Kapitola 3: U nás pracovat nemůžeš

Elora

„Tak,“ řekl Ronan a ukázal směrem do pokoje.

„Je to krásné a luxusní, bude náš byt taky takový? Jak si to můžeš dovolit?“ musela jsem se zeptat.

Pokoj byl laděn do jemných zlatých tónů s osvětlením a byla v něm ta největší postel, jakou jsem kdy viděla.

„Ne takhle nóbl, ale je v téhle budově,“ řekl.

„Počkej, cože? Myslela jsem, že budeme bydlet…“ Nedokončila jsem větu, než zavrtěl hlavou.

„Kaelen měl pádné argumenty o tom, že tohle je bezpečnější čtvrť, navíc s těmi luxusními galeriemi a všemi těmi obchody. Nedokážu si představit, že by se ti to nelíbilo.“ Zúžil na mě oči.

Kaelen navrhl, abychom bydleli v téhle budově? To je zajímavé.

„Takže se ptám znovu, jak si to můžeš dovolit?“ Zkřížila jsem ruce na prsou.

Ušli jsme do pokoje jen pár kroků, ale já se otočila, abych si ho pořádně prohlédla. Znovu na mě zúžil oči.

„Jsem teď úspěšný obchodník, Eloro, a dokážu se o nás postarat,“ odpověděl.

„V jakém oboru?“ dotírala jsem dál.

„Voss Group vlastní mnoho firem a Kaelen pomáhá své rodině spoustu z nich řídit. Já jsem teď jeho pravá ruka. Takže ano, můžu si to dovolit,“ řekl se svým pověstným postojem.

„Vágní,“ zamumlala jsem, ale nechala to být. To jméno si vygooglím, jakmile vytáhne paty z pokoje.

„Dobrá, musím na chvíli ven, ale na večeři se vrátím a budeme mít příležitost si popovídat, platí?“ Vytáhl z kapsy telefon, něco zkontroloval a já se zamračila.

„V kolik to bude? Už teď je pozdní odpoledne,“ podotkla jsem.

„Tohle je Chicago, takže večeře v osm tu není nijak pozdě,“ poznamenal, věnoval mi svůj arogantní úškrn a otočil se ke dveřím.

„Jo,“ zastavil se ve dveřích.

„Nesahej na Kaelenovy věci, nemá rád lidi ve svém osobním prostoru. Dělá nám velkou laskavost, tak buď hodná.“ Varoval mě. Cítím, že se ke mně pořád bude chovat jako k dítěti.

Rozhlédla jsem se po tom čistém, krásném pokoji, pokrčila rameny, svalila se na postel a vytáhla telefon. Do vyhledávače jsem zadala Voss Group of Company a ušklíbla se, když jsem uviděla tu nejneurčitější odpověď. Soukromě vlastněno, nic konkrétního, ale čím méně informací mi dávali, tím víc jsem chtěla pátrat.

Nakonec jsem se osprchovala a nachystala se na večeři v osm. Nebyla jsem si jistá, jestli půjdeme ven, nebo ne, silně jsem pochybovala, že Ronan rád vaří. Protože jsem měla záminku pro hezké šaty, vyparádila jsem se, a když jsem pár minut před osmou zaslechla cinknutí výtahu, vydala jsem se dolů, abych se bratra zeptala, kam půjdeme jíst. Na úpatí schodů jsem se zarazila, když jsem si uvědomila, že to není můj bratr. Byl to ten úchvatný Kaelen Voss.

Při pohledu na něj se mi rozbušilo srdce a všechny mé šílené sny se mi prohnaly míchou. Tvář ve tvaru diamantu s ostře řezanými a výraznými čelistmi, sexy hříšné oči barvy lesní zeleně – ty si pamatuji ze svých snů. Ostře řezané růžové rty a strniště ladící k jeho lesklým černým vlasům. Tetování na kloubech, masivní prsten a žilnaté ruce. Děláte si srandu? Postava jako samotný ďábel, tenhle chlap byl vytesán pro hřích. V každém filmu by byl tím sexy záporákem. Má příliš temné kořeny na to, aby byl hrdinou příběhu, je to cítit z jeho aury.

Oblek dával vyniknout jeho skvěle stavěnému tělu. Stál s nohama rozkročenýma, jako by věděl, že bez ohledu na to, kde stojí, má největší péro v místnosti. Takové vyzařoval vibrace a sakra, bylo to sexy. Zastavil se v obývacím pokoji vedle schodiště, po kterém jsem scházela, a teď v tom širokém postoji s rukama v kapsách si mě otevřeně prohlížel od hlavy až k patě. Tváře mě trochu pálily a v rozkroku mi při pohledu na něj a ty jeho hříšné oči zavibrovalo. Je mu dvaatřicet a je to chlap každým coulem, každým centimetrem alfa samec.

„Ehm, ahoj,“ zakoktala jsem. Jeho tělo se nepohnulo, jen oči, a ty se vrátily k mému obličeji, když jsem znovu promluvila.

„Já jsem Elora…“ hlas mi zanikl, cítila jsem se bezdůvodně nejistá. Jeho pohled je zastrašující a celé mé tělo na něj reagovalo.

„Vím, kdo jsi,“ řekl svým hlubokým sexy hlasem.

Samozřejmě že ví, potkal mě před pár lety, jsem idiot. Jen jsem tam stála jako přimražená na posledním schodě a nevěděla, jak dál.

„D.. díky, že tu můžeme zůstat,“ zamumlala jsem.

