Pohled Vespery

Uběhly dva dny a Garrick se do mého pokoje nevrátil. Záchvaty bolesti v podbřišku zesílily a já si říkala, jestli bych z téhle díry neměla utéct. Proč se Zanya vrátila? Co ji přimělo opustit alfu Luciana a přijít za Garrickem? Potřebovala jsem znát odpovědi, abych mohla situaci vyřešit.

Potřebovala jsem od ní jediný přešlap, abych Garrickovi ukázala, že není taková, jakou se zdá. Byl jí tak zaslepený, že neviděl, že se vrátila jen proto, aby ho využila ve svůj prospěch? Pokud ho milovala, proč ho opustila? Copak si nevšiml jejího vzorce chování, kdy přeskakuje od jednoho alfy k druhému?

Neměla jsem nikoho, kdo by mi pomohl. Beta Axton byl k celé věci vcelku lhostejný, protože byl věrný svému alfovi. Služebné a ostatní bojovníci se mi za zády posmívali. Drby jely na plné obrátky; šeptalo se o mé neschopnosti udržet si manžela a dělali ze mě politováníhodnou figurku. Manželky radních mi přestaly volat a zrušily několik akcí, na kterých jsem měla být přítomna.

V této mezní situaci jsem se rozhodla navštívit Zanyiny rodiče. Její otec byl bývalým betou alfy Jovanda.

Když jsem stála na jejich verandě, pocítila jsem záblesk naděje. Zhluboka jsem se nadechla a zaklepala. Když se dveře otevřely, Harek, bývalý beta smečky, překvapeně trhl hlavou. „Luno Vespero!“

„Můžu dál?“ zeptala jsem se tichým hlasem.

„Jistě,“ odpověděl se zúženýma očima a ustoupil, abych mohla vejít.

Jeho žena Beatrice přišla do hlavní místnosti, utírala si ruce do ručníku a zvědavě si mě prohlížela.

Olízla jsem si rty, jak mi vyschlo v hrdle. „Jde o Zanyu,“ řekla jsem. „Měli byste ji požádat, aby opustila alfu Garricka. Je to můj manžel.“

Harek si odfrkl, zatímco Beatrice sevřela rty a pokrčila rameny. „Byli to milenci z dětství, luno Vespero. Jejich vztah sahá daleko před dobu, než jsi do této smečky přišla. Zanya ho miluje a myslím, že jsi to ty, kdo by měl alfu Garricka opustit, ne Zanya.“

Úžasem mi poklesla čelist. „Beatrice!“ vyhrkla jsem.

„Žádná Beatrice!“ protočila oči. „Prosím, odejdi.“

Osten té urážky ve mně hnisal tak intenzivně, že probudil v Koře primitivní touhu po pomstě. Ale z jejich domu jsem prostě odešla. Hádat se se Zanyinými rodiči nemělo smysl, protože jim zjevně šlo jen o vlastní prospěch. Všechny mé naděje se obrátily v prach.

Když jsem dorazila domů, uviděla jsem Garricka, jak sedí v hlavní hale a Zanya sedí vedle něj.

„Proč jsi chodila za Zanyinými rodiči?“ zavrčel na mě. „Myslíš si, že ji opustím?“

„Prosím, Garricku,“ řekla Zanya jemným hlasem. „Nezlob se na ni tolik. Dělá to z lásky.“ V očích se jí objevily slzy. „V tomhle manželství jsem ten třetí. Měla bych odejít.“ Zvedla se k odchodu.

„Ano, to máš pravdu!“ vyhrkla jsem. „Měla bys odejít.“

„Vespero!“ vyštěkl Garrick. Postavil se a sálal z něj hněv. Dívala jsem se na něj s vytřeštěnýma očima a cítila jeho alfatickou auru, jak se mě snaží ovládnout.

„Garricku, prosím,“ naléhala Zanya. „Nebuď na ni tak tvrdý.“ Otřela si slzy a pak se podívala na mě. „Luno Vespero, vím, že ke mně cítíš zášť, ale slibuji, že se k tobě nepřiblížím. Já…“ škytla a Garrick ji pohladil po zádech. „Miluji Garricka. Alfa Lucian mě dva roky zneužíval, a když už jsem to nemohla vydržet, vrátila jsem se ke Garrickovi.“ Otočila se k němu s vášní v očích. „Uvědomuji si svou chybu, ale už je pozdě.“

Garrick si ji přitáhl do pevného objetí. „Neplač, Zanyo.“

Kývla a přitom po mně střelila pohledem. Pak se odtáhla. „Přísahám, že v tomhle domě budu jako šedá myška, ale prosím, nevyháněj mě.“

„Nikdo tě nevyhodí!“ zavrčel Garrick a přitom se díval na mě. „Jsem alfa Selenis Reach a o věcech tady rozhoduji já.“ Zhluboka se nadechl a políbil ji, přičemž jí utřel slzy. Pak se na mě zamračil. „Chci si s tebou promluvit. Pojď,“ poručil mi.

