„Jestli jsou tu všichni trestaní pokojem ve třetím patře, pak by ho měl dostat i Kael. Je jeden z nás.“

„Ó, vážně je?“

Mrazí mě z toho alfova tónu. Pomalu se postavím s taškou v ruce a sleduji a poslouchám další kroky hlavního alfy. Bylo běžné, že hlavní alfa zacházel s hostující smečkou jako s jedním celkem, místo aby se snažil rozlišit dobré adepty od špatných.

„A co přesně by mě mělo vést k tomu, abych si myslel, že je jeden z vás?“ ptá se překvapivě pomalu a rozvážně a čeká, až někdo odpoví.

„Je to alfův syn. Samozřejmě, že je členem Karmínového tesáka,“ odpoví Draxos, jeden z dalších potížistů.

„To, kdo je jeho otec, z něj automaticky nedělá jednoho z vás. Nikdy za všechny ty roky, co vedu tento program, jsem neviděl člena smečky, se kterým by se zacházelo s takovým ponižujícím a dehonestujícím nedostatkem respektu. Záměrně degradovat nejen jiného vlka, ale vlka, se kterým jste pravděpodobně vyrůstali, tím, že se pokusíte zničit jeho majetek, to NENÍ chování k někomu, kdo patří mezi vás. Takže, protože mi všichni tak brzy po příjezdu dáváte najevo, že ho odmítáte, myslím, že by bylo ode mě chytré udělat totéž.“

Dech se mi zadrhne v hrudi, protože vůbec nechápu, co se chystá udělat. Budu z programu vyřazen? Mnohokrát mi bylo řečeno, že pokud vás z programu pro bojovníky vyřadí v prvním týdnu po příjezdu na jejich území, je to automatické vyřazení z celého programu. Že Syndikát neschválí žádné další žádosti o jiný běh.

Ucítím na své ruce Dravenovu dlaň, když mi z ruky bere těžkou sportovní tašku plnou mokrého oblečení.

„Pojď. Půjdeme blíž, ať víme, co se děje.“

Jsem uzlíček nervů a nedokážu skrýt třes rukou ani strach v očích. Draven se zastaví, krátce si mě prohlédne a pak zašeptá.

„Kaeli, co se děje?“

Mé oči se setkají s jeho, zatímco také šeptám.

„Nejsem připravený odejít. Právě jsem se odtamtud dostal.“

„Můj otec by to neudělal. Nic jsi neprovedl. Jen zůstaň u mě, vedeš si dobře. Zdá se, že tě úzkost přepadne velmi snadno. Bereš na to nějaké léky?“

I když jsem nechtěl přiznat, že jsem v troskách, kdykoliv jsem v centru pozornosti někoho vyššího než gama, nechci alfovu synovi ani lhát. Aspoň ne úplně.

„Obvykle beru několik léků na zmírnění sociální úzkosti a OCP. Xanax, když je to během dne opravdu zlé, ten si beru na noc.“

„Teď ho zjevně nebereš, proč?“

„Test na drogy. Nechtěl jsem, abyste si o mně mysleli, že jsem magor, kdyby se to v něm ukázalo.“

Alfa Draven s mírným uchetnutím zavrtí hlavou.

„Stačilo nám to říct. Je to přímo v přihlášce.“

Zavrtím hlavou a držím krok s alfou Dravenem, když se vracíme ke zbytku skupiny.

„Můj táta extrémně kontroluje, do kterých smeček chodím na trénink. On je ten, kdo pokaždé vyplňuje přihlášku a posílá ji Syndikátu. Ví, že beru léky, ale trvá na tom, abych je nebral. Doktor Tyrell domlouvá v nemocnici Karmínového tesáka, aby mi léky zajistili, ale ne vždycky se tam dostanu, takže moje užívání je nepravidelné.“

Alfa Draven se náhle zastaví, čímž mě donutí také zastavit, a otočí se ke mně. Podívá se mi do očí, načež já odvrátím zrak k zemi.

„Promluv si s mým tátou, Kaeli. Pokud víš, co jsi bral, může ti ty léky znovu sehnat.“

Poté, co přikývnu, se znovu rozejde. Pokyne mi, abych se postavil stranou od zbytku skupiny, a zůstane u mě, abych tam nebyl sám.

Mlčky sleduji, jak jeden z mužů doprovázejících alfu zvedá tašku. Okamžitě ji poznávám jako svou. Úlevou si vydechnu, že tuhle nenašli také.

„Kaelen Varak,“ zvolá vlk.

„Zde,“ ozvu se a lehce mávnu rukou.

Vidím, jak ten, co drží tašku, ji předává dalšímu, který zamíří ke mně s klíčem v ruce.

„Luciane.“

Zastaví se dřív, než udělá dva kroky od alfy.

„O něj a o přidělení jeho pokoje se postarám osobně. Vezmu mu jeho věci, až budeme hotovi.“

Podívá se mým směrem, než znovu promluví.

