Evelina

Jeho přítomnost byla opojná. Alaricova kolínská mě obklopila, vznášela se kolem jako vůně tmavého koření a něčeho zemitého. Tep se mi zrychlil, když se ke mně naklonil, tváře jsme měli jen pár centimetrů od sebe.

„Jsi tady,“ zamumlal.

„Pane Sterlingu, co se děje?“ hlas se mi třásl. Položila jsem mu ruku na hruď s úmyslem ho odtlačit, ale cítila jsem jen vypracované svaly pod jeho košilí.

Chytil mě za ruku, propletl si prsty s mými a přitiskl mi ji ke stěně. Teplo z jeho doteku bylo jako elektrický proud, který mi projel přímo do nitra. Můj dech byl rázem mělký a v uších mi bušilo srdce. Jeho oči byly tmavé, zorničky rozšířené.

„Opravdu jsi tady,“ zašeptal chraplavě. Jeho pohled přejížděl po mé tváři, zastavil se na mých rtech a jeho dech mě hřál na tváři.

„Jste... v pořádku?“ vykoktala jsem. Jeho zorničky vypadaly větší než obvykle, téměř pohlcovaly modř jeho duhovky. Něco nebylo v pořádku. Byl pod vlivem drog?

„Jsem víc než v pořádku.“ Otřel se nosem o můj krk, rty se mu otřely o mou kůži. „Jsi dokonalá.“

„Myslím, že možná potřebujete lékařskou pomoc–“

Nenechal mě domluvit. Jeho ústa se zmocnila mých a svět se vyklouzl z osy. Polibek byl dravý, zoufalý a plný hladu, který mi vyrazil dech. Volnou rukou mě chytil v pase a přitáhl si mě k sobě. Tvrdě. Neústupně.

Rozumná část mého mozku křičela, ať ho odtlačím, ať vyhledám pomoc. Ale pak jeho jazyk pootevřel mé rty a kolena se mi podlomila. Chytila jsem se ho za ramena, abych udržela rovnováhu, prsty se mi zaryly do jemné látky jeho saka.

Jeho polibek nabíral na intenzitě a já sotva dokázala přemýšlet nebo dýchat. Když se naše jazyky propletly, z mých rtů uniklo zasténání – k němuž bych se při výslechu nikdy nepřiznala.

Mé ruce bloudily po jeho ramenou a zádech a cítila jsem, jak se pod mým dotekem napínají tvrdé svaly. Jeho sevření v mém pase zesílilo a on mě bez námahy zvedl.

Než jsem se nadála, manévroval se mnou pozpátku a vedl mě k ložnici. Potáceli jsme se, naše rty se ani na vteřinu nerozpojily, dokud mě zadní strana kolen neudeřila o obrovskou postel. Jemně mě přitlačil na matraci a naklonil se nade mě. Oči měl divoké, hladové.

„Dolů,“ zavrčel a netrpělivě tahal za mou halenku.

Šmátrala jsem po knoflících, prsty jsem měla v té dychtivosti nešikovné. Konečně se mi podařilo látku rozepnout a vyvléknout se z ní; prsa se mi drala ven a krajková podprsenka je jen stěží krotila.

Jeho pohled potemněl a on strhl košíčky podprsenky dolů, čímž vystavil mé ztvrdlé bradavky chladnému vzduchu.

Sklonil se, vzal jednu bradavku do úst a silně sál. Prohnula jsem se v zádech a zalapala po dechu, když o mě zavadil zuby. Jeho volná ruka sklouzla níž, pod pás mých kalhot. V momentě, kdy přes tenkou látku kalhotek našel můj klitoris, mnou projela ostrá rána.

„Sakra,“ zasténala jsem a prsty jsem mu vjela do vlasů, abych si ho přitiskla k hrudi.

Jedním prudkým pohybem mi stáhl kalhoty i kalhotky z nohou. Chladný vzduch zasáhl mou vlhkou klín, až jsem se zachvěla. Rukama mi roztáhl stehna a jeho prsty vklouzly do mého horkého vlhka a tlačily se do mě. Vykřikla jsem a boky narážela do jeho ruky.

„Jsi už tak šíleně vlhká,“ zamumlal si skoro pro sebe. „Mohl bych si tě vzít hned teď.“

Než jsem stačila odpovědět, jeho prsty se vytáhly a zanechaly ve mně palčivou touhu. Se zatajeným dechem jsem sledovala, jak si rychle rozepíná pásek a zip u kalhot. Neobtěžoval se svlékat, ale jeho masivní, jako kámen tvrdý úd se osvobodil a mně se při tom pohledu rozšířily oči.

