„Potkat tě bylo jako slyšet písničku poprvé a vědět, že bude má nejoblíbenější.“ Michael Bliss

—

Profesor rozdal poslední testy a odešel ze třídy. Elias si povzdechl a opřel si hlavu o opěradlo židle. Bál se, že u zkoušky propadne, ale naštěstí ji udělal. Když se podíval na papír, zazubil se. Zvládat studentský život a rodičovství byla výzva. Na studium mu zbývalo minimum času, protože měl tři brigády a musel se starat o Mila, když se Isadora připravovala na své zkoušky.

„Máš to?“ Nico se přehoupl ze židle za ním a sedl si vedle něj.

„Jo, asi jsem měl kliku,“ uchechtl se Elias, „kdybych to musel opakovat, asi bych se zbláznil.“

„No to mi povídej,“ povzdechl si Nico, „ten profesor s námi nemá slitování. Hele, máš odpoledne volno? Mohli bychom skočit na kafe nebo tak něco.“

„Kéž by,“ věnoval mu Elias smutný úsměv.

Nico přikývl a poplácal ho po zádech: „Díky tobě si pokaždé dávám sakra pozor, abych si vzal kondom.“

Elias ho praštil do ruky a probodl ho pohledem: „Vážně? Já jsem jako ten odstrašující příklad?“

„To teda jsi,“ zasmál se Nico, „jakkoli je Milo rozkošný, nedokážu si představit, že bych měl v tomhle věku dítě. Jsi borec, kamaráde.“

„To si piš, že jsem,“ uchechtl se Elias, „je to těžké jako kráva, ale hrozně rád se k Milovi vracím domů. Díky němu zapomínám na všechny trable.“

„Jé, tobě už se po něm stýská?“ Nico našpulil rty. „Tak koukej mazat domů.“

Elias se zasmál. „Než půjdu domů, musím ještě něco vyřídit.“

„Co je to?“ Nico nadzvedl obočí. „Myslel jsem, že máš noční šichty.“

„Jo, ale dneska ráno jsem dostal tuhle divnou nabídku,“ odpověděl Elias. „Nejsem si jistý, jaké to bude, ale dneska se na to půjdu podívat, a když se mi to nebude líbit, tak to odmítnu.“

Nico vstal a schoval si papíry do batohu. „Co je to za práci?“ oblékl si bundu.

„Někdo mě požádal, abych dělal bodyguarda jeho synovi,“ řekl Elias, když si vzpomněl na toho zvláštního muže z dnešního rána. „Musí to být někdo pořádně bohatej, soudě podle toho drahýho obleku a luxusního auta, co ho v něm vozí řidič.“

„Vážně?“ Nico se na něj zmateně podíval. „Bodyguarda? No to zní nóbl.“

„Nóbl, to určitě,“ protočil panenky Elias. „Nemyslím si, že mě bude bavit makat pro nějakýho rozmazlenýho fracka.“

Nico se uchechtl a položil mu ruku kolem ramen, když vycházeli z učebny. „Sypou z toho aspoň dobrý prachy?“

Elias zamručel a nasucho polkl, když uviděl černé auto zaparkované před budovou kampusu. „To je pro mě.“

Nico hvízdl na luxusní značku auta. „Myslíš, že bys mi tam mohl dohodit kšeft?“ zasmál se.

„Ty neubráníš ani sám sebe, natož někoho jinýho,“ protočil Elias panenky, za což schytal od nejlepšího kamaráda ránu do ruky.

„Musím jít. Podrobnosti ti řeknu zítra.“

Elias zamířil k autu a vysoký muž v černém obleku mu otevřel zadní dveře.

„Dobré odpoledne,“ pozdravil Elias a nastoupil. „Díky.“

Auto krásně vonělo a Elias přejel rukou po kožených sedadlech; v tak luxusním autě ještě nikdy neseděl. Říkal si, jestli jeho šéf vlastní nějakou velkou firmu.

„Takže, kde bydlí?“ zeptal se Elias a podíval se na řidiče do zpětného zrcátka. „Myslím šéfův syn.“

„Pan Julian, pan Julian,“ opravil ho řidič. „Bydlí blízko univerzity,“ odpověděl.

„Chápu,“ přikývl Elias.

„Mimochodem, já jsem Harlan,“ řidič si sundal sluneční brýle a podíval se na něj v zrcátku. „Jsem řidič pana Juliana.“

„Těší mě. Já jsem Elias,“ Elias lehce sklonil hlavu.

„Ani nevíte, jaké máte štěstí, že jste tuhle práci dostal,“ řekl Harlan. „Měsíčně se o místo bodyguarda ucházejí desítky lidí. Předseda je velmi vybíravý, koho si pustí do sídla. Jen tak někomu nevěří.“

„Proč tedy věřil mně?“ nadzvedl Elias obočí. „Já jsem se nikam nehlásil. Jen mě viděl prát se na ulici.“

Harlan na okamžik mlčel a pozoroval ho. Vedl auto do oblasti, kde Elias nikdy předtím nebyl. Nebyly tu žádné obchodní domy ani stánky s jídlem. Jen luxusní vily a stromy.

„Musel ve vás něco vidět,“ promluvil nakonec Harlan. „Jsem si jistý, že jste výjimečný.“

Elias si odfrkl. „Na mně není nic výjimečného.“

„Jsme tady.“

Elias se podíval ven a vyvalil oči, když uviděl obrovské sídlo, před kterým Harlan zaparkoval. Bylo to jako z těch filmů o boháčích. Celý dům měl velká okna s černými rámy. Zahrada byla stejně velká a u vchodu je vítala malá fontána.