„Kaelen Varak?“

Zní to jako otázka, jako by hledal ověření. V odpověď přikývnu.

„Máš ještě něco?“

„Ne, pane,“ řeknu a zavrtím hlavou.

Kývne na mě a vlk u zavazadel vyvolá další jméno. Předá batoh alfu Vanceovi. Zavazadla jsou položena k nohám Draxose, když mu předávají nový klíč. Proces se opakuje, dokud každý kus zavazadla není u svého majitele, načež se alfa znovu ujme slova.

„Za normálních okolností přistupuji ke každému adeptovi v mém programu jako k jednotlivci. V tom budu pokračovat i u hlavních pravidel, u kterých nemám žádnou toleranci. Jsme smečka, se kterou se vychází velmi snadno, pokud nebudete krást, prát se, znásilňovat, brát drogy nebo se opíjet pod obraz. S tím, co bylo řečeno – od nynějška vás všechny budu velmi pozorně sledovat, protože jste neudělali dobrý první dojem a mám pocit, že s vámi budou potíže. Za drobná provinění – pokud se ho dopustí jeden z vás, ponesete disciplinární tresty všichni.“

„To proto jsme teď ve třetím patře?“ přeruší ho znechuceně Draxos.

„Přesně tak, Draxosi. Pokoje v prvním patře mají výhody. Proto se je snažíme zaplnit jako první. Protože můj syn už musel rozhánět dvě bitky mezi vámi, celá skupina tyto výhody obětuje a stěhuje se do třetího patra. Jakékoli další stížnosti na následky, které jste si sami způsobili, se setkají s dalšími tresty.“

„A co Kael? Je to syn alfy. Je jeden z nás.“

Tyran se mě znovu pokouší zatáhnout do jejich následků.

„Jak jsem řekl dříve. Protože tu všichni tak toužíte Kaela ze smečky vyvrhnout, nebylo by jako pro hlavního alfu tohoto území správné, abych s ním zacházel jako s členem vaší smečky. Po dobu jeho pobytu zde bude Kael uznáván jako člen smečky Karmínového tesáka...“

Viděl jsem, jak se všem mým spolubojovníkům na tvářích rozhostily úsměvy, když to řekl.

„Ale to bude sloužit výhradně pro účely dokumentace a hlášení Syndikátu. Dávám přednost tomu, aby se s každým zacházelo jako s jednotlivcem, a to budu dělat i s Kaelem. Jakékoli výhody nebo tresty, které obdrží, budou záležitostí mezi ním a tím, kdo je uděluje. Tudíž nikomu jinému nepřísluší o tom vědět.“

Nikdy jsem neviděl, aby se šok v tvářích rozlil tak rychle, jako když dokončil své rozhodnutí o mně.

„Jen polovina z těch čtyřiadvaceti vlků je skutečně ze smečky Karmínového tesáka. Zbytek z nás je ze smečky Srpkového údolí. Proč jsme zatahovaní do následků Karmínového tesáka?“

„I když se omlouvám za nepříjemnosti, které to způsobuje, byl jsem teprve před několika minutami upozorněn, že smečka Srpkového údolí nebyla schopna dokončit registraci včas, aby se mohla tohoto běhu zúčastnit, takže alfa Varak podal všechny přihlášky u Syndikátu takovým způsobem, že vás všechny hodil do jednoho pytle jako jedinou smečku. U smeček, které jsou v úzkém kontaktu, je zcela běžné, že se pro účely programu spojí, zvláště pokud mají z každé smečky jen malý počet vlků. Bude mi trvat nějaký čas, než zjistím, kdo je ze které smečky, takže vás prosím o trpělivost.“

Nemůžu si pomoct a nakloním hlavu, zatímco studuji alfu, který se ke mně blíží. Instinktivně udělám krok zpět, když se zastaví necelou stopu ode mě, a rychle odvrátím oči.

„Uklidni se. Myslím to vážně, co jsem řekl.“

Mírně přikývnu, ale hlavu i oči držím v podřízenosti dole. Bez varování ucítím jeho ruku na své bradě. Bez přemýšlení přehnaně zareaguji na alfův dotek a bojuji, abych se mu vytrhl. Velmi rychle mi rukama sevře obě zápěstí a přitiskne mi je k hrudi. Slyším, jak se ostatní adepti smějí a pošklebují se mi.

„Alfův syn je takové mimino, tak slabý, že se bojí alfy.“

„Dost! Netoleruji šikanu jakéhokoli druhu!“

Nemůžu si pomoct a přikrčím se před jeho hřímavým hlasem a aurou alfy. I když je jeho silná aura stále přítomna, dokáže ztišit hlas na snesitelnější úroveň, když promluví přímo ke mně.

„I když se zdá, že se mě opravdu bojíš, protože tohle je velmi silná reakce. Pustím tě, až se uklidníš a ukážeš mi, že se ovládáš.“