Pohled Cerys

Ve chvíli, kdy jsem se chystala opustit smečku, jsem zaslechla, že Kaelen, budoucí Alfa, našel svou družku.

Alfovův posel mě neodvedl.

Místo toho ke mně přišla Varna a řekla mu, že je jedno, jestli půjdu, nebo ne. S obvyklým šarmem ho mistrně odvedla pryč a poslala ho po jeho vlastních.

Ale na ničem z toho teď nezáleží. Už mám dost světa, který mě chce jen srážet dolů.

Oficiálně jsem nechala smečku za zády.

Cítila jsem se, jako by osud stál při mně, protože hned jak jsem překročila hranici na lidské území, narazila jsem na ženu vážně zraněnou při autonehodě.

„P-pomoc,“ zakňourala a vystrčila zkrvavenou ruku z rozbitého okna.

Rychle jsem přiskočila, odklidila střepy a opatrně ji vytáhla z auta. Z hlavy jí tekla krev, tak jsem natáhla ruku a přitiskla dlaň k ráně. Okamžitě se začala stahovat, jako by ji něco sešívalo zpátky k sobě.

„Nebojte se,“ zašeptala jsem. „Budete v pořádku. Teď už jste v bezpečí.“

Žena si povzdychla, oči jí ujely v sloup a omdlela.

Naštěstí brzy přijeli lidští lékaři a odvezli ji do nejbližší nemocnice. Jela jsem s nimi, aby se mě mohli vyptat, a když se ta žena konečně probudila, byl u ní dobře oblečený muž. Představil se jako šéf bohaté společnosti a poděkoval mi za záchranu své dcery.

Snažila jsem se odmítnout peníze, které mi chtěl vyplatit, ale on trval na svém.

Nakonec jsem ty peníze přijala jako půjčku a použila je k otevření své kliniky. Místo toho, abych se ucházela o místo v jiných smečkách, rozhodla jsem se, že bude nejlepší držet se v ústraní v lidských čtvrtích.

Nějakou dobu šlo všechno dobře. Měla jsem svou novou kliniku, pomáhala lidem, kteří si nemohli dovolit drahé a přemrštěné poplatky za lékařskou péči, a byla jsem šťastná. Ale jak se říká, všechno dobré jednou končí.

„Další pacient,“ vyvolám znovu. Vstoupí můj další pacient, a když se chci postavit, zaplaví mě vlna závratě, která mě donutí si znovu sednout. Několikrát se zhluboka nadechnu a soustředím svou léčivou energii do svého nitra. Sotva to zažene ten pocit nerovnováhy a slabosti, který ve mně roste.

On vysvětluje, co ho trápí, a já naslouchám, zatímco se snažím neomdlít.

Začíná být čím dál těžší se přes to přenést. Moje tělo nesmírně zesláblo následkem onoho znamení druha. Snažila jsem se ho zbavit pomocí svého léčení, ale fungovalo to jen napůl. Zbavila jsem se fyzické stopy, ale negativní účinky přetrvaly.

Po roce blokování pouta druha a bez přítomnosti muže, který mě označil, se obávám, že už dlouho nevydržím. S tím, jak mé tělo každým dnem slábne rychleji, si uvědomuji, že jediný způsob, jak nepřijít o život, je najít toho muže, který mě označil. Potřebuji, aby mě formálně uvolnil z neúplného pouta.

Jen tak se budu moci vrátit ke svému svobodnému životu.

„Moc ti děkuji, Cerys. Zachránila jsi mi život,“ řekne můj pacient, když odchází z ordinace.

„Není zač, Rodericu. Doufám, že tě tu tak brzy zase neuvidím.“

„Budu brát léky, paní doktorko. Slibuju!“

„To byl pro dnešek poslední pacient,“ řekne Risa, moje asistentka. „A máte hovor na pracovní lince.“

Moje kancelář je o pár dveří dál, a i tahle cesta začíná být obtížná. Potácím se chodbou do své kanceláře a pak se svalím do křesla.

„Haló, tady—„

„Cerys!“ zaječí Lyra, moje nejlepší kamarádka a dcera smečkového Gamy. „Neuhádneš, co se stalo!“

„Ahoj, Lyro. Mám se dobře. Je milé, že voláš,“ zamumlám sarkasticky.

Ona si odfrkne a pak se zasměje: „Jo, promiň, ale mám novinky!“

„Jaké novinky?“

„Alfa Kaelen hledá nového léčitele,“ vyhrkne vesele.

Na okamžik mě přepadne zmatek a zeptám se: „Alfa Kaelen?“

„Och, už je to pár měsíců, co jsme spolu mluvily,“ řekne Lyra a pokračuje: „Kaelen převzal pozici svého otce a vede si úžasně. Za dobu, co je Alfou, se naše smečka vyšvihla na třetí nejsilnější a teď hledá nového léčitele.“

„A ty chceš, abych se vrátila,“ řeknu, protože vím, kam tím míří.

