Kapitola 5 – Nejsem snad budoucí Luna?

VOKAR

Cesta autem zpět do paláce je tichá jako vždy. Nerad jezdím v SUV, pokud nemusím. Raději tu vzdálenost uběhnu lesem. Je to mnohem klidnější a nevyžaduje to žádné formality. Mám v plánu, že až schůzka s otcem skončí, poběžím zpátky k hranicím. V posledních šesti letech jsem v paláci moc nepobyl, možná tak tucetkrát. A intervaly mezi návštěvami se stále prodlužují.

Ta lidská holka spí na zadním sedadle. Je dost malá na to, aby se na tu řadu sedadel pohodlně vešla. Nemůžu si pomoct a občas na ni hodím pohled. Od té doby, co včera v lese omdlela, se neprobudila. Erebus nebyl spokojený, dokud jsme její tělo neodvlekli k autu. Ještě že je ta holka tak drobná.

Erebus teď tvrdě spí, zatímco já musím zůstat vzhůru. Moje oči k dívce zalétnou, když se pohne. Ať už se jí zdá cokoli, musí to být nepříjemné, protože se jí obočí stahuje do zamračení.

Projíždíme hranicemi Sanguinary. Město je obklopeno hradbami, které jsou metr a půl široké a šest metrů vysoké. Sanguinara je hlavním městem království. V dálce se objevují vysoké věže paláce. Tady to všechno před sto osmdesáti lety začalo, když můj pradědeček převzal vládu po svém otci a začal rozšiřovat smečku Sanguilune v království.

Můj pradědeček byl bažící po moci a nepřestal s expanzí, dokud pod království nespadala každá smečka. Po sedmdesáti letech vlády odmítl předat trůn svému synovi. Takže když byl můj dědeček silnější než král, vyzval ho na souboj a zabil ho. Můj dědeček vládl šedesát let, dokud ho před téměř padesáti lety v souboji nezabil můj otec. Bylo mu tehdy sotva dvacet let.

Domky v rámci města se postupně mění a jsou tím větší a honosnější, čím více se blížíme k paláci. Město je rozděleno na tři části. První je vnější okruh, kde bydlí pracující třída a občané, kteří přišli do Sanguinary za lepším životem. Lidé přerušují svou práci, aby sledovali SUV jedoucí po hlavní silnici, která vede přímo do středu města.

Části města jsou odděleny kanály. Druhou částí je střední okruh, který je tepajícím srdcem města. Sídlí zde většina obchodů a firem. Kromě toho v této části města funguje univerzita a nemocnice.

Když překročíme další kanál, dorazíme do třetí části, což je vnitřní okruh. Ten se skládá z vládních úředníků a rodin se starými penězi a ještě staršími hodnotami. Většina lidí, kteří zde žijí, má rodokmen pocházející z členů smečky Sanguilune. Lidé ve vnitřním okruhu nebydlí v domech, ale ve vilách a sídlech.

V centru toho všeho stojí palác z červeného mramoru s bílými žilkami protínajícími stěny. Kolem něj protéká řeka pramenící v horách v dálce za ním. Palác obklopují akry a akry zahrad a lesů. Palác má dvě věže sahající až k nebi a vchod tvoří široký oblouk, kterým projde i skupina vlků. Tucet strážných chrání vchod před nepovolanými osobami a další desítky střeží perimetr, trůnní sál a ložnice.

Když auto zastaví, okamžitě z něj vyskočím. Vyběhnu tři patra do svých komnat. Nemám v úmyslu strávit se svou sestrou ani minutu navíc. Už když procházím chodbou, rozepínám si sako. Třetí patro je pro královskou rodinu zcela uzavřené. Otevřu dveře své ložnice a zarazím se, když v mé posteli uvidím lenošit nahou postavu.

Její karamelové tělo je vypracované s lákavými křivkami. Bradavky má tvrdé a její dlouhé tmavě hnědé vlasy se rozlévají po mém bílém hedvábném povlečení. Sleduje mě těma velkýma hnědýma očima, ze kterých čiší touha. Zavrčím, když se mi při tom pohledu pohne přirození. Připomene mi to, že jsem byl skoro rok pryč.

„Co děláš v mém pokoji?“

„Čekám na tebe, ty hloupý. Přidáš se ke mně?“ zapřede.

Zúžím na ni oči. „Kdo tě sem pustil?“

Gylinn vstane z postele a vykročí ke mně. „Nejsem snad budoucí Luna? Samozřejmě, že mám do tvého pokoje přístup.“ Její ruce mi kloužou po hrudi, jak mi dál rozepíná sako.

Všichni očekávají, že si Gylinn vyberu za svou družku. Bylo to tak už od dětství a chvíli jsem věřil, že budeme osudoví partneři. Je to dcera generála Zandraka, který vede největší smečku v království mimo Sanguinaru. Po mé sestře je Gylinn nejsilnější samicí, která existuje. Je krásná, cílevědomá a má všechno, co se od Luny očekává. Proto bylo překvapením, když se ukázalo, že není mou osudovou družkou. Výběru družky jsem se vyhýbal. Vím, co lidé očekávají, ale nedokážu se o tom sám přesvědčit. Nemluvě o Erebovi. Ten chce jen svou pravou družku.

Její ruce mi sjedou z hrudi na pas kalhot. „Kromě toho, kdo jiný by měl korunního prince pořádně 'uvítat zpět'?“ řekne, přejede si jazykem po rtech, kousne se do spodního rtu a klesne na kolena.

Nebudu jí v tom bránit. Pokud tak touží mi ho vykouřit, budu ten poslední, kdo by odmítl. Gylinn mi rozepne kalhoty a můj penis vystřelí ven. Stojí vzpřímeně, vždy ochotný k jakékoli sexuální aktivitě. Obemkne mé zanedbávané přirození svými plnými rty. V jejích ústech je to příjemné, teplé a vlhké, ale vždycky tam něco chybí. Bere si mě hlouběji, ale nestačí to. Nepřivádí mě to k vrcholu. Chytím ji za zátylek, prsty jí vpletu do vlasů a zatlačím se jí hlouběji do hrdla. Její hrdlo je lepší a má sadistická část si užívá pohled na to, jak bojuje o dech, jak se dusí a jak se jí v očích objevují slzy. Má potíže mou velikost pojmout.

Je to ta moje část plná hněvu a zášti vůči světu kolem mě. Ta temná část mého nitra, kterou musím skrývat, abych byl tím bezúhonným princem, kterého lidé očekávají. Ta část, která chce drásat a trhat vše kolem sebe. Krev dlouhé linie brutálních králů Alfů.

Vydám hrdelní zvuk, jak se jí vrážím do hrdla a zase ven. V jejích očích je teď strach a já si uvědomím, že jsem z této své stránky ukázal až příliš. Působí to na můj chtíč jako kbelík ledové vody. Pustím ji a odtáhnu se. Lape po dechu a nedokáže se mi podívat do očí. Otočím se od ní a zapnu si kalhoty.

„Můžu to udělat lépe,“ řekne chraplavým hlasem a popadá dech.

„Neobtěžuj se.“ Můj hlas je příliš drsný a já si promnu čelist. Proto není mou družkou. Nezvládne tu temnotu ve mně a není ochotná ji přijmout. Nemůžu změnit to, kým jsem, a ona by také neměla. Měla by být s někým, kdo ji bude uctívat, ale já pro ni tím mužem nejsem.

Zamířím do koupelny na studenou sprchu a nechám Gylinn, ať se oblékne.

Erebus ze spánku zamručí a protáhne se; divím se, že se neprobudil. Už je to dlouho, co byl takhle klidný.