Pohled Vespery

Zaplavilo mě překvapení. Byla jsem si jistá, že mi alfa Varkas dá termín nejdříve za dva měsíce, ale on sem měl přijet už za dva dny. „To je skvělá zpráva, Katarino,“ řekla jsem a cítila, jak se na setkání s ním těším. „Ale když se má setkat s Garrickem, co je tedy na programu?“ Bylo zřejmé, že nepřijíždí kvůli mně.

„To nevím, holka,“ odpověděla Katarina. „Řekl jen, že se jede setkat s alfou Garrickem a že se tam uvidí i s tebou.“

Potlačila jsem vypísknutí, jak ve mně vzrostla naděje. Tohle byla má šance získat svou smečku zpět od Garricka a elegantně z manželství odejít. „Moc ti děkuji, Katarino,“ řekla jsem s úsměvem. „Ani nevíš, co to pro mě znamená.“

„Nebuď hloupá!“ škádlila mě Katarina. „Taky bych ráda přijela, ale musím jít na ten pitomý ples, o což mě požádal můj bratr alfa, abych tam šla místo něj!“

„Proč? A co jeho luna? Ta by tam měla být,“ řekla jsem.

Katarina si povzdechla. „Alfa Varkas se odmítá oženit a vázat se na jednu ženu! Je mu třicet a pořád čeká na svou družku. Několikrát jsem ho prosila, aby si vybral družku sám.“

Uchechtla jsem se. Někteří lidé svou pověst skutečně naplňovali. „Aha… No, ještě jednou díky, Katarino. Ráda bych tě viděla.“

„Jasně, holka!“ řekla nadšeně. „Zatím se měj!“

Poprvé po dlouhé době se věci začaly obracet k lepšímu. Pokud měl přijet za dva dny, musela jsem všechno připravit a říct mu to najednou. Celý den mi trvalo, než jsem si sepsala svůj případ. Věděla jsem, že Anise je jediná, kdo by mě mohl v pokoji vyrušit, a tak jsem využila situace a pečlivě připravila své podklady pro alfu Varkase. Jedinou starostí mi bylo, jak se s ním setkám o samotě.

Doufala jsem, že mi Garrick zavolá a o alfovi Varkasovi mi řekne, ale neudělal to. Přišel do mého pokoje až druhý den ráno po tréninku. Právě jsem se vykoupala a oblékala se, když vešel. „Vespero,“ řekl strohým hlasem.

Otočila jsem se k němu s očekáváním. Jako luna smečky jsem čekala, že mě požádá, abych se k němu připojila na večeři, kterou jsme pro alfu Varkase pořádali. „Ano, Garricku?“ zeptala jsem se a přitom si nasazovala náušnici. Měl na sobě jen tréninkové šortky a s těmi vypracovanými svaly vypadal tak skvěle. Kdyby to byl normální den, skončila bych s ním teď hned v posteli, ale pouto ve mně se měnilo v hnisající ránu. Přitažlivost pomalu vyprchávala.

Zhluboka a trhaně se nadechl. „Zítra tu bude alfa Varkas. Chci, aby mě na všech akcích doprovázela Zanya, ne ty.“

Konsternovaně jsem na něj zírala. „Jak to myslíš? Já jsem tvoje luna. Ona je tvoje milenka!“

Nervózně přešlápl. „Ale Zanya čeká mé štěně. Chci, aby její reprezentace ve smečce byla odteď výraznější než tvoje. Navíc to bude ples. S kým bys tam šla? Já budu se Zanyou a pro tebe by to bylo velmi trapné.“ S těmito slovy zavrtěl hlavou. „Nemůžeš přijít.“ A prostě odešel z pokoje.

Zatnula jsem pěsti, jak ve mně stoupala frustrace. V žádném případě jsem tuhle příležitost nehodlala propást. Potřebovala jsem někoho, kdo mě na ples doprovodí.

Zanya si pomalu vybojovávala cestu do mé smečky. Pokud půjde na ples s Garrickem, oficiálně jsem skončila. Sešla jsem dolů na snídani a zaslechla rozhovor mezi Zanyou a jednou omegou.

