**Killianův pohled**

Chodba mi připadala chladnější, než by měla být. Každý můj krok se příliš hlasitě rozléhal a odrážel se od stěn jako pochybnosti, které mi duněly v hlavě. Nohy se hýbaly samy, nesly mě pryč od Alany, pryč od té měkké postele, na které jsem s ní právě seděl. Nemohl jsem tam zůstat. Ne s tím, jak se na mě dívala. Ne když jsem nevěděl, jak spravit to, co jsem roztříštil.

V domě b