Omráčená tichem jsem ho následovala do svého pokoje. Ohlédla jsem se přes rameno a uviděla Zanyu, jak se ušklíbá.

Garrick za sebou zavřel dveře. „Vespero, co je to s tebou?“ zavrčel. „Proč jdeš po Zanye? Je nevinná. To já ji chci. Pořád mi říká, že by měla odejít, ale ty bys měla pochopit, že to byla dívka, kterou jsem miloval dávno předtím, než jsi mi vstoupila do života. Nemůžu ji opustit. Byla zneužívaná a bitá a teď nehledá nic jiného než lásku. Stojí ti snad v cestě? Ne.“

„Ale já jsem tvoje družka!“ vydechla jsem ochraptělým hlasem, dusíc se emocemi. „Jsi tak slepý, že to nevidíš? Jsme požehnaní Lunou.“

„Dost, Vespero!“ soptil. „U alfů je běžné, že mají kromě svých lun i více milenek. Jsem alfa a ty nejsi schopna uspokojit potřeby mého těla. Zanya mě naopak dobře zná. Neopustím ji, a to je mé konečné rozhodnutí.“

Zírala jsem na něj s otevřenými ústy. „Garricku,“ řekla jsem s chvějícími se rty.

„Pořád budeš mou lunou,“ vydechl a vzal mě za ruku.

Navzdory psychickému odporu mé tělo nedokázalo na jeho dotek nereagovat, přestože mě podvedl. Kora milovala blízkost svého druha.

Náhle jsem za dveřmi ucítila závan pachu a pohyb. Zanya tam byla. Abych jí ukázala, čím pro Garricka jsem, přitáhla jsem si jeho paže kolem svého pasu. Pouto družky zafungovalo a on mě okamžitě přitiskl ke svému tělu. Vdechovala jsem jeho vůni a pevně ho objala. „Jsme druzi a tuhle přitažlivost nemůžeš popřít. Prosím, nechci být jako ostatní luny. Pokud cítíš, že nemůžeš Zanyu opustit, tak mě odmítni.“

„Cože?“ podíval se na mě s očima plnýma hrůzy. „Nemůžu tě odmítnout! Žádné odmítnutí nebude! Rozumíš?!“

Najednou se dveře otevřely a vešla Zanya. S velkým divadlem hlasitě vykřikla a rukou si zakryla ústa. Garrick se ode mě trhnutím odtáhl. „Zanyo?“

Z očí se jí vykutálely velké slzy a ona odtamtud utekla. Garrick mi také vytrhl ruku a vyrazil za ní. „Nic to nebylo, broučku!“ křičel.

Mým tělem projelo zachvění a já se sesunula k zemi. Musela jsem něco udělat, a to rychle.

Po dlouhé době jsem vzala telefon a procházela čísla, dokud jsem nenašla číslo své nejlepší kamarádky Katariny. S Katarinou jsme na vysoké škole bydlely na stejné koleji a za ty čtyři roky se mezi námi vytvořilo silné pouto. Po svatbě jsem s ní však ztratila kontakt.

Její bratr, alfa Varkas Krellen, byl alfou největší smečky v Severní Americe, Boreálního teritoria. Jestliže naše smečka měla sto padesát vlkodlaků, jeho smečka se pyšnila ohromujícími pěti sty.

Byl známý tím, že nikdy nespal se stejnou dívkou více než jednou. Co ho však odlišovalo, byla jeho pověst bezohledného a lstivého muže. Slyšela jsem, že dokáže svými drápy a tesáky zabít pět vlků najednou.

Jednou jsem se s ním setkala na vysoké škole během jarního festivalu. O hodinu později odešel, ale celou dobu na mě zíral jako nějaký zhýralec. Neměla jsem v úmyslu se s ním znovu setkat, ale zoufalé situace si žádají zoufalá opatření. Alfa Varkas měl velký vliv ve Vyšším konkláve a já byla odhodlaná tento zdroj využít. Pouze Vyšší konkláve mi mohlo pomoci vymanit se z tohoto ubohého manželství a pomoci mi získat zpět mou smečku.

Zavolala jsem tedy Katarině, abych ji požádala o tuto laskavost. Myslím, že mi hvězdy nebyly nakloněny. Nebrala to.