Pohled Alany

Sbalila jsem si věci, protože esej už jsem měla hotovou. Zavřela jsem sešit a nechala ho na konferenčním stolku. Cassidy zavřela svůj a dala si ho do batohu. Měla jsem o pana Sterlinga starost; viděla jsem, jak ho ta esej zasáhla. On ale věděl, že jsem to viděla.

Vstala jsem z podlahy. Cassidy si s někým psala na mobilu. Podívala jsem se směrem ke kuchyni a viděla pana Sterlinga sedět u jídelního stolu. Procházel něco v telefonu, jeho výraz byl neutrální. Já bych po přečtení něčeho tak smutného o někom blízkém nedokázala zachovat klid.

Máma mi chybí, ale ne tak moc. Někdy mi ukápne slza, ale byla jsem moc malá, když zemřela. „Můžeš si sednout ke stolu,“ řekla Cassidy.

Váhala jsem, protože tam seděl pan Sterling a moje city k němu se bůhvíproč ještě prohloubily. Zhluboka jsem se nadechla a dodala si odvahu dojít do kuchyně. Jak jsem se blížila, pan Sterling byl hluboce zabraný do telefonu.

Když jsem odsouvala židli naproti němu, zaskřípala o podlahu a on ke mně vzhlédl. Ty zelené oči mě úplně uhranuly. Myslela jsem, že jeho pohled ten můj nepustí a mezitím se mi zastaví srdce, ale on znovu sklopil zrak k telefonu a já se posadila.

Teď jsem se cítila trapně; ruce jsem měla sepjaté na stole a neměla jsem co dělat, protože mobil jsem měla v batohu. S úlevou jsem sledovala Cassidy, jak vchází do kuchyně. „Tati, co slušné chování u stolu?“ poznamenala.

„Jen odpovím na tenhle e-mail a pak se vám budu plně věnovat,“ vzhlédl ke mně. „Oběma.“ Srdce se mi zastavilo, protože když to řekl, jeho pohled do mě úplně pronikl. Ale vzápětí byl zase u telefonu. Polykala jsem naprázdno, v krku jsem měla jako v mrazírně. Potřebovala jsem se napít.

„Tady máš,“ Cass postavila hroznový džus přede mě i před svého otce. Došla si pro svůj a sedla si vedle mě. Ozval se zvonek. „To bude kurýr,“ vyběhla z kuchyně. Když jsem brala sklenici s džusem, viděla jsem, jak on odkládá telefon a bere si tu svou.

Podívala jsem se na něj a on na mě už zíral. Současně jsme se napili a současně sklenice položili na stůl. Odkašlal si. „Prosím, neříkej Cassidy o tom, že jsem si četl tu její esej,“ požádal mě.

„Hm,“ olízla jsem si rty a jeho pohled sklouzl dolů, sledoval pohyb mého jazyka. „Slibuju, že jí nic neřeknu,“ odpověděla jsem a on se mi znovu podíval do očí.

„Děkuju,“ řekl. V tu chvíli do kuchyně vrazila Cassidy se dvěma krabicemi pizzy. „Tati, vím, jak miluješ pizzu, tak jsem objednala dvě, musíš mít hlad,“ položila krabice na stůl.

„Mám hlad jako vlk,“ řekl, ale stále mě nespouštěl z očí. Nevěděla jsem, jestli to dělá schválně, ale mohla jsem se taky plést. Nikdy se na mě takhle nedíval.

„Tati, měl bys chodit víc ven a nemyslím tím kvůli práci… ale kvůli randění,“ řekla Cassidy, když si sedala vedle mě. Otevřela obě krabice a ta vůně mě udeřila do nosu, až mi zakručelo v břiše.

Začali jsme jíst a já se snažila na pana Sterlinga nedívat. „Můj milostný život skončil, a kdybych náhodou s někým randil, dozvěděla by ses to,“ odpověděl. Pořád jsem odmítala zvednout hlavu.

„Jak bych se to dozvěděla?“ vyzvídala.

