém pohybu, neměla žádné stížnosti. Nevadilo by jí to podruhé, potřetí a možná podesáté i posté. Dominic věděl, jak ji uspokojit, jak se jí dotýkat a jak ji přimět křičet. Jen ta její smůla, že je zadaný.

„Tak jaké to bylo?“ zeptala se Callie a Elena zamrkala, omráčená očekáváním v šesti očích, které na ní visely.

„No,“ posunula si brýle a stydlivě se kousla do rtu. „Bylo to nadpozemské.“

„Panebože!“ vykřikly její kamarádky sborově, skákaly a vrtěly se po celém pokoji.

„Uvidíš se s ním znovu?“ zeptala se Saša a v očích měla naději.

Elena zavrtěla hlavou a propukla v pláč.

„Proboha, to bylo tak dobré, že musíš plakat?“ zeptala se Callie, zatímco se k ní všechny natáhly a objaly ji.

„On se žení, holky!“ vzlykala, sople a slzy jí tekly po obličeji. „On se žení a já ho tak strašně chci! Chci, aby mi znovu udělal tak dobře!“

„Jak to myslíš, že se žení?“ Lauren měla oči rozšířené šokem. „Vždyť má to pravidlo devadesáti dnů.“

„Našel někoho, kvůli komu ho chtěl porušit,“ naříkala Elena dál, vzala si od Saši krabici s kapesníky a vysmrkala se. Na to, jak byla drobná, vždycky všechny ohromila těmi hlasitými, nepřirozenými zvuky, které při smrkání vydávala.

„To není možné,“ řekla Callie. „Neexistuje způsob, jak by se jednička mezi miliardářskými playboyi v Riverwoodu kdy oženila.“

„Žení se,“ trvala na svém Elena a začala vysvětlovat, jak se o jeho nadcházející svatbě dozvěděla.

„Takže proto tam byli? Aby oslavili jeho rozlučku se svobodou?“

Elena přikývla.

„A on si tě stejně vzal domů?“ soptila Saša. „Neuvěřitelné! To je ale hajzl!“

„No, já jsem si o to řekla,“ přiznala Elena. Bylo by tak snadné nechat veškerou vinu na něm, ale nemohla se k tomu přimět. Musela přiznat svůj podíl.

„Proč bys to dělala, když jsi věděla, že se žení?“ zeptala se Callie trpělivým tónem a hladce přešla do své role „táty“.

„Chtěla jsem být trochu lehkomyslná!“ vykřikla Elena a šokovala všechny svým nečekaným vztekem. „Čtyřiadvacet let jsem byla hodná holka, dodržovala všechna pravidla, šetřila se pro toho pravého a co z toho sakra mám? Zrušené zasnoubení měsíc před dnem, který měl být nejšťastnějším v mém životě.“

„Eleno, to je mi tak líto,“ řekla Callie tiše.

„Kdyby všichni hráli fér a drželi se pravidel, teď bych byla v Řecku a užívala si líbánky se svým novomanželem,“ řekla Elena. „Vím, že to bylo špatné a neměla jsem to dělat, a teď jsem stejně hnusná jako Tessa, protože jsem spala s cizím chlapem. Ale už mě nebavilo hrát fér a bolelo mě to. A víte co, aspoň sedm hodin jsem byla v Dominicově náručí šťastná. Bože, byla jsem tak šťastná, a teď cítím jen tu samou prázdnotu, jakou cítím posledních šest týdnů.“

„Páni,“ řekla Saša. „Vypadá to, že v tom v tom chlapovi lítáš až po uši.“

Její slova Elenu naprosto vyvedla z míry a nechápala, jak k tomu závěru Saša vůbec došla.

„Ne. Dominic byl jen náplast. Pořád miluju Sebastiana.“

„Proto pořád nosíš tohle?“ Lauren probodla pohledem prsten s diamantem v princess brusu, který se jí třpytil na prstě.

„Musíš ho sundat,“ zopakovala Callie to, co říkala už několik posledních týdnů.

A jako v poslední době pokaždé, Elena odmítla jejich dobře míněnou radu poslechnout. Věděla, že nechat si ten prsten je nevkusné jako prase a měla by ho vrátit. Ale byla to jediná hmatatelná věc, která jí připomínala, že ty poslední čtyři roky byly skutečné, že jejich láska byla pravá a že pro Sebastiana kdysi něco znamenala.

Kdyby jí nechal Snížka, maltézského psíka, kterého si společně adoptovali z útulku, kde dělali dobrovolníky, prsten by mu vrátila.

„Jdu si lehnout,“ řekla, dopila kávu a položila hrnek na bambusový konferenční stolek, který Saša dostala od rodičů.

„Uvidíš se dneska s rodiči, máme tě pak vzbudit?“ zavolala za ní Lauren a Elena jen odmítavě mávla rukou. Její rodiče jí víceméně jasně naznačili, že konec jejího zasnoubení byla výhradně její chyba. Neměla náladu na další sezení plné obviňování a srážení sebevědomí, převlečené za dobře míněný oběd.

V pokoji zatáhla závěsy, zavrtala se pod těžkou, pestrobarevnou duchnu a miliony polštářků na své posteli s nebesy a proplakala se k spánku.

Poslední rozumná myšlenka, kterou měla, než její neklidnou mysl zaplnily sny o Dominicovi, byla, jestli ještě někdy pocítí povlečení s tak vysokým počtem nití.