(Pohled Kaela)

Následuji alfu Demetria a jeho syna kousek přes hlavní halu v prvním patře. Zastaví se u prvních dveří, na kterých je uprostřed přišroubované číslo 101A. Zastavím se pár stop od nich, protože raději si od všech udržuji odstup. Přibližuji se jen k těm, které jsem už nějakou dobu pozoroval a mám motiv se od nich učit.

Slyším krátké pípnutí a pak zvuk odemykání dveří. Alfa stiskne kliku a nechá dveře otevřít, pak se na mě podívá a vybídne mě, abych vstoupil.

Postupuji opatrně, protože mě otec ještě nikdy nezbil tak silně před odjezdem na území jiné smečky. Myslel bych si, že riziko, že jiný alfa odhalí můj tajný vztah s otcem, bude pro něj příliš vysoké na to, aby byl tak neopatrný. Přesto se bití s každou další smečkou, do které mě poslal, jen zhoršovalo. Když k tomu připočtu odpírání léků a náročnost skrývání mých zranění, usnadňuje jim to odhalit zneužívání, kterým trpím, mnohem dříve. Jsem si jistý, že tenhle alfa už pochopil, že jsem týraný, a to jsem tady sotva hodinu. Začíná mi být jasné, že program pro bojovníky používá jako nový způsob, jak mě trýznit. Nedokážu spočítat, kolikrát mi řekl, že jsem příliš slabý na to, aby mě jakýkoli alfa přijal do druhého běhu, a zdá se, že pokaždé, když se vrátím, musím řešit slídění Syndikátu. Dokud jsou tam oni, zdrží se mého týrání, ale v okamžiku, kdy odejdou, mě připoutá a bije třikrát až čtyřikrát týdně, dokud se nerozhodne poslat mě na další běh. Takže pro mě není těžké se sbalit, když mi táta řekne, že půjdu do jakékoli smečky, kterou v pořadí vybere. Potřebuji se od něj dostat pryč stejně zoufale, jako on nesnáší vidět můj obličej na svém území.

Ve jdu několik stop do pokoje a úplně opomenu hledat vypínač. Právě když pokládám batoh na postel, poleká mě rozsvícení světla. Rychle se otočím a vidím, že alfa i jeho syn vstoupili do pokoje se mnou. Alfa se na mě usměje, ale neřekne nic. Zdá se, že začal znovu pozorovat. Otočím se a začnu se pomalu pohybovat po místnosti a všechno si prohlížet.

„Bylo by v pořádku, kdybych dal tvoje mokré věci do pračky?“

zeptá se alfa Draven, čímž mě přiměje ztuhnout a podívat se na něj. Nervózně se uchechtne, zatímco ho studuji s hlavou nakloněnou na stranu.

„Zdá se, že ses nesetkal s velkou laskavostí.“

Lehce si zamručím pod fousy a nervózně si přejedu rukou po levé straně hlavy.

„Ne od alf,“ promluvím potichu. „Ano. Ocenil bych to. Říkal jste, že tu máte mýdlo a další věci?“

„Ano, ukážu ti, kde to je, až si to tu trochu prohlédneš.“

Přikývnu a alfa Draven zamíří k velké skříni v zadním rohu místnosti. Sleduji, jak ji otevírá a odhaluje pračku a sušičku v plné velikosti, postavené na sobě.

„Pustím to na rychlé máchání, než to vypereš pořádně.“

Znovu přikývnu s tichým díkem. Prohlídka velkého pokoje odvedla mou mysl od událostí, které se právě staly, a zdá se, že alfa postřehl mé uklidnění.

„Kaeli, je velmi důležité, abys mi řekl pravdu. Slibuji ti, že nic, co mi řekneš, nepovede k tvému vyřazení z mého prvního běhu. Jediné věci, za které tě vyřadím, jsou krádež, rvačka, znásilnění, rekreační drogy nebo opíjení se do němoty. Nic z toho netoleruji. Takže, bereš obvykle léky na úzkost?“

Ztuhnu ve dveřích koupelny.

„Ano, pane.“

Mluvím potichu, stydím se přiznat, že mám problém.