Zaklekl mi mezi nohy, přiložil žalud k mému vchodu a dráždil mě svou tloušťkou. Vrtěla jsem se, celé mé tělo křičelo po tom, aby mě vyplnil.

Prudce a rychle do mě vrazil a jedním brutálním úderem se do mě celý schoval. Z toho počátečního roztažení se mi dělaly mžiky před očima, ale brzy vše přebila rozkoš. Jeho úd mě zcela vyplnil a zasahoval místa, o kterých jsem ani nevěděla, že existují.

Nehty jsem se mu zarývala do zad, zatímco on nasadil trestající rytmus a každý příraz do mě vysílal vlny extáze.

Jeho ústa se střetla s mými v zoufalém, drsném polibku. Rukama mě pevně svíral za boky, jak do mě bušil. Naše těla se s mlaskavým zvukem střetávala a mísila se s naším sténáním a zadýchaným dechem.

„Bože, jsi tak těsná,“ zavrčel, dech měl horký a trhaný. „Je to kurva úžasný.“

Pohybovali jsme se společně, naše těla byla propletená v pudovém tanci. Cítila jsem, jak ve mně narůstá tlak, vrchol orgasmu byl na dosah. Natočil boky a změna hloubky ho přivedla ještě silněji na můj bod G. Vykřikla jsem a celé tělo se mi napjalo.

„Už budu, Alaricu,“ vydechla jsem a nehty mu přejela po zádech.

Můj hlas ho zřejmě vybičoval k ještě zběsilejším pohybům. Vrážel do mě silou, která mě nutila křečovitě se držet prostěradla, jak jsem se snažila ustát tu intenzivní rozkoš.

„Jo, sakra, vem si to všechno,“ zasténal a jeho tempo se stalo nepravidelným. „Udělej se pro mě.“

Jeho povzbuzování mě dohnalo za hranu. S posledním výkřikem jsem se roztříštila, má pochva se pevně sevřela kolem jeho údu, zatímco mě zaplavovaly vlny orgasmu. Prožívala jsem tu bouři, tělo se mi zmítalo v křečích, zatímco on do mě dál bušil.

A právě tehdy, když můj orgasmus začal doznívat, jsem ho slyšela zamumlat: „Sakra, Elowen.“

Ztuhla jsem. Hlava se mi zatočila. Elowen?! Kdo k čertu byla Elowen?

Ale nemohla jsem o tom dlouho přemýšlet, protože on do mě stále bušil, jeho úd kmital dovnitř a ven s divošskou intenzitou. Mé předrážděné tělo i přes můj zmatek zareagovalo a už se blížilo další vyvrcholení.

„Elowen, máš to tak kurva těsný.“ Naposledy do mě vrazil a s hrdelním zasténáním se do mě vystříkl. Tělo se mu třáslo a jeho vyvrcholení spustilo i to mé. Mnou projela další vlna orgasmu a zanechala mě bez dechu a v třasu.

Jakmile opar rozkoše vyprchal, dopadla na mě realita. Alaric při sexu se mnou vyslovil jméno jiné ženy. Ani nevěděl, kdo jsem.

Když se vedle mě zhroutil na postel, těžce oddychoval, já zírala do stropu a myšlenky mi pádily. Kdo byla Elowen? Pracovala pro něj taky, nebo to byla jen jedna z jeho mnoha kořistí? Ta myšlenka mě hryzala jako neodbytné svrbění, které jsem se nemohla poškrábat.

Vykroutila jsem se zpod jeho paže, nohy se mi stále chvěly. Alaricovo tiché chrápání naplnilo ložnici, zatímco jsem sbírala své rozházené oblečení. Samozřejmě, že vytuhne – typický chlap. Aspoň že mi neřekl „zlato“ nebo nějakým jiným tuctovým oslovením. Ne, on zvolil „Elowen“.

Dotápala jsem do koupelny a při pohledu do zrcadla jsem sebou trhla. Mé pečlivě vyžehlené vlasy teď připomínaly ptačí hnízdo a rtěnka... no, ta rozhodně nebyla tam, kde by rtěnka měla být.

Zatímco jsem se dávala do pořádku, myšlenky mi zabloudily ke stohu dohod o mlčenlivosti v mé zásuvce u stolu – všechny ty ženy, které zkřížily cestu Alaricu Sterlingovi.

„Aspoň že jsem si nemusela sepisovat vlastní dohodu o mlčenlivosti,“ zamumlala jsem. Být Alaricovou asistentkou znamenalo uklízet po něm spoušť a zařizovat květiny a dárky „na omluvu“ pro ten zástup modelek a celebrit, které za sebou nechával. Ale Elowen? To jméno v žádném z mých spisů nebylo.

