POHLED SIENNY

Dveře auta se s bouchnutím zavřely. Kovová rakev, ale s plyšovými koženými sedadly. Donatova vůně byla hutná, po tmavém dřevě a po něčem nebezpečném, něčem, z čeho mi v žaludku poletovali motýli. Lorenzův úsměv ve zpětném zrcátku byl čiré zlo, jako by sledoval film. „Snažte se ji nerozbít moc brzy, chlapci.“ Chlapci. Uf. Jako bych byla nějaká hračka, se kterou by si mohli hrát.

Donat