Elias si jen tiše povzdechl, když procházel mezi stromy. Připadalo mu nespravedlivé, že někteří lidé žijí v takovém luxusu, zatímco on každý den bojuje, aby uživil rodinu.

Elias následoval Harlana dovnitř. Předtím, než jim služebné podaly nové pantofle a nabídly sklenici vody, se zuli.

„Kde je pan Julian?“ zeptal se Harlan služebných.

„Ve svém pokoji. Právě jsme mu podávaly oběd.“

„On obědvá v pokoji?“ Elias nadzvedl obočí a následoval Harlana k výtahu. Ano, v domě byl výtah, protože bohatí lidé jsou příliš líní na to, aby chodili po schodech.

Když dorazili do druhého patra, Eliase překvapilo, že u velkých dveří stojí dva tělesní strážci.

„To je pokoj pana Juliana,“ zašeptal Harlan.

„Moment, on už bodyguardy má?“ svraštil Elias obočí. „Proč jsem tu tedy já?“

„Ti dva hlídají jen dům,“ odpověděl Harlan. „Vy budete jeho osobní strážce.“

Oba muži se Harlanovi poklonili a zaklepali na dveře, než je otevřeli: „Pane Juliane, Harlan a váš nový bodyguard jsou tady.“

Julian, který si zrovna na pohovce četl knihu, protočil panenky a práskl s ní o skleněný stůl. Vstal, odkašlal si a líně se otočil. „Říkal jsem, že žádnýho pitomýho bodyguarda nepotřebuju…“ Zasekl se, jakmile uviděl Eliase stát ve dveřích.

Julian ztratil řeč, když ho mladý muž pozdravil. Byl vysoký, štíhlý a měl tvář jako anděl – přesně jeho typ.

„Rád tě poznávám, Juliane.“

„Pan Julian Julian,“ opravil ho Harlan a odkašlal si. „Předseda určil Eliase, aby s vámi od nynějška zůstal,“ řekl Julianovi. „Doufám, že se nezbavíte i tohohle.“

„To se uvidí,“ ušklíbl se Julian a obešel Eliase, aby si ho lépe prohlédl. Potom se podíval na Harlana a dodal: „Můžeš jít. Už to zvládnu.“

Harlan se podíval na Eliase a přikývl: „Hlavní bodyguard je teď u předsedy. Až se vrátí, podepíšete smlouvu a proberete svůj rozvrh a volno.“

Když se dveře zavřely, Julian si šel zase lehnout na pohovku. „Taky studuješ na Whartonu. Jak to, že jsem tě tam nikdy neviděl?“

„Nevím,“ pokrčil Elias rameny, „je to velká škola a já jsem ve čtvrťáku.“

Julian zamručel: „Já jsem ve třeťáku.“

Elias přikývl a chvíli mlčel, zatímco se rozhlížel kolem. Ten pokoj byl třikrát větší než jeho byt. Na zdi byla obrovská obrazovka a na televizním stolku ležely všechny nejnovější herní konzole. V policích bylo přes dvacet knih a jedna ležela na skleněném stolku. Elias hádal, že Julian hodně čte.

Elias se dál rozhlížel, až uviděl něco, co vidět neměl. Zásuvka nočního stolku byla otevřená a byla plná kondomů a lahviček s lubrikantem. Bylo tam i něco jiného a Elias cítil, jak mu rudnou tváře, když uhodl, co to je – dildo.

Julian sledoval jeho pohled a ušklíbl se: „Mám spoustu koníčků,“ řekl a vstal, aby se mu postavil tváří v tvář.

Elias se rychle podíval z okna. „Slyšel jsem, že jste své předchozí bodyguardy odsud vyhnal.“

„Ó, já je nevyhnal,“ uchechtl se Julian, „odešli sami,“ pokrčil rameny.

„Aha,“ přikývl Elias. „Váš otec říkal, že je s vámi trochu těžké pořízení. Je to pravda?“

Julianův úsměv zmizel a věnoval mu vražedný pohled. „Nevím, co tím myslel,“ zamumlal.

„Já taky ne,“ pokrčil Elias rameny. „Budu dělat svou práci tak, jak mě požádal. Doufám, že nebudu jeden z těch bodyguardů, co utekli.“

Julianův úšklebek se vrátil a přistoupil k němu blíž: „Ti bodyguardi byli staří a nudní. Na rozdíl od tebe.“

„Jak víte, že nejsem nudný?“ Elias nadzvedl obočí.

Julian se mu podíval do tváře a uvědomil si, jak je dokonalá. Jeho hnědé oči mandlového tvaru na něj upřeně hleděly a pronikaly mu až do duše, tmavé vlasy mu padaly přes obočí. Elias byl pohledný muž, o tom nebylo pochyb.

„Já už se bavím,“ zašeptal a vydechl svůj teplý dech přímo do tváře svého bodyguarda. Ale Elias ani nemrkl a Julian v tu chvíli věděl, že tenhle neuteče jako ti před ním.

„A je to!“ Julian tleskl rukama a zamířil do koupelny. „Dneska večer jdu do klubu.“

Elias se zamračil: „Do klubu? Nemáš zítra školu?“

„Nechodím na přednášky vždycky,“ pokrčil Julian rameny. „Ale zvládám obojí,“ věnoval mu úsměv.

*Ale já ne,* pomyslel si Elias.

„Můžeš si vzít něco z mýho oblečení,“ řekl Julian a sundal si svetr. „Vidím, že máme stejnou velikost.“

Elias odvrátil pohled, jakmile se mu před očima objevily Julianovy břišáky. Odkašlal si a šel hledat šatnu.

Byl to teprve jeho první den a Julian už ho začínal vyvádět z míry.