„Jak se opovažuješ vstoupit do mého pokoje bez mého svolení?“

Okamžitě jsem vstala a otočila se ke dveřím. Muž stojící ve dveřích nebyl nikdo jiný než Kaelen Thorne.

S tím svým nápadným vzhledem měl nepopiratelné kouzlo.

Ale ten chlad v jeho pohledu mi naháněl husí kůži. Jeho tmavé oči mě probodávaly.

Zalapala jsem po dechu a ruka se mi začala třást. Fotorámeček mi vyklouzl z ruky a dopadl na zem, aniž bych si to uvědomila.

Netušila jsem, že je to jeho pokoj.

„Š-Švagře!“ vykoktala jsem třesoucím se hlasem.

„Švagr? Slyšela jsem správně, Kaelene?“

Poté, co vešla do pokoje, se po Kaelenův bok postavila nějaká žena.

Byla to úchvatně krásná žena. Měla ten druh krásy, který muži obvykle uctívají. Na sobě měla bílé šaty sahající ke kolenům. Její křivky podtrhovaly její štíhlou a přitažlivou postavu.

Poté, co si mě důkladně prohlédla od hlavy až k patě, obrátila svou pozornost k němu.

„To je ta Cassianova přítel–“

Kaelen zvedl ruku, aby ji umlčel. Jeho pohled sklouzl k podlaze.

Pomalu jsem sklopila oči a uviděla, že sklo fotorámečku je rozbité!

Oči se mi rozšířily, když jsem uviděla prasklinu mezi oběma bratry na fotce.

V rychlosti jsem si dřepla a natáhla se, abych se fotky dotkla.

„Já to uklidím,“ řekla jsem.

„Vypadni,“ slyšela jsem ho.

Otočila jsem k němu hlavu. Stále se díval na tu fotku, jako by byl příliš rozzuřený na to, aby se podíval na mě. A kdyby to udělal, nejspíš by mě zabil.

Hlasitě jsem polkla a pokusila se omluvit.

„J-Je mi to líto.“

„VYPADNI!“

Zařval na mě.

Trhla jsem sebou nad jeho chladným tónem a střep skla mi probodl prst.

Sklopila jsem hlavu a vstala. Vyřítila jsem se z jeho pokoje a snažila se potlačit slzy.

Ve chvíli, kdy jsem vyšla ven, mi po tvářích začaly stékat slzy. Zastavila jsem se a kousla se do spodního rtu, abych se nerozplakala.

Nikdy se mnou nikdo takhle nemluvil. Vzlykala jsem a právě jsem se chtěla pohnout, když jsem zaslechla tu ženu, jak na něj mluví.

„Kaelene, ta je tak laciná. Viděl jsi ten její vkus v oblékání?“

Podívala jsem se na své oblečení. Co bylo na mém oblečení špatně? Měla jsem na sobě slušné šaty.

„Co je s tím naším Cassianem? To se mu ta holka vážně líbí? Tomu nemůžu uvěřit. Má tak špatný vkus!“

Zamračila jsem se a zamířila ke schodům. Nechtěla jsem tu zůstat ani vteřinu. Nepřišla jsem se sem nechat ponižovat.

Sešla jsem po schodech a zamířila přímo k hlavním dveřím.

„Elaro?“

Slyšela jsem, jak na mě někdo zezadu volá. Když jsem se otočila, uviděla jsem Cassianovu matku, Altheu Thorne.

Naklonila hlavu a usmála se na mě. „Ahoj! Jak to, že jsi tady? A proč už odcházíš?“

Ve snaze ovládnout se jsem jí úsměv oplatila.

Viděla jsem ji loni na Cassianově narozeninové oslavě, stejně jako jeho staršího bratra. Rozdíl byl v tom, že Cassian mě svým rodičům mohl představit.

Znali mě. Jeho matka byla velmi milá dáma.

„Luno, jak se máte?“ zeptala jsem se a přešla k ní.

Chytila mě za ruce a řekla mi, ať si s ní sednu na pohovku.

Koukla na služebné, které tam pracovaly. Ty se jí poklonily a opustily obývací halu.

Zasmála se a v odpověď zavrtěla hlavou.

„Už nejsem tvoje Luna. Lyra bude tvojí Lunou už velmi brzy,“ řekla.

„Lyra?“ uvažovala jsem nad tím jménem. Mluvila o Kaelenově snoubence, o té ženě, kterou jsem právě viděla v jeho pokoji.

Vzhledem k tomu, že si ji jeho bratr měl v blízké budoucnosti vzít, Cassian o ní vždy mluvil jako o své švagrové. Vlastně to byl Cassian, kdo mi řekl, abych Kaelenovi říkala švagře. Říkal, že oslovovat ho Alfo by znělo divně, když se brzy staneme rodinou.

