Měla jsem pocit, jako by se mi pod nohama propadla země. Bylo by lepší, kdybych se raději do té země propadla dřív, než uvidím tohle.

„El-Elaro?“

Cassian vypadal ohromeně, když mě uviděl. Co si jako myslel? Že mě bude dál podvádět a já se o tom nedozvím?

„Jak jsi mohl?“ Udělala jsem krok zpět. Na hrudi jsem cítila tíhu.

Člověk, kterému jsem nejvíc věřila, mě zradil!

Vždycky jsem si přála strávit s ním zbytek života. Myslela jsem si, že jsem šťastná holka, že ho mám, ale co jsem dostala na oplátku?

Nevěru?

„Elaro, ať si myslíš cokoli, takhle to není, zlato.“

Cassian se ke mně pokusil přiblížit. Ale zastavila jsem ho zvednutím ruky. Zavrtěla jsem hlavou. Měla jsem pocit, že omdlím.

Otočila jsem hlavu k Vesper. Měla sklopenou hlavu. Jak to mohla udělat? Nebyla to snad moje nejlepší kamarádka?

„A ty?“ zamumlala jsem směrem k ní.

Podívala se na mě a zavrtěla hlavou. Zapomněla, že je zabalená v dece. Deka jí sklouzla z hrudi.

Před mýma očima se objevilo několik stop na jejím nahém těle.

Když jsem to uviděla, málem jsem se zhroutila na podlahu.

Neměla jsem slov. Jak se mnou mohli hrát takhle špinavou hru?

„Elaro, mrzí mě to. Prosím, odpusť mi, zlato.“

Cassian přišel blíž a vzal mě za ruku. Když se mě dotkl, pocítila jsem hnus.

Vytrhla jsem svou ruku z jeho sevření a vrazila mu facku.

„Jak dlouho?“ zeptala jsem se.

MLčel. Proč? Proč byl teď tak zticha? Byli jsme spolu dva roky. Slíbil mi, že bude věrný. Přísahal mi, že mě označí a udělá ze mě svou družku.

Před několika lety jsem šla s bratrem do domu smečky, když ještě nebyl Gamou. Tehdy jsem potkala Cassiana. Začal se objevovat u mé školy, aby se se mnou viděl. O pár měsíců později jsme spolu začali chodit. Už tehdy odmítl svou družku. Řekl mi, že ji odmítl, protože ho podvedla.

Ale co přesně dělal on teď?

„PTALA JSEM SE, JAK DLOUHO???“ zařvala jsem na něj.

Stále mlčel, ani se mi nepodíval do očí.

Šla jsem k Vesper. „Ty mi to řekni. Jak dlouho mi to s ním děláš za zády?“

Chtěla jsem to slyšet na vlastní uši, jak dlouho ze mě dělali blázna.

„J-Jeden rok,“ odpověděla a odvrátila se ode mě.

Kousla jsem se do rtů, až mi skoro tekla krev. Další rány do srdce už jsem nemohla snést.

„Nechtěl jsem to udělat, Elaro. Miluju jenom tebe.“ Slyšela jsem Cassiana.

On měl ještě tu odvahu mluvit?

Pohrdavě jsem si ho změřila. Po tom, co udělal, má tu drzost tohle říct?

„Proč jsi mě podváděl?“

„Nikdy jsi mě k sobě nepustila. Jsem Alfa. Mám své potřeby, které musím naplňovat. Takže jsem musel jít jinou cestou.“

„J-Já jsem čekala, až mi bude osmnáct. Chtěla jsem se stát tvou družkou a manželkou. Než k něčemu dojde, chtěla jsem našemu vztahu dát jméno. Nikdy jsem nepomyslela na jiného muže. Šetřila jsem se jen pro tebe. Ale ty jsi na mě nemohl počkat? Ani ten jeden další rok? Začal jsi mě podvádět po pouhém roce našeho vztahu?“

Zatnula jsem pěsti, abych přestala plakat. Zhluboka jsem se nadechla.

„Všechno končí. Vztah mezi námi skončil,“ řekla jsem Cassianovi.