Upravila jsem si oblečení a zkontrolovala telefon – 22:27. Doktor bude ještě vzhůru. Listovala jsem kontakty, až jsem našla číslo doktora Faulknera. Palec se mi vznášel nad tlačítkem volání, zatímco z ložnice se ozývalo Alaricovo chrápání.

„Doktore Faulknere? Omlouvám se, že obtěžuji tak pozdě.“ Hlas jsem udržovala klidný a profesionální. Jako bych zrovna nezažila naprosto úžasný sex se svým šéfem. „Tady Evelina Thorneová, asistentka pana Sterlinga.“

„Co zase provedl?“ povzdechl si doktor Faulkner.

„Zdá se být v jiném stavu. Rozšířené zorničky, neobvyklé chování. Našla jsem ho takhle, když jsem mu přišla doručit naléhavé papíry.“ Lež mi vyklouzla z úst lehce. Až moc lehce.

„Drogy?“

„Možná. Teď spí, ale–“

„Budu tam za dvacet minut.“

„Děkuji, doktore.“ Ukončila jsem hovor a strčila telefon do kapsy.

Zpátky v ložnici byl Alaric rozvalený na neustlané posteli jako padlá řecká socha, sako zmačkané a kalhoty stále rozepnuté.

„Tak dobrá. Čas udělat tě trochu reprezentativním.“ Obhlédla jsem scénu. Noční stolek se posunul o třicet centimetrů doleva. Dekorativní váza se kymácela na okraji – jak to, že jsme ji nerozbili?

Přistoupila jsem k Alaricovu spícímu tělu. „Neopovažuj se probudit,“ zamumlala jsem a sáhla po jeho zipu. Prsty se mi třásly, jak jsem rychle zastrkávala jeho košili a zapínala mu kalhoty. Pásek se ukázal být těžším oříškem – provlékat ho poutky, když byl jako bezvládné tělo, vyžadovalo kreativní manévrování.

Hlava se mu svalila na stranu. „Mmm... Elowen...“

Utáhla jsem mu pásek větší silou, než bylo nutné. „Jo, jo. Elowen. Ať už je to kdokoliv.“

Ozval se zvonek. Sakra. Doktor Faulkner je tu dřív.

Sprintem jsem běžela srovnat noční stolek a přistrčila ho na místo. Rychlá kontrola pokoje – nic jiného nevypadalo podezřele. Popadla jsem polštář a vrazila ho Alaricovi pod hlavu, aby to vypadalo, že prostě jen zadřímal.

Doktor Faulkner vešel dovnitř s lékařskou brašnou v ruce. „Dobrý večer, slečno Thorneová.“

„Doktore. Děkuji, že jste přišel tak rychle.“ Ukázala jsem na Alarica. „Našla jsem ho takhle, když jsem mu nesla naléhavé dokumenty.“

Doktor si klekl k posteli a kontroloval Alaricův tep. „Máte představu, co mohl požít?“

„Vůbec. Zdál se... nebýt ve své kůži.“ To byl slabý výraz století. „Rozšířené zorničky, nevyzpytatelné chování.“

Doktor Faulkner nadzvedl Alaricova víčka a posvítil do nich malým světýlkem. „Pravděpodobně nějaká party droga. I když se mu nepodobá, aby v tom jel sám.“

„Mám zavolat ochranku? Jeho řidiče?“

„To není nutné. Zůstanu u něj, dokud nepřijde k sobě.“ Vytáhl manžetu na měření tlaku. „Měla byste jít domů, slečno Thorneová. Od teď to převezmu.“

Přikývla jsem a vzala si kabelku. „Samozřejmě. Ještě jednou děkuji.“

Spěchala jsem k výtahu. Můj odraz v kovových dveřích vypadal téměř upraveně, nebýt mých oteklých rtů a planoucích tváří.

Noční vzduch mě plácl přes obličej, když jsem si stopovala taxík; potřebovala jsem se dostat domů a přemýšlet.

„Kam to bude?“ zeptal se řidič.

„Kamkoliv, jen ne tady.“ Zachytila jsem jeho ustaraný pohled ve zpětném zrcátku. „Omlouvám se. Na roh 42. a 8., prosím.“

Zatímco se světla města míhala kolem, přemýšlela jsem, jak se zítra Alaricovi podívám do očí. Bude si to pamatovat? A co bylo nejdůležitější – kdo sakra byla Elowen?