Kapitola 5: Je k sežrání

Kaelen

Byl jsem v kanceláři v The Viridian Lounge, protože se otevírá až později večer. Tady můžu mít klid a pohodu, mám schůzku s nějakými spojenci. Osvědčili se mému impériu už dávno, v době, kdy v čele všeho stál můj otec. Otec miluje provozování kasin. Nechal mě odsloužit si čas v armádě, stejně jako jeho otec nechal jeho. Pak strávil roky tím, že na mě pomalu přenášel veškerou zodpovědnost, až jsem vystoupil z pozice podšéfa a stal se Donem, a to tím nejmladším v historii.

Můj otec je spíše mým consigliere, mou radou a poradcem a jedním z mužů, kteří mohou zpochybnit mé rozhodnutí a názory. Otec skončil se synem a dvěma dcerami, takže teď jsem Donem já a syn otcova bratra, Vittorio, je můj podšéf a Ronan je jedním z mých Capo, ale upřímně je spíš jako moje levá ruka. Obvykle je se mnou a dělá něco přímo pro mě, i když technicky není rodina. Je to ale zasvěcený muž, složil omertu a v armádě jsem mu svěřil svůj život, což dělám i teď. Vím, že je v hlavě stejně poznamenaný jako já, vím, že udělá, co je potřeba.

Mé impérium není malé. Voss Group vlastní noční kluby, sex a BDSM kluby, restaurace, kasina a firmy na zpracování odpadu. To byla úplně samostatná věc, ale velmi užitečná operace. Noční klub Viridian Lounge byl první oficiální podnik, který jsem po odchodu z armády převzal úplně celý, takže asi proto sem chodím jako do svého hlavního kancelářského prostoru. Jsem pořád všude možně, na všechno dohlížím, i když jsem šéf a mohl bych nechat ostatní, aby řídili všechno pode mnou. Jsem posedlý kontrolou, perfekcionista, noční můra pro každého, kdo se mi sere do mých věcí. Pořád na všechno dohlížím.

Ronan přísahá, že vyhořím, ale moc dobře ví, že ve všem, co dělám, vynikám. V armádě jsem byl nejlepší ve třídě a vyhlédlo si mě námořnictvo, kde jsem se připojil k výcviku speciálních jednotek. I tam jsem se stal nejlepším v ročníku. Jsem fyzicky velmi zdatný, mentálně pevný jako skála a agresivita je můj přístup k téměř všemu. Jsem v oboru, který si všechno bere silou. Pro tyhle sračky ale žiju, jsem v tom sakra dobrý. Pět legálních podniků mám jako dokonalou operační zástěnu pro své nelegální obchody. Mám lidi, kteří vedou dovozní, vývozní a spediční firmy. Mám přátele na velmi vysokých místech.

Díky působení u speciálních jednotek mám spoustu hlubokých temných tajemství a spoustu speciálních přátel, miliardáře, politiky a další elitu, o tom nemáte ani ponětí. V tomto životě by na mě nemohli ušít žádné obvinění z organizovaného zločinu. Rodina Vossů je teď příliš silná a nemůžu ani tvrdit, že jsem ji vybudoval já. Můj dědeček a jeho otec před ním se v organizovaném zločinu pohybovali celá desetiletí, ještě v dobách, kdy mafie otevřeně řádila v ulicích a vše ovládala. Teď to děláme tišeji, ale stejně nebezpečně.

V kanceláři jsem seděl za masivním stolem, zatímco Ronan seděl naproti mně v koženém křesle. Byl rozvalený a ztracený v myšlenkách.

„Kde se touláš hlavou?“ zeptal se jsem se.

Pokud se máme později setkat s Crimson Cobras, potřebuji ho soustředěného. Roztržitá hlava je mrtvá hlava. Probral se a urovnal si klopy kabátu.