Podívala jsem se na Vesper, které jsem říkávala nejlepší kamarádka. „Už mi nechoď na oči.“

Nepokusila se nijak ospravedlnit, jako by neměla co říct.

Otočila jsem se k odchodu. S pláčem jsem seběhla ze schodů.

„ELARO!“

Cassian se hnal za mnou a popadl mě za paži.

„Nedotýkej se mě.“

„Jak se opovažuješ říct, že ses se mnou rozešla? Nikam jít nemůžeš. Nikdo tě nepřijme. Všichni vědí, že jsi moje holka. Jsi slabá Omega. Nikdo si tě nevezme za manželku, budeš jen hračka. Měla bys být ráda, že tě pořád ještě miluju. Tak na všechno zapomeň a tvař se, žes nic neviděla.“

Zírala jsem na něj. Jak může být muž tak nestydatý? Chtěla jsem si nafackovat za to, že jsem mu propadla. Z jeho slov se mi hnusil ještě víc.

Silně jsem do něj strčila.

„O mě se starat nemusíš. Jdi si hrát se svou Vesper, jako jsi to dělal celou tu dobu.“

S těmi slovy jsem vyběhla z domu.

Nohy se mi třásly. Netušila jsem, kam jít. Co mám teď dělat? Co si počnu s touhle zradou ve svém životě?

Jak vysvětlím Cassiana matce a bratrovi? Slíbila jsem, že ho brzy představím. Můj bratr se v lidech zřejmě vyznal. Varoval mě před Cassianem už dřív, ale já jeho slovům nikdy nevěnovala pozornost.

Jak jsem byla hloupá!

Došla jsem k silnici. Neměla jsem sílu čekat na taxík. Myšlenky jsem měla v jednom zmatku.

Zítra mám osmnácté narozeniny. Osud mi tedy nadělil parádní dárek!

Myslela jsem si, že připravují něco k mým narozeninám, ale netušila jsem, že mě už dlouho podvádějí.

Proč se tohle všechno stalo mně? Byla jsem obyčejná holka, která byla šťastná se svou malou rodinou. Proč přišel a tak moc mě zlomil?

Nazval mě slabou omegou! Takhle o mně přemýšlel celou tu dobu?

Kráčela jsem po silnici jako šílená. Netušila jsem, kde jsem, ani jak dlouho už jdu.

Mé kroky se zpomalovaly, jak jsem začala pociťovat žár slunce, a jeho intenzita mě skoro doháněla k šílenství. Potila jsem se, plakala a propadala depresi.

Za sebou jsem slyšela klaksony.

„Hele, holka! Jdi se nechat přejet někam jinam. Vypadni nám z cesty. Náš Alfa jede pozdě.“

Byla jsem tak pohlcená svou rozvrácenou myslí, že jsem řidiče jasně neslyšela.

Když jsem se otočila, užasle jsem spatřila dlouhou kolonu černých aut stojících za mnou.

Z auta, které bylo uprostřed ostatních, vystoupil hřmotný muž. Pak někomu otevřel zadní dveře.

Vystoupil muž v černém obleku a zamířil ke mně.

Kvůli slunečnímu světlu a uslzeným očím jsem mu neviděla do tváře.

Ušel několik pomalých kroků a zastavil se přede mnou. Svou postavou mi zastínil slunce dopadající na obličej.

Zamrkala jsem, abych si ho lépe prohlédla.

Byl to Kaelen Thorne!

Jak je možné, že jsem ho potkala dvakrát v jeden den?

Nenapadalo mě, jak ho teď oslovit.

Velký švagře? Kaelene? Alfo?

Měl na tváři mračivý výraz a upřeně na mě zíral. Možná se divil, co dělám uprostřed silnice.

„J-Já...“

Chtěla jsem mu říct o tom, co mi udělal jeho bratr, ale než jsem stihla promluvit, pocítila jsem závrať.

Kolem mě se začala snášet tma. Cítila jsem, jak se hroutím na jeho tvrdou hruď.

Jeho silné paže mě téměř okamžitě obemkly kolem pasu. Když se mě dotkl, pocítila jsem zvláštní chvění, které jsem nikdy předtím nezažila.

Než jsem ten neznámý pocit stačila pochopit,

omdlela jsem mu v náručí.