Když jsem otevřela oči, byl už večer. Několikrát jsem zamrkala. Viděla jsem strop svého pokoje.

Posadila jsem se a protřela si čelo. Chvíli jsem nemohla pochopit, co se stalo.

Mé myšlenky se okamžitě stočily ke scéně, v níž byl Cassian s Vesper. Nejdřív jsem byla pod dojmem, že to byla noční můra.

Pak jsem si ale uvědomila, čeho jsem dnes byla svědkem. Cassian mě podvedl.

„Nikdy ti neodpustím, Cassiane. Nenávidím tě.“

Chtěla jsem vstát z postele. Moje mysl se však zastavila, když jsem přemýšlela, jak jsem se dostala domů.

Oči se mi rozšířily. Zakryla jsem si ústa rukama.

Omdlela jsem Alfovi v náručí!

Jak? Proč??

On mě poslal domů?

Šla jsem dolů zeptat se matky. Ta v kuchyni něco vařila.

„Mami?“

„Elaro? Už jsi vzhůru?“ otočila se ke mně matka a zeptala se.

Vzala mou tvář do dlaní a řekla:

„Co se ti stalo, dítě moje? Už se cítíš lépe?“

„Jsem v pořádku, mami. Kdo mě přivezl domů?“

„Tvůj bratr tě vzal zpátky domů.“

„Bratr?“ byla jsem zmatená.

„Říkal, že jel s Alfou na setkání smečky. Spěchali. Ale před jedním z jejich vozů se objevila nějaká dívka a Alfa se šel sám podívat. Protože Ronan byl Gama, šel se taky podívat na situaci, aby se ujistil, že je všechno v pořádku. Pak ale uviděl tebe v bezvědomí. Řekl Alfovi, že jsi jeho sestra, a odvezl tě domů.“

Sklopila jsem hlavu. „Musel se kvůli mně cítit trapně.“

„Ne, dítě moje. Proč to říkáš? Jsi jeho sestra. Jsi jeho zodpovědnost.“

Kývla jsem hlavou. Matka mi řekla, abych něco snědla, ale odmítla jsem. Neměla jsem na jídlo ani pomyšlení. Vrátila jsem se do svého pokoje.

V pokoji jsem hodně plakala. Snažila jsem se neplakat nahlas, protože jsem nechtěla, aby se matka dozvěděla o mém zlomeném srdci, alespoň ne v tuhle chvíli.

Když nastala půlnoc,

matka a bratr přišli do mého pokoje s narozeninovým dortem.

„VŠEHO NEJLEPŠÍ K NAROZENINÁM!“

Byla jsem jejich náhlým příchodem ohromena. Okamžitě jsem si otřela oči a snažila se skrýt tvář vlasy.

„Elo, co se stalo?“ zeptal se Ronan.

„Nic, bratře.“

Položil dort na postel a sedl si vedle mě. Matka si sedla z druhé strany.

„Neptal jsem se tě na dnešek. Co se ti stalo?“

„Byla jsem jen unavená, bratře. Nic jiného. Omlouvám se, že jsem tě zdržela a udělala ti ostudu.“

„Žádný strach, ty trdlo. Kvůli tomuhle nemusíš plakat,“ řekl Ronan a pohladil mě po hlavě.

„Teď si něco přej a rozkroj dort,“ řekla mi matka.

Zavřela jsem oči.

„Nevím, co si přát. Odteď se budu řídit svým osudem, ať mě zavede kamkoli,“ řekla jsem si v duchu a sfoukla svíčku.

Rozkrojila jsem svůj narozeninový dort. Musela jsem se usmívat, protože jsem nechtěla rodině ukázat svůj smutek.

Poté, co snědli kousky dortu a dali mi dvě obálky, Ronan i matka odešli z mého pokoje.

Obálky jsem dala do zásuvky. Neměla jsem náladu je otevírat. Tvrdě pracovali a peníze v těch obálkách byly jejich výdělkem. Jak bych je mohla pořád využívat, aniž bych jim dala něco na oplátku?

Lehla jsem si na postel a se zlomeným srdcem se snažila usnout.

Další den,

celý den jsem strávila zavřená v pokoji. Protože jsem nešla na oběd, matka mi ho přinesla do pokoje.

Informovala mě, že se musím včas připravit, protože Ronan někoho pošle, aby nás odvezl do domu smečky.

„Nechci tam jít, mami,“ řekla jsem jí.

Jak jsem mohla jít do toho domu? Byl to dům mého bývalého přítele. Teď už jsem s ním neměla žádný vztah. Už jsem ho nechtěla nikdy vidět.

„Musíš tam jít. Je to zásnubní obřad Alfy Kaelena. Tvé jméno je jasně uvedeno na pozvánce. Nemůžeš to odmítnout, dítě moje. Je to pravidlo.“

Byla jsem omega. Kdybych porušila nějaké pravidlo, nepřežila bych žádný královský trest. Neměla jsem tedy jinou možnost než souhlasit.