„Není to nic, za co by ses měl stydět, ale je důležité, abych věděl, co bereš a v jakém dávkování.“

Pomalu zavrtím hlavou, než znovu promluvím.

„Za posledních několik let jsem vyzkoušel několik různých kombinací léků. Doktor Tyrell má tendenci kombinaci měnit pokaždé, když mě otec donutí je vysadit, a snaží se najít kombinaci s nejmenším množstvím vedlejších účinků. Poslední sada tří s buď Xanaxem, nebo Valiumem na pomoc v noci během opravdu těžkých dnů mi dělala moc dobře. Minimální vedlejší účinky ve srovnání s jinými kombinacemi a nebyl jsem jako zombie ani jsem se necítil zdrogovaný. Vlastně jsem byl blízko k....“

Mé myšlenky se rozutečou, zatímco procházím zbytkem pokoje.

„Cítil ses blízko normálu?“

Alfa dokončí větu za mě. Souhlasně přikývnu a pokračujeme v rozhovoru.

„Jak dlouho jsi bez nich?“

„Tři, skoro čtyři měsíce. Můj otec je stále neodbytnější v blokování všech mých snah se k nim dostat, když jsem doma.“

„On nechce, abys ty léky bral?“

„Ne. Říká, že brát léky je přiznání slabosti, a odmítá tolerovat jakékoli projevy slabosti u svého syna.“

„Víš, co jsi bral?“

Povzdechnu si a zavrtím hlavou.

„Dokážete najít telefonní čísla na doktory v různých nemocnicích?“

Tentokrát se na mě alfa podívá s nakloněnou hlavou. Nemůžu si pomoct a oplatím mu zvědavý pohled, zatímco čekám na jeho odpověď.

„Měl bych mít dost konexí na to, abych nějakého doktora vypátral. Máš jméno?“

„Tyrell. Dr. Alaric Tyrell v nemocnici Karmínového tesáka. Pravděpodobně doporučí jinou kombinaci, protože největší problém, který s nimi zřejmě mám, je jídlo.“

„Děkuji.“

Usměje se na mě a přikývne.

„Řekneš mi, proč ty léky bereš?“

Zeptá se pomalu na tu jedinou otázku, na kterou nechci odpovědět. Pomalu zavrtím hlavou.

„Omlouvám se, alfo, nemůžu. Nečekám, že to pochopíte, ale nemůžu. Prostě nemůžu.“

„Nemyslel jsem si, že to uděláš. Důvěra se snadno ztrácí, ale těžko získává. Doufejme, že časem uvidíš, kdo jsem, a změníš názor. Mé dveře jsou vždy otevřené.“

Mlčky přikývnu v tichém poděkování a čekám, co přijde dál.

„Začíná být pozdě, takže co kdybychom tě vzali ven k tomu stolu s jídlem. Vezmi si, co chceš, máš tu lednici o velikosti jako v bytě, kam si můžeš jídlo a pití schovat. Pytle s ledem máme v jídelně u hlavní budovy smečky. Zítra si jeden můžeš vzít u večeře a přinést si ho sem. Máme také jednorázové kelímky, talíře a plastové příbory, které si můžeš vzít. Úklidové prostředky jsou v komoře vedle schodů. Osobní potřeby jsou v komoře na opačné straně. Neváhej si vzít, co potřebuješ. Pokud budeš potřebovat něco konkrétního, dej vědět mně nebo některému z trenérů a my se ti to pokusíme sehnat. Draven a Donovan tu budou v sedm, aby všechny odvedli do hlavní budovy na snídani. Budou to dělat každý den tento týden, pak už to bude na vás. Očekává se, že až tam dorazíte, budete osprchovaní a připravení začít trénink, i když když je tohle místo plné, někteří adepti dávají přednost večerní sprše před ranní. Přijdu pro tebe u snídaně, tak si vezmi jídlo, v klidu se najez, a až budeš hotov, sejdeš se se mnou v mé pracovně. Nechám k nám připojit svého hlavního lékaře z lékařského křídla při hovoru s doktorem Tyrellem. Nasadím ti ty léky zpátky, dokud jsi tady. Není důvod, abys takhle trpěl.“