Pohled Cerys

Náhle, dřív než stihnu odpovědět na otázku Alfy Kaelena, mě Varna odstrčí z cesty. Narazím tělem do zdi, zatímco ona se vklíní mezi nás. Lyra mě zachytí, než stihnu upadnout, a já zamumlám poděkování, zatímco se narovnávám.

„Cerys blouzní,“ vyštěkne Varna a blokuje Kaelenovi výhled. „Lže, jako vždycky.“

Já že lžu? Skoro se té lži musím smát. Jestli je tu někdo lhář, je to očividně Varna.

Více než otrávená se vymaním z Lyřina sevření a obejdu Varnu. Nenechám ji, aby mě srážela ještě hlouběji, než už mě srazila. Všechno, co se v uplynulém roce stalo, je její vina.

Když se pohnu k Varnině boku, Alfa Kaelen se na mě podívá, oči mu sklouznou k mému krku, který zakrývá rolák.

„Alfo Kaelene,“ začnu s uctivou poklonou. „Jmenuji se Cerys Vaneová a jsem tu na pohovor na pozici léčitelky.“ Vytáhnu z tašky životopis a podám mu ho. Mlčky si ho vezme, ale oči z mě nespouští.

Jak mě sleduje, projede mnou záchvěv uvědomění. Má to svůj důvod, proč je Alfa v čele smečky. Jsou intenzivní a velmi dobře si uvědomují, co se kolem nich děje. Jsou silní a rychlí, schopní řešit problémy rychleji než kdokoli jiný.

A tento muž má rozhodně silnou auru Alfy. Pod tím, jak si mě prohlíží, si připadám skoro jako brouk pod mikroskopem. Jako by se mi snažil vidět až do duše... což by s jeho ostrýma modrýma očima pravděpodobně nebylo těžké.

Přelétne očima životopis, než se jeho pohled znovu setká s mým.

„Co to Varna říkala o znamení cizince?“

Varna vedle mě ztuhne, viditelně napjatá. Její reakce je zvláštní a otravná jako vždy. Okamžitě mám chuť svou nevlastní sestru ztrestat. Neměla právo to vytahovat, zvlášť když mě tím vystavila zkoumavému pohledu Alfy Kaelena.

„Odhal krk a ukaž mi to znamení,“ přikáže mi, když neodpovídám. Možná už nejsem součástí smečky, ale něco ve mně okamžitě naskočí a poslechne rozkaz.

Pomalu si stáhnu rolák dolů a odhalím místo mezi krkem a ramenem, kam mě ten cizinec kousl. Kdyby se mě na to zeptali před měsíci, bylo by tam co vidět. Avšak teď, když se Alfa Kaelen soustředí na můj krk, nenachází nic.

Znamení tam pořád je, ale protože jsem strávila měsíce snahou ho vyléčit, už není viditelné. Pořád ho cítím, když se mě tam někdo, zvláště muž, dotkne, a vím, že nezmizelo kvůli té slabosti, kterou pociťuji.

Srdce mi divoce buší v hrudi, když Alfa Kaelen přistoupí blíž, aby si můj krk prohlédl. Nedotýká se mě, ale kůže mě pálí a srdce mi tluče, jako by reagovalo na fyzický dotek.

„Jak vidíte, nic tam není,“ řeknu po době, která se zdá být věčností, a přeruším tak trapné ticho. Pustím límec košile, zatímco Alfa Kaelen odvrátí zrak a bezvýrazně přikývne.

Varna, chovající se jako rozmazlené dítě, vytrhne můj životopis Alfovi Kaelenovi z rukou, otočí se a ušklíbne se na mě. Málem mě srazí, když mi životopis vrazí na hruď.

„Cerys vůbec není léčitelka,“ zasyčí Varna jedovatě. „Není důvod se na tyhle podklady dívat, protože jsou buď falešné, nebo ukradené.“

Alfa Kaelen se podívá na nás obě a zeptá se: „A proč si to myslíš?“

„Protože je to tulačka, která udělala vážnou chybu a byla vyhozena ze smečky ještě předtím, než ses stal Alfou,“ lže Varna. Zatínám zuby, ale ona mluví dál, než stihnu něco říct. „Nemůžeme vyloučit možnost, že je to špeh.“

„Špeh?“ zasměju se. „Varno, moc dobře víš, že jsem žádnou chybu neudělala.“

„Kdybys ji neudělala, nevyhodili by tě,“ vypálí zpátky.