„A-Ano,“ řekla jsem, zatímco se mi vybavovala ta ponížení.

„Je to dcera hlavního Alfy smečky Lunarvale. Je to pro mého syna ta nejlepší volba. Je to schopná žena. Bude se k celé smečce chovat dobře. Alespoň v to doufám.“ Popisovala svou budoucí snachu s velmi rozzářenou tváří.

Pocítila jsem neklid. Já měla být také její snachou. Ale nepocházela jsem z žádné jiné smečky s vysokým postavením.

Patřila jsem k velmi průměrné rodině. Můj otec nebyl Alfou žádné smečky, ale vlkem bojovníkem. Zemřel při nehodě a nechal mou matku a nás samotné. Aby mě a mého bratra uživila, musela matka velmi tvrdě pracovat. Kvůli dosažení hodnosti Gamy můj bratr dřel, potil krev a slzy. Abych se dostala na tu nejlepší univerzitu, mohla ji vystudovat a udělat matku pyšnou, tvrdě jsem studovala. To bylo vše, co jsme měli. Měli jsme sebeúctu, ale žádnou vznešenou pověst.

Jako by pochopila mé myšlenky, položila mi ruku na hlavu.

„Nemysli si, že z tebe nemám radost jen proto, že mluvím o své starší snaše. Pokaždé, když Cassian mluví, zmíní se o tobě. Když jsem tě potkala na tom večírku, cítila jsem, že se rozhodl moudře. Jsi hezká dívka. Chová se k tobě hezky?“

Podívala jsem se na ni. Úzkost, která mě hlodala v hlavě, rychle zmizela. S úsměvem na tváři jsem jí přikývla.

„Je na mě opravdu hodný. Mám velké štěstí, že ho mám.“

Odpověděla mi přikývnutím. Úsměv jí z tváře nezmizel. Byla šťastná, že se oba její synové usazují s dobrými ženami.

Přišlo několik služebných s občerstvením a rozložilo ho na čajový stolek.

„Kde je Cassian, teto?“

„Slyšela jsem ho, jak si povídá s dívkou jménem Vesper. Možná má nějakou práci venku.“

„Aha.“

Vesper? O čem si s ní Cassian povídal?

Pak mi to došlo. Zítra mám narozeniny. Takže pro mě něco plánují?

Vstala jsem a řekla:

„Teto, dovolte mi už odejít. Mám nějakou práci.“

Povytáhla obočí. „Vždyť jsi nic nesnědla.“

„Příště, teto. Teď opravdu spěchám.“

„Zítra přijdeš s Ronanem, že?“

„Ano.“

„Vezmi s sebou i maminku.“

Stydlivě jsem sklonila hlavu a přikývla.

Opustila jsem dům smečky. Vytočila jsem Vesperino číslo. Znovu mi to nevzala.

Vzala jsem si taxík, abych jela k Vesper domů.

„Vy oba pro mě plánujete překvapení a mysleli jste si, že se to nikdy nedozvím?“ pomyslela jsem si se smíchem.

Ale v duchu jsem jim to překvapení nechtěla zkazit. Šla jsem k ní domů jen proto, abych se podívala, jestli je v pořádku, protože dnes nepřišla na univerzitu.

Netušila jsem, kde je Cassian. Ale protože mi lhal, určitě něco chystal.

Dorazila jsem k Vesperinu domu. Dveře mi otevřela jejich služebná.

„Dobrý den. Kde je Vesper?“

„Je ve své ložnici.“

„Dobře. Půjdu za ní,“ řekla jsem jí a zamířila nahoru do Vesperina pokoje.

Dnes jsem byla spokojená. A proč ne? Měla jsem příležitost vyslechnout si komplimenty od své budoucí tchyně.

Stála jsem před Vesperinými dveřmi. Když jsem je otevřela, byla jsem překvapená.

Zrovna si hrála s telefonem. Nevolala jsem jí snad několikrát? Co ji vedlo k tomu, že mi to nebrala?

Nicméně můj pohled padl na její tělo, které bylo zakryté dekou.

Vešla jsem do pokoje a zeptala se:

„Vesper? Máš horečku?“

Když mě uviděla, vypadala šokovaně, jako by viděla ducha.

„T-Ty! P-Proč jsi tady?“ zeptala se a okamžitě se pokusila zakrýt si krk a paže dekou.

Nerozuměla jsem její reakci. Ale najednou jsem zaslechla zvuk otvíraných dveří.

Otočila jsem hlavu směrem ke koupelně. Tam jsem uviděla muže, který vycházel s mokrými vlasy a v bílém županu.

Nemohla jsem věřit svým očím. Pocítila jsem bodnutí u srdce. Oči se mi zalily slzami, když jsem vyslovila jeho jméno.

„Cassiane?“