Večer jsem se začala chystat. Oblékla jsem si jednoduché bílé šaty, které mi matka koupila jako dárek k narozeninám. Obula jsem si bílé lodičky. Pak jsem se lehce nalíčila a rozpustila si vlasy.

Matka mě uviděla, když jsem šla dolů.

„Vypadáš tak krásně, Elaro.“

„Díky, mami.“

Objala mě a rozplakala se. „Kdyby tu byl tvůj otec, měl by radost, kdyby tě viděl.“

Pohladila jsem ji po zádech. Měla pravdu. Otec mi chyběl.

„Já s tebou nejdu.“

„Proč, mami?“

„Vrátila se mi bolest zad,“ odpověděla s tichým pousmáním.

„Tak já taky nepůjdu.“

„Ne. Musíš jít. Už jsme o tom mluvili.“

Povzdychla jsem si a řekla jí, ať na sebe dává pozor, a pak jsem odešla z domu.

Venku parkovalo auto. Řidič vystoupil a otevřel mi zadní dveře. Jakmile jsem nastoupila, vrátil se na své místo a rozjel se.

Auto dojelo k domu smečky. Vystoupila jsem a zavolala bratrovi.

Vyšel ven, aby mě vzal dovnitř. Chytil mě za ruku a zamířil na druhou stranu.

„Tudy ne?“

„Ne, tohle je obytná část. Jdeme do vedlejší budovy, což je obrovský sál. Ten se používá pro všechny druhy akcí.“

Mírně jsem přikývla a šla dál. Modlila jsem se, abych neuviděla Cassiana. Nechtěla jsem ho vidět a ztratit tam rozum.

Vešla jsem do sálu. Byl velký. Sál byl vyzdobený nádherně, stejně jako dům smečky, který jsem viděla včera.

„Zůstaň tady a užij si večírek. Musím teď někam jít. Za půl hodiny budu zpátky. Zavolej mi, kdyby ses nudila,“ řekl mi Ronan.

Otočila jsem se k němu. „Co to povídáš? Co bych tu dělala sama?“

„Prostě si užij zásnubní obřad. Tvůj přítel je tu taky. Takže si nemyslím, že mě tu budeš potřebovat. Ale než se to u nás potvrdí, moc se k sobě nemějte, jasné?“

Sklopila jsem hlavu a přikývla. Kdyby věděl, co Cassian udělal, byl by velmi naštvaný a pravděpodobně by ho v hněvu zabil.

Poté, co bratr odešel, stála jsem chvíli v koutě.

Rozhlédla jsem se a všimla si bývalého Alfy a Luny. Vypadali nadšeně. Všichni hosté čekali na okamžik výměny prstenů.

Najednou se mi zamlžilo před očima. Ucítila jsem něco, co jsem nikdy předtím necítila.

Byla to smíšená vůně deště a lesa. Byla to velmi návyková vůně.

Otáčela jsem hlavou doleva a doprava a pak nasávala vzduch, abych tu vůni cítila víc a víc.

Mé nohy začaly vykračovat vpřed bez mého svolení. Lidé se začali shromažďovat kolem někoho nebo nějaké rodiny. Říkali, že teď si Alfa a budoucí Luna vymění prsteny.

Ale kdo by mohl ovládnout mou vlčici?

Odmítala zastavit mé kroky a snažila se mě ovládnout.

Měla jsem pocit, že omdlím, pokud se nedostanu k majiteli té vůně.

Znovu jsem nasála vzduch a pak se vydala směrem, odkud vůně přicházela.

Prodrala jsem se davem a udělala dlouhé kroky před královskou rodinu.

Otočili k mně hlavy. Cítila jsem na sobě Cassianovy oči.

Mé oči však nebyly na něm, ale na někom jiném.

Na někom, u koho jsem nemohla uvěřit, že mě sem přitáhla právě jeho vůně.

Nebyla jsem schopna na nic myslet. Přistoupila jsem blíž a zastavila se před ním.

Všichni začali šeptat o tom, proč jsem najednou ve chvíli zásnub přišla k tomu páru.

Má vlčice začala skandovat: „Druh. Druh. Druh.“

Byla jsem v šoku, že jsem našla svého druha. Byla to vůně mého druha.

Majitelem té vůně však nebyl nikdo jiný než Kaelen Thorne, hlavní Alfa smečky Umbrafall!

Když se na mě podíval, oči mu zrudly. Probodával mě pohledem a dával najevo, že ho netěší mě vidět ani zjištění, že jsem jeho družka.

Má vlčice neunesla jeho chladný pohled. Cítila jsem, jak se mi při pohledu na jeho divoké oči třesou kolena.

Padla jsem před ním na kolena.

Zvedla jsem hlavu a podívala se na něj.

Oči mi zmodraly jako oceán. Z očí mi vytryskly slzy.

Nemohla jsem si pomoct a přede všemi ho oslovila.

„Druhu.“