„Nic, jen jsem přemýšlel, co mám dělat se ségrou,“ odbyl mě. Opřel jsem se o stůl a palcem si přejel po drsném strništi.

„Říkal jsem ti, že může pracovat pro nás, barman není do toho životního stylu zapletený a ty to víš,“ řekl jsem.

„Jen nechci, aby se Elora zapletla do čehokoli, co souvisí s organizovaným zločinem, ať už legálním, nebo ne,“ vyštěkl a věděl, že se chystám argumentovat přesně tím.

Viridian Lounge je plně funkční legální podnik, to špinavé pozadí běžný zaměstnanec nepostřehne.

„Říkal jsem si, že se zeptám Zareka, jestli pro ni nemá něco v salonu,“ řekl, vstal z křesla a vytáhl telefon. Zamračil jsem se.

„Proč zrovna jeho?“ zeptal jsem se a on pokrčil rameny.

„Tam si necháváme dělat tetování, je to můj velmi blízký přítel a oni s mafií nemají nic společného.“

Chápal jsem jeho pohled, ale nevím proč, ten nápad se mi nelíbil. Nechal jsem si to ale pro sebe, protože do toho mi nic není a ani z toho svou věc dělat nechci. Mám vlastní starosti.

Překvapilo mě, když jsem slyšel, že se jeho sestřička stěhuje do Chicaga. Ronana znám od prvního výcviku speciálních jednotek, kdy nás dali do stejné skupiny, což bylo nejméně před osmi lety, a tu holku jsem viděl jen jednou. Znám jeho rodinnou historii, i když o detailech o své sestře a o tom, jak ji to všechno poznamenalo, vždycky mluvil poskrovnu. Vím, že se jednou opil a vykládal mi, jak se cítí provinile, že ji v mládí nechal, aby se o sebe postarala sama. Myslím, že nevím, jak se z té domácnosti dostala nebo co od té doby dělala. Znovu – není to moje věc.

I když, Elora Vanceová je k sežrání, ať už o tom ví, nebo ne. Dlouhé řasy a tlumené lesní zelené oči jí dodávají sexy vzhled, aniž by se o to musela snažit. Nosí pěšinku uprostřed a vlasy má dlouhé, tak akorát do pěsti, a má rty s dokonalým tvarem, šťavnaté, ale ne přehnané k jejímu rovnému knoflíkovému nosu a dalším jemným rysům. Má elegantní krk a kostru obličeje, jakou člověk vídá v časopisech. Vím, že zním směšně, když to říkám, ale je to jediný způsob, jak ji popsat. Ale její tělo, to mě zabíjí – není nijak přehnané, ale má plná pevná prsa a postavu přesýpacích hodin, kde její boky, stehna a zadek jsou křivější než její drobná horní polovina těla. Vypadá tak, že by si ji člověk mohl hned přehodit přes rameno.

Je to sestřička mého nejlepšího přítele a třetího muže v hierarchii, takže tam nepůjdu, ale věřte mi, když řeknu, že kdyby nebyla, šukal bych ji až do příštího týdne. Vypadá jako modelka z vysoké módy s dokonale vyhlazenou tváří, takže si dokážu představit, že se jí v návrhářství bude dařit. Jen potřebuje otevřít ty správné dveře. Já jí ty dveře můžu otevřít, ale není to moje věc. Takže ji to zřejmě nechá na Zarekovi a jeho dvojčeti, kteří vlastní tetovací salon, kde si nechávám dělat všechna svá tetování.

„Co děláme zítra? Zarek se ptal, jestli by se s ní mohl nejdřív setkat. Myslí si, že by mi mohl pomoct a najít pro ni nějakou práci v salonu a taky na ni za mě dohlédnout,“ řekl a vzhlédl od telefonu. Já už jsem ťukal do notebooku, takže jsem se na něj při odpovědi díval.

„Zítra je to v pohodě, protože pozítří máme zásilky,“ připomněl jsem mu.