„Opravdu to chceš vědět?“

„Neodpovídej otázkou na otázku, jasně že to chci vědět,“ naléhala Cass.

„No…“ Podívala jsem se na něj; uculoval se. V ruce držel kousek pizzy a prohlížel si ho. Byla jsem zvědavá.

„Tati, vyklop to. Umíráme zvědavostí.“ Proč do toho proboha zatahovala i mě? Protože on se na mě podíval, pořád s tím úšklebkem.

„Slyšela bys mě mrdat nějakou ženskou,“ prohlásil klidně. Rozkašlala jsem se, jak mi zaskočilo.

„Tati!“ Chňapla jsem po džusu a pořádně se napila, abych se konečně zase nadechla. Cítila jsem, jak mě Cassidy plácá po zádech. „Vidíš, co jsi Alandě udělal?“

„Jsi v pořádku?“ zeptal se, když jsem odložila sklenici. Už se nešklebil, vypadal ustaraně.

„Ano, jen mi zaskočilo,“ hlesla jsem, ještě párkrát zakašlala a pak dál jedla se sklopeným zrakem.

„No, brzy to budeš dělat taky, tak o tom můžu mluvit,“ řekl a já na něj znovu třeštila oči. Žvýkal a já sledovala, jak se mu při polykání pohybuje ohryzek.

„Pochybuju, že to Alana bude dělat brzo. Je to zasraná svatá,“ otočila jsem k ní hlavu, protože teď už se probíral můj život.

„Cass, tohle je o tobě a tvém tátovi, ne o mně,“ uchechtla jsem se. Cítila jsem, jak mi tváře hoří, musely být úplně rudé. Víte, s panem Sterlingem a Cass je to takhle – mluví spolu, jak chtějí. Já ke svému tátovi chovám větší respekt, ale ten jejich vztah se mi taky líbil. Ne že by ten můj s tátou byl horší.

„Brzy se Alana také začne oddávat sexuálním věcem.“ Když jsem se na něj podívala, upřeně mě sledoval. „Bude experimentovat a možná se jí některé věci zalíbí.“ V tu chvíli mě náš oční kontakt k němu přitahoval, jako bychom v místnosti byli jen my dva.

„Jím, tati, další téma,“ vyštěkla Cassidy. Pan Sterling se probral z tranzu, vzal si ubrousek a otřel si ruce i ústa, zatímco mu na stole zazvonil telefon. „Nemůžeme se v klidu najíst, aniž by tě u večeře otravovala práce?“ zeptala se Cass.

„Promiň, tohle musím vzít,“ řekl, vstal a odešel.

Cass si povzdechla. „Dělá to pořád.“

„Utápí se v práci, protože to je to jediné, co zná od té doby, co tvoje máma…“ zarazila jsem se.

„To je v pohodě, můžeš o ní mluvit. Já vím, že se do té práce zavrtal, co umřela. Jsou to tři roky a je na čase, abych ho už konečně slyšela s někým šukat. Aspoň budu vědět, že mě poslechl a s někým randí,“ poklesla jí ramena. I když jsem si strašně přála být tou osobou, se kterou by šukal, věděla jsem, že se to nikdy nestane.

„Stane se to, až přijde čas. Už je pozdě a musím jít domů,“ řekla jsem a vstala. „Díky za pizzu.“

„Mám tě tu hrozně ráda,“ řekla. „Příště bychom měly přespat venku na zahradě, než se příští rok každá vydáme svou cestou.“

„Budu za tebou chodit pořád, bez ohledu na to, co bude,“ ujistila jsem ji.

Sbalila jsem si věci a odešla. Příští rok se naše cesty rozdělí podle toho, co budeme studovat. Je mi z toho smutno, protože pana Sterlinga už asi nebudu vídat tak často, i když bydlí o pár domů dál. On je pořád tak zaneprázdněný. Občas sice zajde k nám za tátou, protože jsou kamarádi, tak doufám, že ho u nás uvidím častěji.