Kapitola 4: Vždy ji nutil, aby chápala rodiče

Elara si vydechla a řekla: „Institut je odsud příliš daleko. Musela jsem přestupovat mezi autobusy a hodně jít pěšky, abych se sem dostala.“

Nepřišla pozdě schválně — prostě neměla možnost, jak se sem dostat dřív.

Kaelen si ale odfrkl. „Pořád to hraješ, co? Řekl jsem ti, ať si vezmeš taxíka, ale ty sis vybrala autobusy a pěší chůzi, abys vypadala jako chudinka.“

Elara klidně odpověděla: „Neměla jsem peníze.“

Barrett vybuchl: „To je směšné! Žila jsi tu roky. Nikdy jsme tě o peníze nezkrátili!“

Kaelen vypadal podrážděně. „To je tvoje výmluva? I tvoje gumička do vlasů stojí desítky tisíc. Nedělej ze sebe švorcovou.“

Davia a Alistair mlčeli, ale ani oni nevypadali spokojeně.

Když Elara viděla, že úplně zapomněli, náhle jí to přišlo skoro vtipné.

Zahleděla se na ně. „Řekli jste, že se budu moci soustředit na učení disciplíny bez všeho toho rozptylování. Takže když jste mě vyložili v Aureliánském institutu, všechno jste mi vzali.“

Její oči spočinuly na Kaelenovi. „Tys byl ten, kdo mi z hlavy strhl tu drahou gumičku.“

I teď ji vzpomínka na to, jak ji zatahal za vlasy, zabolela.

Její slova přinesla ticho. Konečně se jim to v paměti vybavilo.

Když to Elara viděla, zeptala se: „Můžu si jít teď odpočinout?“

Neřekli nic, ale Alistair si odkašlal. „Doprovodím tě nahoru.“

Elara přikývla. „Děkuji, pane Alistaire.“

Zarazil se a vypadal, že chce něco říct. Ale jen se otočil a vyrazil dopředu.

Jakmile byli z dohledu ostatních, Alistair konečně promluvil: „Elaro, udělali jsme to jen pro tvé dobro.

Máma nechala služebné uklidit celý dům kvůli tvému návratu. Nevyzvedli tě dnes, protože... no, aby byla Sienna spokojená. Tehdy jsi ji shodila ze schodů a oni chtějí, aby ti odpustila. Měla bys je pochopit.“

Elara neřekla nic. Jen ho následovala. Tenhle projev od něj slyšela už příliš mnohokrát.

Od té doby, co se Sienna vrátila, Alistair říkal pořád to samé: „Jako starší sestra bys měla mít pochopení. Omluv se Sienně.

Táta s mámou se před ní cítí provinile. Prostě je pochop, ano?

Udělala jsi chybu, tak bys měla přijmout trest. Buď poslušná...“

Na rozdíl od Kaelena na ni Alistair kvůli jejím chybám nikdy nezvyšoval hlas.

Místo toho, když se mu pokoušela vysvětlit svou nevinu, jí klidně, ale pevně řekl, aby se k tomu postavila čelem a omluvila se.

Pouze na základě toho, co považoval za správné, rozhodl o její vině a vynesl nad ní rozsudek.

Způsobil, že veškerá její obhajoba a křivdy působily jako špatný vtip.

Poté, co jí dal své obvyklé kázání, Alistair čekal, připraven na to, že mu odsekne. Měl už dokonce nachystané své obvyklé fráze, kterými ji chtěl usadit a říct jí, aby měla více pochopení pro jejich rodiče.

Ale než došli k jejímu starému pokoji, Elara stále neřekla ani jediné slovo.

Hleděla mlčky k zemi, dokud neotevřela dveře. Tehdy se v její otupělé tváři konečně objevila stopa překvapení.

Její pokoj, ten, který znala, byl nyní zaplněn nejrůznějšími módními outfity, botami a drahými kabelkami. Vypadalo to jako pečlivě navržená, luxusní šatna.

Ale nic uvnitř nepatřilo Elaře.