„Chci! Chybí mi moje nejlepší kamarádka a ty jsi nejlepší léčitelka,“ řekne. „Alfa Kaelen není spokojený s léčiteli, se kterými dělal pohovory.“

„Proč si myslíš, že bude spokojený se mnou?“ zeptám se skepticky. Říká, že jsem nejlepší léčitelka, ale nemám tolik zkušeností jako ti, se kterými Alfa Kaelen mluvil.

Byl mi odebrán vlk, jsem slabá a své nadání jsem využívala jen na lidech. Nikdy jsem neměla šanci učit se u smečkových léčitelů, protože jsem své schopnosti tajila.

„Víš, jak úžasná je tvoje schopnost, Cerys. Zahojila jsi mi zlomené zápěstí během pár minut, takže to zvládneš,“ řekne sebevědomě. Skoro ji vidím, jak se s jistotou plácá rukou do stehna. „Kromě toho, nechceš se vrátit a vmést svůj úspěch otci do tváře? Nezasloužíš si to, co ti udělal, a tohle by mohla být tvoje šance dát věci do pořádku.“

Chci jí věřit, takže když náš hovor skončí, pošlu svou žádost do kanceláře Alfy Kaelena. Dodělám papírování pro dnešní den, a když jsem připravená k odchodu, čeká na mě e-mail z Alfovy kanceláře.

Prstem se vznáším nad myší, ale nakonec e-mail otevřu.

„Slečno Cerys Vaneová, bylo by nám ctí vás přivítat na pohovoru na pozici smečkového léčitele sedmnáctého června...“

Čtu ten e-mail znovu, s pocitem vzrušení smíšeným s nervozitou, která ve mně také narůstá. Nemyslela jsem si, že odpověď přijde tak rychle, a chtějí, abych tam byla za méně než dva dny.

Nikdy jsem si nemyslela, že se vrátím, ale hádám, že „nikdy“ bylo příliš silné slovo.

Lidé na mě zírají, když s Lyrou kráčíme chodbou k Alfově kanceláři, a já si povytáhnu rolák výš ke krku. Pak si uhladím sukni. Nebyla jsem si jistá, co si vzít na sebe, tak jsem si vybrala jediné šaty, které jsem měla v šatníku.

Tělo se mi chvěje nervozitou, zvlášť proto, že jsem musela na pár dní během cesty zavřít kliniku, a ty pohledy mi nepomáhají. Lyra se mě snažila povzbudit, když jsem dorazila, ale nervozity mě nezbavila.

Myslím, že mě jí nezbaví vůbec nic, upřímně.

Ruka mi přistane na rameni právě ve chvíli, kdy ke mně dolehne známá přítomnost a hlas.

„Co tu zase děláš?“ zeptá se Varna. Otočím se a zjistím, že na mě třeští oči, zatímco mě svírá za rameno.

Místo, kde je znamení, mě pod jejími prsty pálí, ale potlačím bolestivý úšklebek.

„Vrátila jsem se, abych se ucházela o práci léčitelky,“ odpovím co nejchladněji.

Varna mi sjede pohledem po těle, nepochybně si všímá mé bledé pleti a vychrtlejší postavy, než se ušklíbne: „Léčení vyžaduje talent. Jakou ty máš kvalifikaci?“

Slabě se usměji, než se otočím a vykročím vpřed. Jestli něco nenávidí, tak je to, když ji někdo ignoruje. To ji hrozně vytáčí, a já se nemůžu ubránit úsměvu, když za sebou slyším podrážděné zavrčení.

„Ty—„

„Vrátila jsem se se svolením Alfy, takže pokud máš problém s tím, že tu jsem, doporučuji ti probrat to s Alfou Kaelenem,“ řeknu jí.

Znovu zavrčí: „Já jsem budoucí Luna této smečky a mám právo zakázat tulákům vstup na území.“

„Varna je Kaelenova osudová družka a brzy se za něj bude vdávat,“ zašeptá Lyra a ucouvne, když po ní střelím pohledem. „Nechtěla jsem tě zatěžovat, tak jsem ti to neřekla dřív.“

Ta noc, kdy mě označil neznámý muž, byly Varniny osmnácté narozeniny. Věděla jsem, že hledá svého druha, ale netušila jsem, že ho našla.

„Co to děláš?“ utrhnu se na Varnu a plácnu ji přes ruku, když se natáhne a zatáhá mě za rolák.

„Jen se dívám, jestli jsi pořád ta stejná hanebná tulačka.“

Instinktivně na ni vycením zuby a zasyčím: „Kdybys tu noc nezpůsobila, že mě označil cizinec, nestala by se ze mě tulačka.“

Šokovaný výraz ve Varnině tváři byl skoro komický. Hádám, že se jí lidé moc nestaví na odpor, když je to Alfova družka.

Ale pro mě je to pořád ta stejná proradná zmije, jakou vždycky byla.

„Co je to tu o znamení cizince?“ Na konci chodby se objeví muž s krátkými černými vlasy. Chodbou se rozlije mrazivá aura, když jeho modré oči přelétnou nás tři, než spočinou na mně.

Je to Alfa Kaelen.