„Slečno Zanyo,“ řekla, když jí servírovala snídani. „Je tu za vámi kosmetička.“

„Aha, dobře, Nysso. Řekni jí, ať jde do mého pokoje.“

„Vždyť už teď jste tak krásná, slečno Zanyo,“ uchechtla se Nyssa, aby si ji naklonila.

Zanya se zasmála. „Alfa Varkas je ten nejsilnější alfa. Ostatně, váš alfa mě včera večer požádal, abych mu byla po celou dobu, co tu alfa Varkas bude, po boku. Musím udělat dobrý dojem. Že?“

„Samozřejmě,“ odpověděla Nyssa. „Je hezké, že jste zpátky, slečno Zanyo.“

Srdce mi bušilo. Takže Zanya to věděla už včera a Garrick mě informoval až dnes? Každou minutou mě dělal bezvýznamnější. Tato situace vyžadovala trpělivost a inteligenci. Potlačila jsem vztek, vrátila se do pokoje a zavolala gammu Zoriena.

„Luno Vespero?“

„Zoriene, znáš zítřejší program?“ zeptala jsem se, i když jsem riskovala, že budu znít uboze, protože jako luna bych to měla vědět. Ale jaký mělo smysl tajit před Zorienem svou situaci?

Po váhavé pauze řekl: „Ano.“

„Dobře, chci, abys mě na ten ples doprovodil.“ Ukončila hovor, nechtěla jsem slyšet jeho lapání po dechu z překvapení. Pak jsem šla k šatníku a vybrala si ty nejlepší hedvábné šaty, které jsem vlastnila. Pokud jsem měla udělat dojem a zachovat si tvář, bylo to nezbytné.

Příštího rána jsem vyhlédla z okna a s údivem sledovala, jak na naši příjezdovou cestu vjíždí kolona deseti nablýskaných černých aut. Desítky bojovníků v černých uniformách vystoupily a přiběhly k Rolls Royce uprostřed. Přestala jsem dýchat, když jsem uviděla alfu Varkase vystupovat z auta.

S tmavými vlasy a dokonale řezanou tváří nad všemi vyčníval. Hezčí než Adonis, alfa Varkas vládl dominantní aurou a vystupováním. Bylo to, jako by jeho přítomnost vysála všechen okolní vzduch. Sklonil sluneční brýle a podíval se nahoru. Na mě. Naše pohledy se střetly, mé zelené oči se vpily do jeho oříškových. Prudce jsem se nadechla a pocítila neklid.

„Alfo Varkasi!“ pozdravil ho Garrick a já se rychle schovala za závěs. Cítila jsem, jak mi srdce buší, jeho tep mi hřímal v uších, jako by se snažilo vymanit ze svého sevření jako pták v kleci.

„Alfo Garricku,“ oplatil mu pozdrav alfa Varkas hlubokým barytonem.

„Seznamte se se Zanyou,“ řekl Garrick. Tváře mi zrudly hanbou.

„Kde je vaše luna?“ zeptal se alfa Varkas.

Myslím, že Garricka jeho otázka zaskočila. „Ona… není jí dobře.“

„A tak jste vzal svou milenku, aby mě přivítala?“ zavrčel Varkas. „Přestože víte, že je pod mou úroveň? To mě urážíte?“

Alfa Garrick věděl, že někteří alfové si potrpí na protokoly. Polkl. „Alfo Varkasi, já…“

„Nemám čas!“ přerušil ho alfa Varkas. „Chci se setkat s člověkem, který stojí za projektem Zlatá brána, a pak co nejdříve odjedu.“

Za projektem Zlatá brána jsem stála já. Mým tělem projelo zachvění. Udělala jsem něco špatně? Byl to projekt, v rámci kterého jsem identifikovala nejvhodnější odrůdu pšenice pro území naší smečky a povzbudila členy smečky k jejímu pěstování. Našim vlkům to přineslo obrovský prospěch, protože projekt měl obrovský úspěch a přinesl spoustu peněz, což posílilo naši ekonomiku.

Vyhlédla jsem z okna, abych je viděla, ale spatřila jsem jen velmi zahanbenou Zanyu, jak stojí venku s bojovníky, zatímco oba alfové vešli dovnitř. Na tváři se mi mimoděk rozlil úsměv. Konečně Zanya poznala své místo. Že?