Věděla jsem, že zním směšně, trochu jsem panikařila, protože to byl ten nejhezčí chlap, jakého jsem kdy viděla. Jen se na mě díval, aniž by promluvil, a mé tělo na to reagovalo tolika způsoby. Na má slova stroze přikývl a náhle se ke mně otočil zády a zamířil k tomu, co jsem teď poznala jako jeho bar. Vytáhl luxusní láhev a nalil si trochu alkoholu. Nic mi nenabídl, ani mi nevěnoval víc pozornosti. Vážně, to je všechno?

Kaelen byl ve svém mlčení a mocné přítomnosti tak zastrašující, že jsem tiskla stehna k sobě, aby mi neuniklo to mokré vlhko. Došlo to tak daleko, že jsem to už nemohla vydržet a musela jsem se odplížit do pokoje, abych se schovala a ulevila si od té sexuální frustrace. Sešla jsem dolů, až když jsem uslyšela bratrovo volání; byl v uvolněnější verzi svého obleku.

„My nejdeme na večeři ven?“ zeptala jsem se a dívala se na to, jak jsem teď přestrojená.

„Říkal jsem si, že bude klidnější si popovídat tady. V téhle budově máme vlastního kuchaře a objednal jsem pro nás nějaké jídlo,“ zamumlal a já přikývla.

Pořád jsem cítila Kaelenův pohled někde za bratrem, ale odmítala jsem se na něj podívat, soustředila jsem se na Ronana.

„Máš s tím problém? Chceš jít ven?“ zeptal se, protože si mé tiché chování vyložil jako rozmrzelost, ale já nebyla rozmrzelá. Jen jsem byla z jeho nejlepšího přítele úplně hotová.

„Ne, je to fajn, máme si o čem povídat,“ souhlasila jsem a následovala ho do jídelny, kde už bylo všechno nádobí rozloženo na stole.

Uviděla jsem prostřeno pro tři a srdce se mi rozbušilo. On bude jíst s námi? Nebylo překvapením, že si sedl do čela stolu, Ronan a já jsme byli spíš uprostřed stolu naproti sobě. Elegantní lustr mě na pár vteřin donutil zírat vzhůru, než jsem si uvědomila, že bratr něco řekl.

„Jez,“ zamumlal a už se mi snažil nakládat jídla, která chtěl, abych ochutnala.

Kaelen zůstal naprosto zticha, nabral si steak a přílohy a maso krájel jako máslo, přičemž zdánlivě ignoroval náš rozhovor, jako bych tu ani nebyla.

„Prcku, jaký máš plán? Chceš si dát nějaký čas pauzu a odpočívat, nebo dál studovat? Nebo si najít práci? Je to na tobě a já nás můžu finančně zajistit oba. Nemusíš se cítit k ničemu zavázaná.“ Bratr mě těmito slovy překvapil.

„Ty mě necháš se flákat?“ povytáhla jsem na něj obočí.

„Takhle bych to nenazval, dlouho jsi tvrdě pracovala a myslím, že je čas si oddechnout,“ připomněl mi a znovu se cítil provinile, i když by neměl.

„Určitě v nejbližší době nenajdu místo jako módní návrhářka, ale ráda bych pracovala, abych si vydělala nějaké vlastní peníze,“ řekla jsem pomalu, aniž bych vzhlédla od talíře. Připadalo mi, jako bych prosila o dovolení, a to se mi nelíbilo.

„Jako co?“ zeptal se a pozvedl sklenku vína. Páni, on teď pije víno.

„Doufala jsem, že mě necháš pracovat v jedné ze svých firem, ale ještě jsi mi neřekl, v jakém oboru…“ hlas mi zanikl.

Srdce se mi sevřelo, když jsem si všimla, že Kaelenovy oči vzhlédly k mým. Skoro jsem zapomněla, že tam je, protože mě ignoroval. Hádám, že tuhle část slyšel a byla to jeho firma, ne bratrova. Ronan se zamračil.

„Nechci, abys pro nás pracovala.“ Tuhle myšlenku rychle utnul.

Kousla jsem se do rtu a snažila se rozhodnout, jak v tom dál pokračovat, aniž bych někoho vyprovokovala. Příliš jsem se bála, a tak jsem od dalších slov upustila a v mém tichu si bratr odfrkl.

„Můžu promluvit s pár přáteli a zjistit, jestli někdo někoho neshání,“ řekl a já jen pokrčila rameny, že souhlasím.

„Mám pocit, že ani nevím, na co se tě ptát. Ano, mluvíme spolu, ale ne dost na to, abych věděla, co se děje v tvém každodenním životě,“ zamumlala jsem a on se znovu zatvářil provinile.

„Ale mám nějakou praxi, při škole jsem pracovala jako barmanka,“ řekla jsem a znovu jsem se na něj nepodívala.

Zaměstnávala jsem se jídlem. Pokud se na mě Kaelen díval, nevěděla jsem o tom, protože jsem se úplně odřízla od pohledů na tu stranu stolu. Nechci být v přítomnosti svého bratra zase za trosku.

„Pokud má zkušenosti s barmanstvím, může pracovat v The Nocturne Lounge,“ vložil se do toho hluboký hlas, a když jsem vzhlédla, Kaelen se díval na mého bratra, ne na mě. Ronan si vyhrnul už tak vyhrnuté rukávy a zavrtěl hlavou.

„Ne, nechci, aby pracovala v žádném z našich podniků,“ vyštěkl.

Proč? Jsou to špatná místa? Sakra, chci vědět, co skrývá. Je to něco jako porno nebo něco tak divného? Byla bych hluboce zhnusená, kdyby to tak bylo, ale zmínil barmanství, takže možná ne.