Alistairův výraz se změnil, jakmile mu to v hlavě docvaklo.

Podíval se na ni a vysvětloval: „Víš, jak těžce se Sienna měla, když byla pryč. Táta s mámou se cítili provinile a pořád jí kupovali věci.

Její šatna se naplnila, a protože nikdo nečekal, že se vrátíš tak brzy, máma proměnila tvůj pokoj v druhou šatnu pro Siennu. Byl to její nápad a my jsme všichni souhlasili. Siennin pokoj je přece hned vedle. Nedávej to Sienně za vinu. Ona to nejdřív nechtěla —“

„Nedávám to slečně Sienně za vinu,“ přerušila ho Elara plochým tónem. Bylo jí jedno, proč se ten pokoj změnil.

Měli pravdu. Osmnáct let žila na Siennině místě a vedla si dobrý život. Ten čas už vypršel.

Nehodlala se tvářit nechápavě ani se snažit držet věcí, které jí nebyly určeny.

Teď už chtěla jen místo k vyspání.

Vzhlédla a nejistě se zeptala: „Můžu tu dnes v noci přespat?“

Pokud ne, odešla by, dokud bylo ještě dost brzy na to najít si klidné místo k pobytu — někde v bezpečí, někde, odkud by mohla utéct, kdyby musela.

Bylo by nejlepší najít něco malého a ostrého, co by mohla použít jako zbraň. Kdyby to měla v ruce, možná by se jí spalo snadněji.

„Samozřejmě. Tohle je pořád tvůj domov,“ řekl Alistair a posunul si brýle výš. „Půjdu se zeptat mámy, který pokoj ti připravila.“

Elara chtěla říct, aby se neobtěžoval, ale on už spěšně odcházel, jako by se jí už neodvažoval pohlédnout do očí.

Dole v přízemí se Sienna křečovitě držela Daviiny ruky a po tváři jí stékaly slzy. „Mami, je to moje chyba. Já jsem ten důvod, proč Elaru poslali do toho institutu, jinak byste jí nevzali všechny věci. Měla by peníze na taxíka a nemusela by jet autobusem.

Nikdy předtím autobusem nejela. Pravděpodobně ani nevěděla, jak zaplatit. Já jsem dřív jezdila přes hodinu a pak šla pěšky na vyučování. Muselo pro ni být těžké se dnes vrátit.“

Davia vypadala zdrceně. „Tohle není tvoje chyba. Elara byla vždycky malicherná a žárlivá. Shodila tě ze schodů a odmítala to přiznat. Tvůj táta a já jsme byli ti, kdo rozhodli, že ji pošleme pryč. S tebou to nemělo nic společného.“

Kaelen přikývl. „Přesně tak. Tohle jde všechno za Elarou.

Je mazaná a manipulativní. Určitě si někde schovala nějaké věci. Jinak jak by si mohla dovolit jet autobusem? Vsadím se, že se jen dělá chudinkou, abychom se kvůli ní cítili špatně. Vždycky uměla dobře předstírat. Skoro jsme jí na to skočili!“

V tu chvíli si Kaelen všiml Alistaira scházejícího ze schodů a vyštěkl: „Hej, šla Elara do svého pokoje? Dostaň ji sem — musím jí vmést do tváře ty její kličky!“

Alistair zavrtěl hlavou. „Nešla do svého pokoje. Zapomněl jsem, že její pokoj byl přeměněn v Sienninu šatnu. Mami, kde bude bydlet?“

Davia, nejdřív zjevně podrážděná, na vteřinu ztuhla, když to slyšela.

Pod pohledy všech vypadala trochu rozpačitě. „Já... byla jsem zaneprázdněná plánováním Siennina maturitního večírku. Úplně mi to vypadlo z hlavy.

Ale máme spoustu pokojů pro hosty. Nechte ji prozatím v jednom z nich. Zítra řeknu služebným, aby připravily nový pokoj. Udělám ho jako ten její starý a postarám se, aby z toho nevinila Siennu.“