Alfa Kaelen zasáhne a získá si mou pozornost, když si mě znovu prohlédne. Na jeho očích je něco, co mě přitahuje. Měla by se bát, ale ten vypočítavý a chladný pohled mě neděsí. Možná si poslechne, co chci říct, a dá mi šanci.

„Jak dlouho jsi tulačkou?“ zeptá se a mírně se zamračí. Kdybyste se nedívali pozorně, přehlédli byste nepatrný pokles koutků jeho úst.

„Rok,“ odpovím mu upřímně.

Pokud chci tuhle práci začít dobře, lhaní by mi vůbec nepomohlo. Ne že bych vůbec chtěla lhát. Nejsem jako Varna.

Alfa Kaelen zamručí, pak zvedne ruku a odmítavě s ní mávne: „Můžeš jít.“ Poté pokyne bojovníkům za sebou a ti vykročí vpřed. Dva se postaví po mých bocích a chytnou mě za paže.

Začnou mě odvádět pryč, a pokud je nechám, ztratím svou jedinou šanci tu zůstat. Přijdu o možnost najít toho, kdo mě označil.

„Počkejte!“ vykřiknu a natáhnu ruku. V momentě zoufalství chytím Kaelena za ruku a jako důkaz do něj nechám proudit svou léčivou energii. Mezi našima rukama se rozzáří slabé stříbrné světlo, zatímco pokračuji: „Od té doby, co jsem opustila smečku, žiju v lidském světě. Jak bych se odvážila vrátit, kdybych neměla schopnost léčit?“

Varna se prudce nadechne a trhne mi za ruku.

„Pusť ho!“

Jenže já nejsem ta, kdo se nechce pustit. Alfa Kaelen má svou ruku sevřenou kolem mé, drží mě na místě tak pevně, že se mnou bojovníci nemůžou ani hnout. Alfovi Kaelenovi přeběhne po tváři zvláštní výraz, skoro jako by se snažil ovládnout. Tvrdý výraz však neskryje záblesk úžasu, který mu kmitne v očích i ve tváři.

Trvá to jen chvíli, ale nakonec mou ruku pustí.

Tíživé teplo, které mě obklopovalo, ustoupí, když se odvrátí. Setřesu ze sebe ten zvláštní pocit a vzhlédnu, až když se Alfa Kaelen ohlédne přes rameno, aby řekl: „Můžeš zůstat, ale věz, že budeš pod dohledem. Nedělej nic nepístojného a nebudeš se mít čeho bát.“

S tím odchází.

Varna naopak nevěřícně zaječí: „Cože? To v žádném případě!“ Rozběhne se za Alfou Kaelenem, vnutí se mu pod paži a přitiskne se k jeho boku. „Je to tulačka. Nikdo neví, jaké potíže přinese.“

Nad jejími slovy si jen odfrknu. Nebyla bych tulačkou, nebýt jí. Zajímalo by mě, jestli to Alfa Kaelen ví. Je si vědom toho, jak falešná a hadí Varna ve skutečnosti je?

„Může zůstat a prokázat svou hodnotu. Pokud ne, odejde,“ řekne Alfa Kaelen a jeho mírně chladný tón nedává Varně žádný prostor k protestům. Povzdechne si a stoupne si před Alfu Kaelena, hodí mu ruce kolem krku a nakloní se k polibku.

Když se jejich rty spojí, probodne mě pohledem přes jeho rameno. Je to teritoriální pohled – takový, který křičí: „Je můj!“ Moc jejímu uvažování nerozumím. To si myslí, že jsem nějaký vymyšlený nepřítel?

Jen abych jí brnkala na nervy, nakloním hlavu na stranu a věnuji jí slabý úsměv.

Otočím se a zamířím zpátky ke dveřím, když mi v útrobách bodne ostrá bolest. Před očima se mi začne stmívat, kolena pode mnou povolí a já se hroutím k zemi.